11. dubna 2020

Až se probudíme ze zlého snu.

Máme tady pandemii. Bezprecedentní situaci kterou nikdo z nás dosud nezažil.

Společnost i jednotlivci se snaží situaci zvládnout, objevují se ty nejlepší příklady nezištné občanské angažovanosti a snahy pomoci ostatním. Jednoho dne však nemoc pomine a my všichni se probudíme do světa, který bude jiný. Spousta občanů a pracujících utrpí během karanténních opatření, nejen zdravotní ale také velké materiální ztráty. Mnozí příjdou o práci, mnozí budou mít menší plat, řadě lidí se výrazně zmenší jejich finanční rezervy. Proto již dnes je potřeba jasně říci, že stav který byl před krizí v otázce zdanění zaměstnanců a exekucí, není nadále možný. Před krizí stát našponoval daně a odvody zaměstnancům, živnostníkům i malým firmám na maximum. Ždímal pracující jako by nebylo žádné zítra. Přišla krize a ukázalo se, že legislativa je nastavena jen na hezké počasí. Ukázalo se, že je nutno přijímat urychleně řadu opatření, aby nedošlo k dominovému zhroucení celých sektorů ekonomiky a velké skupiny pracujících nebyly uvrženy do chudoby.

Přijde čas obnovy ekonomiky a je nutné, aby se radikálně snížily daně a odvody zaměstnanců. Není možno aby pokračoval stav, kdy zaměstnanec na jednu vydělanou stokorunu odvede dvě státu. Stav kdy stát vezme více, než zaměstnanci zůstane. Proto je potřeba navrhnout a maximálním úsilím prosazovat jednoduché principiální pravidlo. Pracujícímu musí z platu zůstat víc než dostane stát.

Existují dva ekonomické modely zdanění. Jedním je zdanění práce a druhý je zdanění spotřeby. Stát si musí jeden zvolit. My jsme v situaci kdy jsme zdaňováni oběma způsoby současně. Současný stav je ten, že je zdaněna jak práce (odvody, daně zaměstnance, daně ze závislá činnosti zaměstnavatele), tak současně je zdaněna spotřeba (DPH, spotřební daně). Navíc si pracující musí řadu věcí připlácet (zubař, administrativní poplatky, důchodové spoření). Nelze nadále tolerovat stav kdy je zdaňováno oběma způsoby současně. Navíc neustále narůstá administrativní zatížení v kombinaci s drakonickými pokutami i při neúmyslné chybě.

S tím úzce souvisí problematika exekucí. Kdy je reálný stav ten, že celkové náklady exekuce mnohonásobně převýší dlužnou částku. Lidé jsou uvrženi do dluhových pastí, bez šance na splacení. Navíc za situace kdy samotný dluh věřiteli, je splatný až jako poslední a má před ním přednost, platba exekutorovi, právníkům, insolvenčním zprávcům atd. zcela v rozporu s principem, že dluhy se mají platit v pořadí v jakém vznikly. Proto je potřeba navrhnout a prosazovat, aby maximální doba exekuce byla pět let. Pět let může exekutor a stát vymáhat a poté musí být exekuce ukončena.

Současná krize ukázala, že v těžkých dobách je a musí být stát garantem pomoci občanům. Nemůžeme dovolit, aby byli podporováni velcí a opomíjeni ostatní. Musíme usilovat o spravedlivé uspořádání společnosti a to lze dosáhnout pouze tak, že se stanoví jednoduché principy. Pracujícím musí zůstat více peněz z jejich práce a nikdo je nesmí beztrestně okrádat schován za nános nepřehledné, pokrytecké a cynické legislativy.

Jan Doleček kandidát do senátu za obvod 78