23. ledna 2020

30 LET ZKLAMÁNÍ

Za pár dní bude část národa slavit 30. výročí politického, ale zejména majetkového převratu, tzv. sametové revoluce. Je tomu již 30 let, co prý pravda a láska měly zvítězit nad lží a nenávistí. Zatím jsme se toho nedočkali. Kolem nás se záměrně a beztrestně lže, v duchu rčení, že účel světí prostředky. Žijeme v době, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži, a ten který se odváží říkat pravdu, je nazýván rasistou, extrémistou, xenofobem nebo komunistou. Masívně je vyvolávána nenávist a národ se rozděluje. Zejména majetkovými poměry.

Víme, chceme, dokážeme! To bylo heslo listopadového převratu. Věděli, jak obalamutit lidi, chtěli se dostat k moci a zbohatnout, a co dokázali, to se nedá přehlédnout! Naše, rádoby objektivní, média, vč. veřejnoprávní ČT, se nás po celou dobu neúnavně snaží přesvědčit o tom, že se v socialismu nedalo žít. S blížícím se výročím, pod heslem 30 let svobody, se stupňuje hysterická a zcela neobjektivní kampaň proti všemu co u nás před tím bylo.

V souvislosti se sametovou revolucí, a hlavně kvůli objektivitě, nelze nevzpomenout projev V. Havla, budoucího prezidenta, z prosince 1989. Cituji: „Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Představuji si, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Sním o lidské republice, která slouží člověku a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za jeden z hlavních úkolů považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese žádné sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale také proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem, či chudým příbuzným, kohokoliv jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Jestli se sem tam zvedne cena cigaret nebo něčeho jiného, to v téhle chvíli nevím. Zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme! Podle mého názoru nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokráte opakovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové prostě přijmout jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí, žádné, nejde to!“ Konec citace.

A jak to dopadlo? Máme kapitalismus i nezaměstnanost. Podstatně se zhoršila životní úroveň, a přesto neodstoupil, a nechal se zvolit 4x (1989-1992 prezident ČSFR a 1993-2003 prezident ČR). Do dějin se zapsal rozsáhlou amnestií (v lednu 1990 udělil amnestii více jak 20000 vězňů a vězňům s vyššími tresty je zkrátil o 1/3 až 1/2), zahájením překrucování historie (omluva Němcům za jejich odsun dohodnutý vítěznými mocnostmi, který nazval vyhnáním) a podporou bombardování Sarajeva v roce 1993. V rámci restitucí se stal spolumajitelem 4 nemovitostí v Praze a vily ve Zlíně. Sociální jistoty se podstatně zhoršily. Stejně jako bezpečnost. Republiku nedemokraticky, bez referenda, rozdělili. Postavení dětí, důchodců, nemocných a celé řady pracujících se také podstatně zhoršilo. Více jak 1/3 národa živoří na hranici chudoby. Zhoršila se vymahatelnost práva. Zhoršila se i úroveň a rozsah služeb, vč. poštovních. Máme problémy s pracovní dobou a také se spravedlivým i včasným odměňováním za práci. Zhoršily se mezilidské vztahy, nenosí se vlastenectví, a s výjimkou sportu ani národní hrdost. Stratila se úcta k českému jazyku a zejména mladých, ke starým a moudrým. O poskytování lékařské péče, na úrovní doby, nerozhodují odborní lékaři, ale peníze a zdravotní pojišťovny. Zdražilo se všechno, a za všechno se musí platit. Zrušili povinnost živit se prací, což potěšilo zejména Romy. O to aby mohli spokojeně žít bez práce se stará stát vyplácením sociálních dávek a dotacemi pro řadu neziskových organizací, které se jim věnují. Zažili jsme největší loupež století. Rozkradení a vytunelování podniků a družstev prostřednictvím kuponové privatizace, která proběhla ve dvou vlnách. V roce 1992 ještě v ČSFR a v roce 1994 jen v ČR. Aby mohla proběhnout privatizace, dle jejich představ, zrušili všechny stupně lidové kontroly, zřízené v roce 1963. Rozprodali tuzemským i zahraničním zájemcům téměř vše. Počínaje malými venkovské obchůdky, přes průmyslové i zemědělské podniky, kulturní, obchodní i bytové domy, rekreační střediska a konče doly i hutěmi. Měli bychom být nejbohatší zemí z celé Evropy. Místo toho máme státní dluh ve výši cca 1625 mld., což je 30,5% HDP. V roce 1989 předávali komunisté tzv. demokratům stát s dluhem 114 mld., což bylo 17% HDP, a s mnohabilionovým státním majetkem. V důsledku špatně provedené ekonomické transformace jsme se, ve srovnáním s rokem 1989, hluboce propadli. Ještě v roce 1999 byla ekonomika o 5% slabší než v roce 1989. A 12. 3. 1999 jsme vstoupili do NATO. Opět nedemokraticky, bez referenda.

Nemusíte mít rádi komunisty, můžete být zásadními odpůrci socialismu, ale rozhodně nemůžete popřít, co všechno jsme, před rokem 1989, dokázali vyvíjet a vyrábět. Jako jediný národ na světě, naší velikosti. Trysková a dopravní letadla, atomové reaktory, lokomotivy, trolejbusy, tramvaje, autobusy, radary, traktory, osobní i nákladní automobily, motocykly, špičkové zbraně, tkalcovské stavy, turbíny, zemědělské stroje, technologické komplexy cukrovarů, pivovarů, cementáren i vápenek, tanky, námořní lodě, špičkové porcelánové i sklářské výrobky, kvalitní ocel i hutní výrobky, a vše vyvážet do celého světa!!! Byli jsme naprosto soběstační v zemědělské a potravinářské výrobě. Od našich JZD se učily zahraniční zemědělci. Měli jsme jedno z nejkvalitnějších školství na světě a kulturu na vysoké úrovni. Malý národ může být veliký jenom svojí kulturou a vzdělaností. Že by naši velikost zachránily současné televizní seriály? Málem bych zapomněl, že jsme se také podíleli na výzkumu vesmíru. Postavili vodní díla, dálnici a desetitisíce bytů. Poskytovali půjčky na pořízení bydlení s 1% úrokem, novomanželské půjčky s odpisy za každé narozené dítě, tuzemskou i zahraniční odborářskou rekreaci jubilantům i celým rodinám, atd. Porodné stačilo na pořízení kočárku i celé dětské výbavičky.

Většina lidí nechodila zvonit na náměstí klíči, abychom tu měli kapitalismus. Doufali, že bude svoboda tisku, že se bude moci drobně podnikat a soukromě hospodařit, ale že velké podniky zůstanou státu. Určitě si nepředstavovali, že prodáme i vodu zahraničním společnostem a natruc Masarykovy, a jeho pozemkové reformě, budeme věnovat část polí a lesů církvím. Netušili, že stýskání po „vyspělém Západě“ skončí tím, že si z nás udělá zdroj levné pracovní síly a odbytiště pro své „šunto-produkty“, vč. kulturních. Stejně tak netušili, že brzy poznají nové pojmy, jako např. krize, bankrot či krach, tunelování, tržní hospodářství, špinavé peníze, sociální byty, azylové domy, charita, Armáda spásy, bezdomovec, drogy, zdravotní pojišťovna, pracovní úřad, exekuce, secondhand, bulvár, miliardář, milionář, VIP, celebrita, neonacista, tiskový mluvčí, dealer a pasák. Milionáře jsme znali jen jako úspěšného řidiče bez nehod. Dnes pracující nikoho moc nezajímají. Oslavují se jen umělci a sportovci. Netušili také, že poznají rodiče prosící národ o příspěvek na lékařskou péči pro dítě, demokraty co nejsou ochotni respektovat výsledky demokratických voleb, ministry a poslance co se dopouští podvodů a korupčního jednání, fanoušky co ničí sportovní zařízení, vandaly ničící hřbitovy a pomníky, televizní pořady plné vulgárností, násilí a krve, zamořené reklamou.

Listopad 1989 nebyl selháním socialismu, ale pouze vyvrcholením selhání lidí, funkcionářů KSČ. Nemuselo k němu dojít, a zřejmě by se tu většině národa žilo lépe, kdyby to dělali jinak.

Zdeněk Novotný (listopad 2019)