Třetí jednání zastupitelstva v tomto volebním období let 2010-2014 a první v tomto roce se uskutečnilo 27. ledna 2011. Příští jednání bude 10. března 2011.
První jednání Zastupitelstva města Luhačovice v roce 2011 slibovalo podle programu rozbouřenější atmosféru, hlubší polemiku a diskuzi nad zásadními rozhodnutími, týkajícími se všech obyvatel Luhačovic. Skutečnost nejenže tento předpoklad splnila, ale přinesla i nové, zajímavé informace, žel pro většinu Luhačovjanů nepříliš pozitivní. Velkou část z nich však nemohli přítomní zájemci z řad veřejnosti vyslechnout, neboť se projednávaly, pro mě dost nepochopitelně, v pracovním režimu. Vedení radnice se zřejmě zaleklo přímé konfrontace nad výsledky svého letitého vládnutí. Ale k tomu se ještě dostanu.
Podrobnou informaci o průběhu celého zasedání si již pozorný čtenář mohl přečíst, já se zaměřím jen na ta témata jednání, která mají a budou mít dle mého soudu zásadní vliv na život v našem městě. Tím prvním je programové prohlášení Zastupitelstva na volební období let 2010-2014. Jeho návrh nebyl pochopitelně (dle logiky luhačovických radních) konzultován s opozicí, ale údajně ho Rada města sestavila na základě volebních programů všech kandidujících subjektů. A to byl možná první problém. Vedení radnice zjevně nepochopilo co znamenají slova „programové prohlášení.“ Mělo se jednat o kvalifikovanou prognózu, kalkulaci na základě známých, pravděpodobných či předpokládaných příjmů, výdajů a nákladů, s kvantitativními ukazateli a přesným rozdělením zodpovědnosti za jednotlivé kapitoly. Přesně to měli na mysli ve svých vystoupeních k tomuto bodu zastupitelé Ing. Martin Plášek a Ing. František Jordák. Rada však vypracovala „snovou vizi,“ formální cár papíru, který se podobá spíše volebnímu programu populistické strany horních deseti tisíc. Nezodpovědnost a nekompetence jsou jeho heslem. I z toho důvodu narážely dotazy zmíněných zastupitelů na hradbu nepochopení starosty a místostarostky. Ti si prostě spletli podstatu závazného programového prohlášení s idealistickou vizí, postavenou „na vodě.“
Zastupitelé KSČM si byli vědomi skutečnosti, že bude programové prohlášení vylíčeno jako „kompromisní s uplatněním dominantní síly“ vládnoucí radniční koalice. A přesně to se stalo. Osou prohlášení je „hotelová iluze,“ rozhodující představa vládnoucích sil v Luhačovicích v posledních dvou dekádách. Luhačovice jsou obrazně v rámci této iluze pojímány jako hotel pro návštěvníky, do něhož a jeho okolí je třeba investovat finančních prostředky (téměř absolutně) a kde naději na důstojný život mají pouze ti, kdož v hotelu pracují. Ostatní obdrží maximálně drobty ze stolu či podivení, že s hotelovou iluzí nesouhlasí. Každý čtenář se mohl v praxi za poslední léta přesvědčit o tom, jak tato iluze vládne a že si servítky rozhodně nebere.
Můj návrh na údržbu historických staveb a památníků v katastru města byl motivován úctou k našim předkům, kteří v minulosti položili život za naši svobodu a také respektem k minulosti. Každý z nás má možnost přesvědčit se o stavu památníku rodiny Kuželových, která byla za okupace vyvražděna nacisty či o pamětní desce poručíka zdravotní služby, MUDr. Františka Šťastného, umučeného v SNP. Je mi líto, že jsou tak automatické a přitom relativně málo nákladné povinnosti zanedbávány. Budu doufat, že se situace zlepší a z památníků se opět stane důstojné místo připomenutí luhačovických hrdinů a obětí. Jde především o vědomí dětí a mládeže, v současnosti je tato otázka navýsost aktuální…..
Zásadně nesouhlasím s rozprodáváním zbylých městských bytů do osobního vlastnictví, které je v programu slibováno. Vím, že se mnou řada čtenářů nebude souhlasit, ale tyto kroky rady jsou naprosto krátkozraké, neprozíravé a svým způsobem populistické. Městu se po dvě desetiletí od převratu podařilo postupně zbavit téměř veškerého majetku, o důsledcích této „politiky“ se ještě zmíním, ale její následky pocítíme v budoucnu na vlastní kůži. Prodej bytů může být, přes relativně kvalitní ošetření této procedury, rejdištěm pro různé spekulanty a klientelismus. Osobně jsem slyšel nejeden důkaz takového počínání. Z městem vlastněných bytů mohl být nájemník vyhozen jen za krajních podmínek, město pro něj představovalo jakousi sociální garanci a možnost pomoci a pochopení v těžké situaci. Všechny tyto výhody novým majitelům zmizí a v případě neštěstí či nouze jim zbude, jak je v kapitalismu běžné, tragické východisko – exekuce, bezdomovectví, osobní katastrofy. Navíc byty představovaly a mohly dále představovat určitý zdroj příjmu. To jsou jen některé důvody mého nesouhlasu s privatizací bytů.
S tím úzce a logicky souvisí programová absence podpory výstavby bytů v Luhačovicích. Věta o podpoře „nových lokalit pro individuální bydlení“ v podstatě znamená oficiální zřeknutí se vedení radnice zodpovědnosti za bytovou, ale i demografickou situaci ve městě a prostou privatizaci těchto oblastí. Vyjádřeno slovy: „ať staví a bydlí jenom bohatí, my jim pomůžeme najít pozemky“ Pěkná politika v době, kdy počet obyvatel Luhačovic, jak vyplynulo z podkladových materiálů pro zastupitelstvo, spadl na 5 296. Znovu opakuji, že v roce 1991 měly Luhačovice 6 024 lidí a platily za dynamické, relativně rychle rostoucí sídlo. Rychlé vylidnění je samozřejmě spojeno i s příjmy do městské pokladny a zisky subjektů působících na území města. Nedomnívám se, jak je někdy mylně vykládáno, že by výstavba bytů nastartovala imigrační boom; nové dostupné byty by měly pomoci zamezit odchodu našich rodáků, kteří nemají v Luhačovicích kde bydlet.
Skutečné priority většiny občanů (dovolím si tvrdit) jsou v programu převráceny z nohou na hlavu, první housle v něm hraje hotelová iluze, druhé pak její sestra - nezájem o lidi mimo hotel. Hlavní je, aby všechno baštili s navijákem, drželi hubu a krok…..Z těchto důvodů jsem hlasoval proti programu a zásadně s ním nesouhlasím.
Zdlouhavé jednání, týkající se grantů města, nebylo dokončeno, vrátí se k němu a definitivně ho uzavře příští jednání zastupitelstva 10. 3. 2011. Poskytnutí grantu ve výši 150 tisíc Kč na koncerty na lázeňské kolonádě jsem podpořil z toho důvodu, že nejsou zdaleka jen cílem hostů lázeňské akciové společnosti, ale všech návštěvníků a také občanů města. Kultura v našem městě pomalu, jakoby skrytě vyhasíná, také z toho důvodu jsem pro vyšší dotaci zvedl ruku. Těžko mi někdo může vyčítat podporu jednoho podnikatelského subjektu, zvláště když jsou známy mé názory na to, kam to kapitalistické lázeňství v Luhačovicích dopracovalo…. Ale o tom snad někdy jindy.
Rybářský svaz Luhačovického Zálesí jsem nepodpořil, protože je jednak známa jeho provázanost s některými vládnoucími kruhy na radnici, za druhé se domnívám, že má Svaz za léta své podnikatelské činnosti naakumulovány takové astronomické zisky, že mu bohatě postačují i v době vypuštění přehrady. Stačí se podívat na cenové relace rybaření na Luhačovické přehradě, či postřehnout expanzi Svazu na další vodní díla. Zkrátka nedomnívám se, jako paní kolegyně Tomalová, že tito „chudáčci“ nebudou mít finance na podporu rybářské mládeže, a proto jim město musí pomoci.
Volba osadních výborů měla přinést další netušené informace. Jak se stalo tradicí, vedení města zastupitele vůbec neinformovalo o technikáliích voleb v integrovaných obcích, o tom kdy proběhly a jaká byla jejich účast. Na mé hlášení se k této otázce starosta nereagoval. Technické otázky však vypluly na povrch samy. Na Řetechově si občané vynutili jinou volbu než určilo vedení radnice, její podstatu pak odkryl Karel Slinták z Polichna, když protestoval proti způsobu provedení voleb ve své integrované obci. V podstatě šlo o to, že bylo vedením radnice přiznáno hlasovací právo každému domu, tedy jeden dům měl jeden hlas i pokud by byl obývám více lidmi, naopak kdyby v obci někdo vlastnil více domů, měl by automaticky více hlasů. Takový majetkový census nebyl zaveden ani v posledních dekádách Rakouska-Uherska. Kdyby se zástupci Polichna neozvali, nevěděli by zastupitelé nic o tom, jak „volby“ probíhaly. Dík protestu Karla Slintáka se budou na Polichně opakovat.
V oblasti finančních záležitostí města zmíním jen tolik, že nemohu hlasovat pro rozpočtová opatření, o nichž se prakticky z podkladových materiálů nic nedozvím. Poklady, které může laskavý čtenář zhlédnout na webu, jsou totiž naprosto nedostatečné, chybí kalkulace, často zdůvodnění, někdy i adresát finančního opatření.
Informace o výši nezaměstnanosti mě skutečně zarazila, číslo 8, 87% je o necelých osm desetin procenta nižší než je republikový průměr. Ve skutečnosti je jak v zemi, tak i v Luhačovicích nezaměstnanost mnohem vyšší o nezaregistrované, polozaměstnané, prekarizované atd. Dle informací paní Mgr. Netíkové vyplácí sociální odbor v Luhačovicích určitou nuznou dávku asi stovce takových lidí, o něž je třeba nezaměstnanost navýšit. Chápu sice, že Luhačovice mají v tomto režimu čistě sezónní charakter, jak tomu bylo za první republiky a krátce po válce, přesto je nečinnost radnice v těchto otázkách zarážející. Programové prohlášení o nezaměstnané ani slůvkem nezavadilo…
Asi nejzávažnější informace zazněly na pracovním, uzavřeném jednání zastupitelstva. Domnívám se ale, že by se podobné skutečnosti neměly před občany tajit, protože stejně časem vyplují na povrch. Nechci malovat katastrofické scénáře, ale budoucnost nebude lehká. Vedení města prodalo a v krátké době prodá téměř všechny byty ze svého vlastnictví, zbavilo se dalšího rozsáhlého majetku, čímž neustále látalo a látá rozpočet. Do toho vstoupily masivní, naprosto nesmyslně předražené a prodělečné projekty jako je nový bazén, v minulosti hala, nafukovací hala na Radostově a řada dalších „pomníků,“ jež nám zůstanou po této éře. Jak tragická situace vznikne až vedení rozprodá vše, co se prodat dá, můžeme jen předpokládat. To už zde ale minulé a současné koalice nebudou, a tak se dlouhá léta řídí heslem Jean de Pompadour „po nás ať přijde potopa.“ Jenže, obrazně řečeno, tu vodu ze sklepů, vysoušení, rekonstrukce a další práce budeme muset vykonávat my všichni. Nebojím se tvrdit, že až nebude co prodat, sáhne současné vedení radnice a jemu podobní i na prodej městských lesů. Předem je ale upozorňuji, že i na ně je pravděpodobně uplatněn restituční nárok potomků kolaboranta Serényiho….
Sečteno podtrženo jsme svědky, občané spíše nic netušícími diváky, plíživého pádu ke dnu. Jaká bude situace městských financí a majetku v době příštích voleb si netroufnu odhadnout, s ohledem na vedení města se však odvážím tvrdit, že lepší rozhodně ne.
Mgr. Lukáš Kollarčík, zastupitel za KSČM
