14. ledna 2019

Společně proti zdražování - 26. 1. 2019 od 14:00 na Václavském náměstí

Máme dost zvyšování nákladů na bydlení!

Vedle astronomických nájmů a předražených hypoték je dalším nezanedbatelným nákladem na bydlení cena vody, elektřiny a plynu.

Zvyšování těchto nákladů nedopadá na všechny stejně. To co je pro jednoho jenom pár drobných to pro rodinu, která už teď jen tak tak vyjde od výplaty k výplatě, znamená výrazný problém.

V době kdy firmy, které tyto služby poskytují, mají nehorázné zisky, nám toto zdražení připadá jako nechutnost proti které se musíme ozvat.

Nikdo jiný to za nás totiž neudělá.

NENECHME TO TAK! Přijďte na demonstraci proti zvyšování nákladů na bydlení.

KDY: 26. 1. 2019 od 14:00. v horní části Václavského náměstí.

12. 1. 2019 kscm.cz - Mediální úsek ÚV KSČM

https://www.kscm.cz/cs/aktualne/aktuality/spolecne-proti-zdrazovani-26-1-2019-od-1400-na-vaclavskem-namesti

17. prosince 2018

Vyjádření solidarity KSČM francouzskému lidu

KSČM podporuje boj francouzského lidu za lepší životní podmínky a spravedlivé odměňování za práci. V rámci našeho programu chceme, aby v rámci EU měli všichni její občané důstojnou životní úroveň zajištěnou spravedlivým odměňováním za práci. Stejně musí být postaráno o všechny sociální skupiny. Nesmí bohatnout lidé z práce druhých a tyto nechat na hranici bídy. Požadavky hnutí „Žlutých vest“ vnímáme jako oprávněné.

Současně odsuzujeme jakékoliv projevy násilí a poškozování majetku. Nelíbí se nám, že pod znakem EU jsou masakrováni pokojní demonstrující, kterým už nic jiného nezbývá než vyjít do ulic.

My, komunisté, jsme připraveni kdykoli hájit práva občanů proti jakékoliv nespravedlnosti a bezpráví. Důsledně budeme nadále bránit právě ty, kteří jsou nejzranitelnější. Evropské volby budou k tomu příležitostí.

15.12.2018 ÚV KSČM

15. 12. 2018 kscm.cz - aktuality

17. prosince 2018

Vážení spoluobčané, dámy, pánové, sympatizanti naší strany, soudruzi a soudružky okresu Zlín.

Dovoluji si jménem svým a celého Okresního výboru KSČM ve Zlíně vám popřát pohodové prožití svátků vánočních a dále hodně štěstí, zdraví, životního optimismu, pohody v rodinném kruhu a život v míru po celý rok 2019.

Stanislav Remeš, předseda OV KSČM Zlín

17. listopadu 2018

Prohlášení k 17. listopadu

Občané se u nás po druhé světové válce rozhodli pro systém, který byl budován jako sociálně spravedlivá alternativa kapitalismu, jako socialistická společnost. Lidé tehdy doufali v nový začátek, který zabrání opakování starých hrůz a nespravedlivostí. Komunistická strana Čech a Moravy proto nezapomíná na odkaz brutálně potlačených studentských nepokojů 17. listopadu 1939 nacistickou okupační mocí. Tento odkaz, tak jak v naší společnosti a ve světě znovu sílí myšlenky fašismu a neonacismu, nabývá dnes na stále větším významu. Mezinárodní den studenstva vnímáme jak významný den s odkazem pro celý pokrokový svět.

Také si připomínáme 17. listopad jako den, kdy v naší společnosti započaly hluboké společenské změny, jejichž konečným důsledkem bylo obnovení kapitalistického společenského systému.

Rok 1989 nebyl pouhým mocenským pučem, byl důsledkem dlouhodobě opomíjených a neřešených zásadních rozporů ve společnosti. Samotné události 17. listopadu 1989 vyvolaly živelný výbuch občanské nespokojenosti se zakonzervovanými poměry i zneužíváním moci. Síly, kterým šlo o socialistické řešení krize, byly roztříštěné a tak v čele změn nakonec stanuly síly zaměřené na restauraci kapitalismu. Požadavky většiny společnosti na demokratizaci veřejného života i zefektivňující změny v národním hospodářství, zachování sociální spravedlnosti, pracovních a sociálních jistot, na zachování socialistického společenského systému se nenaplnily.

Některá tehdejší hesla už dnes znějí jako fráze. Lidem na náměstích neřekli, že je čeká největší majetková změna v dějinách. Pod kontrolu zahraničního kapitálu se dostala rozhodující část národního hospodářství. Více než milion občanů ČR je na prahu chudoby. Zemi řídí majetková oligarchie, nikoliv však v zájmu jejích obyvatel. Bez referenda byl rozdělen společný stát Čechů a Slováků a vstoupili jsme do agresivně se chovajícího paktu NATO. Soupeřící kapitálové mocenské ekonomické skupiny bojují o politickou moc. Stojí za nimi různé zájmy zahraničního kapitálu. Neštítí se při tomto souboji sáhnout k změně mocenských poměrů vybočujících z rámce právního řádu České republiky.

Skutečnost, že i v současném období hospodářské konjunktury sílí stále více sociální rozdíly, které zesilují napětí ve společnosti, je využívána stupňujícím se antikomunismem a populismem. Hrozba neonacismu je velice reálná.

Kapitalistický společenský systém nemůže přinést řešením dnešních ekonomických a společenských problémů. Je třeba odmítnou připravovaný další mocenský převrat, postavit se proti hrozbám autoritářství a fašismu, vyvést Českou republiku z postavení polokolonie a zabránit neustálému porušování mezinárodního práva.

Vedení KSČM, 15. 11. 2018

kscm.cz

29. října 2018

I ve Zlíně KSČM oslavila 100. výročí

I ve Zlíně OV KSČM Zlín oslavil 100. výročí vzniku Československa. Uspořádal k tomuto výročí setkání členů strany, sympatizantů i veřejnosti v kinosále Průmyslových staveb na ulici Zarámí ve Zlíně. Toto je místo, kde OV KSČM pořádá akce i pro veřejnost. Je to uprostřed města.

Na toto setkání byl pozván odborník, historik a poslanec PhDr. Miroslav Grebeníček Csc. Ten byl nejprve uvítán na sídle OV KSČM Zlín, kde s předsedou OV a některými členy OV prodiskutovali aktuální otázky kolem neúspěchu ve volbách.

Poté jsme se dostavili na  místo setkání. Zde dojeli i soudruzi ze Slavičína, Luhačovic, Otrokovic, Halenkovic, Kroměříže a pochopitelně místní ze Zlína. Dostavili se i mladí sympatizanti. V úvodu této slavnostní chvíle zazpívala Českou hymnu mladá vnučka /16/ předsedy OV. Potom s. Grebeníček nás provedl vznikem a průběhem stoleté historie v projevu trvajícím 45 minut. Všichni přítomní byli velmi spokojeni. Odměnili projev velkým potleskem. Diskuze se potom točila kolem této historie, ale přešla i k současné době a to zase v otázkách kolem voleb do místních zastupitelstev, které neúspěšně proběhly. Názory se určitě promítnou i do zhodnocení voleb OV KSČM Zlín.

Akci považuji za zdařilou. Každému dala určitě mnoho k zamyšlení a připomenula historii našeho státu. Doufám, že příště dojde ještě více zájemců při podobných akcích.

Stanislav Remeš,

předseda OV KSČM Zlín.

11. října 2018

Pozvánka na besedu ke 100. výročí vzniku ČSR

Beseda s doc. PhDr. Miroslavem Grebeníčkem, CSc. poslancem PS PČR ke 100. výročí vzniku republiky se uskuteční v pondělí 22. října 2018 od 16.00 hod. v Průmyslových stavbách na ul. Zarámí ve Zlíně.

__________________________________

27. října 2018

Proti proudu času

O 28. říjnu 1918 už toho bylo hodně napsáno a řečeno. Jedni si jej přisvojovali, druzí jej zatracovali. Zaznamenal jsem i názory, že rozbití Rakousko-Uherska bylo dějinným omylem. Mnozí zas prý necítí potřebu připomínat či dokonce oslavovat vznik státu, který už neexistuje.

Sté výročí vzniku samostatné Československé republiky by nás ovšem mělo vést k hlubšímu zamyšlení nejen nad podstatou našich národních dějin, ale i nad proměnlivou veličinou času. Připomínám to proto, že jsme opět svědky účelové či ideologické interpretace mnohých událostí i kontextu celého 20. století.

Jedno je ovšem jisté, zrod samostatného československého státu představuje určitou symboliku pokrokovosti. Představuje vyvrcholení doslova strastiplného zápasu za osvobození z dusivé náruče habsburské monarchie, ze svěrací kazajky národnostního útisku, tmářství a odpudivého panování římskokatolické církve a šlechty.

Mnohé napovídají i poslední slova, která pronesl císař František Josef I. před svým skonem: »Převzal jsem trůn za nejtěžších okolností a předávám jej za okolností ještě těžších«. Jako by umírající mocnář tušil, že se dějiny habsburské monarchie počítají už jen na měsíce.

František Josef I., v Čechách nazývaný »starý Procházka«, nebyl však příliš spokojen ani se svým soukromým životem. Nepodařené a následně formální panovníkovo manželství ukončil anarchista, který císařovnu Alžbětu probodl pilníkem. Mocnářův syn Rudolf zase spáchal sebevraždu, bratr Maxmilián zahynul v Mexiku a synovec František Ferdinand deEste, následník trůnu, podlehl 28. června 1914 smrtícím kulkám v Sarajevu.

Atentát na něj, což je všeobecně známo, posloužil jako rozbuška k 1. světové válce, v níž Rakousko-Uhersko, spolu s Německem a dalšími spojenci, bojovalo proti Dohodovým mocnostem Francii, Velké Británii, Rusku a posléze také Itálii a USA.

Poslední císař rakousko-uherské monarchie Karel I. sice brzy po svém nástupu amnestoval přední české politiky Karla Kramáře a Aloise Rašína odsouzené původně k trestu smrti, avšak jeho snahy uzavřít separátní mír a zachránit habsburskou říši se minuly účinkem.

Americký prezident Woodrow Wilson byl pro skončení války, zároveň však prohlásil, že »všem národům, které až dosud žily pod nepřátelskou a zlovolnou nadvládou, musí být zaručen svobodný život i náboženská a sociální svoboda«.

A ozval se i V. I. Lenin, zakladatel ruské bolševické strany a výrazná osobnost radikálního revolučního hnutí. »Z obrněného auta,« napsala 16. dubna 1917 Pravda, »jedoucího ulicí zdraví soudruh Lenin revoluční ruský proletariát a revoluční ruskou armádu, které chtějí osvobodit Rusko od carského despotismu, ale také zahájit socialistickou revoluci v mezinárodním měřítku.«

V listopadu 1918 dozněly zbraně na bojištích světové války, které se tehdy neříkalo první, jelikož jinou svět zatím neznal. Naděje lidstva se tehdy upíraly především ke dvěma zmíněným mužům. Obdiv a úcta k jednomu z nich se ovšem často spojovaly s odporem a nenávistí k druhému. Stál zde totiž prorok »světa bezpečného pro demokracii« prezident Spojených států W. Wilson a pak hlasatel ještě něčeho mnohem dalekosáhlejšího — dosažení zásadní změny řádu lidské společnosti, jejího přechodu k socialismu, V. I. Lenin.

Autorita a popularita Wilsona a Lenina byla v oněch dnech obrovská. K názorům a představám prezidenta Spojených států zjevně inklinoval T. G. Masaryk. Ten také společně s Edvardem Benešem koncipoval Provolání českého komitétu zahraničního, jehož hlavní tezí bylo odmítnutí Rakouska-Uherska, které »není s to uspokojit státoprávní nároky Čechů a Slováků«. Proto se rozhodli usilovat za podpory Dohodových mocností o utvoření samostatného státu. Argumentovali tím, že se Rakousko-Uhersko za podpory Německa zvrhlo na nástroj německé dobyvačnosti a že vznikl útvar »bez vlastního pozitivního cíle, neschopný vytvořit organický státní celek rovnoprávných a kulturních národů«.

O něco později Masaryk vyzval Wilsona k tomu, aby působil na spojence ve smyslu jistého uznání sovětské vlády, neboť mu šlo o to, aby sovětské Rusko bylo přiměřeně silné a mohlo čelit německé expanzi.

Vlna sympatií k Rusku se pak i v našich podmínkách vzedmula při zprávě o svržení cara a nastolení nové vlády. Ohlas ruské únorové revoluce roku 1917 byl o to větší, že nové uspořádání poměrů v Rusku se stalo »mustrem« i pro uspořádání poměrů u nás.

Tu a tam probleskla i zpráva, v níž se nejen oznamovalo provedení revoluce, svržení cara, ale zároveň se naznačovalo, že by to mohlo být začátkem událostí mnohem důsažnějších. A bylo to právě válečné a poválečné utrpení obyčejných lidí, co přimělo Bohumíra Šmerala vyslovit následující stanovisko: »My vyhlašujeme světovou válku hladu, bídě, nezaměstnanosti, předčasnému umírání, je to válka neméně velká, jak byla světová válka imperialismu, s tím rozdílem, že ona byla největším zločinem, tato je největší ctností dějin a jedinou spásou lidstva«.

A Washingtonská deklarace podepsaná T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a E. Benešem? Celý její text byl koncipován v duchu amerického chápání politiky a veřejného života. Slibovala občanské svobody, odluku církve od státu, občanskou rovnost, vyvlastnění velkostatků, zrušení šlechtických výsad i dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy.

Dvacátého osmého října 1918 Rakousko-Uhersko kapitulovalo a Národní výbor vydal první zákon, jenž dostal jméno Zákon ze dne 28. října o zřízení samostatného státu československého. Občané řady měst následně strhávali štíty s dvouhlavými orly a o několik dní později byl povalen i Mariánský sloup v Praze na Staroměstském náměstí, což byl vlastně »pomník české věrnosti Habsburkům«.

Vznik samostatného československého státu byl nepochybně naplněním dávné tužby Čechů, kteří svou samostatnost ztratili na Bílé hoře, i tužeb Slováků, kterým hrozil zánik pod tisíciletým jhem maďarských magnátů. Jak Češi, tak Slováci násilně oddělení po vyvrácení Velkomoravské říše se tedy opět spojili v jednom jediném státě.

Dnes ovšem trosky československé státnosti tonou v mlze, je to zejména pro mladé už stěží proniknutelná mlha mýtů, dezinterpretací a dokonce i drzých lží. V mlze mýtů a polopravd se ztrácí skutečná tvář první i druhé republiky se svými vzepětími národní velikosti Čechů, Moravanů, Slezanů i Slováků a se svými hlubokými poklesky a ostrými sociálními, národnostními a politickými konflikty.

Je v tom neuvěřitelný kus politické vychytralosti, když se na recepcích a pietních aktech dovolávají masarykovské tradice ti, kdo v roce 1992 republiku rozbili a kdo ve výkladu dějin cenzurují a v praxi likvidují dílo milionů našich občanů i politických zakladatelů a obhájců novodobého československého státu. Něco takového by ovšem dějiny neměly odpouštět.

Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)

Haló noviny 26. 10. 2018

2. října 2018

Podpoříme vše, co bude ve prospěch občanů města Zlína

Rozhovor Haló novin se Stanislavem Remešem, kandidátem na primátora Zlína

Jste zastupitelem města Zlín, jak se vám pracuje v zastupitelstvu města a jakých výsledků jste za uplynulé období dosáhli?

V zastupitelstvu jsem teď pracoval první období. Zapracoval jsem se za pomoci mých kolegů, jak už to v těchto funkcích chodí. Byli jsme v zastupitelstvu za naši stranu KSČM tři zastupitelé. Podpořili jsme vše dobré, co se týkalo občanů našeho města i přesto, že to bylo navrženo jinou stranou. Naslouchal jsem svým spoluobčanům, mnohdy to byly drobnosti, ale vždy jsem je přednesl na zastupitelstvu. Třeba zvýšení bezpečnosti přecházení u zimních lázní. Odstranění některých míst, které ruší vzhled ve městě (prázdné počmárané trafiky na zastávkách MHD). Jaký bude stav klubu důchodců na Kvítkové po zbourání staré budovy. S výhledem do budoucna. Dále jsem řešil situaci bezpečnosti u praktické školy na Podhoří. Otázka přechodu. Chtěli jsme jako klub KSČM pomoci i rybářskému svazu ve Zlíně odbahněním místní přehrady, ale ztroskotalo to na jejich vlastním nezájmu. Škoda, že jsme neprosadili jízdné zdarma pro děti do 15 let a seniory nad 65 let.

Můžete mi prozradit, co jsou to za průtahy se stavbou vašeho nádraží a rekonstrukcí železniční trati z Otrokovic?

Dnešní nádražní budovu si pamatuji už jako dítě a je stále stejná, a to i z fotografií starých novin. Novin z doby, když žila moje babička a děda. Nevím přesně, co tomu brání. Stále jen slyším o plánech architektů a přitom se vůbec nic neděje. A to se vleče už z dob, když jsem ještě v zastupitelstvu nebyl. Trať by se jinak měla zmodernizovat až do Vizovic. Otázkou zůstává protažení tratě, až na Slovensko. Tady se domnívám, že je to spíše utopie.

Byly prý ve vašem městě problémy s nedostatečnými investicemi. Je to pravda? Je to politika úspor, nebo neschopnost investice realizovat?

Ano, problém s nedostatečnými investicemi jsem slyšel už i od svých kolegů z dřívějšího zastupitelstva. Myslím si, že je to spíše politika úspor. Ve Zlíně je dosti problémů, které je třeba řešit a investic je opravdu potřeba. Je to třeba otázka velkého kina, které je zavřeno s bezpečnostních důvodů. Bylo vždy centrem festivalového dění (filmový festival pro děti a mládež). Co si myslí návštěvníci tohoto festivalu, když neumíme toto kino vrátit původnímu účelu. Nejen filmovému, ale i kulturnímu. Vůbec vše je zde v rukou architektů.

Když jsme byli u investic, jaké jsou ekonomické příjmy města?

Myslím si, že město má dostatečné ekonomické příjmy, aby mohlo investovat v plné a dostatečné míře. Důvod, proč tomu tak není, jsem uvedl v odpovědi minulé. Uvedl jsem jen Velké kino, ale město trápí stav střediska Družby, budova bývalého soudu ve středu města, která je (i její okolí) v dezolátním stavu. Modernizovat známé tržiště »Pod kaštany«. O něm slyším, že se to také řeší již kolikáté volební období. Dále určitě je to největší otázka, která trápí Zlín, a to je dopravní situace a obchvat Zlína, která se neustále řeší. Představují se souhrnné plány, ale konkrétně se nic neděje.

Jak to vypadá ve Zlíně s pracovními příležitostmi?

Vždy jsem si myslel, kde ti lidé všichni budou pracovat, když padl gigant na výrobu obuvi »Svit«, který zaměstnával i lidi ze širokého okolí. Lidi určitě jezdí i na jiná místa v republice. Nezaměstnanost je 3,6 procenta, a to určitě zkresluje sezónní a krátkodobá zaměstnanost. Jinak obyvatel Zlína ubývá už proto, že ve Zlíně je po Karlových Varech nejnižší stav mezd. I když je Zlín město studentů, tak po vystudování určitě hledají práci jinde. Zde všichni uplatnění nenajdou, vysoké školy chrlí vysokoškoláky bez plánování, jako tomu bylo dříve.

To úzce souvisí se sociální sférou. Jak velkým problémem jsou ve vašem městě sociální otázky?

Za první bych řekl, že problémem je, že město nestaví žádné startovací byty pro mladé rodiny a pro seniory domovy důchodců. Mladí přežívají u rodičů a neví tak, co všechno život v této době obnáší. Taky u nás máme bezdomovce, kteří se potulují hlavně kolem autobusového nádraží. Za socialistického zřízení jsme tento jev vůbec neznali. Rovněž jsme neznali to, aby se přispívalo sociálně slabým rodinám na obědy dětem ve škole.

Dočetl jsem si, že si město neví rady s hernami. Jaké je Vaše stanovisko?

K tomuto mohu jen říci, že město opravdu k tomu nezaujalo jasné stanovisko. Jedno hnutí ve Zlíně se k tomu postavilo tak, že proběhlo i referendum, ale bez úspěchu. Asi proto, že z toho má město zisk. Je tak benevolentní. Uvidíme, co se stane, když vyhrají ve volbách ti, co mají ve svých řadách pana Valentu, kterému se říká »král heren«. Myslím si ale, že každý hráč by měl mít rozum a zvážit, co dělá. Ale to plyne z této kapitalistické doby, touze po byznysu a touze stát se bohatým. Když nezbohatli po roce 1989, jak to všem slibovali tehdejší samozvanci a mocipáni.

Pojďme k volnému času. Město Zlín bylo vždy založeno velmi sportovně a také kulturně. Platí to stále?

Ano toto mohu potvrdit, platí to stále. Sportovní život v našem městě je pestrý. Působí zde prvoligový hokej, prvoligový fotbal, podporuje se volejbal a házená. Tradici má motoristický sport Barum rallye. Je potřeba i nadále podporovat děti a mládež ve sportovních klubech. Rovněž kulturní dění se podporuje. Filmový festival pro děti a mládež, přehlídky dechových hudeb a souborů tanečních, lidových, podpora divadla a filharmonie. K tomuto připojujeme i naše hlasy, my komunisté.

Můžete čtenářům i současně vašim voličům představit, s jakými volebními hesly jdete do voleb?

Do voleb máme dvě hlavní hesla. To první je »Náš Zlín, město k bydlení i k žití«. A druhé heslo je »Pracujeme pro občany Zlína«. Ve volebním programu nabízíme dořešit vlastnictví Vodovodů a kanalizací. Podporu výstavby startovacích bytů pro mladé rodiny, ale také výstavbu domovů pro seniory. Dále pak zdarma dopravu pro seniory nad 65 let a pro děti do 15 let. Usilujeme o to, zbavit se ve městě objektů, které narušují jeho vzhled. Našim úkolem bude informovat a naslouchat občanům a být otevření jejich potřebám a názorům. Budeme podporovat všechny rozumné návrhy ve prospěch obyvatel, bez ohledu na příslušnost a politický diskurs budoucích zastupitelů. Jinak do voleb si zvolilo prvních sedm kandidátů svoje vlastní hesla u své fotografie na plakátu a na kalendářících pro rok 2019 podle otázek, které si vzali za své.

Co byste přál občanům města Zlín?

Přál bych, aby si zvolili tu správnou cestu do budoucnosti a zvolili si tak, aby se ve Zlíně dobře bydlelo a žilo, jak to máme na našem hesle. Přeji jim hlavně zdraví a životní pohodu, aby se zlepšily mezilidské vztahy a ubylo závisti a rozdělování společnosti, jak to způsobuje kapitalistické zřízení. A tak, jak se budeme snažit i my komunisté pracovat pro občany Zlína, tak vyzývám i je, abychom pracovali všichni společně pro naše město tak, aby vzkvétalo a neodcházeli nám mladí lidé do větších měst, nebo dokonce do zahraničí, odkud se už většinou nevracejí. Volte tedy KSČM číslo 11.

Haló noviny 1. října 2018

1. října 2018

Senátorem z přesvědčení, s lidmi a pro lidi, ne pro peníze

Jordák František, ing. AI. - kandidát do Senátu PČR, vol. obvod č. 80,

lídr kandidátky "KSČM a Občané Luhačovic" - volby 5. a 6. října 2018

14. ledna 2019

Přijďte vyjádřit svůj názor na zdražování!

Rozhovor Haló novin s Martou Semelovou, předsedkyní Krajského výboru KSČM Praha

Nový rok přinesl další zdražení. Premiér Andrej Babiš prezentuje řadu sociálních opatření, nově platných od 1. ledna 2019, která jsou chvályhodná – například růst průměrných penzí. Jenže zvýšený příjem mnohých domácností bude současně odčerpán na zvýšené výdaje. Co tomu říkáte?

Máte naprostou pravdu. Na jedné straně se přidá pár stovek, na straně druhé o ně hned zase lidé přijdou, respektive přijdou o víc. Vždyť kam se podíváte, tam se zdražuje. Potraviny, hygienické potřeby, léky, náklady na bydlení, prostě věci, bez kterých se člověk neobejde. Zvýšení cen energií, tepla a vody od nového roku bude stát domácnosti další výdaje. Například čtyřčlennou domácnost to přijde na zhruba 1300 korun ročně navíc.

11. 1. 2019 halonoviny.cz - Monika Hoření

http://www.halonoviny.cz/articles/view/49537224

30. prosince 2018

Setkání u samovaru

Už každoročně pořádá Levicový klub žen za spolupráce s Česko-Ruskou společností a za podpory OV KSČM Zlín Setkání u samovaru.

Stalo se i nyní ve čtvrtek 27. 12. 2018. K dobré pohodě hrála skupina manželů Vařákových. Ženy z levicového klubu připravily občerstvení-chuťovky. Donesly na ochutnání i své cukrářské výrobky k vánocům. Vařil se čaj s rumem, káva. Bylo i dobré pivečko. Dobrá atmosféra byla doplněna různými vtipy. Zpestřením byla tombola a i taneček.

Celý program zahájila s. Maňáková, předsedkyně LKŽ Zlín. Popřála pěkné chvíle zde strávené a hlavně hodně zdraví a vše nejlepší do nového roku. Na ni navázal předseda OV KSČM Zlín. Popřál rovněž zdraví a štěstí do nového roku 2019. Přivítal členy strany, sympatizanty a rovněž členy Klubu seniorů z Kvítkové ulice. Poděkoval ještě jednou všem, kteří dali hlasy naší straně v komunálních volbách. Vyzval přítomné, aby šli k volbám do EP, které se konají v květnu 2019 a kde je nutné posílit levicové hnutí a tedy volit naši stranu.

Program tohoto setkání se všem líbil. Také množství účastníků ukázalo na to, že je už oblíbené. Skoro se zaplnil celý zasedací sál. Kromě zábavy si účastníci prodiskutovali i své názory k politické situaci. Všichni se již těší na příští Setkání u samovaru v roce 2019.

Stanislav Remeš, předseda OV KSČM Zlín

Foto - Karel Picek

8. prosince 2018

Posezení u samovaru

12. listopadu 2018

Vzpomínková ceremonie…

V neděli ráno sedím v obývacím pokoji a přemýšlím, jaký si pustím pořad v televizi. Napadlo mne, že si zopakuji francouzštinu a pouštím francouzský kanál TV 5. Dozvídám se, že probíhá vzpomínková ceremonie u příležitosti stého výročí konce 1. světové války. V Paříži.

Prezident Francie Macron přijímá v Elysejském paláci vzácné hosty-prezidenty, premiéry. Mohu jmenovat např. Angelu Merkelovou, ale i našeho Andreje Babiše. A protože prší, vždy je tu doprovod od zřízence s deštníkem až dovnitř paláce. Jaká to zdvořilost. Kolem asi 10.30 hodin odchází všichni k přistaveným autobusům. V předu Macron s manželkou a s Angelou Merkelovou s doprovodem mužů s deštníky. Ostatní jdou už jen tak-bez deštníků. Kolem 11.00 hodin začíná ceremonie. Bijou zvony. Dorazil i prezident Donald Trump a prezident Vladimír Putin. Všichni zaujali svá místa. Vzpomínka se koná na známém místě u Vítězného oblouku u hrobu neznámého vojáka. Macron vzdal hold praporům a pokračoval přehlídkou jednotek. Čtou se jména vojáků, kteří padli za Francii v roce 2017. Je minuta ticha a následuje Marseillaisa. Poté atmosféru dokresluje violoncellista se skladbou od Johanna Sebastiana Bacha. Mladí studenti čtou články vojáků ke dni příměří. V projevu pak prezident Macron hovořil o míru o jeho křehkém postavení ve světě. Zmínil se o číslech obětí, které tato hrozná válka přinesla. Bylo to zase dokresleno autentickými záběry hrůz z bitev této války na velkoplošných obrazovkách.

Všichni státníci mají vážný obličej. Sedí hlavně ti mocní-Macron, Trump, Putin, Merkelová v jedné řadě. Doufám, že se jim tato událost vryje hluboko do paměti. Rozjímat mohou rovněž za tónů skladby Bolero od Maurice Ravela, kterou zahrál Orchestr mladých Evropské unie.

Přejme si, aby se již v budoucnu lidstva nemusely takové sté výročí připomínat i když nás ještě čeká v roce 2045 100. výročí II. nejstrašnější světové války v dějinách a potom už dost. Nebo to by byla apokalypsa. Doufejme, že se tento vzpomínkový akt vryl hluboko do srdcí těch mocných tak, že už budou řešit vše jen u kulatých stolů. A ne násilím a válkami. A ty orchestry mladých budou hrát skladby hlavně pro radost a potěšení. Ne k těmto hrozným vzpomínkám.

KSČM je a bude vždy na straně mírového hnutí. Proto je i nyní proti vysílání misí do světa. Tak jak Francie oplakávala své mrtvé nyní při této ceremonii, tak se tomu už děje i u nás, kdy vzpomínáme padlé v Afghánistánu.

Stanislav Remeš, předseda OV KSČM Zlín

26. října 2018

Luhačovice před 100 lety

První léčivý pramen nechal v Luhačovicích na konci osmnáctého století upravit hrabě Ondřej Serenyi a rod Serenyiů stál za rozvojem lázní až do konce devatenáctého století. „V té době ale ještě měly německý charakter a protože to byly hraběcí lázně, jezdili tam lidé hlavně z vyšších vrstev, nejčastěji z Brna a Vídně. S myšlenkou jejich obnovy přišel v roce 1898 brněnský lékař František Veselý. V roce 1902 lázně odkoupil od potomka rodu Serényi Otty a založil akciovou společnost. Z německých lázní se staly lázně moravské a jejich charakter se úplně změnil.

Velká vize MUDr. Veselého a Dušana Jurkoviče.

Luhačovice se stanou přirozeným centrem Moravy, kulturním a společenským střediskem západních Slovanů, jejich ráz má být zcela osobitý. Na rozdíl od kosmopolitních světových lázní mají být slovanské duchem i tvarem, budou vyrůstat z kořenů domova.

V Luhačovicích se z lékařského hlediska sešlo několik příznivých faktorů. Prvním je široká paleta minerálních vod s účinkem zejména na dýchací cesty a pohybové ústrojí, dalším je čistý vzduch bez alergenů, nezatížený průmyslovými zdroji škodlivin a obnovovaný okolním širokým pásem lesů, které zajišťují jeho optimální vlhkost, dále orientace údolí, které tak má ideální oslunění a počasí bez velkých výkyvů. A faktor poslední, snad nejdůležitější – milí lidé, ochotný personál, kvalitní služby. To se hned tak všude nesejde.“

K věhlasu lázní přispívali také umělci a intelektuální elita, která se v Luhačovicích před sto lety scházela, byla důležitou součástí lázeňské společnosti.

Slovácká búda - Už po jejím otevření v roce 1906 se tady scházeli politici, spisovatelé nebo výtvarníci. Byla živým svědkem přátelství mezi Čechy a Slováky. „Kdo nenavštívil búdu, jako by ani nebyl v Luhačovicích.“ Do doby, než v roce 2002 do základů shořela.

Před 100 lety bylo v Luhačovicích otevřeno v Zámečku na kolonádě regionální Muzeum slováckého Zálesí při otevření se uskutečnila krojová slavnost. Iniciátorem založení Muzea slováckého Zálesí a hlavním tvůrcem sbírky byl pozlovický rodák, etnograf Antonín Václavík.

V Luhačovicích, největších moravských lázních.

Před 100 lety na počátku 20. století vládla v módě secese a během letní sezóny si tu dávala dostaveníčko společenská smetánka a umělci, například Leoš Janáček, Dušan Jurkovič, bratři Mrštíkové a Uprkové, Alois Jirásek či Antonín Slavíček.

"Ženy", které si to mohly dovolit, které měly manžela v dobrém postavení, který jejich módu financoval, tak ty jely do lázní reprezentovat své postavení. V lázních vládla v té době přísná etiketa. Dámy se neustále převlékaly a musely mít také slunečník, protože opálené byly v té době venkovanky a ženy, které pracovaly.

Válka skončila roku 1918. Oficiálně Luhačovice jsou 3 roky (1915) vyhlášeny lázeňským místem, 13 let je provoz na dráze Luhačovice - Újezdec u Luhačovic (byl zahájen 12. října 1905).

Bylo to 9 let co akcionáři z vedení lázní odvolali dr. Veselého a spolu s Dušanem Jurkovičem byl nucen nedokončené dílo opustit. Bez Veselého a Jurkoviče by ale Luhačovice nikdy nebyly tím, čím jsou.

Vzájemné konzultace navazující na říjnové události roku 1918 vyústily koncem téhož roku v setkání advokátů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska v Luhačovicích, jež se stalo základem nové národní podoby či přímo konstituce jednotlivých samospráv svobodné advokacie.

Před 100 lety také probíhal příběh Luhačovické přehrady, její stavba trvala téměř 20 let.

Důvodem byly důsledky povodní z let 1910 v období stavebního rozvoje lázeňských objektů. Stavba slavnostně začala 7. července 1912. Na jaře roku 1930 se přehrada poprvé napustila.

Luhačovice jsou nejen největší moravské lázně, ale také lázně s neopakovatelným geniem loci. Snad nikde jinde se nepodařilo tak harmonicky skloubit divokou přírodu s osobitou lázeňskou architekturou. Hustě zalesněné kopce rámují obraz, mezi nimi údolí přetvořené do rozsáhlého volného parku a v něm originální architektura vycházející z místních tradic. K tomu připočtěte jedny z nejvýznamnějších evropských léčivých pramenů, skvělou péči a pohostinnost zdejších lidí a nebude se vám chtít odsud pryč.

Toto výročí – 100 let založení ČSR nás však jako současníky zavazuje - tradice a vize tohoto kraje rozvíjet a zachovat i architektonické pojetí pro další generace. Zajistit územní rozvoj, státní správu či správu obcí a měst vést v zájmu lidí, naslouchat jejich potřebám a neobnovovat skupinovou i politickou nadřazenost, která do společenství lidí nepatří.

Luhačovice 26. 10. 2018, ing. Jordák František

7. října 2018

Poděkování všem voličům za hlasy ve volbách 5. a 6. října 2018

Vážení spoluobčané, sympatizanti naší strany, členové KSČM.

Děkujeme vám za vaše hlasy, které jste ve volbách dali pro naši stranu.

Ať již v komunálních nebo senátních volbách v okrese Zlín.

I když to nestačí na to, abychom mohli prosazovat náš volební program mnohokrát vám ještě jednou děkujeme a  budeme se i nadále snažit pracovat pro vás tak, abychom v příštích volbách opět uspěli. Budeme sledovat práci těch, kteří byli zvoleni a jak plní své volební sliby.

S pozdravem Stanislav Remeš, předseda OV KSČM Zlín a OV KSČM Zlín.

5. října 2018

Tímto způsobem nás nejlépe podpoříte v dnešních obecních volbách

Abychom získali co největší počet hlasů, je důležité označit velkým křížkem okénko před názvem KSČM. Tak každý z vás dává naší straně tolik hlasů, kolik je na kandidátce kandidátů.

3. října 2018

Pojďme k volbám!

Vážení spoluobčané města Zlína, ve dnech 5. a 6. 10. 2018 proběhnou, jak určitě všichni víte, komunální volby. Dovoluji si vás k nim pozvat, abyste odevzdali dle svého uvážení svůj hlas.

Já, jako předseda OV KSČM Zlín a kandidát č.1 na naší kandidátní listině doporučuji zvolit stranu č.11 – KSČM. Jsme opravdu jediná levicová strana, která hájí zájmy nás obyčejných lidí, lidí práce. Ostatní strany i ty pravicové nám berou naše levicové hesla, ale je otázka, zda je potom budou plnit.

Přečtěte si náš volební program, kde chceme dořešit vlastnictví vodovodů a kanalizací. Podporovat výstavbu startovacích bytů pro mladé rodiny a domovů pro seniory. Prosadit dopravu zdarma pro seniory nad 65 a děti do 15 let. Zbavit město objektů, které narušují jeho vzhled. Dále budeme naslouchat občanům a být otevřeni jejich potřebám a názorům. Informovat je o dění ve městě. Od nás bude podpora všem rozumným návrhům ve prospěch obyvatel bez ohledu na stranickou příslušnost navrhovatelů.

Určitě i v ostatních obcích a městech našeho okresu, kde jsou sestaveny kandidátky naší strany jsou volební programy, které prosazují sociální, ekonomické a životní potřeby našich občanů, aby se jim v našich obcích dobře bydlelo a žilo.

Doporučuji proto, abyste dali hlas naší straně KSČM, která je tohoto zárukou. Jděte k volbám a zvolte svou budoucnost.

S pozdravem Stanislav Remeš, předseda OV KSČM Zlín a kandidát č.1 – KSČM Zlín.

Přeji šťastnou ruku.

2. října 2018

Selský rozum před volbami 2018

Máme před sebou vrcholící volební kampaň, která nám má zajistit zachovávání tisíciletého dědictví, odkaz předků. Teď jde jen o to, aby to i mladí lidé pochopili, protože jsou pod silným tlakem různých neomarxistů, evropských pirátů a neziskových organizací, včetně médií. Jsou lehce manipulovatelní a se svými životními zkušenostmi netuší, co jim politici doposud připravili do života. Ani si to neuvědomují, jsou nadšení současnou liberální demokracií. O rady nestojí, přitom máme dost zkušených lidí, kteří jsou už v penzi, často nemají co dělat. Napříč politickým spektrem by bylo potřeba jim dát možnost srovnatelně hodnotit vývoj a na základě životních poznatků formulovat skutečnosti proti mainstreamu, proti kavárně, předkládat více a více argumentů, o co jde a jak se ve světě všechno i díky »sametu« sype.

Neměli bychom připouštět jen jednostranné hodnocení tzv. Ústavem pro studium totalitních režimů a vnucovat lidem závěry, které jim současné životní problémy neřeší.

Přitom jsou konstruktivní řešení, léty odzkoušená, znevažována, včetně názorů těch, kdo tuto společnost skutečně vybudovali. Skutečné požadavky demokratického vývoje máme ve svých rukou. Lidé musí rozhodovat, kdo a jak zde bude žít. Bohužel se to mění v politickou šarádu s neschopností se jí postavit a řešit konkrétně migrační vlnu a její dopad na Evropu, na naše Česko, s výlevy »europoslankyně-matky« k sirotkům ve věku dětských muslimských bojovníků a jejich nasazení do českých rodin, ne však do rodin hysterických obhájců tohoto řešení.

Přijetí migrační vlny do Česka podle přání »bafuňářů« v politice, ne uprchlíků z válečné hrůzy, ale mladých mužů, ve své podstatě narušitelů hranic, a to dokonce několika států, netoužících po záchraně z válečného konfliktu. Nemají zájem se zformovat, vycvičit a vrátit se na bojiště a vydobýt si svobodu tak, jak je to u kulturních a vlasti si vážících lidských bytostí obvyklé. Ani náznak tohoto řešení, naopak tito narušitelé často drží i hladovku za vynucení si 2000 euro kapesného měsíčně, aniž by měli zájem o návrat domů, o osvobození své vlasti, o bezpečí svých rodin, o zajištění svého živobytí prací a následovali příklad Řeků po skončení občanské války v roce 1949.

K tomu jen malá poznámka, pěstujeme si už léta u nás až na výjimky zcela nepřizpůsobivou komunitu, se kterou si neumíme poradit. I proto je nutné zvážit volbu nových politiků nejen v oblasti komunální, ale hlavně v Senátu. Mnozí kariérní politici nás každodenně zrazují a jsou jim lhostejné dopady. Stejně jako současní migranti žijí jen pro dnešek a pro svůj mandát.

Poslanci Evropského parlamentu spustili řízení proti Maďarsku. Pro Česko je rozhodující udržet »V4« pohromadě. Když budeme sami, tak zase padneme. Nesmíme o nás nechat rozhodovat druhé. Rok 1938 se už nikdy nesmí opakovat. Co udělali někteří naši poslanci v Evropském parlamentu, je zradou národních zájmů a nikomu to nevadí! Prvotní rozvrácení je součástí globální politiky, aby všude byly nepokoje, lidé i státy žili v chaosu, docházelo ke »kotrmelcům« a byl rozvrácen průmyslový potenciál země, zvyšovala se závislost na »vybraných« kapitálově silnějších ekonomikách. Celé národy se staly mlčícím spotřebitelem. To je naprogramované někde jinde, a nikoliv v Evropě. Některé strany a hnutí tomu za »jidášský peníz« napomáhají.

Nositelem tohoto marasmu byla dlouho ODS, frakce Klause mladšího je pokus o návrat ke kořenům této strany. To, co tam teď je, už není tou ODS, kterou lidé v naději po změně kdysi volili. To vidíme stále v jejich vystupování i ve výlevech např. paní Němcové, pomalu se arogancí blížící svému vzoru panu Kalouskovi.

Všechny tyto prvky jsou bohužel typické pro celou ODS. Celá řada »přiživujících se« tehdy mladých politiků v ODS zcela zpanštěla, ztratila soudnost o skutečném životě, ano, většinou nikdy nepoznali práci a ani toho mnoho nedokázali, jejich práce skončí, když zavřou ústa, bez jakékoliv odpovědnosti. O tom, jak jsou hluboce nereformní, svědčí i jejich současná hesla do komunálních voleb, například »Spolu to zase dokážeme«. Ano, dostrkali Česko do hluboké krize a chaosu, do pozice pracujícího člověka jako třetiřadé bytosti v Evropě. To si lidé této kulturní země skutečně nezaslouží – zbořili vše, i to, co velmi dobře sloužilo, právní rámec měl svou logiku, životní styl měl své mantinely, lidé měli jistoty nejen životní – práci, mzdy, bydlení, vzdělání na velmi vysoké úrovni - nesrovnatelné se současnými i vysokoškolsky vzdělanými »výpěstky«. Lidé k sobě byli lidštější, byli společenštější, ochotní si vzájemně pomoci, mnohem lépe byli schopní si plánovat životní potřeby a zájmy. V tento čas byla zajištěna pro život nezbytná infrastruktura, existoval přehled o všech lidech – všichni museli pracovat, nebyli bezdomovci, žebráci, nezaměstnaní, nebyly exekuce a také nebyli v takové míře parazitující nepracující, i úředníci, různí »také právníci«. Justice nesla odpovědnost za svá rozhodnutí. Státní rozpočet nebyl vyžírán, nebylo tisíců tzv. neziskových organizací, mnohdy bez průkazného přínosu, kde opět jsou placeny tisíce nic neprodukujících bytostí. Nemohlo dojít k polemice, jestli si »vrchnost« přidá 20 procent k odměnám a platům mnohonásobně převyšujícím minimální mzdy a důchody. Ano, »sytý, hladovému neuvěří«.

Tuto společnost nepoškozovaly desítky, ba stovky nabobtnalých úřadů, různých makléřů, bankéřů a obdobných finančních eskamotérů, kteří svým konáním jsou jako »bukanýři« na širém moři.

Lidé, máme před volbami, které jsou na přelomu rozhodování o bytí společnosti. Dvě generace posledních novodobých dějin jsou nenávratně ztraceny. Těm už nejde nastolit ani vizionářsky propagovaný sametový životní styl. Zachraňme společně podmínky pro život alespoň našim dětem a vnukům. Nechme dožít důstojně generaci těch, co skutečně vybudovali tuto společnost, a je nejen jejich chybou, že ji nechali v jakémsi rozčarování rozkrást a devastovat. Dejme seniorům, na co mají právo, dejme jim prostor a možnost podílet se zkušenostmi. Využijme jejich volného času a nenechávejme je dožívat v živoření. Stejně tak dejme našemu vzdělávacímu systému opět pevný základ, respektování autorit, skutečné znalosti při dokončení stupnice vzdělání. Dejme produktivně pracujícím vážnost a důležitost jejich konání pro běh společnosti. Dejme mladé generaci na základě srovnatelných argumentů možnost zajistit svou budoucnost a budoucnost naší země.

Velkým hitem současnosti ve zdravotnictví je podpůrné stipendium těm medikům, kteří se rozhodnou jít po absolvování do venkovských ordinací. Historicky jsme chodili na »umístěnky« i bez podpůrného stipendia, získali jsme tak praxi i zkušenosti, nejen ve zdravotnictví.

Skutečně si připusťme, že jsme si současný život představovali jinak, a pokud připustíme tuto skutečnost, pojďme volit, využívejme svého práva vyjádřit svůj názor, nenechávejme rozhodování o nás vinou svého nezájmu následně na kariérních politicích, na skupinových zájmech různých koalic. Změna může nastat už v samotném základu společnosti – komunální politice. Volme rozumem, změna může nastat jen z naší vůle, volme své životní potřeby, ne stovky ambiciózních lídrů a stran, které se nás budou snažit opět využít a nic v podstatě nevyprodukovat.

Množství nových stran a hnutí jen dokazuje, že lidé ani v jedné obci se nejsou ochotni dohodnout i nad prostými životními potřebami. Nedá se popřít, že si všechny programy jsou vlastně podobné, ale u moci chtějí být noví lídři povětšinou z řad těch, kteří nemají za sebou skutečnou práci, jsou však ambiciózní, třeba je tlačí i cizí a většinou špinavé peníze. Co nám tito sběratelé funkcí v podstatě tunelující státní rozpočet (a neobstojí argument, že by ty peníze musely být stejně někomu vyplaceny) skutečně mohou dát? Většina z nás tyto politiky, počínaje zastupiteli až po senátory, nikdy nepotkala. Mnozí při pozici ve státní správě berou »senátorskou práci jako melouch«, plněním svých, úkolů pak zatěžují své podřízené a ti tak nemají čas na řešení komunální politiky a občan se stává přítěží. Stejně tak i »restart« úředníků, co dokázali, že to dokážou, když ne sami, tak s podobnými v koalici.

Přeju nám všem v posledních dnech před důležitými volbami kus selského rozumu, chuti do života a vědomí, že žádná lež se nedá snášet dlouho.

Já osobně budu pracovat dál s lidmi a pro lidi. Jako senior mám dost času. Nejsem nikomu zavázán. Vlastně budu, svým voličům. Ve svém obvodu se 79 obcemi je nejméně jedenkrát ročně navštívím, vyslechnu a budu hledat řešení na jejich problémy. Pokud mě zvolíte, tak o mé práci uslyšíte. Nebudou všichni na politickém spektru spokojení, ale mým voličům se budu moci podívat i po skončeném mandátu do očí a nebudu se muset stydět.

František JORDÁK, kandidát KSČM do Senátu ve volebním obvodu (č. 80) Zlín

NAŠE PRAVDA č. 37/2018, str. II