KSČM ve Zlíně Facebook KSČM Zlín Facebook KSČM Twitter KSČM Twitter KSČM Zlín Videa KSČM Volby KSČM 2017 Se zdražováním vody nesouhlasíme! Církevní restituce - švindl

 

 

Listování médii KSČM aktuality KSČM alternativní informace KSČM komentáře KSČM stanoviska KSČM tiskové zprávy KSČM tiskové konference KSČM Krajský výbor Zlín Přihláška do KSČM

 


Informujeme
12. září 2016 Z došlé pošty k volbám

Tak se nám zase blíží volby …

Tak se mi nechtíc dostaly do rukou tiskoviny představující volební účelové strany našich miliardářů! Je celkem jedno jestli je na nich výkřik „volíme Ivoša!” s jeho pěknou karikaturou, nebo se z nich na vás šklebí udajně nový Baťa a šéf velkého království fabrik, které na něj dělají a dělaly by i bez něho, což si mnozí neuvědomují! Nejen tito dva spasitelé krajů, ale i jiní slibují hory doly co pro občana za jeho hlas udělají.

No slíbit se dá celkem všechno! Kandidátů a stran je dost. Horší to už bývá s těmi, co jim mají dát do volební urny své hlasy. Za téměř čtvrtstoletí kapitalismu v českých zemích už mají plné hlavy falešných slibů a ujišťování čeho se jim od zvolených zástupců lidu dostane!

Ukázalo se totiž, že nejde v této hře na demokracii o dobro drtivé většiny občanů, ale o uzákonění vykořisťování, o kořistnický systém, ochranu zájmů větších či menších privatizátorů dříve státního, obecního či i družstevního vlastnictví. O prosazení levného výprodeje národního majetku a národních zájmů do cizáckých rukou...

Všelijak pojmenované ctihodné strany či straničky i takzvaně nezavislí kandidáti či starostenskými tituly ověnčení lidé tak akorát usilovali o to, kdo „lépe a rychleji!” naplní výše uvedené zájmy!

Vyjímku v tomto snažení, jak se ukazuje po celou popřevratovou dobu tvoří ti zlí komunisté a občané, kteří na tuto hru nikdy nepřistoupili a nepřistoupí! Proto musí být nejen ve veřejnoprávních mediích, pokud tedy tyto u nás jsou, a ba i v soukromě vlastněných sdělovacích prostředcích špiněni, ostouzeni! No pravda brání totiž nejvíce předem plánovaným zájmům nejen našim, ale zejména cizím miliardářům a bankéřům. Ti mají, tak jako za časů tolik oslavované první republiky, nyní svou moc a i dnes hazardují s vypuknutím válečného konfliktu v Evropě. Není určitě náhodné vytváření páté kolony v české společnosti stran oživování nároků sudetoněmeckého landsmanšaftu v tomto roce a to dokonce za hanebné podpory vlády Bohuslava Sobotky a jeho ministra Hermana za KDU-ČSL. Tato strana by samozřejmě chtěla mít své hejtmany v krajích se silnou religiozitou, jakými jsou Jihomoravský a Zlínský kraj! To jak si to představují tito pánové ukázali názorně již ve městech Brně a Plzni!

Proto prosím všechny své spoluobčany, kteří tak jako já jsou živi jen ze své práce, nic neukradli a nic nerestituovali! Aby ve jménu republiky a svých dětí k volbám ať krajským či Senátním přišli a dobře zvážili tentokráte komu svůj hlas dají! Já ten svúj dám kandidátům KSČM! To nejen proto, že by nebylo schopnějších, kvalifikovanějších s tituly před jménem a za jménem, uspěšných podnikatelů, ale protože jedině KSČM může zaručit to, že se budou poměry lepšit pro nás obyčejné lidi! Ostatní ať mi prominou tuto záruku dát nemohou a jsou proto pro dosavadní politiku svých stran nevolitelní!

Josef Nesvadba, dělník

12. 9. 2016


19. července 2016 Naše pravda informuje o prekariátu

 

Naše pravda - Společensko-politický týdeník

 

Nástup prekariátu

 

Možná jste to slovo již někdy slyšeli - prekérní práce, prekérní zaměstnání, prekérní společnost. Poslední dobou často skloňovaný výraz. Pro někoho naprosto nový tvar, který se začal používat až s nástupem společnosti nejistoty. Svůj boom tento výraz získal až po roce 2000, kdy se naplno rozjela globalizace světa, která má velké důsledky jak pro společnost, tak pro její jednotlivce. Právě jednotlivci jsou alfou a omegou prekarizace. Stručně je lze definovat jako ty, kteří propadávají skrz sociální záchrannou síť kapitalistického systému.

Britský ekonom Guy Standing ve své knize Prekariát říká, že tuto novou společenskou třídu lze definovat jako druhořadé občany. Tedy takové občany, kteří začínají ztrácet svá práva. Ztrácejí práva kulturní, občanská, sociální, ekonomická a politická. V zaměření na současnost jsou nejvíce diskutovaná práva sociální, protože ta nejvíce doléhají na člověka jako bytost, a poté práva ekonomická.

Pokud se podíváme na problematiku sociálních práv, tak nově vznikající třída, která je na tom ještě hůře než klasický proletariát, je konfrontována s tím, že musí často absolvovat tisíce pohovorů o zaměstnání, je nucena chodit na samé rekvalifikace. Ty je navíc nutno opakovat, protože právě skončená je už vlastně stará. Její členové jsou nuceni si zvyšovat sociální kapitál - kontakty, adresy atd. Jsou konfrontováni s neustálým posíláním e-mailů se žádostmi o zaměstnání. Musí čekat na odpověď od adresátů a tento čas nemají nijak zaplacen. K tomu musíme připočíst hlavní problém, a tím jsou krátkodobé pracovní úvazky, smlouvy o provedení práce, pracovní dohody. To vše umožňuje rozvázat pracovní vztah okamžitě. Zde právě vzniká nejistota, která se prolíná i do lidských životů. Jelikož lze rozvázat pracovní poměr téměř okamžitě, tak jsou lidé vyloučeni z možnosti dostat podporu v nezaměstnanosti a rovněž jsou v kleštích ohledně splácení svých dluhů. Zde je velký rozdíl oproti společnosti, která byla postavena na dlouhodobých pracovních úvazcích. Právě na tomto typu společnosti byly postaveny i státní instituce, které v současné době selhávají ve vztahu ke globálnímu kapitalismu a krátkodobým úvazkům.

Do prekariátu tedy můžeme zařadit zaměstnání, která nemají pevnou stabilitu ve společnosti. Jedná se o pokladní v supermarketech, pracovníky v call centrech a vesměs všechny, kteří jsou zaměstnáváni na krátkodobé úvazky. Paradoxem doby je, že proletariát, jak jsme jej znali, se ztenčuje a nová třída je na obzoru. Jen se nejedná o třídu v klasickém slova smyslu, protože ji nelze přesně identifikovat. Alespoň zatím.

Ve společnosti kvasu a rychlých změn se začíná ukazovat, že lidé, kteří jsou tímto způsobem ze společnosti vyloučení, mají problém se jasně identifikovat - jsou často vzdělaní, ale nepociťují profesionální růst, zaměstnávají se na podřadných pozicích, jsou nuceni pracovat i doma mimo pracovní dobu atd.

Tento stav společnosti si začíná vybírat i svou negativní daň - vzniká společnost napětí a stresu. Lidé jsou agresivnější, nespokojení. Společnost s nástupem prekérností tedy začíná vyhořívat jako uhlí. To vede k čím dál větším problémům ve vztahu člověk - společnost - globalizace a zpět.

Jan KLÁN, poslanec (KSČM)

Naše pravda 18. července 2016 číslo 27/2016 III. (5)

 

16. července 2016 Reakce Haló novin na článek v Právu (dříve rudém) s odpověďmi místopředsedy ÚV KSČM J. Skály na jejich dotazy.

 

Strana bez teorie by uvízla v bludišti, řekl Haló novinám místopředseda ÚV KSČM Josef Skála

 

Strana bez teorie by uvízla v bludišti,

 

řekl Haló novinám místopředseda ÚV KSČM Josef Skála

• Deník Právo včera informoval o koncepci nově vzniklého ideologického oddělení ÚV KSČM, kterou jste vypracoval. Jak se Právo k této koncepci dostalo a proč o ní nejsou informace v jiných médiích?

Jde o návrh, na co a jak se oddělení zaměří. Na pořadu VV ÚV KSČM bude příští pondělí. V koncepci, kterou se budeme řídit, se změní až jeho usnesením. My sami s ní půjdeme do médií až pak. První na řadě budou Haló noviny. Jak se návrh, určený interní diskusi, dostal do rukou Práva, netuším.

• Co jste článku říkal? Byl docela jízlivý a vy jste v něm označen za představitele »ultrakonzervativního křídla v KSČM«.

Právo o naší koncepci informuje na titulní straně. A to svědčí hlavně o něčem úplně jiném. Redakce tuší správně, že připravujeme změny, mající náš vliv výrazně rozšířit. Za to nás média, kam zatím smíme sporadicky i na vnitřní strany, budou velebit jen sotva.

A nálepka o »představiteli ultrakonzervativního křídla«? Důvodům, proč se jí některá média drží jako klíště, pochopí každý, kdo do politiky nespadl z višně. Je to účelový strašák, mající zaslepit lehkověrné duše. Být opravdu tím, co mi přičítá, kamarádily by se se mnou mozky kalibru Míly Ransdorfa? Byl bych to zrovna já, koho si zvolila do čela parta, budující z jeho pozůstalosti nadační knihovnu, která bude mít i regionální pobočky a široké mezinárodní vazby? Či s kým teď vytváří aliance za mír a pokrok i duchovní různých vyznání, pro něž desatero není jen fíkovým listem? Kdo dal za KSČM dohromady demonstraci na Václavském náměstí, kde proti NATO bouřili i lidé typu Jána Čarnogurského, Zdeňka Trošky či Lenky Procházkové? Pravým opakem »ultrakonzervativní« zabedněnosti je i naše koncepce. Staví na nejširších argumentačních zdrojích a moderních komunikačních technologiích.

• Podle Práva »text svým jazykem místy připomíná ideologické texty předlistopadové KSČ, například v sekci, kde Skála navrhuje zvyšovat stranickou vzdělanost členů KSČM«. Proč myslíte, že váš jazyk autorům článku tak vadí?

Ikonou doby je »vzdělanostní společnost«. Součástí koncepce je i zásadní modernizace politického vzdělávání našich členů i sympatizantů. Proč se to nezamlouvá těm, kdo by nám rádi natiskli parte, chápu. Pokud to umí dát najevo jen pošklebky o »předlistopadovém jazyce«, věcné argumenty jim očividně došly.

• Právu též vadila formulace z koncepce: »Klíčovým atributem, na němž závisí přínos ideologické práce strany, je její opora v marxistické teorii«. Jak byste svou tezi obhájil?

Strana bez teorie, pronikající až k jádru věci, by uvízla v bludišti. Marxismus přijde obstarožní jen tomu, kdo o něm nic neví. Pro nás je to rezervoár, jak svět jenom neokecávat, ale měnit k lepšímu. Na civilizačním rozcestí, které se blíží, to bude rozhodující podmínka úspěchu.

Zdroj: Haló noviny, (ste)

14. 7. 2016

 

4. července 2016 Přivítali jsme u nás místopředsedu ÚV KSČM s. Josefa Skálu

 

KSČM

 

Soudruh Skála mezi námi.

 

Ke konci minulého týdne, kdy probíhala porada předsedů ZO MěV KSČM Zlín se na pozvání předsedy OV KSČM Zlín s. Stanislava Remeše dostavil s. Josef Skála, místopředseda ÚV KSČM pro ideologii, propagandu a mediální činnost. Na toto setkání se dostavili i soudruzi z OV KSČM Zlín a všichni ti, co se chtěli se s. Skálou setkat, protože už před sjezdem to vyplývalo ze zápisů z členských schůzí. Zasedací místnost byla plná. Přijeli i soudruzi z Kroměříže.

Po zahájení a přivítání předsedou OV ve Zlíně byl s. Skála vyzván, aby nám pověděl něco o své vizi do budoucna a práci v ideologickém oddělení. Ten úvodem řekl, že přijel čerpat informace od nás, co nám chybí, a na co upřít pozornost. Hovořil o volbách do kraje, které nás čekají. Udržet mandáty, udržet se v krajských vládách. Poukázal na projevy krize kapitalismu /Řecko, migrace, Ukrajina/. Je třeba provést anatomii kapitalismu. Dále hovořil o ideologii pro mladé lidi, které je potřeba podchytit. O pravdě, o lepší minulosti. O zlepšení argumentačního servisu /Halo noviny/. Kritizoval vysílání České televize. Poukázal na využití internetu a sociálních sítí. Jak to ale stíhat, když v oddělení je jen on sám a jeden pracovník. Úvaha o internetovém rádiu a televizi. Musíme proniknout víc k veřejnosti. Chyba byla, že se rezignovalo na školení komunistů.

Po projevu s. Skály vyzval předseda OV KSČM Zlín účastníky setkání k diskusi. V této části se hovořilo o vystoupení s. místopředsedy v rádiu Impuls a v televizi ČT24. Všemi přítomnými bylo odsouhlaseno a doporučeno OV KSČM Zlín, aby se obrátil na Halo noviny a tato vystoupení byla v nich otištěna. Poté vystoupil do diskuse se svým příspěvkem s. Remeš, předseda OV, který přednesl svůj úkol z posledního zasedání OV KSČM, aby podpořil dopisem místopředsedovi ÚV KSČM pro ideologii návrh na vytvoření střediska nebo komise pro mapování, registraci zločinů kapitalismu po roce 1989. Tento návrh předložil na IX. sjezdu s. Hrůza. Soudruh Skála poukázal na to, že je to reálná možnost, správná myšlenka. Je třeba ji správně načasovat. Shromáždit lidi z řad ekonomů a historiků /odborníky/. Uskutečnit tento záměr třeba pod hlavičkou Nadace Miroslava Ransdorfa. Dále se v diskusi poukazovalo na Haló noviny - návrhy plakátů k politickému dění a výročím. Politické aktuality a vzdělávání. Volby do kraje. Situace firmy Futura a její dceřinné společnosti Futura Art /Ekonomika/. Po vyčerpání diskuse jsme se se s. Skálou rozloučili s tím, že není určitě u nás naposledy, popřáli jsme mu mnoho úspěchů do další činnosti a po krátkém rozhovoru u kávy s vedením OV místopředseda odjel nazpět do Prahy.

 

Highslide JS
Foto z porady se s. Josefem Skálou
Highslide JS
Foto z porady se s. Josefem Skálou
Highslide JS
Foto z porady se s. Josefem Skálou

 

Stanislav Remeš,
předseda OV KSČM Zlín

 

11. dubna 2016 Informace z dubnového zasedání ÚV KSČM

 

Tisková zpráva z 19. zasedání ÚV KSČM dne 9. dubna 2016

 

Na svém posledním zasedání před IX. sjezdem KSČM se Ústřední výbor Komunistické strany Čech a Moravy zabýval především přípravou sjezdu, projednal návrhy stěžejních dokumentů - zprávu o činnosti strany a zprávu o hospodaření od minulého sjezdu, návrh na zkvalitnění řízení strany včetně úpravy stanov a návrh programových dokumentů, zprávy Ústřední revizní komise a Ústřední rozhodčí komise KSČM.

Předseda ÚV KSČM V. Filip ve svém úvodním vystoupení konstatoval, že by strana měla vyjít ze sjezdu posílena i směrem k podzimním volbám. Uvedl, že pojetí zprávy o činnosti mezi sjezdy je dost odlišné od předchozích, protože KSČM byla úspěšná ve volbách v roce 2012, 2013 i 2014, a tak se jí otevřely i nové možnosti zejména na krajské úrovni. Vývoj podle hodnocení V. Filipa potvrdil, že rozhodnutí přijmout na minulém sjezdu konkrétní program bylo správné. Tento program naši voliči přijali, i když tento potenciál KSČM plně nevyužila. Nedokázala např. naplnit v obecních volbách více kandidátních listin.

Pokud jde o předsjezdovou diskusi týkající se řízení organizační struktury strany, je podle V. Filipa pozitivní, že byla nastartována, ale neměla by být předčasně ukončena. Je nutné dál iniciovat a podporovat aktivitu členské základny. Konkrétními návrhy musíme lidem více prokazovat, že o ně máme zájem a dokážeme pro ně něco udělat. Podle V. Filipa je nutné upevnit systém řízení strany, posílit efektivnost činnosti.

Předseda kladně ocenil obsah zprávy o hospodaření strany mezi sjezdy.

K programovému dokumentu na IX. sjezd předseda V. Filip uvedl, že největší rozpor v předsjezdové diskusi se projevil ve vztahu k části týkající se minulosti. Přitom KSČM jasně říká, že usiluje o systémovou změnu a překonání kapitalismu, o sociálně spravedlivou společnost založenou na solidaritě, humanismu, sociální spravedlnosti a výrazném podílu občanů na řízení od zdola až do centra. V. Filip dále uvedl, že v souvislosti s posilováním pozice KSČM je patrný i nárůst antikomunismu. Ve vládní koalici dochází k hádkám, projevuje se i neochota vlády řešit některé problémy občanů. O to více je nutné, aby KSČM byla akceschopnou stranou, která představuje nejen virtuální, ale skutečnou politickou sílu. Ke splnění cíle – zvýšit svou autoritu ve společnosti – má KSČM dostatek sil.

Místopředseda ÚV KSČM J. Dolejš shrnul diskusi k návrhu programových dokumentů. Zdůraznil, že jde o politický, nikoli volební program. Potvrdil, že diskuse byla kritická, z konferencí přišlo mnoho připomínek. Zároveň se v ní většinově neprojevila snaha o takový programový obrat strany, který by se lišil od dosavadního vymezení strategických cílů KSČM. Ta se i nadále zaměřuje především na budoucnost, nikoli na minulost, a hledá řešení nově vznikajících problémů. Mnoho připomínek se týkalo právě aktuálně se projevujících nových rozporů ve světě. Diskutující např. poukazovali na potřebu nové podoby evropské integrace, kladli důraz na odpovědnost velmocí za migraci a řešení jejích příčin. Hovořili o tom, že je lidem nutné nabízet praktická východiska proti militarizaci společnosti, válce a chaosu, aby se migraci předcházelo.

Návrh na zkvalitnění řízení strany uvedl 1. místopředseda ÚV KSČM P. Šimůnek. Konstatoval, že navrhované změny jsou potřebné k tomu, aby KSČM byla akceschopnou stranou a podařilo se jí posílit zájem sympatizantů KSČM o vstup do strany a o přímé zapojení do její činnosti.

Pro volbu na sjezd do vedoucích funkcí v ÚV KSČM jsou navrženi: Do funkce předsedy kandidují současný předseda Vojtěch Filip, pražský zastupitel Ivan Hrůza a bývalý místopředseda ÚV KSČM Josef Skála. O funkci 1. místopředsedy se budou ucházet současný 1. místopředseda Petr Šimůnek, europoslanec Jaromír Kohlíček, bývalý poslanec PČR a zastupitel Jihočeského kraje Petr Braný. Do funkce dalších dvou místopředsedů je podáno celkem 13 návrhů.

Zdroj: www.kscm.cz (9.4.2016), Mediální úsek ÚV KSČM, ÚV KSČM

 

10. dubna 2016 Úryvek ze vzpomínek na léta učení a práce u Paříků v Napajedlích i na práci u Baťů ve Zlíně

 

Ze vzpomínek mého otce K. V. (1910 – 1983).

 

1925 - 1928

Doba učení, učeň – mučeň.

Abychom nezmeškali, již na Vánoce 1924 mě bylo zajišťováno učení. Školní docházka skončila 26. června 1925, ale již 27.6.1925 jsem byl zaveden do kanceláře Na Solárně k Paříkům do učení. (V Napajedlích – V.V.) Neměl jsem ani den prázdnin. První rok učení jsem dělal nádenické práce, posluhu, práce v zahradě, pořádek, klepání koberců, nošení mléka u šéfů Jaroslava a Oldřicha. V závodě nebylo zdvihacích zařízení a tak manipulačním prostředkem byla kolečka a svaly. Odlitky byly těžké až 200kg, vozil a nosil jsem na tyči materiál do dílny, vyvážel třísky, čištění, to bylo pro učně začátečníky. Po půl roce jsem přešel do dílny, kde jsem čistil odlitky, natíral barvou a postupně dělal drobné zámečnické práce.

Druhým rokem jsem v kovárně přitloukal kovářům panu Pochylému a Černickému. (Ten bydlel na Šarovech a obě cesty denně do práce a zpět dělal pěšky.)

Pak jsem pomáhal u těžkých strojů při manipulaci s díly, řezal jsem materiál, navrtával důlky, obsluhoval frézky zubů kol, drážkování, až jsem se dostal na starý soustruh. A to na přímluvu pana Neděle, který nás dobře znal.

Třetím rokem jsem již dělal jako hotový soustružník samostatně válce k motorům, zalomené hřídele, písty, kola, pouzdra i velmi jemné součásti. A to až do vyučení. Tovaryšskou zkoušku jsem dělal u pana Trvaje Na Záhumení.

Sociální zařízení a podmínky nebyly žádné. Tak zima v dílně dosahovala i -20°C. Teplá voda žádná. Učni ohřívali železa a dávali do vody, která byla v plechovce od marmelády. V tom se umývalo i deset lidí. Místo záchodů latríny. Správce nechal vysadit dveře a přitom denně kontroloval, zda se tam neflákáme. Také kontroloval hromadu a říkal: ještě platíme dost, když lidi tolik nase... Soustružníci si prostřednictvím odborové organizace vymohli výjimku, jeden záchod měl dveře, klíč visel u Trvaje O. na hřebíku a potřeba byla kontrolována.

V lednu 1928 jsem ještě jako učeň vstoupil do odborové kovodělnické organizace. Také jsme chodili do živnostenské pokračovací školy. Správcem této školy byl učitel Hrubý. Známý výrokem v měšťanské, že budu jen nádeníkem. Škola byla dvouletá, vždy ve středu a v sobotu. Prý mě bude stačit, abych šel hned do druhého ročníku. Asi nahrával panu továrníkovi. To jsem odmítl a chodil celé dva roky. Měl jsem samé jedničky a moje výkresy byly jako vzor po mnoho let. Jako učeň druhého roku jsem začal dostávat týdně Kč 10,-, ve třetím Kč 15,- a před vyučením Kč 35,-. Odváděl jsem více práce jak dělníci, byl jsem šplh.

 

1928 – 6. 7. 1931

V práci mě nechali. Pracoval jsem jako soustružník, krátký čas za  L. Medka dělal na horizontce. Pracovník jsem byl dobrý a vydělával jsem týdně Kč 180 – 230. Zámečníci, montéři a natěrači byli chudáci, výdělky byly 60 – 110 Kč.

Na jaře 1930 byly odvody na vojnu. Byl jsem odveden a jako živitel rodiny do náhradní zálohy v trvání 12 týdnů vojenské služby. Nastoupil jsem do Kroměříže k 3. pěšímu pluku 15. dubna 1931 do kasáren Na ostrém rohu.

V době vojny upozornil mě strýček František Bačuvčík, že by mě zprostředkoval práci ve strojírnách u Baťů ve Zlíně. Matka napřed nechtěla, hovořilo se, že je tam veliká otrokárna. Já jsem se rozhodl, že půjdu. Dopomohlo tomu to: Když někdo rukoval, loučil se šéf a každému dával pak Kč 150,-. Já rukoval na jaře, správce mě povídá, jestli jsem byl u šéfa pro dar na vojnu. Když jsem šel přes bránu, vrátný Mikunda mě povídá: Právě mě šéf Jaroslav volal, abych tě k němu přes bránu již neposílal. To rozhodlo, že odejdu. 6.7.1931 mě končila vojna, 7.7.1931 jsem nastupoval ve strojírnách u Baťů ve Zlíně.

 

7. 7. 1931 – 1940

Jak jsem začínal u Baťů.

Po administrativním odbavení panem Hložkem jsem byl doprovozen k panu Fimbingerovi, který byl správcem. Po formalitách jsem byl poučen: Jste mladý silný chlap a u nás máte příležitosti. Pro začátek přítelu: budete dělat a my Vám budeme čtyři týdny doplácet do Kč 253,- týdně. Po této době byste si měl vydělat. Kdyby Vám to nešlo, máme ještě koželužny nebo gumárny. Kdyby ani tam Vám to nešlo, není pro Vás u Baťů práce. Požehnání, které jsem si vzal k srdci. Ani jednou mě nebylo dopláceno.

Bylo potřeba horizontářů. Já byl soustružník. Dal jsem se na to a zvolna si osvojoval horizontářské umění, až jsem se vypracoval na machra. Je to profese velmi odpovědná, stále v nejvyšší pracovní třídě. Pracuje se v tolerancích 0,00 – 0,05mm. U této profese jsem vydržel až do září 1940. Výdělky byly Kč 350 – 600 Kč. Několikrát jsem dosáhl přes 800 – 1100 Kč týdně. Rozumí se, že to nebylo za 48 hod. V době nedostatku práce (krize) se propouštělo. Za mnou přišel správce pan Fimbinger a povídá: Poslúchajte přítelu – my víme, že živíte matku se sestrú, tak zůstanete pracovat. To mě dojalo.

Překvapil mě vzorný pořádek všude, krásné šatny, sprchy, záchody. Podle toho, v jakých podmínkách se pracovalo u Paříků, jsem k Baťům přišel jak do nového světa. Kázeň, poslušnost a plnění úkolů se vyžadovalo. Poznal jsem i T.Baťu, i se mnou mluvil. Dobře se pamatuji na jeho cestu kolem světa. Když se vrátil, tak k nám mluvil. Strojníků nás tehdy bylo 484. Pamatuji i havárii v letadle.

Měl jsem přítele, Žid Emil S., těžký invalida z války, měli povoznictví. Já jsem mu asistoval při vytahování topících se i utonulých v Moravě. Také jsem jej ošetřil, když si způsobil úraz. Když již pole bylo, sám přišel, že to obsel a dal i sadbu. A to udělal dvakrát.

Přátelství s ním by se stalo pro mě osudným. Po obsazení republiky Němci měl u nás ve sklepě schováno dvě bedny kostkového cukru, čtyři pytle pšenice na setí, chomouty a opratě na koně, řetězy a jiné věci. Také jsem chodil k nim a přemlouval mě, abychom s nimi jeli na Nový Zéland, že cestu zaplatí. Také jsme se učili anglicky. Stalo se, že přišel k nám vrchní Truksa a hledal mě, že má u mě schované Žid S. věci a že se musí v noci vyklidit, že bude u mě prohlídka. Bylo provedeno a tím navenek skončilo přátelství.

V říjnu 1940 jsem byl přeložen do kalkulačního oddělení: Přišel za mnou personální ředitel Konvička, že má příkaz mě přesvědčit, abych přešel do jiné funkce. Vydělával jsem týdně Kč 620,-, peníze jsem potřeboval na splácení mnou nezaviněných dluhů. Na novém místě bylo 300,- a 100,-. Prý jak tam nepůjdu, budu propuštěn. Co jsem měl dělat?

Na papírovou práci jsem nebyl, zakousl jsem se do toho, až jsem práci rozuměl. Pomalu jsem vnikal do tajů techniky.

Doma mě několikrát potkal K. Homolka a přesvědčoval, že se tvoří odboj proti Němcům, abych nestál stranou, že je to povinností každého Sokola. Také mě potkal kámoš a povídá: Cos jim udělal, již se na tebe informovali. Další radu jsem dostal: Kdyby se po tobě sháněli, ztrať se na nějaký čas. Oni toho mají tolik, že na to nestačí.

V prosinci 1940 přišel za mnou vedoucí Pešat, co já na to, abych jel pracovat do Sezimova Ústí, i s bytem. S ohledem na události v rodině, Žid, odboj, byl jsem ihned rozhodnut a dobře jsem udělal. Jarka (má matka – V.V.) byla také ráda. V únoru 1941, myslím, že ještě pan S., zajistil stěhování na dráhu. Skončila další etapa.

Zaslal Vítězslav V. Napajedla

 

 

6. dubna 2016 K připomenutému 140. výročí narození průmyslníka Tomáše Bati

 

Baťovi ženy a muži to neměli lehké aneb O čem zlínští historikové nechtějí mluvit !

 

V neděli 3. dubna si město Zlín, jeho současní vládci, občané a historici a novináři ze Zlínského deníku připomenuli 140. výročí narození průmyslníka Tomáše Bati. Kladná hodnocení jeho zásluh a práce přenechám jiným. Jako například zlínskému historikovi Zdeňku Pokludovi a dalším novinářům, kteří z pochopitelných důvodů k tomu dostali dostatek prostoru v mediích.

Je tomu tak i proto, že kult batismu tolik živený po roce 1989 nejen ve Zlíně, je tolik potřebný pro obhajobu návratu buržoazně kapitalistických poměrů u nás a nemá rozhodně nic společného s poukazem na potřebu příkladu využití strojové velkovýroby, nových myšlenek a vědeckých poznatků a nejmodernějších metod řízení výroby pro současnost.

Naopak není populární a žádoucí mluvit o skutečném postavení většiny zaměstnanců u „Baťů”. Nebylo jednoduché se k firmě dostat. Mnozí třeba museli zdarma napřed pracovat se svým nářadím na trati Otrokovice-Vizovice a teprve pak byli vybráni na práci do továrny. Jsou vzpomínky těch, co nastoupili jako učni a teprve po práci v továrně mohli večer do lavic Baťovy školy práce. Touto cestou prošel i Emil Zátopek ale třeba i Miloš Jakeš, Jozef Lenárt a mnozí jejich vrstevníci z celé republiky, kde bylo za první republiky za hospodářské krize 30. tých let velmi zle - Čtenář jistě najde jejich vyprávění. Své napsal i Tomáš Svatopluk v knize Botostroj, jež byla později filmově zpracována. Šéf a jeho ředitelé neměli s kritiky poměrů pražádné slitování. Odbory, komunisté a jiní kritici poměrů neměli v podniku místa. Personální oddělení vědělo na své zaměstnance vše, sledovalo je i jejich smýšlení. Baťa jako starosta Zlína měl pod palcem i četnictvo a spoustu donašečů. I tehdejší pracovní zákonodarství se v podniku nedodržovalo. Jediným zákonem byl plán a odvedení výroby. Poměry byly už tak neudržitelné, že se jimi musel zabývat i Senát republiky Československé.

Je zde známo vystoupení sen. Hakena (KSČ) z něhož vyjímáme: „)Naznačil jsem, již, že Baťův systém není nic ojedinělého, ani původního. Je to fašistický systém rafinovaného vykořisťování, myslíme-li na zaměstnance, Baťovy »spolupracovníky«. Nejvýhodnějším předmětem vykořisťování je mládež. Ohromná většina dělnictva Baťových podniků jsou mladé dívky a mladí hoši. Baťovi »mladí muži« jsou chlapci. Největší počet dělnictva je ve věku od 16-19 let. Tato mládež je ovšem též nejpřístupnější ovlivňování fašistickou ideologií, jež je důležitým činitelem - kromě teroru - vykořistovatelských metod Baťových. Pro 20.000 mladistvých dělníků a dělnic Baťových závodů neplatí zákon a 8 hodinové době pracovní. Celé desetiletí pracují dělníci 12 až 14 i více hodin denně, aniž by se našel dozorčí orgán, jenž by zakročil. (Výkřiky komunistických senátorů.) U Bati nerozhoduje pracovní doba, ale plán. Každá dílna musí svůj denní plán zdolati. Plán je ovšem tak vypočítán, že jej nelze splniti v zákonné pracovní době, nýbrž jen při maximálním napětí sil, provázeném rafinovaným, otrockým, popoháněčským systémem a dlouhou dobou pracovní. Dále pak pokračuje: ,,Svobodné přesvědčení a jednání je u zaměstnanců vyloučena, neboť jeho teror sahá i mimo řady zaměstnanců závodu. K Baťovu heslu » Náš zákazník, náš pán«, nutno přidati »Náš zaměstnanec, náš otrok.« I soukromý život zaměstnanců je pod dohledem a tlakem Baťovým a i to je známkou fašismu, že i veřejné orgány jsou pod Baťovým vlivem a v jeho službách, i politická správa, soud, okres, obec, četnictvo, policie atd.

Vypravuje mně 18 létá dělnice Baťovy gumárny: »Teď nepracujeme tolik hodin denně, neboť je méně práce, ale v gumárně poměrně ještě více, než v dílnách kožené obuvi. Přišla jsem k Baťovi před dvěma roky v 16 letech. Bydlím v internátě. Po šesté ráno jsme vstávaly, cestou do továrny jsme se zastavily v obchodním domě na malou snídani. 5 minut před 6 hodinou museli jsme státi u stroje. Pracovaly jsme v horečném tempu bez nejmenšího oddechu až do dvanácté hodiny polední. Pak skok do závodní jídelny, 5 minut před ¾ 1 stály jsme opět u stroje. Naše polední přestávka nikdy není delší 40 minut. Večer jsme pracovaly do 6 až 7 hodin, t.j. 12 až 13 hodin denně.« (Sen. Mikulíček: Když se autobus zpozdil o 3 minuty a dělníci přišli o 3 minuty pozdě do práce, Baťa je vyhodil!) Ano! Dále citujeme ze zprávy: »Týdenní moje mzda činila, nebylo-li pokut, 220 až 240 Kč týdně. Nyní je nižší. Práce při tak dlouhé době pracovní byla tak vyčerpávající, že na mne chodily mdloby a bolela mne hlava a žaludek. 8 hodin denně nepracujeme nikdy, vždy o mnoho více. Teď se to tak nepřepíná, je málo práce. Za to je teď mnoho pokut. Tento týden jsem brala 200 Kč, 40 Kč mně bylo strženo na pokutách. Pracovaly jsme na galoších. Za každou chybu je nám strhováno 10 Kč pokuty.« 10 děvčat Baťovek, jež s námi jedou vlakem v témže oddílu, mluví totéž a doplňují výklad tohoto děvčete. Každá hlásí výši pokut v tomto týdnu: 30, 40, 50 Kč. Za každou maličkost se propouští. Od vánoc bylo propuštěno několik tisíc dělníků a dělnic. V závodě je z toho panika, neboť propuštění neměli nároku na podporu v nezaměstnání podle gentského systému. Baťa totiž nepřipustí žádné odborové organizace v závodě. Propuštění dělníci, bydlili-li v Baťových domech, jsou kromě toho ihned vyhozeni z bytu. Vykořisťované dělníky vyhazuje Baťa na ulici.´´

U Bati je veliká spotřeba dělnických sil. V několika letech je dělník fysicky i duševně opotřebován. Je propuštěn pod různými záminkami a nahrazen čerstvou, mladou silou. Výkon Baťových dělníků je vybičován na nejvyšší hranici. Mzdy jsou soustavně stlačovány. Baťův vykořisťovatelský systém je tím vražednější, že se dotýká mladých děvčat a hochů, jež napínavá práce v době fysického i duševního rozvoje láme a mrzačí. Krize tlačí se jíž do bran Baťových závodů. ´´´Toto zaznělo v Sénatu z ust senátora Hakena dne 25.1 1932.

O tom co zbylo z někdejší chlouby československého průmyslu - Svitu Gottwaldov dneska a co usvědčuje koryfeje kapitalistického majetkového převratu ze lží a manipulací zase někdy jindy!

Josef Nesvadba, Zlín

 

 

Viz také:

Marný boj s baťovskou legendou.

Kauza Jana A. Bati – jeden z příkladů současného historického revizionismu

Pravdu nemá T. Baťa, tím méně redaktoři ČT

Baťa chce náhradu za znárodněný majetek

Tanec kolem J. A. Bati

Ještě jednou o rodu Baťů

Pavle T. Baťo, proč jste je nepoučil?

O firmě BAŤA trochu jinak

 

 

4. září 2015 Pozvánka na vernisáž k 70. výročí osvobození Československa

 

Pozvánka na vernisáž k 70. výročí osvobození Československa

 

6. července 2015 Rozhovor k letošnímu 600. výročí upálení mistra Jana Husa

 

Doc. PhDr. Miroslav GrebeníčekHusa vnímám jako nositele vlastností, kterých se dnešním prelátům nedostává

 

Z rozhovoru Marie Kudrnovské v Haló novinách 4. července 2015 s poslancem Miroslavem Grebeníčkem, místopředsedou sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu (KSČM)

 

• Letošní 600. výročí upálení mistra Jana Husa vybízí k zamyšlení každého z nás nad sebou samým. Co jeho odkaz znamená pro vás osobně?

Konflikt mistra Jana Husa s koncilem je nesporně modelovou situací, která se v různých obměnách vždy znovu a znovu v dějinách lidské společnosti opakuje. Otázkou ovšem je, jak se ten či onen jedinec v tomto střetu zachová. Zda couvne a kapituluje, nebo dá v sázku všechno včetně společenského postavení, a dokonce i vlastního života. Svědomí, poctivost, slušnost či charakter nejsou přece pouhopouhé doplňky lidské existence, ale její základní stavební kameny.

První Husův životopisec z druhé poloviny 15. století Jiří Heremita charakterizoval Husovu osobnost následovně: »... pán Bůh všemohúcí, chtěje známostí svou zase pravdu osvietiti, zbudil jest člověka věrného jménem Jana Husi, jehožto jako svíci hořící na zlatém svícnu postavil jest, aby svítil všem, kteříž v domě jsou a ježto v známosti víry kráčeti chtějí.«

... celý rozhovor

 

24. června 2015 Přístupy KSČM ke státem garantované potravinové bezpečnosti

 

KSČMPřístupy KSČM k prosazování státem garantované potravinové bezpečnosti

 

V dokumentu VIII. sjezdu KSČM „Hlavní úkoly a zaměření práce strany” z roku 2012 je obsažena programová priorita pro práci strany v zastupitelských orgánech na všech úrovních v oblasti hospodářské: Prosazovat státem garantovanou potravinovou bezpečnost. Tento materiál tedy plyne z harmonogramu rozpracování sjezdového materiálu. Státem garantované bezpečnost má pro obyvatelstvo, ale i ekonomiku státu velký význam.

To souvisí i se vstupem ČR do Evropské unie, dovozem potravin na úkor spotřeby domácích potravin i vlastní soběstačností České republiky v zemědělských produktech našeho podnebního pásma.

... úplné stanovisko KSČM

 

16. červen 2015 Jak to bylo před 70. léty s osvobozením města Zlína …

K 70 výročí osvobození Československa

 

Po stopách památníků a památníčků padlých ve 2. světové válce.Po stopách památníků a památníčků padlých ve 2. světové válce
Česko-Ruská společnosti Zlín vykonala pietní cestu Po stopách památníků a památníčků padlých ve 2. světové válce a vydala k ní pod záštitou Zlínského kraje sborník, ve kterém jsou zahrnuty i některé aktuální články z dnešní doby.

 

 

 

 

 

 

 

 

Krajská rada Česko-Ruské společnosti Zlín - SBORNÍK DOKUMENTŮ K 70. VÝROČÍ OSVOBOZENÍ ČESKOSLOVENSKA A KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.Jak to bylo před 70. léty s osvobozením města Zlína …
Vydáno u příležitosti Slavnostního shromáždění k 70 výročí ukončení druhé světové války a osvobození Zlína Rudou armádou konaného dne 30. dubna 2015 ve Zlíně.
Vydala Česko-ruská společnost Zlín za podpory Zlínského kraje a pod záštitou hejtmana zlínského kraje MVDr. Stanislava Mišáka.
Přicházíme k památníku a hrobům hrdinů zde ve Zlíně v Komenského sadech proto, abychom připomenuli 70. výročí osvobození našeho města z rukou Německých fašistických okupantů. Právě dne 2. května 1945 skončila pro Zlín doba největší národní poroby a útisku v našich novodobých dějinách. Zde vytesaná jména padlých, umučených a odvlečených spoluobčanů jsou toto dokladem. Jsou tu ale také jména našich padlých osvoboditelů, našich ruských bratří, příslušníků Rudé armády, partyzánů, kteří zde padli v tvrdých bojích za naši svobodu.
Dlouhá doba odvála možná již z myslí našich mladších generací povědomí o tom, co se vlastně tehdy stalo. Proto je nutné tuto dobu krátce připomenout … Zlín nebyl na hlavním bojovém směru, ale v těsné blízkosti bojových operací dvou sovětských frontů, mezi nimiž aktivně působily jednotky 1. čs. partyzánské brigády J. Žižky. Stal se však důležitým průchozím místem, kterým vedly ústupové cesty německých fašistických vojsk, jimž hrozilo uzavření ve výduti fronty na východní Moravě.
... celý článek

 

Ing. Marie PěnčíkováNedopusťme, nezapomeňme!
Letos si připomínáme sedmdesáté výročí od osvobození naší země od nacismu. Je to již sedmdesát let, co nám přinesli národy Sovětského svazu a jejich spojenci svobodu a mír. Naše země, náš kraj a jeho lid vítal osvoboditele v květnových dnech roku devatenáct set čtyřicet pět. Statisíce našich lidí obětovaly své životy, abychom dnes mohli v klidu a míru spolu žít. Miliony dalších umíraly na světových frontách jedné z nejbrutálnějších válek, jakou lidstvo zná. A proč? Pro dosažení trvalého míru? Vždyť ten se dnes za naší pomoci vytrácí jako pára nad hrncem. Nacionalismus, touha mocností se rvát, nezodpovědní politici, nerozhodní diplomaté a bojechtiví generálové chtějí další válku. Válku způsobenou pouze lidskou hloupostí. Ptejme se tedy, za co tedy umírali naši předkové? Za co umíral sovětský či rumunský voják, když osvobozoval naši zemi, naše města, náš národ?
Osvobození zlínského okresu a města Zlína jednoznačně demonstrovalo bojovou soudružnost a přátelství zpečetěné krví vojsk Rudé armády, rumunských jednotek, 1. čs. armádního sboru a 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Význam tohoto válečného bratrství, které se rodilo v krvi umírajících, dalo základ tradicím promítajícím se až do současných dnů. Osvobození Zlína jakožto jednoho z významných hospodářských a průmyslových srdcí čs. státu potvrdilo nejen mistrovství vojsk Rudé armády, ale také zájem osvobozujících vojsk ušetřit materiální hodnoty. Tovární komplex firmy Baťa, který měl napříště sloužit našemu pracujícímu lidu a byl těžce poškozen anglo-americkým bombardováním v listopadu 1944, nebyl jako mnohá průmyslová centra naší republiky bojovými akcemi sovětských jednotek téměř dotčen.
... celý článek

Vzpomínka paní Kolářové ze Žlutav na partyzány skupiny Bohuš

Dne 28. května 2013 jsme navštívili pamětnici z té doby p. Kolářovou, rozenou Urbanovou v jejich domku ve Žlaboch. Pobesedovali jsme o jejich vzpomínkách na členy paradesantní skupiny Bohuš. Přítomni byli manželé Kolářovi, Alois Vychodil, Josef Nesvadba, kameraman, Anička Vodehnalová, RSDr. Milan Strnadel, člen klubu vojenské historie Zlín.
Paní Kolářové tehdy Urbanové bylo na konci války 15. let. Vyprávěla nám o tom, že všechny členy skupiny poznala. “Když přišli na Žlutavu nejprve navštívili rodinu Machových, kteří bydlí nad námi u lesa. Byla to chudobná rodina ale srdečně a statečně je přijali a s nimi spolupracovali.“ Parašutisté jim dali padák, který byl roztrhán a i to jim bylo dobré pro jejich potřebu v domku. “Pak teprve kontaktovali mého tatínka a některé další žlutavské občany.“
... celý článek
Doc. PhDr. Miroslav GrebeníčekUvažujme v širších souvislostech
V nedávno vydané knize Hitlerovy projevy zaznamenal český státní zástupce zjevnou podporu nacismu. Trnem v jeho oku byly především předmluvy, které ke knize napsal »historik« Beer. Podle obžaloby vykreslovaly Adolfa Hitlera jako »mírumilovného člověka, muže, který usiloval o mír mezi národy a měl v úctě český národ«.
»Soudobá neonacistická scéna se snaží prezentovat Adolfa Hitlera jako člověka,« napsal k tomu znalec Jan B. Uhlíř, »který to s Evropou myslel dobře, nebyl to zločinec a masový vrah, nastolil sociální smír, všichni byli spokojeni«.
V posledním čtvrtstoletí z řady důvodů, a jen jedním z mnoha faktorů je čas, jako by stále víc sláblo historické povědomí české společnosti. Při fatální nevědomosti mladých generací, nízké erudici, pokud jde o dějiny, tu a tam komicky probleskne svědectví ideologizujících moderátorů a komentátorů veřejnoprávních i komerčních médií, kteří, často sami vybaveni nedostatečnými vědomosti a jen chabou žurnalistickou etikou, jsou příkladem neznalosti nejen historické minulosti, ale i jejího kulturního rozměru.
Český prezident Miloš Zeman však nedávno porušil pravidlo zapomínání a ve své úvaze »Co znamenal fašismus pro všechny Slovany bez rozdílu« vyzvedl dokonce i památku komunisty Jana Švermy. S úctou se pak sklonil před válečnými veterány.
Stalo se to v Banské Bystrici při příležitosti sedmdesátého výročí Slovenského národního povstání, kde zaznělo i poděkování hrdinné Rudé armádě, bez jejíchž obětí by nebylo ani Slovenského národního povstání ani osvobození naší vlasti.
Před sedmdesáti lety mnozí tvrdili, že nezapomeneme. A dnes? To, co se učí děti ve školách, je neuvěřitelné a v ničem si nezadá s výklady, které v průběhu druhé světové války vtloukali do českých hlav nejhorší kolaboranti.
... celý článek

Po stopách památníků a památníčků padlých ve 2. světové válce (1)

Již tradičně každý rok navštěvujeme s naší pobočkou Česko-Ruské společnosti Zlín s květinami památníčky a hroby jak našich spoluobčanů, tak padlých vojáků a partyzánů v našem zlínském okrese a kraji. Letos u příležitosti oslav 70. výročí konce druhé světové války převzal nad naší aktivitou záštitu osobně hejtman Zlínského kraje pan MVDr. Stanislav Mišák, kterému děkujeme za výraz jeho osobní podpory v úsílí o připomenutí našich hrdinů, vojaků a partyzánů a zavražděných spoluobčanů v době národní nesvobody v letech 1939 až 1945. Zlínskému kraji patří poděkování za podporu formou účelové dotace.
Naše akce zahájíme 19. dubna tohoto roku u příležitosti Pietního shromáždění na Ploštině. Dne 30. dubna t. r. se od 15.00 hodin sejdeme v kinosále Průmyslových staveb na slavnostním shromáždění občanů v předvečer osvobození města Zlína slavnou Rudou armádou, kde vystoupí historik a poslanec Poslanecké sněmovny České republiky PhDr. Miroslav Grebeníček Csc, kde vzpomene historických milníků druhé světové války.
... celý článek

 








Nabídka
Úvodní stránka
VIII. sjezd KSČM
IX. sjezd KSČM
Prohlášení a stanoviska
Přečetli jsme
Listování médii
Zastupitelé a poslanci
Volby
Program pro budoucnost ČR
Válečná historie
20. století

Minulost a současnost
Ploština žalující
Informujeme
Bratřejov
Brumov - Bylnice
Luhačovicko
Napajedelsko
Otrokovice
Slavičín
Slušovice
Tlumačov
Trnava
Valašské Klobouky
Zlín
Odkazy na videa
Diskusní příspěvky
Kontaktní údaje
Napíšete nám? Děkujeme


Některé odkazy

Zlínský krajský výbor KSČM
KSČM
Haló noviny
Obrys kmen
Haló TV
České mírové hnutí
KSM
KSS TOPOĽČANY
Petice

Petice k lithiu PETICE Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR-Nerostné bohatství České republiky patří, stejně jako voda, všem jejím občanům.
Petice NATO po Varšavě Petice NATO po Varšavě.
Ne cizím armádám a základnám Petice proti cizím armádám a základnám na území ČR.
Petice k daru církvím Petice k zrušení zákona k tzv. cirkevním restitucím.
Petice k majetkům Petice k majetkovým přiznáním.
NE základnám!

Statistika od 14.4. 2005

TOPlist