KSČM: Bez zdanění církví nebude podpora vládě

Jen co se podařilo mezi ANO a komunisty vyřešit spor o vojenské mise v zahraničí, přišla z KSČM další výstraha. Pokud poslanci ANO a ČSSD nebudou ve Sněmovně hlasovat pro zdanění miliardových náhrad církvím za nevydaný majetek, komunisté nepodpoří případnou menšinovou vládu babišovců a soc. dem., takže by tento projekt zkrachoval. "Je to náš dlouhodobý bod, ústřední bod. Tento bod budeme prosazovat dál, i když budeme muset do opozice. Nám to problém nečiní. To je náš bod, na kterém naše podpora závisí nejvíc," řekl včera šéf poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik v České televizi.

Češi a Němci uctili v Brně oběti obou stran

Několik stovek lidí se v sobotu v podvečer v Brně zúčastnilo slavnosti v závěru letošní Pouti smíření. Připomínku obětí divokého odsunu letos vyvážil nedělní pietní akt v Kounicových kolejích, kterého se zúčastnili i zástupci německých krajanských sdružení. Podle brněnského primátora Petra Vokřála (ANO) byla premiéra společné piety dalším krokem k odstranění vzájemných bariér. Již počtvrté se v sobotu dopoledne vydali lidé na 32 km dlouhou pouť z Pohořelic do Brna; tedy symbolicky v opačném směru, než jakým mířilo na konci května 1945 na 20 tisíc německy mluvících Brňanů v rámci tzv. brněnského pochodu smrti. Obrácení trasy přišlo poté, co brněnští zastupitelé v roce 2015 přijali Deklaraci smíření a společné budoucnosti a pochod s tehdy osmiletou tradicí se stal součástí festivalu Meeting Brno. Letos k poutníkům, z nichž až třetina přijela z Německa a Rakouska, poprvé společně promluvili z pódia na nádvoří augustiniánského opatství primátor Brna Petr Vokřál a mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt. "Je to nacionalismus, který rozdělil Čechy a Němce. Spolu vytvořili kvetoucí kulturní centrum Evropy. Všechno zničil nacionální socialismus, nacismus, holokaust, nacionalismus v obou národech, vyhnání. Je důležité, abychom to dnes překonali," řekl účastníkům slavnosti Posselt. Podle Vokřála byla premiérou letošní pouti též společná účast zástupců krajanských sdružení na nedělní pietě v Kounicových kolejích, mementu nacistického teroru. "Pan Posselt se kvůli plánované akci musel ještě v sobotu vrátit do Bavorska. Účastní se však zástupci spolků, a to poprvé v rámci procesu smíření," uvedl Vokřál s tím, že to vnímá jako ukončení nevyřízených účtů. Pouť proběhla v klidu, sobotního příchodu poutníků k Mendlovu náměstí využilo podle ČTK k protestu asi pět desítek lidí. Omezili se ale jen na pískání a pokřikování. V areálu kláštera se pokusil narušit Posseltův projev jediný muž, patrně podnapilý. Bez většího odporu se nechal odvést strážníky.

V. Klaus ml.: Druhá, a ještě horší, inkluze je před branami škol

Záměr je stejný: zničit něco přirozeného a jednoduchého a nahradit něčím složitějším, novátorským a něčím, co fungovat nebude. A bude to o dost dražší. Něco jako známý bonmot mého kamaráda Ing. Třešňáka: "Tady v tý hospodě mají o dost horší jídlo než včera, ale aspoň o dost dražší." Chystaný rozvrat financování (od ledna) je skutečně jedna z největších legislativních tragédií exministryně Valachové. Nechápu, že to toleruje nová vláda a zejména ministryně financí – vždyť to bude stát desítky miliard na víc, a nervy. Babišova vláda to chce jen o rok odložit a dopřipravit. Což už nehraje velkou roli. Nejprve se ale vrátím k inkluzi originální. Její dopady známe. Rozvrat. Namísto avizované miliardy to stálo sedm. To je pro představu, jako byste si ušetřili půl miliónu na auto, jdete s rodinkou na převzetí a: "Tady ještě s dovolením fakturka na doplateček tří miliónů. Budete platit kartou?" Proti inkluzi protestovala odborná veřejnost i racionálnější politici. Přišlo ale kladivo: "rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva" (už ten název) ve věci D. H. a ostatní proti České republice, kde se tvrdí, že u nás docházelo k diskriminaci Romů ve vzdělávání a přístupu k němu. Plošná inkluze následně zvítězila. Když se jeden z mých kolegů tehdy dotazoval MŠMT, kolik tedy Romů studuje jaký typ škol a jak úspěšně – přišla oficiální odpověď, že tyto informace nelze sdělit, neb se údaje o národnostním ani etnickém původu žáků a studentů neshromažďují (prosinec 2015). Český stát tedy spustil rozsáhlé změny ve vzdělávání mj. s vysoce devastujícími dopa dy na vzdělávání žáků s lehčími mentálními hendikepy, což opřel o nutnost zlepšit vzdělávání Romů. A přitom bezostyšně přiznává, že o skutečné úrovni vzdělávání Romů neměl po celou dobu rozhodování prakticky žádné údaje. Strašné. Nyní se chystá "reforma financování", což je v bleděmodrém totéž. Aby bylo jasno, žádný učitel nedostane víc peněz. Jde jen o nepřehlednější způsob posílání státních peněz do škol. Systém to sežere sám. Zasanují se poloprázdné školy. Plným se sebere. Při prosazení zákona uvádělo MŠMT náklady cca tři miliardy ročně navíc, nyní mluví ministr Plaga o téměř dvanácti. Na sedminásobku ještě nejsme, to budeme, až se to vyhodnotí zpětně (jak slavná inkluze). Dvacet miliard je ale šestina rozpočtu – 17 procent pro každého učitele. Neuvěřitelná byrokracie k tomu. Ředitelé škol si budou počítat PH-maxy – "už ten název", člověk by myslel, že jde o kyselost či zásaditost výrazu nebohých ředitelů. A jakými podklady disponuje ministerstvo při takto rozsáhlém devastačním kroku teď? Cituji materiál o zasedání vlády "MŠMT předpokládá, že (v důsledku reformy) dojde v průběhu tří let k nárůstu počtu učitelů až o cca 10 procent. To je 9300 učitelů…" Takže my zoufale nemáme fyzikáře, chemikáře, odborné učitele…, máme obrovský přebytek poloprázdných středních škol (plných učitelů), ale budeme do systému přibírat dalších deset tisíc lidí. Jakých, kde? A celé to bude stát 15 miliard ročně třeba. Spíš víc. Nechcete to hergot radši dát těm stávajícím učitelům a ředitelům?

Babiš a Hamáček hlásí: Rozumíme si

Lídři ANO a ČSSD navázali korektní osobní kontakt * Na jejich komunikaci významně závisí osud možné vlády PRAHA Bývalý premiér Bohuslav Sobotka a někdejší ministr financí Andrej Babiš byli jako italská rodina. "Oje*al český stát," vyčítal šéfovi ANO Sobotka. "Je to zbabělec, utíká z boje," prohlašoval Babiš. Zdálo se, že mezi ANO a ČSSD už nikdy žádná vládní koalice nevznikne. Nyní je všechno naopak. Jedním z hlavních důvodů, proč se oba subjekty přibližují ke společné vládě, je podle informací LN fakt, že lídři Jan Hamáček a Andrej Babiš našli společnou chemii. Co dohodneme, platí. Oba předsedové se nezdráhají veřejně pochválit. "Určitě si rozumíme mnohem více. Pan Hamáček normálně komunikuje, drží slovo," řekl LN šéf ANO. "Pokud spolu jednáme o společném projektu, nešlo by to bez základní důvěry. Myslím, že s panem Babišem se nám to povedlo. Absolvovali jsme spolu mnoho hodin jednání. Vše, na čem jsme se kdy dohodli, platilo. Jsem rád, že to takto zatím funguje," souhlasí Hamáček. Pokud ČSSD schválí v referendu vstup do koalice, právě naladění mezi nimi bude klíčem ke stabilitě. "Je to pragmatický vztah z obou stran. Andrej Babiš ví, že potřebuje vládu s důvěrou, takže nemůže vedení ČSSD urážet. Vedení ČSSD si zase uvědomilo, že téma Antibabiš nefunguje. Vědí, že pokud se mají strany proti sobě vymezovat, tak programově," míní politologaHamáčkův poradce Pavel Šaradín. Zdroje LN blízké vedení ČSSD se shodují, že klíčem je neformální lidská komunikace, "small talk", která chyběla mezi Sobotkou a Babišem. "Vídali se jen na oficiálních schůzích a jednáních. Měli úplně odlišnou povahu. Hamáček si uvědomuje, že nechce-li v Babišově vládě shořet, musejí s Babišem najít společnou řeč," řekl LN zdroj z vedení strany.

Praha zvažuje zavést "ulice neřesti"

Rozlučky se svobodou a "pivní tahy" by se mohly odehrávat mimo centrum. Politici si od nápadu slibují řešení problémů s turisty. "Krátce po pádu komunismu byla Praha místem, kam se vyplatilo jet. Dnes je to magnet pro fotbalové chuligány toužící po levné dovolené." Tak popisuje české hlavní město Urban Dictionary – internetový slovník anglickojazyčného slangu, který mnohdy funguje i jako trefný glosář společenských jevů a míst. "Jediná dvě slova, která budete potřebovat, jsou ‚Praha‘ a ‚pivo‘," doplňuje slovník. Levný alkohol a krásné ženy jsou lákadlem, jež do metropole vábí množství převážně mladších mužů z ciziny. Užívají si při pivních tazích a bujarých rozlučkách se svobodou. Ty se mohou zvrhnout v tragédii, jak ukázalo nedávné napadení číšníka ve Vladislavově ulici skupinou opilých surovců zNizozemska, po němž zaměstnanec restaurace skončil v nemocnici s vážným poraněním. Podobné incidenty a blížící se komunální volby nutí pražské politiky k zamyšlení, jak situaci řešit. Jednou z možností, která opakovaně zaznívá z různých stran, je alespoň částečné vytěsnění "alkoholových turistů" z historického jádra do okrajovějších částí velkoměsta. "Bylo by dobré vytvořit více atraktivních cílů po vzoru Berlína. Zahraniční návštěvníci by mohli mířit třeba do industriálních areálů ve Vysočanech nebo Holešovicích," navrhuje právnička Hana Marvanová, jednička Starostů a nezávislých pro podzimní volby v Praze.

KOMENTÁŘE: P. Zahradník: Evropský rozpočet 2.0

V návrhu je patrná snaha hledět do budoucnosti. A i nadále by měl být výhodný pro Česko. Časy se v Evropě značně změnily, ale dosavadní rozpočty Evropské unie na tyto změny příliš nedbaly. Zdá se, že budoucí evropský rozpočet si to za své předchůdce vynahradí. A bude symbolizovat změnu větší než malou. Charakter měnící se Evropy je mnohočetný a evropský rozpočet by měl být kontinuálně autentickým zrcadlem tohoto nekonečného procesu. Ve stínech minulosti. Co lze ze zrcadla nastaveného Evropskou komisí na léta 2021–2027 vyčíst ještě předtím, než bude přeleštěno Radou EU v podobě koncentrovaného hlasu členských států a nadto Evropským parlamentem? Je v něm nepochybně patrná snaha hledět do budoucnosti, která je však stále provázena řadou stínů minulosti. A skloubit toto spektrum do jednoho funkčního nástroje přinášejícího prokazatelné výsledky pod heslem evropské přidané hodnoty není právě triviální úlohou v kursu hospodářské politiky pro začátečníky. Do budoucna má evropský rozpočet namířeno především prostřednictvím robustního navýšení prostředků na excelentní výzkum a inovace, jež ve spojení s podporou digitální společnosti a renesancí obří, leč pozvolna neprávem zapomínané průmyslové tradice mají starému kontinentu přinést dlouhodobou globální konkurenční výhodu, resp. v první řadě zvrátit neblaze zhoršující se postavení Evropy v globální soutěži. Kupředu hledí též snaha o podporu nastupující generace prostřednictvím celoevropsky pojatých vzdělávacích iniciativ, neboť pozice mladých lidí na řadě evropských trhů práce začíná se podobat začarovanému kruhu beznaděje. Rozpočet byměl projevit daleko přímočařejší vazbu vůči prováděným reformám podle vzoru Evropský semestr a vykázat silnější linii ve vztahu k eurozóně a jejímu prohlubování. Mrazit však začíná při představě, že evropský rozpočet budoucnosti též vytváří poměrně robustní obrannou či zbrojní kapitolu, jejíž součástí je vedle zamýšlené podpory zbrojního průmyslu též kupříkladu přizpůsobení dopravní infrastruktury vojenským účelům. Jistě nepřekvapí poměrně značné přeskupení největších kapitol evropského rozpočtu – zemědělské a kohezní. Vedle obecně očekávané redukce zdrojů však zahrnuje též značné teritoriální a obsahové přizpůsobení, z něhož nutně nemohou země střední a východní Evropy vyjít jako ty, které budou i nadále přesycovány rohem kohezní hojnosti. V minulé dekádě drtivá většina z nich více či méně konvergovala, zbohatla a tím se pro ně kohezní stavidla v té podobě, na kterou si během svého členství v EU zvykly, částečně přivírají. S tím však, že některé nové komory, dosud málo využívané a nesoucí název centrálně řízené programy, by se měly naopak pootevřít a přitáhnout v této části Evropy větší zájem.

Peníze na rozvoj venkova si rozdělují velké firmy

SYSTÉM DOTACÍ JE DISKRIMINAČNÍ, ŘÍKÁ NKÚ. Rozdělování evropských dotací mezi potravinářské firmy probíhá v režii lidí spojených s jejich profesní komorou. O tom, kdo dosáhne na peníze na inovace z Programu rozvoje venkova, určeného původně pro malé a střední podniky, neprůhledně rozhoduje hodnotitelská komise. Během posledních tří let rozdělila tři miliardy korun. Manipulace s dotacemi minulý týden popsaly Hospodářské noviny. A Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) nyní potvrdil, že celý systém je netransparentní a diskriminační. "Nastavené podmínky vykazují řadu zásadních nedostatků. Ministerstvo zemědělství zaměřilo podporu především na velké zpracovatelské podniky, které místo výdajů na vědu a výzkum vynakládají prostředky na pořízení strojů a technologií. K podpoře malých a středních podniků nedochází," uvádí NKÚ v kontrolním nálezu. HN ho získaly ještě před jeho zveřejněním plánovaným na dnešek. Kontroloři prověřovali, zda se veřejné prostředky vynakládají účelně a hospodárně. A jestli se vybírají projekty, do nichž se zapojily také výzkumné instituce. Úspěšné byly velké potravinářské firmy, některé opakovaně. Jak vyčíslil NKÚ, 70 procent schválených žadatelů byly velké podniky. Čtyři firmy Agrofertu, který premiér Andrej Babiš převedl do svěřenských fondů, takto během tří let získaly 614 milionů korun. Vyplývá to z přehledů Státního zemědělského intervenčního fondu, který dotace vyplácí. Skupina Hamé, vlastněná norskou Orklou, získala 274 milionů, uskupení Agro Měřín podnikatele Gabriela Večeři 248 milionů, Interlacto Oldřicha Gojiše 243 milionů a Madeta Milana Teplého 225 milionů. Teplý je viceprezidentem komory, Gojiš je v představenstvu, kde má svého zástupce rovněž Hamé a několik zástupců je z Agrofertu.

Vláda chce rozhodovat, kdo přijde do Česka pracovat. Zjednoduší to přijímání lidí

Nad počtem přijímaných žádostí o pracovní povolení od cizinců hodlá vláda získat neomezenou kontrolu. Zákon, který bude ve středu projednávat, jí dá do rukou pravomoc stanovovat pro každou zemi kvóty na počet přijatých žádostí. Ministerstvo vnitra říká, že cílem novely je zjednodušit vyřizování pracovních povolení. Zároveň ale dostane vláda možnost "zaříznout" příjem žádostí z jakékoliv země. "Chceme zjednodušit udělování pracovních víz. Například když přijde nějaká kalamita a budou nám chybět lidé, obrátíme se na Ukrajinu, kde díky tomu lidi najdeme," uvedl ministr vnitra Lubomír Metnar s tím, že nový systém nemá žádnou souvislost s kontrolou nelegální migrace. Doplnil, že příslušné počty a země budou stanoveny nařízením vlády na základě vyhodnocení situace na trhu práce a v rámci mezinárodních jednání. Kvóty budou následně každý rok přehodnocovány i v závislosti na vývoji ekonomiky. "Přijmeme třeba dva tisíce lidí z Ukrajiny v souvislosti s kůrovcovou kalamitou. Uděláme bezpečnostní prověrku a na jejím základě člověk dostane pracovní vízum. Bude platit rok a to buď na konci prodloužíme, nebo ne," dodal ministr vnitra. Dobře informovaný zdroj resortu potvrdil, že novela umožní vládě omezit přísun pracovníků z jakékoliv země za hranicemi Evropské unie. Zároveň by ale měla umožnit zastupitelským úřadům rychleji reagovat na plán přijmout z dané země více pracovníků. Kvóty umožní s dostatečným předstihem personálně nebo technicky posílit úřad, který žádosti vyřizuje. Režimy kvót už u některých zemí Česko zavedlo. Kromě Ukrajiny, odkud k nám přichází nejvíce lidí za prací, je to Mongolsko a Filipíny. Na Ukrajině mohlo o pracovní povolení žádat 9600 lidí ročně, od letoška vláda toto číslo zvýšila téměř na dvacet tisíc. Ze jmenovaných asijských zemí je to tisícovka pracovníků.

KOMENTÁŘE: M. Ehl: TRUMPOVA POLITIKA JE ŠANCÍ PRO EVROPU

Spojené státy americké a Evropská unie mají všechny důvody pro to, aby v dnešní době držely pospolu. Jejich politická, vojenská, ekonomická i technologická váha ve světě relativně klesají, i když v každé ze zmíněných oblastí jinou rychlostí a jiným způsobem. Naopak roste vliv Číny a dalších rozvíjejících se ekonomik. A Rusko se snaží získat zpět své pozice z dob Sovětského svazu. Jenže už dříve skřípající spolupráce mezi Washingtonem a evropskými demokraciemi se ještě zhoršila kvůli nepředvídatelnosti prezidenta Donalda Trumpa i kvůli neschopnosti Evropanů sjednotit své postoje v základních otázkách. Na obou stranách Atlantiku čím dál víc vládne populismus a krátkozrakost. Před rokem se zdálo, že demontáž euroatlantických vztahů bude nejrychleji probíhat v rovině bezpečnosti, ale tehdejším členům americké administrativy se nějak podařilo přesvědčit Donalda Trumpa, že by na svém prvním summitu NATO neměl evropské spojence hned poslat do háje. Další na řadě je volný obchod: tady se Trump, jenž od loňska vyměnil většinu členů vlády považovaných v euroatlantickém rozměru za "rozumné", rozhodl hrát hru na americké zájmy bez ohledu na spojence i sousedy – tedy ty teoreticky nejbližší země, s nimiž by Amerika měla naopak co nejvíce kroků na mezinárodní scéně slaďovat. Zvýšení cel na dovoz oceli a hliníku je jen první krok. Experti očekávají, že nyní se Trump rétoricky pustí do evropských automobilek. A potom zvýšení cel na dovoz evropských vozů do USA z dnešních 2,5 na 25 procent rozbije to, co několik generací pracně budovalo: pocit sounáležitosti Evropy a Ameriky. Pro Evropu by to nutně nemusela být špatná zpráva, protože – čistě teoreticky – by to neustále se hašteřící spolek osmadvaceti členských států EU s přidruženými partnery jako Norsko či Švýcarsko mohlo donutit ke strategičtějšímu přemýšlení o společné budoucnosti. Nic tak nesjednocuje jako společný nepřítel. Když ho někteří západní partneři odmítají vidět v Rusku, tak by takto mohl zafungovat vrtkavě se rozhodující Donald Trump. Evropa dostala šanci, které si možná není plně vědoma. Pro Ameriku je počínající obchodní válka s nejbližšími spojenci o něco horší zpráva. Zaváděná cla a další ochranářská opatření ze všeho nejvíc dopadnou na Američany, zvýší jim ceny některých výrobků a zkomplikují obchod. Navíc tím Spojené státy přicházejí o velkou část toho, co proslulý politolog Joseph Nye nazval "soft power", měkká síla, tedy univerzální přitažlivost pro velkou část obyvatel nejen demokratických zemí, ale vlastně celého světa.

Kováčik: Zdaňte náhrady nebo je šmytec

S další podmínkou pro toleranci případné vlády ANO a ČSSD přišli komunisté. Podle Pavla Kováčika (62, KSČM) je nutné, aby hnutí a sociální demokracie hlasovaly pro zdanění náhrad církevních restitucí. V opačném případě by se musel premiér v demisi Andrej Babiš (63, ANO) rozloučit s komunistickou podporou. "Padne naše tolerance. A pak se můžeme vyslovit pro nedůvěru vládě," uvedl Kováčik v České televizi. Musel čelit rýpání místopředsedy ODS Martina Kupky (42). Podle něj komunisté přistoupili k vládě byznysově a jsou ochotni ji tolerovat za určitých okolností. "Velmi mi pravděpodobně ty okolnosti spočívají především v tom, aby měli příslušné posty ve státní správě a ve státních podnicích," pronesl. To si ale Kováčik nenechal líbit. "A vy se divíte, že chceme kontrolovat, když podporujeme? To bychom potom byli jako namalovaní," kontroval že s tím, KSČM nebude mít žádné ministry.

NKÚ: Většina zemědělských dotací připadne velkým firmám, jen zlomek získají malé a střední podniky

Jedním z důvodů malé podpory menších producentu jsou složité dotační podmínky pro některé oblasti, kvůli kterým nebyly žádosti o dotace schváleny.

Otevřete archivy, vyzvou čeští badatelé Rusy. Nikdo nechce zvedat kontroverzní témata, věří Hrad

"Rusko interpretuje minulost způsobem, který je zcela v rozporu s tím, jak jsme se k těm 40 rokům postavili my. Ruská státní politika je o jejich interpretaci minulosti opřená," říká politický geograf Michael Romancov.

KSČM mění podporu vlády za posty, míní Kupka. Podporujeme, tak kontrolujeme, souhlasí Kováčik

Poslanci schválili komunisty kritizovaný vládní plán zahraničních armádních misí. Premiér v demisi Andrej Babiš (ANO) přitom s KSČM jedná o „tolerančním patentu“, který jeho příštímu plánovanému kabinetu s ČSSD zajistí důvěru. Podle předsedy poslaneckého klubu KSČM Pavla Kováčika je nyní hlavní prioritou zdanění náhrad za církevní restituce, bez níž partaj vládu tolerovat nebude. KSČM také žádá posty ve státní správě a státních podnicích, aby mohla vládu kontrolovat, vysvětlil v Otázkách Václava Moravce.

Zeman: Ministrem zahraničí by neměl být sluníčkář, vláda i já jsme protiimigrační

Prezident Miloš Zeman by ocenil, kdyby na post ministra zahraničí nominovala sociální demokracie někoho s protiimigračními postoji. Nová vláda by podle něj měla zdůrazňovat také boj proti plýtvání. Prezident to řekl v rozhovoru s redaktorem České televize Vladimírem Keblúškem.

Absentéři mezi poslanci: nejvíc chyběl Schwarzenberg s Babišem. Naopak nejpilnější je Pirát Černohorský

Čtyřicet procent účast, zbytek nepřítomen. Zhruba taková čísla ukazují statistiky u největších absentérů při hlasování v Poslanecké sněmovně. Je mezi nimi například premiér v demisi Andrej Babiš (ANO) nebo poslanec Karel Schwarzenberg (TOP 09). Prvenství ve sněmovní docházce drží naopak poslanec Lukáš Černohorský (Piráti), který nehlasoval pouze jednou. A mimochodem: prezenci svých kolegů hlídá také poslanec Vladimír Koníček (KSČM).

Bezpečnostní rada probere pochybnosti kolem armádních zakázek

Předsednictvo Bezpečnostní rady státu dnes ráno probere pochybnosti kolem armádních zakázek. Ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová (za ANO) médiím nedávno sdělila, že její inspekce zjistila u některých dosud neukončených tendrů závažná pochybení. Obrátila se proto na Vojenskou policii.

MŠMT chybějí peníze, které poskytlo na zlevněné jízdné. Plaga je chce zpět

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy v demisi Robert Plaga požaduje zpět finanční prostředky, které jeho rezort před dvěma měsíc poskytl na slevy na jízdném. Plaga tehdy říkal, že peníze nebude potřebovat. Změnil ale názor.

Trvalá neschopnost vlády čerpat z fondů EU varuje!

Nevím, zda je to nějaký úmysl, ale v posledních měsících se prakticky vůbec nehovoří o stavu našeho čerpání finančních prostředků z evropských fondů. Proto je zcela na místě si tuto problematiku blíže osvětlit.

Denní dávka propagandy aneb o čem vlastně je mainstreamové „zpravodajství“

Sleduji vývoj mainstreamové pop-propagandy po několik let a jednoho rána jsem se rozhodl udělat výčet ideologicky-aktivistických příspěvků, přítomných na jediném prosystémovém webu, v jediné hodině. Není to žádná výjimka, pouze náhodný příklad, jak to funguje ve větší či menší míře, nápadnější či méně nápadné formě non-stop, jak se může každý přesvědčit. A bývá i hůř, než bylo onoho slunečného úterý na konci května.

Merkelová zchladila Itálii: odpis nebude

Německá kancléřka Angela Merkelová dala důrazně najevo, že naděje nové italské vlády premiéra Guiseppa Conteho na odepsání dluhu 250 miliard eur (6,5 biliónu korun) tvrdě narazí. "Princip solidarity mezi členy eurozóny by neměl přeměnit skupinu zemí platících eurem z měnové unie v Unii sdílející dluhy," řekla nedělníku Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung kancléřka. Italské vládní protestní strany Liga a Hnutí pěti hvězd během volební kampaně naznačovaly, že zamýšlejí požádat Evropsku centrální banku o anulaci dluhu 250 miliard eur.

Šéf AfD přirovnal nacistickou éru k pouhé trošce ptačího trusu

Alexander Gauland (77), spolušéf krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), popsal nacistickou éru coby pouhou "trochu ptačího trusu" ve více než tisíciletých úžasných německých dějinách. V sobotním projevu před členy mládežnického hnutí strany v durynském Seebachu řekl, že Němci musí přijmout zodpovědnost za 12 let vlády Adolfa Hitlera a jeho nacistické strany, avšak podle něho jde jen o malou část dějin Německa. "Hitler a nacionální socialisté jsou ale jen trochou ptačího trusu na naší úžasné historii – a ta, milí přátelé, trvala mnohem déle než těch prokletých dvanáct let," prohlásil a vysloužil si potlesk posluchačů. Výrokem okamžitě vyvolal rozhořčené reakce na sociálních sítích. "Tato vyjádření odhalují pravou tvář strany skrývající se za ctihodné střední vrstvy," upozornila na Twitteru Annegret Krampová-Karrenbauerová (55), generální tajemnice vládní Křesťanskodemokratické unie (CDU). Katrin Göringová-Eckardtová (52) ze strany Zelených Gaulandova slova považuje za "facku do tváře přeživším holokaustu a jejich potomkům".

Trump–Kim do Singapuru podle plánu

Summit mezi Spojenými státy a vůdcem KLDR Kim Čong-unem skutečně bude 12. června v Singapuru, jak bylo původně dohodnuto. V pátek to po setkání se severokorejským vyslancem Kim Jong-čcholem v Bílém domě prohlásil americký prezident Donald Trump, jenž původně vrcholné jednání písemně odřekl. Trump také řekl, že se Severokorejci chtějí vzdát jaderných zbraní a že o lidských právech s emisarem nemluvil. Jižní Korea obrat ocenila. "Zdá se, jako by se cesta vedoucí k summitu KLDR a USA rozšířila a posílila," komentoval mluvčí jihokorejského prezidenta Mun Če-ina. Soul podle něj na setkání Trumpa s Kimem čeká "s napětím, ale trpělivě".

Bílý dům chystá setkání s Putinem

Bílý dům se zabývá přípravou schůzky amerického prezidenta Donalda Trumpa s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Napsal to list The Wall Street Journal s odvoláním na vysoce postavený zdroj v americké vládě. Plánování schůzky je podle něj teprve v raném stadiu, obě strany se ještě musí dohodnout na datu a místě. "Organizace schůzky mezi Trumpem a Putinem je projekt (amerického) velvyslance (v Rusku Jona) Huntsmana, který na tom pracuje nepřetržitě už řadu měsíců," řekl zmíněný zdroj. Pokud by jednání uspěla, šlo by o třetí schůzku obou prezidentů. Na pořadu by podle zdroje nemělo být žádné velké vyjednávání, ale specifi cké konkrétní záležitosti. Minulý měsíc si Kreml postěžoval, že od 20. března, kdy šéf Bílého domu telefonicky pozval ruského prezidenta k návštěvě Washingtonu, se příprava nijak nepohnula kupředu. K zevrubnější osobní besedě se Trump a Putin sešli jen jednou, v červenci 2017 v Hamburku na okraj summitu skupiny dvaceti hospodářsky nejsilnějších zemí. Několikrát spolu krátce besedovali loni v listopadu na konferenci ve Vietnamu.

Trumpův posel v Pekingu narazil

Po misi amerického ministra obchodu Wilbura Rosse zaznívají z Číny na adresu Spojených států jen další varování. Americkočínské sblížení není na obzoru. Alespoň ne po ostře sledovaném víkendovém jednání amerického ministra obchodu Wilbura Rosse s čínským vicepremiérem Liou Chem. Schůzka, od níž obě strany očekávaly zmírnění napětí v hospodářských vztazích obou velmocí, skončila čínským varováním směrem k Washingtonu. Peking vydal včera prostřednictvím státní agentury Nová Čína stručné prohlášení, v němž Spojeným státům vzkázal, že pokud Bílý dům uvalí cla na čínské výrobky, zruší všechny předchozí vzájemné obchodní dohody. V textu chyběly i jakékoliv zmínky o těch, které by během víkendu obě země uzavřely. Místo nich figuruje v prohlášení konsenzus, jehož dosáhly minulý měsíc obě země při jednáních veWashingtonu, kdy Čína odsouhlasila výrazné zvýšení objemu amerických výrobků i služeb na svém trhu. Po této dohodě se zdálo, že mezi oběma zeměmi zavládne v oblasti obchodu příměří, to ale rychle skončilo poté, co americký prezident Donald Trump oznámil, že zvažuje zavedení cel na čínské produkty v hodnotě 50 miliard dolarů.

Obchodní konflikt mezi USA a jejich partnery propukl naplno

Země, které obchodují s USA, rozladilo rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uvalit od 1. června pětadvacetiprocentní clo na dovoz oceli a desetiprocentní na hliník. Evropská unie, Kanada i Mexiko chystají nebo už schválily odvetná opatření, která postihnou americký vývoz zemědělských produktů a potravin. Zároveň ale z těchto zemí zaznívají výzvy k trpělivému jednání a urovnání nebezpečného konfliktu. Už během předvolební kampaně v roce 2016 Trump Američanům slíbil, že bude důsledně chránit jejich pracovní místa a výdělky před zahraniční konkurencí. Na trh v USA dodávají evropské, asijské i jihoamerické firmy velké množství levného zboží. Jako prezident teď Trump poukazuje na to, že jeho povinností je dbát o bezpečnost země. Právě tím zdůvodnil zavedení ocelářských cel. Evropská komise se už v pátek obrátila se stížností na Světovou obchodní organizaci (WTO), domnívá se, že byla porušena pravidla volného obchodu. Z americké strany mohou ještě následovat cla na dovoz aut. To by mělo na Evropu výrazně horší dopad než ocelářská cla. "Svoji obchodní politiku budu prosazovat do té doby, dokud se budou New Yorkem prohánět německé mercedesy," prohlásil Trump podle časopisu Wirtschaftswoche během setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Pokud Spojené státy zavedou pětadvacetiprocentní clo na dovoz aut (teď je 2,5 procenta), dopadne to těžce především na Kanadu a Mexiko, s nimiž mají uzavřenu Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA). Na uvedené země připadají více než dvě pětiny hodnoty automobilového dovozu do USA. Trump si předsevzal, že dohodu zreviduje, aby odpovídala jeho představám o ochraně domácího trhu. Jednání o "NAFTA 2" se ale zadrhlo, Američané po partnerech požadují omezení vývozu v rozsahu, který je pro Kanadu i Mexiko nepřijatelný. Mexiko, jehož vývoz směřuje téměř z 80 procent do USA, oznámilo, že s okamžitou platností zavádí pětadvacetiprocentní clo na dovoz americké oceli, vepřového masa, ovoce a sýra. Jeho vláda považuje krok USA za nepřiměřený, současně ale zdůrazňuje, že je připravena s Američany jednat.

Volby ve Slovinsku vyhrála protiimigrační SDS, může mít problém najít koaliční partnery

Janša už byl dvakrát předsedou vlády. Koaliční potenciál mu však kromě vyhrocené protiimigrační kampaně snižuje i pověst kontroverzního politika.

"Sbalí si kufry." Už nebudete uprchlickým táborem Evropy, slíbil Sicílii nový ministr vnitra

Šéf protiuprchlické euroskeptické strany Liga týden před lokálními volbami prohlásil, že zastaví proud migrantů, kteří na jih Itálie míří ze severní Afriky.

Začátek rozpadu NATO: Saúdská Arábie pohrozila Kataru vojenskou akcí, pokud země nakoupí ruský protivzdušný komplex S-400! Ten samý plánuje nakoupit i Turecko a Pentagon v odvetě chystá proti Ankaře sankce, zákaz dodávek stíhaček F-35. Podle Washingtonu projevuje Turecko vůči USA stále větší nepřátelství, které ohrožuje integritu NATO!

Podle francouzského listu Le Monde pohrozil Rijád sousednímu Kataru vojenskou akcí, pokud vláda v Douhá uskuteční plánovaný nákup ruského protivzdušného systému S-400 (NATO označení “Growler”). Podle listu to uvedl král Salman v dopise adresovaném francouzskému prezidentu Emanuelu Macronovi [1]. Informace unikla z dopisu právě ve chvíli, kdy úplně stejný protivzdušný systém hodlá nakoupit i Turecko a obchod je již dohodnutý. Loutková vláda v Rijádu plní úlohy amerického Pentagonu, který pravidelně úkoluje Saúdskou rodinu úkoly podobně, jako kdysi toto úkolování probíhalo na Pražském hradě v dobách panování jistého dramatika. Zatímco Havlův režim adoroval humanitární bombardování Bělehradu, saúdský režim si za svoji oběť vybral Katar. Rijád přerušil veškeré diplomatické styky s Douhá vloni v létě poté, co americká vláda vypustila do světa dezinformaci podobnou kauze Skripal.

Jičínský: Antibabiš se může senátorům ČSSD vymstít

Kritika premiéra Andreje Babiše a odmítání koaliční vlády s ANO se může senátorům soc. dem. v říjnových volbách vymstít. V rozhovoru pro Právo to řekl dlouholetý člen ČSSD a profesor ústavního práva Zdeněk Jičínský. - Výsledky vnitrostranického referenda soc. dem., které rozhodne o vstupu ČSSD do vlády s ANO, budou známy 15. června, hlasuje se ale již od 21. května. Čím si vysvětlujete, že vedení dalo členům tolik času? * Nevím. Myslím si, což jsem i často opakoval, že není dobře, aby tu dlouho byla vláda bez důvěry. To se od vzniku samostatné ČR nestalo. A i když ekonomika funguje dobře, životní úroveň většiny lidí se zlepšuje a nevzniká sociální tlak, tak jistý neklid do společnosti to vnáší, což se odráží na důvěře občanů v politiky a ve stát. Odráží se to i na fungování Sněmovny, která trpí nejasným rozložením vládních a opozičních sil. Za normální situace je koaliční vláda a opozice – rozložení světel a stínů je jasné. Jinak vznikají požadavky na svolávání mimořádných schůzí, což nesvědčí o tom, že Sněmovna normálně funguje. To se ukázalo na jednání o kauze novičok. Mimořádná schůze se vydávala jako něco důležitého pro bezpečnost státu. Jak ale ukázal rozhovor chemika Ladislava Středy pro Právo, byla to falešná a zvláštní komedie, kterou tady hrají některé politické strany, aby se ukázaly, jako že jim jde o zájem státu.

KOMENTÁŘE: L. Jelínek: Filipova dokonalá partie

"To je věcí této vlády, které jsme důvěru nedali," řekl sobotnímu Právu předseda KSČM Vojtěch Filip na adresu zahraničních vojenských misí, jejichž navýšení Sněmovna minulý týden schválila až do roku 2020. Jinými slovy: podporu KSČM druhému Babišovu kabinetu by to zhatit nemělo, protože ten teď žádný nárůst v misích plánovat nebude muset. Pokrytectví? Pragmatismus? Komunistům vadí česká armáda v Pobaltí, byť si ji naši tamní spojenci přejí. Mají problém se všemi misemi bez mandátu Rady bezpečnosti OSN. Ovšem třeba afghánská jej má, a i tak je radikální levice proti ní. Dodejme, že celkem pochopitelně: životy tam ubývají, ale stabilita je v nedohlednu. Filip správně odhaduje náladu členů a sympatizantů KSČM. Jsou citliví na polaritu Východ – Západ a mají obavy, že akce, v nichž NATO figuruje, ohrožují světový mír. Odtud ten důraz na zahraniční politiku. Jenže ta bude komunisty od hlavního politického proudu dělit vždy. Návrh programu zvažované koalice ANO a ČSSD je toho důkazem. Co ale s tím, když je Filip posedlý představou komunistické účasti na vládnutí, aspoň z parlamentních lavic? Je to koneckonců šance legitimizovat KSČM a etablovat ji coby partaj, které se druzí neštítí. Proto se musel odehrát fikaný taneček: mise za pomoci pravice posvětila vláda v demisi, KSČM si umyla ruce, umožní zrod vlády nové a dva roky nebude o tomto tématu řeč. I v ostatních oblastech jsou komunisté krotcí. Jelikož se bez nich a bez ČSSD Babiš neobejde, mohly po něm levicové strany chtít například vyšší progresivitu zdanění, sektorovou daň… Leč nechtěly. Především KSČM opakuje, že je na místě skromnost: ve volbách zvítězil Babiš, tak by se mělo jet podle něj. "I vydírání má své meze," expresivně tvrdí její poslanec Jiří Dolejš. Poněvadž je však v politice přesto "něco za něco", jeho kolega Alexander Černý naznačuje: "Nepochybuji o tom, že další vyjednávání s hnutím ANO budou probíhat jinak. Jestli stojí o naši podporu, alespoň při aktu udělení důvěry vládě, budou muset vzít na vědomí, že máme také nějaké požadavky a priority." Už víme, že daně těmi prioritami nejsou. A mise na čas též ne. Se zdaněním církevních restitucí se uvidí. Co tedy? "Součástí vyjednávání jsou vedle programových záležitostí i personální obsazení ministerstev," připomíná Filip. KSČM hodlá mluvit do toho, kdo kde bude šéfovat a touží mít své lidi v podnicích se státní účastí. Prý proto, aby skončila "nepolitická politika". ANO a ČSSD jsou pro. "Strany dohody souhlasí s tím, že KSČM má právo navrhnout obsazení některých funkcí, aby mohla po dobu působení tolerované vlády plnit svou kontrolní roli, zejména ve vnitřních i vnějších kontrolních orgánech centrálních orgánů…," uvádí se v návrhu dohody ANO s KSČM o podpoře kabinetu komunisty. Dá se čekat, že ÚV KSČM 30. června zvedne palec nahoru. Filip je skvělý šachista a co si vezme do hlavy, prosadí. Machiavelli by tleskal.

Policejní drony budou všude

Bzučení hlídkujícího policejního dronu bude brzy běžná věc. Policisté, kteří drony ve službě zkoušejí, jsou s nimi natolik spokojeni, že policie hodlá letku těchto strojů výrazně rozšířit. A to do celé republiky. Dosud má policie pět dronů, létají zejména na Příbramsku a v Pardubickém kraji. Teď je připraven kontrakt na dalších šestnáct. Nasazeny mají být ve všech krajích. Policie už dron využila místo vrtulníku při pátrání po ztracené ženě s Alzheimerovou chorobou na Rakovnicku. Nasazení dronu je totiž ve srovnání s helikoptérou velmi levné. Policie proto bezpilotní vrtulníčky vysílá i na "preventivní mise". Například hlídá, zda se někdo nepotlouká v chatových oblastech mimo sezonu, nekrade v lese dřevo nebo zda tam nerozdělává oheň. "Lidé by to měli chápat ne jako zásah do soukromí, ale jako ochranu, kterou policie občanům poskytuje," říká mluvčí Úřadu pro civilní letectví Vítězslav Hezký.

KOMENTÁŘE: P. Kolář: Lidový dům z karet

Sociální demokraté se mezi sebou začali řezat. Jde o vztah k Miloši Zemanovi i o funkce. Ať už spor vyvolaný prezidentovým odmítáním Miroslava Pocheho na ministerstvo zahraničí dopadne jakkoli, ČSSD prohrála. Na vzájemné hádky a boje totiž voliči opravdu nejsou zvědaví. Už před začátkem referenda o tom, zda mají vstoupit do vlády s ANO, mnozí socialisté prorokovali, že ať už bude výsledek jakýkoli, strana zůstane rozdělená na nesmiřitelné tábory. Přesně v polovině hlasování se ukazuje, že to zřejmě bude ještě horší. V ČSSD se už totiž nehádají pouze zastánci a odpůrci koalice s hnutím Andreje Babiše, ale i její podporovatelé mezi sebou. Pragmatismus, vzájemné okopávání a intriky si téměř nezadají s děním v americkém seriálu Dům z karet. Mimochodem, začátek příběhu bezskrupulózního Franka Underwooda, který to dotáhne až na prezidenta USA, začíná tím, že mu byla odepřena pozice ministra zahraničí… Kvůli této funkci nyní vypukla mezi socialisty otevřená válka. Prezident Miloš Zeman odmítá šéfem diplomacie jmenovat neoficiálního šéfa pražské ČSSD Miroslava Pocheho, kterému vyčítá "vítačství". Na pozadí lze tušit, že Poche a "jeho" Praha při prezidentské volbě podpořili Jiřího Drahoše. Zatímco prezidentovi straničtí příznivci v čele s Jiřím Zimolou, Michalem Haškem, Zdeňkem Škromachem či Jaroslavem Foldynou vykládají, že by ČSSD měla Zemanovi vyhovět, a jako adepta na "zamini" jmenují Zemanem preferovaného Jana Kohouta, předseda Jan Hamáček musí s Pochem držet basu. Europoslanec s vlivnými spojenci v regionech totiž ve straně tahá za nitky. To oni významně pomohli k Hamáčkovu zvolení stranickým šéfem, mají lví podíl na obnovení jednání s ANO a zřejmě i na zajištění kladného výsledku referenda. Pokud by se proti nim šéf ČSSD postavil, mohl by to být konec snů o vládě i jeho samého. "Zemanovci" jsou totiž sice hodně slyšet, ve straně jsou však ve výrazné menšině. Navíc Hamáček sice od počátku usiluje o dobrý vztah s prezidentem, ale dobře ví, že pokud mu v takto zásadní věci ustoupí, může Zemanovi rovnou odevzdat klíče od Lidového domu a vedení strany. Ego versus ego. Dokud se zdálo, že Zeman sice hartusí, ale nakonec Pocheho nominaci ustoupí, drželo se v ČSSD jakési příměří. Zimola sice vykládal, že by prezidentovi vyhověl, ale na jednání předsednictva hlasoval o ministrech včetně Pocheho pragmaticky pro. "Náplastí" měla být nominace do čela resortu zemědělství, o exministra Rusnokovy vlády Miroslava Tomana prý totiž Zeman hodně stojí. Hamáčkovi podporovatelé zavřeli oči. Poche sice Zimolovi výhrady neodpustil, ale v zájmu udržení naděje na souhlas prezidenta vesměs také držel lajnu. Po čtrnácti dnech referenda se v ČSSD pokládá za hotové, že vláda s Babišem získá zelenou. Zeman stále vysílá signály, že tentokrát "nevyměkne". Tuší to i parta okolo Pocheho, proto mohou jít skrupule stranou a začíná otevřený boj kdo s koho. Vlivný východočeský zákulisní hráč Jaroslav Špaček si v sobotní MF DNES nebral servítky. Zimola, Hašek a Škromach jsou Zemanovi trojští koně, vztah k prezidentovi nesmí být servilní a lokajský, a když nebude ministrem Poche, tak ani Toman. Zimola s Haškem reagovali slovy o Sobotkových pohrobcích či o "veksláčcích". Pokud do této chvíle existovalo aspoň promile šance, že prezident nakonec Pocheho nominaci ustoupí, teď už je prakticky nulová. Miloš Zeman je bojovník a v bitvách se vyžívá. Vzhledem k tomu, že má stále dobrý přehled o dění v ČSSD, je otázkou, čeho chtěl vlastně docílit. Buď lze přistoupit na tezi, že Zemanovi skutečně vadí Pocheho někdejší hlasování v europarlamentu pro uprchlické kvóty, či podpora Drahoše. Nebo se domníval, že oslabením Pocheho a jeho spojenců – vesměs bývalých "sobotkovců" – přechýlí stranické poměry ve prospěch "zemanovců". Přičemž pak Hamáček pragmaticky otočí kormidlo jejich směrem.

Jelikož tato úvaha působí při znalosti reálií ČSSD docela naivně, mohl Zeman také chtít jen vyvolat ve straně chaos, jehož výsledkem může být dřívější či pozdější odmítnutí vlády s ANO. Tím by se znovu otevírala varianta Babišovy vlády za podpory komunistů s SPD Tomia Okamury. Tentokrát za situace, kdy by jednoznačným viníkem byli socialisté a kdy jsou nejhlasitější odpůrci okamurovců v ANO na cestě pryč. Klíčový proto bude postoj Babiše. Kuloáry se nesou dvě varianty jeho možného postupu. První vypráví o slibu šéfa ANO Zemanovi, že mu Pocheho jméno na Hrad ani nepřinese, zkrátka ho Hamáčkovi odmítne sám výměnou za to, že prezident nebude dělat problémy při odvolání své chráněnkyně Karly Šlechtové. Tím by Babiš zbytečně vstoupil do hry mezi prezidentem a socialisty, případný krach by pak mohl být interpretován jako jeho vina. Podle druhé historky naopak Babiš lídry ČSSD ujistil, že bude jejich nominaci respektovat. Pak by to v případě, že Hamáček s Pochem neustoupí, mohlo vést až k žalobě prezidenta u Ústavního soudu a válce mezi Zemanem a Babišovou vládou. Nejschůdnějším řešením by asi byl buď ústupek prezidenta, nebo Pocheho a jeho kliky. Ega všech zúčastněných jsou tak veliká, že už to zřejmě ani jedna strana neudělá, aby "neztratila tvář". Ať už to dopadne jakkoli, hlavním poraženým bude ČSSD. Když se představitelé sedmiprocentní strany veřejně urážejí a hádají o funkce, je prakticky nemožné, že by se ze své mizerie mohli dostat ven. Nemluvě o tom, že s takovou by si z nich Babiš v koalici udělal trhací kalendář.

P. Fiala: Nepravdy a polopravdy Andreje Babiše

Při čtení článku Selektivní paměť profesora Fialy (LN 30. 5.), který podepsal Andrej Babiš, jsem si vzpomněl na jeho oblíbený výrok vůči novinářům i politickým soupeřům: "lžete, lžete". Prakticky nic z toho, co v něm Andrej Babiš vyčítá ODS, není pravda. Panu premiérovi nelze upřít jednu věc. Je vytrvalý v opakování nepravd, polopravd a ohýbání skutečnosti podle propagandistických potřeb hnutí ANO. My ale budeme neméně vytrvalí v uvádění věcí na pravou míru. Není pravda, že ODS odmítla jednat o složení orgánů Poslanecké sněmovny. Bylo to hnutí ANO, které po volbách vedlo nepřehledná jednání. Od počátku bylo jedině jasné, které výbory povedou komunisté a SPD. Jinak ANO různým politickým stranám říkalo pokaždé něco jiného, pak se chvíli nejednalo vůbec. Právě kvůli této podivné a manažersky nezvládnuté politice hnutí ANO jsme iniciovali dočasné vytvoření Demokratického bloku. Jednání o ustavení Poslanecké sněmovny bylo potřeba posunout a zpřehlednit. Když to nedokázal vítěz voleb, udělali jsme to my. Odpovědně, promyšleně a ve výsledku úspěšně. Není také pravda, že hnutí ANO už druhý pracovní den po volbách pozvalo ODS na jednání o vládě a že to myslelo vážně. Skutečnost je taková: 1. Formální jednání po volbách vedlo ANO souběžně s několika parlamentními stranami. 2. ANO nikdy vážnou nabídku na skutečné jednání o vládě ODS nepředložilo. 3. Při volbě vedení Poslanecké sněmovny byl jako jediný hnutím ANO zablokován kandidát ODS. Připomínám, že na stejné schůzi byli do funkce místopředsedů sněmovny zvoleni hlasy poslanců ANO jak Tomio Okamura, tak i Vojtěch Filip. Koalice ANO, SPD a KSČM fungovala od prvního dne sněmovny. Komu chce Andrej Babiš tvrdit, že to s ODS mysleli vážně? Premiér v demisi se zlobí, že jsem nazval stav, který tu sedm měsíců po volbách máme, nejdelší a nejhlubší politickou krizí. Počítá, kolik dnů kdy kdo sestavoval vládu. Nejde jen o čísla, jenže ani s nimi pan inženýr Babiš nenakládá korektně. Už nyní se totiž stal rekordmanem v době vládnutí bez důvěry a překonal Mirka Topolánka. Ten byl navíc podruhé jmenován premiérem 158 dní od voleb. A to by musel Andrej Babiš stihnout do konce března. A jak víme, podruhé jmenován bude až 6. června. Rozdíl mezi rokem 2006 a současnou situací je navíc podstatný. Premiér Topolánek se většinovou vládu usilovně snažil sestavit, Andrej Babiš toto snažení jen předstíral, protože má jistotu hlasů SPD a KSČM. Proto jsme dnes tam, kde jsme. A proto mluvím oprávněně o nejdelší a nejhlubší politické krizi. Pravda je, že hnutí ANO si nechalo prezidentem Zemanem jmenovat jednobarevnou vládu, aniž o její podpoře s kýmkoliv seriózním jednalo. Důkazem je, že mimo hlasy poslanců hnutí ANO nezískalo pro její podporu v PS ani jeden jediný hlas navíc. Pravda je, že premiér v demisi má bianko šek od prezidenta, který mu pomáhá obcházet výsledek voleb a se kterým diktuje podmínky, za nichž je ochoten se laskavě ucházet o důvěru PS. Na začátku roku jsem skutečně ocenil úmysl Andreje Babiše snažit se o aktivnější roli v evropské politice, to se ale nakonec ukázalo jako jeho další sen. Pravda je bohužel taková, že jsem zatímneměl příležitost – a to říkám s lítostí – ocenit, že v EU "hájí naše národní zájmy". Ostatně jako premiér v demisi je ani hájit nemůže. Protože v evropské politice si s domácím marketingem nevystačí. Myslím ale, že si s ním nakonec dlouhodobě nevystačí ani doma.

Morava může rozhodnout referendum o vládě v ČSSD

Sedla si na lavičku pod lípami na kyjovském náměstí a opřela se lokty o své růžové kolo. "Podívejte, kdo tu je první. Paní notářko, dobrý den," zdálky zdravila Stanislavu Schmiedovou předsedkyně ČSSD v jihomoravském Kyjově Danuše Křiváková. S dalšími členy, kteří přišli k referendu o vstupu sociální demokracie do vlády s hnutím ANO, si před hlasováním povídala o zdravotních potížích, co je bolí a jaké prášky na bolest prý berou vojáci Islámského státu. Do skupinky komunálních politiků se opíraly zbytky podvečerního slunce, fábory na nedaleké májce se lehce třepotaly ve větru a atmosféra na lavičkách nepůsobila dojmem, že je čeká jedno z nejdůležitějších rozhodování ČSSD. Tedy verdikt, který může vést k obrodě strany, anebo dalšímu propadu. Právě jižní i severní Morava mohou podle politologa Lukáše Jelínka rozhodnout, jak bude hlasování nakonec vypadat. "Jihomoravské okresy, ve kterých má vliv Michal Hašek a Zdeněk Škromach, souhlasí se vstupem do vlády, naopak brněnští sociální demokraté jsou zdrženlivější a někde už hlasovali proti kabinetu s ANO," analyzuje situaci politolog blízký ČSSD. Oba tyto kraje mají skoro pět tisíc členů, soustřeďují tedy asi čtvrtinu členské základny strany. V těchto regionech však po neúspěšných volbách roste nervozita mezi jednotlivými křídly. Výsledek rozhodnutí o spolupráci s trestně stíhaným premiérem Andrejem Babišem bude záležet na tom, jak se místním lídrům podaří kolegy přesvědčit a na jakou stranu se členská základna nakonec přikloní. Často tu proti sobě stojí například zastánci členů bývalé vlády Bohuslava Sobotky a proti nim příznivci nynějšího vedení předsedy Jana Hamáčka, stejně jako fanoušci Miloše Zemana versus městští liberálové. Škromach patří mezi nejaktivnější propagátory vstupu do vlády; přijel na schůzi do Kyjova jako host. Neshodám mezi křídly ČSSD nerad říká souboj, dává přednost termínu soupeření. Příčiny problému vidí dvě. Moravě podle něj vadí, když je nyní kolegové z Prahy upozaďují, přestože mají vyšší voličskou podporu. "Tím, jak se smrskávají preference, ubývá lidí v parlamentu, v zastupitelstvech krajů a obcí. Existují tlaky i na pozice na kandidátkách. To vše vytváří vření," myslí si Škromach.

L. Vainert: LEVICOVÝ ROZPOČET ČÍM DÁL LEVICOVĚJŠÍ KOALICE

Hospodaření státu musí vycházet ze stejných principů, za jakých hospodaří fyzické osoby, živnostníci nebo firmy. Stát musí být schopen mít příjmy a výdaje dlouhodobě v rovnováze, stojí černé na bílém ve volebním programu ANO 2011. Kdo slibu "v jediném programu, který potřebujete" uvěřil a na základě něho svým hlasem pomohl udělat z ANO vítěze voleb, ten se na konci minulého týdne dozvěděl, že skočil na předvolební špek. Premiér bez důvěry Andrej Babiš a Alena Schillerová, jeho pravá ruka na ministerstvu financí, plánují na příští rok deficit 50 miliard. Nenese naději na vyrovnaný rozpočet aspoň formule o dlouhodobé rovnováze? Ani tím se nemůže odpůrce zadlužování utěšovat. Vypadá to, že padesátimiliardová sekyra s námi má být na věčné časy. Či alespoň po dobu vlády ANO, protože s takovým deficitem se počítá i na roky 2020 či 2021. Vyrovnání příjmů a výdajů je tak za horizontem nyní vládnoucích politiků. Naštěstí pro Babiše státní finance poskytují tolik čísel a lze se na ně dívat z tolika úhlů, že je možné vylhat se ze slibů nenápadným přesunutím důrazu na relativní údaje. "Klesá nám dluh z 31 na 29,7 procenta HDP," chlubil se na tiskové konferenci premiér, čímž ale zásluhu na "oddlužení" plně připsal rostoucí ekonomice. Tím výčet triků, kterými lze mlhu ještě zahustit, nekončí. Babiš si pochvaloval přebytek veřejných financí jako celku. Je to impozantní výsledek, jakým se v Evropě může pomálokdo, ale centrální vláda na něm zásluhu nemá. Chvála má mířit především na obce a kraje. Kvalita rozpočtu není dána jen údajem o deficitu. Ten je v Česku ve fázi plánování rozpočtu imaginárním číslem, které se závěrečným účtem nemá moc společného. Jenže vše ostatní je nyní ještě více ve hvězdách – v dalších fázích schvalování zaručeně dojde k dramatickým přesunům. Jisté je jen, že prioritou bude rozdávání. Prezentace rozpočtu přetékala miliardami navíc, ty se našly prakticky pro každého, přičemž důchody a platy státních zaměstnanců hrály prim. Těžko říct slovo proti zvyšování příjmů těm, kdo pracují za neodpovídající peníze. Jenže o šetření, natož efektivnějším státu, který by ke svému provozu nepotřeboval tolik lidí, se nemluví. Přitom v situaci, kdy rekordně nízká nezaměstnanost chod ekonomiky jednoznačně komplikuje, by k redukci státního aparátu byla ideální příležitost. Pro rok 2019 tak vzniká typický levicový rozpočet. Jak moc doleva míří, ukazuje i více než vlídná reakce napůl koaliční KSČM, které rozpočtové plány zatím jednobarevné vlády ANO "na první poslech nezní špatně", přičemž dodržení naplánovaného schodku pro ně, podle očekávání, není nijak zásadní. S jistotou můžeme očekávat, že se svými prioritami přispěchá i ČSSD. Nakonec budeme rádi, když se výdaje nevymknou kontrole a padesátimiliardový deficit ještě nenakyne.

Za smrt 108 horníků dostal jen podmínku!

Ředitel Dolu Dukla, kterého hrál Jiří Langmajer. Jak to bylo doopravdy. Zhostil se nevděčné role! V novém dvoudílném filmu Dukla 61, jehož závěrečnou část jste mohli na ČT1 vidět v neděli večer, Jiří Langmajer (52) ztvárnil ředitele dolu, který zpečetil osud 108 horníků. Kdo to byl a co se s ním stalo? "Hraji ředitele dolu, ve kterém se katastrofa odehrála, a který za ni byl také částečně zodpovědný," popsal herec svou roli v novém filmu o tragickém požáru v Dole Dukle v Havířově, k němuž došlo 7. července 1961. "Režisér David Ondříček si přál, abych ho hrál v ostravském dialektu a aby to byl takový klasický předrevoluční pohlavár," řekl představitel filmového Kotase, jehož předobrazem byl Ladislav Klimša. Do ředitelského křesla byl dosazen komunisty šest let před tragédií jako dělnický kádr, člen KSČ. Pod jeho vedením šachta sice překonávala jeden těžební rekord za druhým, o havířině toho ale nevěděl moc a o důlním větrání vůbec nic. "Byl to vyučený důlní elektrikář. Ale hlavně měl rudou knížku – z této pozice se tam dostal. Měl tam i inženýry, kteří Duklu řídili," svěřil Blesku spoluscenárista filmu Jakub Režný. "Strana mu dávala úkoly, musel poslouchat příkazy shora," upřesnil autor námětu. Jel pro tchyni. Jelikož Klimša nemohl sehnat experta na větrání, zůstal tento post neobsazený a měl ho řídit právě on. Že tomu nerozuměl, nehrálo ze stranického hlediska roli. V den, kdy v dole vypuklo hořící peklo, navíc neseděl za ředitelským stolem, ale odjel na hon. Na Dukle v té době chyběl i jeho zástupce. Náměstek ředitele byl vyzvednout tchyni na nádraží. Do ředitelny se Klimša vrátil bezmála pět hodin po vypuknutí požáru. Podle scenáristy si své osudové pochybení do konce života vyčítal... "Byl to normální jednoduchý chlap. Neštěstí ho dost zasáhlo, záhy na to se zhroutil," tvrdil Režný. Příliš mírný trest. Před Okresním soudem v Karviné stanulo celkem devět lidí – kromě ředitele ještě výrobní náměstek, vedoucí výroby, bezpečnostní technik, dispečer, revírník, vedoucí perspektivního plánování, předák i zámečník. Rozsudek padl až 28. srpna 1962. "Odsouzeni do vězení byli pouze dispečer a náměstek. První dostal čtyři roky spíše za to, že se pokusil zfalšovat dokumenty. A ten druhý, který opustil důl a vrátil se až v okamžiku, když se volali záchranáři, vyfasoval tři a půl roku," prozradil scenárista. "Odseděli si jen pár let, pak se za ně důl zaručil a oni byli brzy propuštěni. Řediteli se nestalo nic, dostal jen podmínku, stejně jako ostatní souzení," prozradil Režný informace, které se divák nedozví ani ze závěrečných titulků.

Cerva chce prodat sklárny Crystalite ve Světlé s 800 pracovníky

Světlá nad Sázavou (Havlíčkobrodsko) - Podnikatel Lubor Cerva oznámil záměr prodat sklárny Crystalite Bohemia ve Světlé nad Sázavou, jejichž je jediným vlastníkem. Pracuje v nich přes 800 lidí. Konkrétního zájemce zatím nemá, prodej závodu je v samotném počátku, uvedl dnes podnikatel v tiskové zprávě. Svou druhou sklárnu v Květné si Cerva hodlá nechat. Loňský obrat obou skláren v součtu převýšil 1,2 miliardy korun.

VALNÁ HROMADA ČEZ: LAKMUSOVÝ PAPÍREK BUDOUCÍHO ROZLOŽENÍ POLITICKÝCH SIL

Už za tři týdny, 22. června se bude konat letošní řádná valná hromada skupiny ČEZ. Jedním z bodů je také odvolání a volba členů dozorčí rady. Změny ve vedení státem ovládané společnosti napoví, jak silný bude vliv Hradu na další politiku blízké budoucnosti. A také, jak moc si věří Andrej Babiš, kterého právě tento týden hodlá prezident podruhé jmenovat premiérem.

Přichází čas změn

Ač se zpožděním vyvolaným zarputilým odporem stávajících mocenských establishmentů a onoho 1% občanů v jednotlivých zemích přichází postupně, leč nezvratně, čas změn vyvolaných příchodem průmyslové revoluce 4.0 a tlakem na úspornější hospodaření se zdroji všeho druhu na této planetě. Ta, stejně jako ty předchozí, přináší s sebou i změny v oblasti společenských vztahů a především na poli politickém. Stávající mocenské struktury v posledních letech brání své vydobyté posty, které jsou těmito (fakticky objektivními) změnami ohroženy. Průběh těchto změn je však subjektivního charakteru, v minulosti býval spojen dokonce s válkami.

Sněmovna vyšle do Pobaltí další kontingent českých vojáků, který prohloubí napětí a nestabilitu na čáře doteku s Ruskou federací. KSČM má historickou možnost tomuto šílenství zabránit a nevyslovit důvěru Babišově vládě s ČSSD! Pouze dvě strany ve sněmovně nehlasovaly pro zahraniční mise, KSČM a SPD! Sněmovna nechápe, že kamaráčoft s USA v Evropě končí!

Poslanecká sněmovna ČR dnes opět předvedla neuvěřitelnou ostudu a pošlapala historickou úlohu ČR v éře nových dějin, které transformují Evropu na všech frontách. Poslanci dnes 140 hlasy schválili program a navýšení počtu vojáků AČR do tzv. zahraničních misí NATO [1], a to navzdory protestům KSČM, která už dlouho dopředu upozorňovala, že pokud toto projde, nepodpoří strana vyslovení důvěry Babišově vládě. O té by se mohlo hlasovat už v polovině července, pokud tedy referendum ČSSD projde a členové ČSSD vysloví souhlas s tím, aby strana šla do vlády s Andrejem Babišem. Referendum již probíhá a není jasné, jak vlastně dopadne, protože proti spolupráci s Andrejem Babišem se staví velká část členské základny. Komunisté tak de facto drží klíč k Babišově vládě a současně i k předčasným volbám. Vedení Hnutí ANO již odhalilo svoji situaci a přiznává, že záložní plán B neexistuje, pokud tedy za takový plán nejsou považovány právě předčasné volby příští rok na jaře.

Španělé mají nového premiéra. A Katalánci novou vládu

Španělsko v sobotu zažilo dvě důležité slavnostní přísahy. Nejprve ji v Madridu složil před králem Felipem VI. jako nový premiér šéf socialistů (PSOE) Pedro Sánchez. Hodinu nato v Barceloně přísahala nová katalánská vláda, čímž skončila po sedmi měsících přímá správa Madridu nad touto autonomní oblastí. Španělská média upozornila, že Sánchez jako první premiér země přísahal jen na ústavu, aniž by na témže stole byly položeny bible a kříž. Tuto možnost, přísahat bez katolických symbolů, dal politikům Felipe VI., když se stal v roce 2014 králem. Přísaze byl podle zvyklostí přítomen i lidovecký expremiér Mariano Rajoy, jehož účast vzhledem k okolnostem konce jeho vlády média zpochybňovala. Sánchez ujistil, že nejvyšší prioritou jeho kabinetu bude dodržování evropských závazků. "Moje vláda bude socialistická s rovnoměrným zastoupením mužů a žen, proevropská a garantem rozpočtové stability," zdůraznil. Sánchez dostal důvěru poslanců v pátek zároveň s vyslovením nedůvěry vládě Rajoye. Návrh na odvolání vlády podali socialisté poté, co minulý měsíc vynesl soud vysoké tresty pro bývalé regionální politiky lidovců. Tato korupční kauza je stará několik let a netýká se žádného z Rajoyových ministrů ani současného vedení lidovců. Je ale rozsáhlá a pokutu od soudu dostala i samotná strana za to, že z korupce profitovala. Složení nové vlády, která už nemusí pro důvěru do parlamentu, by mělo být známo tento týden. Noví ministři pak rovněž složí přísahu před králem. V úřadu bude nová vláda maximálně do června 2020, kdy končí legislativní období od předchozích voleb. Sánchez ale slíbil, že vypíše předčasné volby. Konkrétní termín nesdělil. Nejdřív prý chce v zemi obnovit "stabilitu". Sáncheze čeká nelehké vládnutí, protože jeho socialisté mají v dolní komoře parlamentu jen 84 ze 350 křesel. V pátek ho sice podpořilo 180 poslanců, někteří ale hlasovali hlavně pro odvolání Rajoye a politiku socialistů plně nepodporují.

Kvóty neprojdou, nelíbí se stále více zemím

Visegrád zřejmě našel spojence, jak zablokovat kvóty v reformě azylového systému. Jih Evropy však chce zablokovat dohodu, kde kvóty nebudou. V Praze, ale zřejmě i v Bratislavě, Varšavě a hlavně v Budapešti je slyšet hlasitá úleva. Podle předběžných propočtů se totiž zemím visegrádské čtyřky podařilo sehnat další spojence k zablokování reformy azylového systému známého jako Dublin IV. Znamenalo by to, že na rozdíl od roku 2015 nehrozí, že i v případě většinového hlasování budou schváleny kvóty na přerozdělování žadatelů o azyl. A to dokonce ani v kompromisní variantě, kterou předložilo předsednické Bulharsko, jež počítá s přerozdělením migrantů pouze v případě skutečně velké migrační krize. "Na českém ministerstvu vnitra mi ukazovali tabulku, z níž vyplývá, že bychom v případě nutnosti dali blokační menšinu dohromady," uvedl ve Štrasburku jeden z nejvýše postavených českých europoslanců. Podle relativně složitého vzorce může většinové hlasování zablokovat menšina tvořená minimálně čtyřmi zeměmi nebo takovým počtem členů, jenž zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva členských států plus ještě jeden člen. Visegrád může počítat s Rakouskem, kde se kancelář Sebastian Kurz před několika dny proti zavádění kvót znovu jasně vyslovil. "Základem funkčního státu přece je to, že země sama rozhoduje o tom, kolik a jakých lidí přijme," řekl Kurz. Podporu, nebo stejně jako v případě hlasování před třemi roky alespoň neutralitu, přislíbil premiérovi Andreji Babišovi při jednání v Helsinkách jeho finský protějšek Juha Sipilä. Na stranu Visegrádu by se mohlo přidat i Rumunsko a zřejmě i některé další země. Jenže je tu i jiná "blokační menšina" států. Ta naopak hrozí, že v případě, že nový systém nebude obsahovat co nejrozsáhlejší přerozdělování migrantů, kteří dnes do Evropy přicházejí přes několik málo států jižní Evropy, jakoukoli dohodu zablokuje. Server Politico minulý týden citoval ze společně vypracovaného stanoviska pěti jihoevropských zemí – Itálie, Španělska, Řecka, Kypru a Malty, které odmítají kompromis navržený Bulharskem ze zcela opačného důvodu než země Visegrádu. "Kontrola hranic a udělování azylu zůstanou nadále zcela na bedrech našich zemí. A to není fér," říká k návrhu Bulharska, který počítá s možností, že se z přijímání migrantů podle kvót půjde "vykoupit", jeden unijní diplomat.

SVĚT OPĚT ZBROJÍ

DOBA, KDY SE SVĚTOVÉ ZBROJNÍ VÝDAJE NEZVYŠOVALY, JE PRYČ. OBRANNÝ ROZPOČET VÝRAZNĚ NAVYŠUJÍ USA, ABY MOHLY ČELIT SÍLÍCÍ ROZPÍNAVOSTI ČÍNY V ASII. NA SCÉNU SE VRÁTILA TAKÉ STARÁ AMERICKO-RUSKÁ RIVALITA. Uplynulý rok byl rokem obratu. Po období 2012–2016, kdy světové výdaje na zbrojení stagnovaly, či dokonce klesaly, loni nastala změna. Doba, kdy četné země – zejména USA a jejich evropští spojenci v NATO – po finanční krizi roku 2008 škrtaly své výdaje, je pryč. V roce 2017 státy na zbraně, vojenský materiál či mzdy vojáků celkem vynaložily přes 1,73 bilionu dolarů, meziročně o 1,1 procenta více. A vše nasvědčuje tomu, že v následujících letech se vojenské rozpočty budou zvyšovat mnohem rychlejším tempem. "Po víceleté pauze vynucené ekonomickými okolnostmi je zřejmé, že ve světě se znovu nebezpečně roztáčí zbrojní kolo," míní Pieter Wezeman, expert Stockholmského ústavu pro výzkum otázek míru (Stockholm International Peace Research Institute, SIPRI). Příčin, proč tomu tak je, jmenuje instituce několik. Svět, který naposledy zvyšoval zbrojní výdaje v období 1999–2011, začíná více utrácet na armády v době, kdy dvě země – Sýrii a Jemen – devastuje krutá občanská válka. "V Jemenu a Sýrii se odehrává největší humanitární katastrofa. Vinu za to nesou i zahraniční dodavatelé zbraní," tvrdí na serveru BBC News Oliver Feeley-Sprague, expert Amnesty International na zbrojní obchod. Na globální politickou scénu se navíc vrací stará rivalita mezi Spojenými státy americkými a Ruskem. V Asii se vojensky rozpíná Čína, jejíž vojenské ambice s velkým znepokojením sledují Indie, Vietnam, Japonsko a další země regionu. Nadále nejistý je vývoj na Korejském poloostrově, byť komunistická Severní Korea slibuje, že se zcela zřekne jaderných zbraní.

Teď už máme důkazy. Rusko musí přijmout odpovědnost za sestřelení letadla, říká šéf NATO!

Pro osvěžení paměti: Generální tajemník Severoatlantickéaliance (NATO), předseda Severoatlantické rady, nejvyššího rozhodovacího orgánu obranné aliance odpovídá za její řízení. Současně předsedá Výboru pro obranné plánovaní plánování a Skupině pro jaderné plánování. Také zodpovídá za činnost Mezinárodního sekretariátu. Generální tajemník je nejvýše postavený civilista v NATO, reprezentuje alianci navenek. Nemá však žádnou či skutečnou rozhodovací pravomoc, slouží jako prostředník (slouha svých amerických pánů).