19. - 20. května 2012
VIII. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy konaný ve dnech 19. a 20. května 2012 projednal a posoudil činnost strany od VII. sjezdu KSČM. Potvrdil dlouhodobou programovou orientaci a komunistickou identitu vyjádřenou v Programu KSČM a dokumentech předchozích sjezdů strany. Přijal obsahové a organizační dokumenty jako východiska pro další práci strany v úsilí o prosazování zájmů poctivě žijících a pracujících lidí.
1. Zprávu ÚV KSČM o činnosti strany v období od VII. do VIII. sjezdu KSČM
2. Obsahový dokument "Hlavní úkoly a zaměření práce strany po VIII. sjezdu KSČM"
3. Zprávu ÚV KSČM o hospodaření KSČM v období od VII. do VIII. sjezdu KSČM
4. Zprávu Ústřední revizní komise KSČM od VII. do VIII. sjezdu KSČM
5. Zprávu Ústřední rozhodčí komise KSČM od VII. do VIII. sjezdu KSČM
6. Změny Stanov Komunistické strany Čech a Moravy
7. Statut revizních komisí KSČM
8. Statut rozhodčích komisí KSČM
9. Zprávu mandátové komise VIII. sjezdu KSČM
10. Výzvu občanům České republiky
1. Úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM
2. Dokument "Socialismus v 21. století" s tím, že jej pokládá za otevřený pro další teoretickou práci strany
1. Předsedu Ústředního výboru KSČM Vojtěcha Filipa
2. 1. místopředsedu Ústředního výboru KSČM pro řízení stranické práce, komunální a regionálnímu politiku a volby Petra Šimůnka
3. Místopředsedkyni Ústředního výboru KSČM pro ekonomiku Miloslavu Vostrou
4. Místopředsedu Ústředního výboru KSČM pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež Jiřího Dolejše
5. Předsedkyni Ústřední revizní komise KSČM Zdeňku Liškovou
6. Předsedu Ústřední rozhodčí komise KSČM Zdeňka Levého.
7. Členy Ústřední revizní komise KSČM
Oldřicha Adámka, Františka Brdlíka, Marii Břichnáčovou, Danu Cveklovou, Luboše Dvořáka, Stanislava Filipa, Vladimíra Folprechta, Danu Frankovou, Alžbětu Hájkovou, Karla Hlaváčka, Petra Hojnice, Jiřího Horáka, Lenku Chmelíkovou, Jaroslavu Karabcovou, Milana Kovaříka, Zdeňku Liškovou, Hanu Ludvíkovou, Bohumila Mrázka, Drahomíra Oheru, Jana Oprštěného, Františku Střížovou, Vlastu Svačinovou, Josefa Váňo, Otakara Zmítko
8. Členy Ústřední rozhodčí komise ÚV KSČM.
Josefa Čejku, Veronu Havránkovou, Mojmíra Horáka, Vladimíra Chaloupku, Bedřicha Chasáka, Kateřinu Klikarovou, Josefa Kyncla, Jiřího Lejčara, Zdeňka Levého, Ludmilu Punčochářovou, Miroslava Skácela, Jana Tancibudka, Rudolfa Valentu, Josefa Zahradníčka
členy Ústředního výboru KSČM zvolené okresními konferencemi KSČM
Ústřednímu výboru KSČM:
1. Vyhodnotit diskusi VIII. sjezdu KSČM, posoudit připomínky, náměty a stanovit postup při jejich využití v činnosti strany
2. Připravit a schválit harmonogram projednávání jednotlivých částí obsahového dokumentu "Hlavní úkoly a zaměření práce strany po VIII. sjezdu KSČM"
3. Zabezpečit publikování a vydání dokumentů schválených VIII. sjezdem KSČM pro potřebu stranických orgánů, organizací a členské základny
4. Provést na základě stanovených kritérií rozbor hospodaření všech organizačních jednotek a na základě jejich vyhodnocování přijmout na ÚV KSČM potřebná opatření pro zlepšení ekonomiky celé strany.
5. Zřídit při ÚV KSČM komisi žen a zahájit v rámci KSČM intenzivní diskusi na témata rovných příležitostí žen a mužů v politice a rozhodovacích procesech.
6. V rámci dalších prací na rozpracování naší představy o socialismu v 21. století:
a) propracovat myšlenky týkající se podmínek přechodu k socialismu, taktiky a strategie, jednotlivých kroků a hybných sil na cestě vedoucí k socialistické změně systému
b) dále shromažďovat a zapracovat mezinárodní zkušenosti komunistického a socialistického hnutí, zejména z oblasti Evropy, Asie a Latinské Ameriky při respektu k odlišným názorům
c) pracovat na objektivní analýze období 1945, resp. 1948-1989, včetně vyhodnocení příčin porážky socialismu
d) více zapojit do práce na rozpracování teoretických otázek socialismu v 21. století novou generaci odborníků
e) přiblížit socialistickou perspektivu a přístupy KSČM k ní pro veřejnost ve stručné a srozumitelné formě
f) uskutečnit v roce 2013 ideologickou konferenci k problematice socialismu a dalšího programového směřování KSČM
g) zorganizovat mezinárodní teoretickou konferenci
Dopisy zaslané VIII. sjezdu KSČM a postoupil je Komisi vnitrostranické práce ÚV KSČM k dalšímu využití.
19. - 20. května 2012
Komunistická strana Čech a Moravy konala svůj VIII. sjezd, kde kromě jiného hodnotila současnou vnitropolitickou situaci v naší zemi.
Delegáti sjezdu velmi ocenili práci všech poctivých lidí, kteří přinášejí mnoho obětí za situace, kdy současná pravicová vláda dělá kroky trvale snižující jejich životní úroveň. Připomínáme, že jedna z prvních možností, kterou nám nemohou vzít, budou podzimní krajské a senátní volby. Zde je možné vystavit vládním stranám účet a svým hlasem ukázat, že ztratily důvěru.
Komunistická strana Čech a Moravy je připravena zodpovědně naplňovat svůj program a hájit práva Vás, občanů!
19. - 20. května 2012
abychom zhodnotili naší společnou strany abychom posoudili svou práci za uplynulé 4 roky, shodli se na hlavních úkolech, které nás jako komunisty čekají. Tyto hlavní úkoly by nás měly posunout vpřed na naší cestě vedoucí k našemu dlouhodobému cíli, tj. k budování sociálně spravedlivé společnosti, socialismu. Budeme rozhodovat i o svých vnitřních záležitostech. Budeme volit nejvyšší stranické funkcionáře, potvrzovat nové složení ústředního výboru. Máme před sebou i návrh na úpravu stanov.
Vážené delegátky, vážení delegáti, máte předloženy základní dokumenty pro naše jednání, tj. zprávu ústředního výboru delegátům sjezdu, která v sobě zahrnuje jak obecné hodnocení uplynulého období, naši odvedenou práci, tak konkrétní pohled na jednotlivé kroky, které jsme dělali jak na úrovni vnitrostranické, odborné, parlamentní, zastupitelské úrovni, tak mimoparlamentní v oblasti občanského sektoru a společenské, stejně jako v oblasti mezinárodní spolupráce. Všem našim členům, sympatizantům, našim zastupitelům na všech stupních, zkrátka všem těm, co nám pomáhali a pomáhají prosazovat náš program – program KSČM patří poděkování.
Tím nejpodstatnějším jsou však dokumenty, které máte předloženy k samotnému rozhodnutí, tj. dokumenty, které prošly širokou vnitrostranickou diskusí. Patří sem již dříve zmiňovaný návrh úprav stanov. Ty budeme projednávat přednostně a případně se již jejich novým zněním budeme i řídit. Dále pak výsledek naší teoretické práce v dokumentu Socialismus pro v 21. století, který navrhujeme po projednání vzít na vědomí a i v dalším období na něm pracovat v teoretickém zázemí strany.
Důkladně musíme posoudit materiál „Hlavní úkoly“, který se má stát po sjezdu na nejbližší 4 roky základním politickým programem KSČM a východiskem pro tvorbu našich volebních programů jak v krajích, tak pro volby parlamentní, ať již se konají předčasně či v řádném termínu.
Dovolte, abych se nyní vrátil k uplynulému období.
KSČM prošla zvlášť složitým obdobím, které mělo 2 hlavní znaky. Za prvé vládu konzervativní pravice se zhoršováním sociální situace občanů, jejich rodin a chudnutí celé společnosti. To vše včetně politického a právního tlaku na zákaz KSČM. A za druhé, dostatek prostoru v pravé části politického spektra vytvářet dojem, že samotný systém je dobrý, jen je potřeba případně vystřídat některé okoukané tváře, například vykroužkováním toho nebo onoho.
Konzervativní pravice se chopila příležitosti a pokusila se ještě více vysát peněženky nízko a středně příjmových skupiny obyvatelstva, to se jí i díky rozhodnutí ústavního soudu také po roce 2008 dařilo, když začal platit zákon o tzv. stabilizaci veřejných financí. Ten začal masivně deformovat sociální a zdravotní pojištění, když tyto do roku 2008 ještě fungující systémy se dostaly do deficitu a vláda získala důvod je tzv. znovu reformovat a pokusit se využít a zneužít peníze občanů odložených na spotřebu v budoucnosti. Byl zde i pokus si tzv. „vojensky“ zajistit vlastní vládnutí. To se ale vládě nepodařilo. Sice si v parlamentu prosadila příslušné smlouvy s USA umístnit v Brdech americkou vojenskou základnu, ale i pro odpor občanů záměr nebyl realizován. Je potřeba, i zde na sjezdu, všem poctivým členům a sympatizantům strany poděkovat za jejich příkladný postoj, za účast na demonstracích, za podpisy pod peticemi apod. KSČM v tomto boji získávala nové spojence a sympatizanty.
V odložených volbách, po pádu vlády v roce 2009, se nám, bohužel, nepodařilo vysvětlit nebezpečí nově vzniklých stran, které mohou být opět na jedno použití, jako tomu bylo v případě ODA,US a SZ.
K tomu velmi špatně byl přijat občany silně konfrontační a vychloubačný tón projevů bývalého předsedy ČSSD J.Paroubka, který se dlouho před volbami v roce 2010 choval jako naprostý vítěz voleb a odrazoval tak voliče nejen od sebe, ale od levice obecně a tedy i od KSČM. Stále měl tendenci mluvit za celou opozici. KSČM, tak musela věnovat velkou pozornost vysvětlování svého vlastního postoje, často odlišného od názoru J.Paroubka a tehdejší ČSSD. Přestože jsme upozorňovali na možné zneužití postavení tzv. čistých stran, jak se prezentovala TOP 09, tak VV, byli jsme přehlušeni mediální kampaní těchto uskupení.
Zklamání občanů ze zneužití jejich důvěry a vytvoření Nečasovy vlády z trojkoalice ODS, TOP 09 a VV probudilo občanské iniciativy. KSČM na to reagovala svou aktivitou v uskupení Spojenectví Práce a Solidarity. To po počátečním pomalém zahájení své činnosti i díky přispění naší strany, začíná být uznávaným subjektem v rámci občanských iniciativ. Pomohlo k tomu mnoho dobré organizační práce jak v malých akcích, tak ve velké demonstraci v dubnu 2011, dále v říjnu 2011 a akci s dlouhodobým dopadem 17. 11. 2011, kdy tzv. pohřeb nadějí demokracie je dodnes trvalou součástí nejen internetové, ale zejména veřejné diskuse. I když na akcích, které organizovali odbory nemluvili ještě představitelé jménem KSČM, ale pouze za SPaS, tak na říjnové, a listopadové akci v loňském roce se nám podařilo prosadit vystoupení představitelů KSČM.
Současná situace ve společnosti je výbušná. Hromadí se problémy a spory, které vláda odmítá řešit nebo je řeší způsobem „rozděl a panuj“ a tím jen příslovečně přilévá olej do ohně. Důvěra nejen ve vládu, ale obecně v ústavní instituce a politiky poklesla na nebývale nízkou úroveň a je mnoho těch, kteří volají nejen po přímé demokracii, ale i po zrušení politických stran a vyvolávají anarchii. Zahraniční tisk označuje stav v ČR za chaos. Z různých míst jsou signály o tom, že se výrazně snížila prestiž naší země v zahraničí a to je v době globalizace velmi špatné.
Česká republika se pod vedením koaličních politiků propadá do bezvýznamnosti. V minulosti jsme platili za uznávanou zemi nejen s kulturní tradicí, ale zároveň s vysokou úrovní vzdělání, fungujícím zdravotnictvím a sociálním systémem i vyspělou technologii v hospodářství a fungující ekonomice. Dnes se na nás dívají jako na zemi, kde je obrovská korupce a trvale prohlubující se ekonomická krize.
Mezinárodněpolitická situace od VII. sjezdu KSČM zaznamenala nevídaně bouřlivý a pro ČR negativní vývoj. Celkově se projevil, rozvrácením stability a ohrožením bezpečnosti ve světě. Fukujamův konec dějin (nebo-li celosvětové vítězství idejí neoliberalismu) se opravdu nekonal, ba právě naopak. Mírový rozvoj civilizace začal být výrazně – jak v mírových časech nikdy v minulosti - ohrožován radikalizací globálního kapitalismu, který prostřednictvím této ideologicky a ekonomicky vadné teorie – neoliberalismu zahájil velké tažení na likvidaci všech sociálních kompromisů minulosti, zejména kompromisů vzešlých z vývoje po druhé světové válce a bipolárního světa. Vývoj posledních měsíců, týdnů ukázal a každým dnem ukazuje, že současná celosvětová hospodářská krize dalece překoná krizi třicátých let, protože její součástí o totální krize morální. Není potřeba silných emotivních slov, ale je nutno přisvědčit ekonomickým expertům a analytikům, kteří říkají, že světová ekonomika se po završení své globalizace ocitla před katastrofou. Východiskem, neboli nápravou stávajícího stavu globálního ekonomického systému, je jedině radikální změna samotného systému nebo minimálně její výrazní regulace.
Z toho plyne i závěr, který sdílím, že lidstvo v nejbližší budoucnosti čekají nejhlubší společenské změny.
Připomenu ještě jedno významné datum 8. srpen roku 2008, nebyl to jen den zahájení olympijských her v Pekinu. Den, kdy v duchu antické tradice měly mlčet zbraně. Tenkrát díky jednomu také politikovi – gruzínskému Saakašvilimu – zbraně nemlčely. Věrolomný útok na Cvinchali jednotky ruské armády odvrátili a zasadili agresorovi zdrcující porážku. Jde o den počátku soumraku století americké globální vojensko-politické nadvlády a ekonomické dominance. Právě úmyslná neschopnost USA okamžitě pojmenovat a sankcionovat agresora v rusko-gruzínské válce rezonovalo do pádu unipolárního světa. Nástup multipolarity znamená, že státy a národy chtějí spravedlivěji distribuovat bohatství ve světě a budovat ekonomiku s nižší mírou nejistot, jasně definovanými finančními regulacemi a dosáhnout transformaci mezinárodních ekonomických organizací jako je Světová banka a MMF.
V rámci této grandiosní proměny v mnohopolární svět jsme již několik let svědky přesunu středisek hospodářského rozvoje ze západu do Asie a zejména do Číny a Indie. Dá se očekávat, že v horizontu deseti let se mezi USA a Čínou uskuteční hlavní zápas o globální prvenství. My v KSČM nepochybujeme o tom, kdo bude vítězem tohoto zápasu nejen o ekonomické vedení, ale i o charakter sociálně-ekonomického modelu a politického systému pro první dekády 21. století. Bude to Čínská lidová republika, se svojí moderní, o plán se opírající ekonomikou a sociálně spravedlivějším řízením společnosti a rozdělováním hmotných statků, která již dnes, jako významný člen uskupení BRICS dává najevo své aspirace na silného hráče nových mezinárodních vztahů.
Snaha o udržení hegemonie USA v mezinárodní politice je diktována přesvědčením, že ztráta globální dominance je pro Spojené státy neakceptovatelná. Svět je proto už několik let svědkem nových kolonizačních válek USA vedených proti Iráku a Afganistanu. Ale teprve až barbarské zničení Libye v plné nahotě ukázalo, co se nám to vlastně před očima odehrává. Byli jsme v přímém přenosu svědky brutálního pošlapání mezinárodního práva systému OSN. Agresivní spojenci současné České republiky v NATO nám ukázali, jak si váží své partnery – stálé členy Rady bezpečnosti OSN. Už zdržení se Číny a Ruska při hlasování o rezolucích č. 1970 a 1973 mělo vystavit stopku jakékoliv agresivní akce na území Libye. Ve skutečnosti mezinárodní společenství dostalo velkou lekci, jakým způsobem hodlá do budoucna NATO nakládat v podstatě se základnými principy novodobého mezinárodního práva. Konečným cílem těchto pseudorevolucí je s největší pravděpodobnosti vytvořit podmínky pro spojení muslimského světa do jediného kalifátu a tím fakticky popřít obrovský konfesní i sociální pokrok, který přinesly národně osvobozovací revoluce a protikoloniální odpor v těchto zemích po druhé světové válce. Ideoví autoři i finanční instituce, financující tyto operace od takové nové muslimské mocenské formace očekávají, že jim umožní permanentní kontrolu nad významnými energetickými zdroji v severní Africe i na Blízkém východě. Jak ukazují výsledky i dosavadní tzv. Arabského jara, tak se jim to nemůže podařit.
Každopádně se NATO libyjským dobrodružstvím prokázalo jako nástroj neokoloniálních výbojů západních států, tj. USA a států střední a západní Evropy. A myslím, že není ani potřeba, abych na tomto místě citoval naše principiálně odmítavé stanovisko k NATO obsažené ve sjezdové zprávě.
Rusko a Čína, jasně deklarují, že jednou se mezinárodní společenství podvést dá, ale dvakrát už ne. Souhlasem k vojenské operaci OSN v Sýrii by jenom potvrdili koloniální loupež a to už je neprůchodné. A protože Sýrie je jenom druhořadý cíl – hlavní cíl je Irán, stát bohatý na ropu a aspirující na vedoucí roli v regionu – varianty vyvolání válečného konfliktu jsou opravdu různorodé. A protože případné válečné operace proti Iránu by se bezprostředně křižovaly se zájmy Ruské federace máme tady scénář na vyvolání velké války. Můžeme jenom doufat, že na schůzce států G-2O v Mexiku v červnu t.r., kde má dojít k první schůzce prezidentů Obamy a Putina se tyto dva politici dopracují k dohodám, které vytvoří modus operandi pro uchování míru pro nejbližší budoucnost.
Ještě jednou připomenu, že jsme spolu s občanskými iniciativami a zejména s Ne základnám významně přispěli k suspendování projektu umístění radarové základně USA na území ČR. Dnes je hlavním úkolem zabránit realizaci provokujícího projektu protiraketové obrany EVROPRO, resp. rozmístění prvků protiraketové obrany USA kolem Ruska a Číny. V složitých krizových časech jako jsou ta dnešní je příliš riskantní ponechávat volnou ruku architektům hvězdných válek. Proto KSČM musí vyvinout veškeré úsilí, aby zahraniční politika České republiky zůstala politikou míru. Doufám, že příští vláda České republiky bude schopna vrátit mírovou pověst zahraniční politiky zakládajícího člena Organizace spojených národů.
Zahraniční politika budoucí vlády České republiky, vzešlé z předčasných nebo řádných voleb v r. 2014, bude muset respektovat a reflektovat převratné změny které probíhají v dnešním světě. Bude muset akceptovat význam a sílu nových ekonomických aliancí jakými jsou například BRICS a Šanghajská organizace spolupráce. Bude muset usilovat o vrácení dobrého jména českých produktů a práce do zemí Asie a Latinské Ameriky, kde si ještě pamatují spolupráci s ČSR, resp. ČSSR.
Jak se píše ve sjezdové zprávě, KSČM i v uplynulém období aktivně a cílevědomě napomáhala upevňování spolupráce a solidarity v rámci mezinárodního komunistického hnutí. Rozvíjela styky různé intenzity s více než stovkou komunistických a levicových stran. Podílela se na přípravě a průběhu mezinárodních setkání komunistických a dělnických stran. Za poslední rok v rámci zintenzívnění mezinárodní činnosti KSČM došlo k návštěvám delegací KSČM u partnerských Komunistických stran Vietnamu a Číny. Vlastními iniciativami jsme dosáhli, že nás navštívili čelní představitele AKELu z Kypru, KS Řecka, Chorvatska, předseda EL a zároveň předseda KS Francie. Pravidelně se setkáváme s předsedou Munkáspártu Gy. Thurmerem i představiteli Die Linke. Na mezinárodních setkáních koordinujeme stanoviska KSČM s KS RF. Na těchto jednáních jde zejména o hledání společného východiska levice ze současné ekonomické a finanční krize v Evropě. Zástupci KSČM se rovněž zúčastňují pravidelných porad VV strany Evropské Levice, seminářů GUE/NGL v EP a také dalších akcií v zahraničí. Prvořadou pozornost věnuje KSČM spolupráci a stykům s Komunistickou stranou Slovenska.
Sledujeme vývoj v Řecku a postup našich soudruhů v KS Řecka a její předsedkyně A.Paparigy, současnou patovou situaci budou řešit novými volbami. V těchto volbách má velké šance na vítězství levicová Syriza. Blokovat spolupráci levice by znamenalo zopakovat chyby levicových hnutí v Německu z 3O. let. Musíme si jasně uvědomit, že naše nerozhodnost anebo nepřipravenost na akci dává prostor silám, které jsou schopny uvrhnout svět do područí hnědého moru. Těmto silám dnes - jako naši otcové a dědové říkali - říkám „No pasaran!“
Součástí globalizace a pokusu ovládat společnost bez hranic je mediokracie. Nejde o něco, co by snad sloužilo jen vlastníkům novin a novinářům, jde o to, jak globální nadnárodní společnosti ovlivňují, resp. se snaží ovlivňovat veřejné mínění a jak si ho „nakupují“.
Volby v roce 2010, které ovládla pravice či pravicoví populisté, měly okamžitě jako důsledek vytvoření mediální blokády levicových názorů, zvláště pak prezentace KSČM. Jen pro porovnání – prezentace představitelů parlamentních stran. Pokud jde o předsedy tak Radek John dostal příležitost pětkrát větší, Bohuslav Sobotka sedmkrát, Jiří Paroubek jako šéf strany LEV dvaapůlkrát. Předsedové vládních stran dokonce mnohonásobně vyšší – Karel Schwarzenberg devětkrát a Petr Nečas dvě stě padesátkrát.
Ne jinak to bylo i s předsedou našeho poslaneckého klubu KSČM Pavlem Kováčikem ve srovnání s ostatními klubovými předsedy – dva po sobě zvolení předsedové klubu ODS se do médií dostali šestkrát více, Vít Bárta dvacetkrát a Petr Gazík z TOP 09 osmkrát. Také předsedové ČSSD dostali šestkrát více slovo na obrazovkách. Z ostatních našich stínových ministrů pouze Soňa Marková, Pavel Hojda a Miroslav Opálka dostali několikrát příležitost vystoupit v besedách či replikách a vedli si velmi dobře. Ostatní se dostali do televizních pořadů jen výjimečně. Ani v dalších sdělovacích prostředcích jsme nedopadli lépe.
Pravice vytvořila, po zatím nepodařeném pokusu pozastavit činnost naší strany, bariéru ticha. Prostě cenzura mlčením. Nechci zabíhat do detailů, tak vezmu rovnou např. naše 1. máje, jichž se účastnilo 60 až 100 tisíc komunistů i nekomunistů ve všech okresech a větších obcích naší vlasti. Diváci se to nedozvěděli. Při tom televizní stanice ukázaly různé akce konané v onen den, jichž se účastnilo jen pár desítek či stovek lidí. Nezmiňují se ani o našich dalších akcích, ať již jde o zasedání ÚV, Slavnost Haló novin, MDŽ, Mezinárodní den dětí, pokládání věnců k hrdinům minulosti apod.
Naopak stále se objevují pořady znevažující práci komunistů, vytrhávající jednotlivosti z celkového dění, zkreslující fakta a životní osudy významných osobností, přesto, že mnohdy šlo o osoby nezpochybnitelného národního či dokonce světového významu (Nezval, Hašek, Fučík apod.). Není ušetřena ani poválečná historie, kdy v posledních měsících je nám předkládáno to, že Češi byli po válce horší než Němci a “ chudákům“ Němcům surově ubližovali. Totéž se týká tzv. třetího odboje, jenž je líčen jako boj demokracie s „komunismem“ a vrazi omlouváni a dokonce i vyznamenáváni. Obránci naší vlasti jsou líčeni jako vrazi či nelidští zločinci.
Sílu bojovat proti takovým mediálním postupům máme jen omezenou. Proto jsme věnovali tolik úsilí, abychom jako hlavní akcionář a.s. Futura především prostřednictvím deníku Haló noviny s přílohami Naše pravda, Obrys Kmen a Bonus trpělivě vysvětlovali pravdu. V minulém roce muselo představenstvo Futury řešit postupný úbytek čtenářů a přetvořit list v moderní médium, jež by se na novinovém trhu vyrovnalo těm nejsledovanějším novinám a to nejen obohacením obsahu, ale zvláště pak grafickou tvářností. Ne všichni tuto změnu vzali za svou. Chápu ustálenost názorů a myšlení a to, že ne každý je schopen či ochoten se poprat se změnami. Ukázalo se však, že šlo o správnou cestu. Pokles odběru se zastavil a dokonce dnes mírně opět narůstá. Při tom pro propagaci Haló novin jsme mnoho zatím neudělali, i když bychom měli pochválit několik krajů, Prahu, Hradeckou krajskou radu a Ostravskou krajskou radu, které navýšily náklad a rozdávaly noviny občanům. Jde určitě o velmi správný přístup a dovoluji si zmíněným třem krajským radám poděkovat. VV ÚV KSČM se bude muset v příštím období však zamyslet nad tím, co udělat pro zvýšení odběru Haló novin jak v centru, tak v krajích, okresech a základních organizacích.
Podařilo se vyprofilovat i jednotlivé přílohy Haló novin. Naše pravda se stala diskusním fórem členů i sympatizantů strany a zároveň místem, kde se rozebírají některé aktuální teoretické otázky, Obrys Kmen pak místem pro malou literární tvorbu, pro recenze i teoretické materiály z oblasti kultury, Bonus pak do značné míry týdeníkem pro mladé čtenáře, přinášející zároveň informace pro sběratele, zahrádkáře, kuchařky i příznivce dalších aktivit. Ohlasy, které redakce dostává, jsou ve své většině pozitivní.
Jsou vydávány i další tiskoviny s hlavičkou okresních výborů nebo přímo KSČM či dokonce jen pod znakem dělnického hnutí. Myslím, že řadu z nich je třeba pochválit, protože rozšiřují obzor našich členů a sympatizantů o místní nebo odborné pohledy. Mám na mysli brněnské Echo, okresní stranické noviny Kladna, Teplic, Rokycan, Chomutova, internetové pak OV Prahy 2, jež nejsou jen obyčejnými zpravodaji, atd. Existují ovšem i tiskoviny tvářící se levicově, ale jejich cílem zřejmě není sjednocovat stranu, ale zanést do členské základny nedůvěru nejen k vedení strany, ale vůbec k práci KSČM jako takové. Jde většinou o prezentaci spíše jednotlivců a jejich názorů, než o názor členské základny. Pro stranu je pozitivní, že jejich dosah je minimální a jsou spíše informátorem nejbližšího okruhu vydavatelů. Bohužel mohou posloužit politické pravici jako zdroj falešných informací o stranické práci a zpochybňování našeho postupu.
Jestliže se shodneme, že je česká společnost včetně dalších minimálně evropských zemí v bodu zlomu, a že je potřeba nahradit přežitý neoliberální model, a to se doufám shodneme, musíme jako politická strana, která je na vzestupu a získává další členy a sympatizanty, být schopni formulovat základní přístupy ke všem oblastem společenského a státního života u nás a také v zahraniční politice.
Využijme našeho sjezdu a předložme občanům naší země srozumitelný program, naději k vyvedení z krize, naději na to, že mohou rozhodovat o svých záležitostech ve svůj prospěch, nikoli ve prospěch cizích zájmů, ať už jde o zájmy jiných států, které si podřídili současné vládnoucí strany u nás nebo o zájmy nadnárodního kapitálu, který si kupuje politiky po celém světě, aby ovládl jednu zemi za druhou a udělal si z občanů jen zdroj svých zisků. Je naším právem tvořit a organizovat v široké mezinárodní dělbě práce své věci bez diktátu těch, kteří nás mají v úmyslu svázat dluhovými pouty tak, abychom ztratili i tu část sdílené suverenity, kterou máme garantovánu smluvně v rámci mezinárodního práva. Ti, kteří si chtějí podřídit státy a jejich občany včetně naší země a nás samotných, ať už jde o bankéře nebo jiné struktury nadnárodního kapitálu, musí pocítit, že stát tu není pro ně, aby jim sloužil, ale naopak aby sloužil vlastním občanům.
Proto „Hlavní úkoly“ jasně dávají priority pro překonání krize, změnu stavu a systému. Systému, jehož jádrem je člověk, občan a měřítkem hodnot je práce nikoli pouze majetek.
Nemíním citovat celý dokument, který je předkládán sjezdu, ale nemůže být menších cílů než je
1. porážka Nečasovy vlády, nové volby a ustavení vlády respektující zájmy většiny občanů;
2. zastavení navržených „restitucí“ církevního majetku,
3. namísto řečí skutečně přijmout státní protikorupční program a přijmout zákon o majetkových přiznáních,
4. prosadit funkční zákon o obecném referendu a odvolatelnost politiků;
5. místo nesmyslných škrtů stimulovat hospodářský růst všech forem vlastnictví a podpořit tvorbu nových pracovních míst a bránit sociálních práva a jistot lidí; zastavit nebo zrušit navrženou důchodovou reformu a zachovat průběžný, státem garantovaný důchodový systém,
6.zajistit ústavní právo na bezplatnou zdravotní péče, bezplatné studium na vysokých školách, bez školného či zápisného, zajištění systému sociálních stipendií a podpor pro potřebné;
7. přijmout spravedlivou, solidární a účelnou daňovou politiku s progresivní daní z příjmu fyzických i právnických osob,
8. Vytvoření potřebné podmínky pro práci bezpečnostních složek, posílení jejich profesionality a zajištění funkčního záchranného systému. Stažení českých vojenských kontingentů z míst, která nemají vztah k naší obraně a nejsou ani v zájmu OSN. Bojovat za mír ve světě.
9. Podporovat iniciativy, zejména projekt Spojenectví Práce a Solidarity (SPaS) a podstatně zvýšit úsilí za jednotný postup občanských sdružení a iniciativ k obhajobě práv neprivilegovaných vrstev proti systému vykořisťování a bezpracného obohacování. Aktivně čelit antikomunismu. Spojit zkušenosti s novými formami a metodami práce.
10. Podporovat ekologické, kulturní myšlení společnosti. Spoluvytvářet materiální, ekonomické i duchovní podmínky pro systematický dialog s mladou generací.
Naším dlouhodobým cílem, pro který vytváříme plněním nejbližších úkolů předpoklady, je vybudování spravedlivějšího společenského řádu – socialismu, kde lidé budou odměňováni podle práce, a vše se bude dít ve prospěch společnosti.
19. - 20. května 2012
Jeho závěry shrnujeme v textu níže. Předsedou ÚV KSČM se stal pro příští čtyři roky opět Vojtěch Filip. Prvním místopředsedou zvolili delegáti VIII. sjezdu v sobotu Petra Šimůnka. V neděli dopoledne pak vybrali dva místopředsedy – Miloslavu Vostrou a Jiřího Dolejše.
Sjezd schválil úpravy stanov. Bylo rozhodnuto, že nejen předsedu a prvního místopředsedu, ale také další místopředsedy ústředního výboru bude volit sjezd. Zřizují se krajské výbory, schváleny byly i statuty rozhodčích a revizních komisí KSČM.
Nové stanovy začaly platit už v sobotu.
Sjezd zvolil ústřední orgány strany, potvrdil složení ÚV, který na svém prvním zasedání v neděli zvolil členy nového VV ÚV KSČM tak, jak byli navrženi krajskými konferencemi, a doplnil za člena předsedu poslanců Pavla Kováčika a europoslance Jiřího Maštálku. Sjezd vzal na vědomí materiál Socialismus v 21. století, schválil Hlavní úkoly a zaměření politiky KSČM mezi VIII. a IX. sjezdem a Výzvu občanům ČR.
»Cílem českých, moravských a slezských komunistů je vybudování sociálně spravedlivé společnosti, socialismu,« v úvodním slově sjezdu to zdůraznil předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip.
Předseda ÚV KSČM kritizoval skutečnost, že ČR se pod vedením koalice propadá do bezvýznamnosti, a zahraničí se na nás dívá jako na korupční zemi. Velkou pozornost věnoval zahraničněpolitické situaci. Vývoj posledních měsíců podle něj ukazuje, že současná celosvětová hospodářská krize dalece překoná krizi 30. let, její součástí je totální krize morální. »Je nutno přisvědčit ekonomickým expertům a analytikům, kteří říkají, že světová ekonomika se po završení své globalizace ocitla před katastrofou. Východiskem, neboli nápravou stávajícího stavu globálního ekonomického systému je jedině radikální změna samotného systému nebo minimálně její výrazná regulace. Z toho plyne i závěr, který sdílím, že lidstvo v nejbližší budoucnosti čekají nejhlubší společenské změny,« podtrhl Filip. Za důležitou označil spolupráci s komunistickými a radikálně levicovými stranami světa.
Za hlavní cíle KSČM označil porážku Nečasovy vlády, nové volby a ustavení vlády respektující zájmy většiny občanů, zastavení tzv. restitucí církevního majetku, zpracování komplexního protikorupčního programu, rozšíření přímé demokracie – zákon o obecném referendu, bezplatnou zdravotní péči v souladu s LZPS, bezplatné studium, pomoc mladým rodinám, zastavení důchodové reformy…
O funkci předsedy ÚV KSČM se ucházeli tři kandidáti. Post obhajoval předseda Vojtěch Filip, jeho protikandidáty byli místopředseda ÚV KSČM Stanislav Grospič a komunální politik z Ostravy a vysokoškolský učitel Martin Juroška.
Delegáti volili předsedu a 1. místopředsedu ÚV KSČM v sobotu. Z prvního kola volby vítěz nevzešel. Žádný z kandidátů nezískal potřebnou většinu hlasů. V případě volby předsedy získal Filip ze 448 platných hlasů 223, Grospič 135, pro Jurošku hlasovalo 90 delegátů. Rozhodlo se až v 2. kole, kam postoupili Filip s Grospičem. Post předsedy obhájil Filip, získal 275 ze 443 platných hlasů. Pro Grospiče bylo 168 delegátů.
Ani v případě prvního místopředsedy delegáti nerozhodli v 1. kole. Ze šesti kandidátů (Lukáš Kollarčík, Jaroslav Komínek, Vladimír Sácký, Josef Skála, Václav Snopek, Petr Šimůnek) postoupili s nejvyšším počtem odevzdaných hlasů do 2. kola Skála a Šimůnek. Zvítězil bývalý poslanec Petr Šimůnek, získal 265 ze 435 platných hlasů.
Rovněž o obsazení funkce předsedy Ústřední revizní komise delegáti rozhodli až ve 2. kole. V něm získala Zdeňka Lišková 311 ze 446 platných hlasů, pro dosavadního předsedu ÚRK Otakara Zmítka hlasovalo 137 delegátů. Volba předsedy Ústřední rozhodčí komise byla rychlá, hned v 1. kole zvítězil s 236 ze 449 hlasů obhájce funkce Zdeněk Levý. Sjezd rozhodl, že v příštích letech budou pouze dva místopředsedové – jeden pro ekonomiku, druhý pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež.
O obsazení těchto funkcí delegáti rozhodovali v neděli dopoledne. O post místopředsedy pro ekonomiku se ucházeli: Karel Procházka, Miloslava Vostrá a Milan Holý. Už v 1. kole sjezd 256 hlasy rozhodl, že místopředsedkyní strany pro ekonomiku bude Miloslava Vostrá.
O post místopředsedy pro odborné zázemí se utkali Stanislav Grospič a Jiří Dolejš. Zvítězil Dolejš, kterého podpořilo 248 kandidátů.
Delegáti ještě v sobotu večer diskutovali o programových dokumentech. Materiál Socialismus v 21. století představil Stanislav Grospič.
Připomněl, že jde o dlouhodobý úkol, který byl zformulován ještě na VI. sjezdu v Českých Budějovicích. Podle Grospiče se začínají objevovat názory, že je nutné zahájit práce na historickém posouzení období socialismu v Československu i Evropě, a také na zobecnění chyb, které vedly k událostem v letech 1989 a 1990. V období do IX. sjezdu KSČM je podle něj třeba uspořádat teoretickou programovou konferenci k otázkám posouzení cest k socialistické společnosti. »Je nezbytné diskutovat o vizi socialistické společnosti zvláště tváří tvář narůstající hospodářské krizi a výraznému sociálnímu napětí ve společnosti,« řekl.
Úvodní slovo k hlavním úkolům KSČM na příští čtyři roky přednesl Vojtěch Filip. Co je podstatou materiálu? Popis současného stavu a toho, co má být prvními, druhými a následujícími kroky pro nejbližší období, čím a jak oslovit veřejnost. Za důležité považuje vycházet z konkrétní situace a neodtrhování se od mas. Mezi priority konkrétních kroků zařadil mj. potřebu »být čitelní«, ale také nutnost zabývat se daňovým systémem ČR tak, aby se naplnila státní kasa… Úsilí KSČM směřuje k vybudování spravedlivějšího společenského řádu – socialismu, »kde lidé budou odměňováni podle práce a vše se bude dít ve prospěch společnosti. Majetek nebude rozhodujícím kritériem pro společenské zařazení. Svět za více než 160 let, které uplynuly od vize Marxe, Engelse a těch, kteří je následovali, od V. I. Lenina až po současné představitele komunistického hnutí, se sice změnil, komunismus a jeho první fáze – socialismus, je však stále aktuálním a humánním cílem lidstva. Jen se bude lišit od představ z 19. století,« sdělil Filip.
Prvního dne sjezdu se zúčastnilo 454 delegátů (99,6 %), z toho 363 mužů (79,8 %) a jen 91 žen (20,2 %). Průměrný věk delegátů je 57 let. Nejmladšími účastníky jsou devatenáctiletí Michal Vávra (Karlovy Vary) a Filip Zachariáš (Vyškov), nejstarším 85letý Stanislav Hejduk z Mělníka. Na sjezd přijelo také 44 hostů a akreditovalo se na něm 42 zástupců médií. Nedělního jednání se zúčastnilo 452 delegátů (99,12 %).
19. - 20. května 2012
Současný stav společnosti
Současný vývoj celosvětového společenství, zejména euroatlantické civilizace včetně České republiky, je poznamenán hlubokou krizí. Jde o krizi společensko-ekonomickou, krizi hodnot, tedy i krizi politickou. Podle mezinárodních vzorů i na území Čech, Moravy a Slezska od listopadu 1989 až po dnešek vládne neoliberalismem bezhlavě prosazovaný „trh bez přívlastků“. Pod taktovkou této ideologie tzv. nové svobody pro všechno, tedy i pro ty nejhrubší projevy zneužívání tržních mechanismů, je postupně zpochybňováno a znehodnocováno téměř vše. Nejprve byla fakticky zvýhodněním soukromého vlastnictví a postupným omezováním sociálních práv zlikvidována samotná rovnost mezi lidmi, hned nato podmínky fungování organizace společnosti, poté došlo k trvalému znehodnocování veřejných služeb, v mnoha místech i životního prostředí, a tím kvality života, kultury a mezilidských vztahů. Soukromé zájmy čím dál menší skupiny vlastníků nadnárodních společností zcela ignorovaly a nadále ignorují veřejný zájem. Privatizace zisků a ponechání ztrát na bedrech převážné části občanů – to jsou společné znaky této politiky. Takto vytvořené dluhy společnosti pak neoliberální teorie léčí jen tupým škrtáním, snižováním životní úrovně většiny a omezováním jejich koupěschopnosti, a tím krizi ještě více prohlubuje. Banky navyšují své zisky, zatímco lidé chudnou a stále více jich upadá do bídy. V globalizovaném světě není ČR pochopitelně výjimkou. Realitou 21. století jsou i hladomory s desítkami tisíc mrtvých, stále agresivnější války o suroviny, zdroje a nakonec i sociální a rasové bouře v nejprůmyslovějších zemích, což se ve svém důsledku dotýká i nás…
V české společnosti došlo však k výraznému posunu. Stále více občanů si již plně uvědomuje, že současná vládní koalice nehodlá naplnit své předvolební sliby o potření korupce. A pod záminkou odpovědnosti vůči rozpočtu se jednosměrně zaměřuje na to, aby dluhy státu zaplatili lidé práce, kteří je nezpůsobili. Přitom za nárůst těchto dluhů nemohou občané, ale všechny vlády od roku 1992, které připustily obrovskou míru korupce a rozkrádání veřejného majetku. To vše při zhoršení životních podmínek většiny, zatímco původci dluhů, ať už jde o politiky vládních koalic či jejich bohaté sponzory, z nichž mnozí získali značnou část svého majetku při divoké české privatizaci či zmanipulovaných veřejných zakázkách na úkor ostatních, nemusí hradit nic. Občanská společnost se však probouzí a své nesouhlasné postoje již dokáže projevit zcela spontánně i navenek. Samotná činnost vlády i jejích jednotlivých členů už zpochybňuje nejen vládní moc, ale i samotný politický systém. Jsou přijímána či připravována opatření omezující demokracii a svobodné vyjadřování názorů, otevřeně je ovlivňováno jednání orgánů činných v trestním řízení ve prospěch členů či příznivců pravicových stran, není zaručena ani bezpečnost občanů. Česká republika se účastní vojenských akcí, které nejsou v zájmu jejích občanů, rozpočtová opatření poškozují nízko i středně příjmové skupiny obyvatel, zatímco ti nejmajetnější jsou stále zvýhodňováni. Pokračuje likvidace českého zemědělství, připravují se další kroky, jež dále zvýší závislost naší země na zahraničním globalizovaném kapitálu, jehož vlastníci nemají žádný vztah k potřebám našich lidí. To, žel, umožní některým zájmovým skupinám ovládnout poslední veřejný majetek, včetně regionálních nemocnic. Taková je situace!
Změna je nutná
KSČM jako důsledná opozice a síla odmítající protilidová opatření se trvale snaží občanům vysvětlit nebezpečí plynoucí z této situace a své návrhy, jak ji řešit. Její existence je i zárukou pro další levicový, solidaritu vyznávající vývoj.
KSČM má tedy i dnes svou nezadatelnou historickou úlohu. Pravice proto neváhá a používá všech svých možností, aby podnítila další vlny antikomunismu a pokusila se narušit práci strany, její vnější aktivity a působení na neorganizované levicové či levicovým řešením nakloněné voliče. Chce tak zabránit vzniku přirozeného spojenectví na levici, aby se dále udržela u moci. Jak ukazuje současná koalice, v našem volebním systému je možné, aby vítězná strana byla zákulisními jednáními vyřazena z účasti na vládnutí. To ovšem následně vyvolává u mnohých občanů nedůvěru ve vlastní možnost ovlivnit vývoj, pokles zájmu o účast ve volbách i hlubokou ztrátu iluzí o samotné demokracii jako formě organizace společnosti. KSČM se proto všemi možnými zákonnými cestami a svou aktivitou takovým útokům musí bránit a získávat spojence, kteří budou ochotni a schopni bránit demokracii a svobodu shromažďování a projevu, jak nám ji dosud zaručuje Listina základních práv a svobod. Přitom KSČM je prakticky jedinou z parlamentních politických stran, která se striktně drží schválené ústavy a nedopustila se proti ní žádného prohřešku.
KSČM iniciovala vznik hnutí „Spojenectví práce a solidarity“ jako platformy široké spolupráce. Na její činnosti se dnes podílí více politických a společenských subjektů. Neznamená to, že se tím staví bariéra jiným nezúčastňujícím se levicovým či levostředovým subjektům včetně sociální demokracie. SPaS nabízí spolupráci všem, kteří o to budou stát. KSČM bude dále aktivně napomáhat v jeho další činnosti a udělá vše pro to, aby se tato forma spolupráce stala širokým hnutím, které najde cesty i k dalším dosud nevyužitým možnostem spolupráce. KSČM bude dále plně podporovat i snahu odborů a organizací sdružujících zdravotně postižené či seniory zastavit antisociální záměry koaliční vlády.
Ke splnění těchto cílů se KSČM musí zaměřit také na zlepšení práce uvnitř strany. Získávat další nové členy, lépe pracovat se základními organizacemi a zabezpečit, aby každý člen dostal potřebné informace o činnosti strany. Dále pak zvážit postupné nevyhnutelné organizační změny, které napomohou k aktivizaci členské základny a ke spojení s bezpartijními sympatizanty. Zajistit, aby funkcionáři strany na všech úrovních neřídili své organizační jednotky či organizace ze sekretariátů, ale většinu svého času trávili mezi lidmi, v obcích, mezi členy strany, v práci se zastupiteli zvolenými na našich kandidátkách. Dbát na to, aby na tyto kandidátky byli zařazování lidé, kteří jsou perspektivní, mají nespornou důvěru u voličů, jsou známi ze své práce, budou plnit program KSČM a případně pro něj získají další, kteří pak následně stranické řady rozšíří. Pokud jde o objektivní a tedy i straně blízký tisk, především Haló noviny, je třeba zabezpečit rozšiřování jejich vlivu, získávat k jejich četbě občany, kteří chtějí být informováni z levicového pohledu. Proto se Haló noviny nesmějí stát pouhým stranickým věstníkem, ale skutečným organizátorem a informátorem, jenž bude poskytovat komplexní informace a servis všem svým čtenářům a těm, kteří se jimi v budoucnosti stanou.
Nejen v KSČM, ale ve velké části společnosti existuje nedůvěra k současným institucím tzv. parlamentní demokracie. Není to samotnou podstatou demokracie, ale klientelismem a deformacemi, které přináší do systému nerespektování základních pravidel fungování společnosti, jako jsou rovnost, solidarita a práce jako měřítko hodnot. Deformace, které do fungování jinak demokratických institucí vnesla finanční oligarchie pomocí mediokratických postupů, kdy nikým nevolení majitelé a manažeři nadnárodních korporací a společností a stejně nekontrolovatelní „editoři“ masmedií mají větší vliv než volení a alespoň ve volbách vyměnitelní politici, jsou dále neudržitelné.
- porážka Nečasovy vlády, nové volby a ustavení vlády respektující zájmy většiny občanů;
- zastavení Nečasovou vládou prováděných „restitucí“ církevního majetku (vyrovnání vycházející pouze ze skutečně doložených majetkových nároků);
- zpracování komplexního státního protikorupčního programu, přijetí zákona o majetkových přiznáních a dalších zákonů pro posílení kontroly hospodaření s veřejným majetkem;
- zvýšení výkonnosti soudů, zlepšení dostupnosti soudního řízení pro občana;
- posílení demokracie – funkční zákon o obecném referendu a odvolatelnost politiků;
- rozvoj takové hospodářské politiky státu, která bude místo nesmyslných škrtů stimulovat hospodářský růst všech forem vlastnictví;
- podpora zemědělství, posílení soběstačnosti země v zásobování potravinami;
- podpora tvorby nových pracovních příležitostí, obrana sociálních práv a jistot lidí;
- posílení pozice zaměstnance v návaznosti na novelu Zákoníku práce;
- dlouhodobé energetické zabezpečení země cenově dostupnými zdroji;
- zastavení důchodové reformy nevýhodné pro většinu občanů, zachování průběžného, státem garantovaného důchodového systému pro zabezpečení potřeb seniorů i
- handicapovaných občanů, ukončení praxe zvyšování věku pro nárok na důchod;
- bezplatná zdravotní péče v souladu s Listinou základních práv a svobod, ukončení další privatizace či rušení nemocnic a zdravotnických zařízení;
- pomoc mladým manželstvím, zvláště rodinám s dětmi;
- bezplatné studium na vysokých školách, bez školného či zápisného, zajištění systému sociálních stipendií a podpor pro potřebné;
- vyloučení jak jednostranného ideologického ovlivňování dětí ve školách, tak diskriminace dětí či pedagogů z ideologických, náboženských, rasových, etnických a dalších důvodů;
- ochrana nájemníků, výstavba sociálních bytů a bytů pro mladá manželství za pomoci státu, samospráv a družstev;
- spravedlivá, solidární a účelná daňová politika, progresivní daně z příjmu fyzických i právnických osob a stropu pro odměny státních manažerů;
- vytvoření potřebných podmínek pro práci bezpečnostních složek, posílení jejich profesionality a zajištění bariér proti politizaci státních zástupců a soudců;
- udržení trvalého míru, posílení státní suverenity, vzájemně výhodná spolupráce států a národů, neúčast ve vojenských paktech a uskupeních.
1. Zavést opatření ke skutečně účinnému boji proti korupci, všem formám organizovaného zločinu a jeho pronikání do ekonomických, politických a státních struktur i volených orgánů všech úrovní a proti zneužívání funkcí. Znovu navrhnout zákon o majetkovém přiznání a zákony o kontrolním řádu a finanční kontrole ve veřejné správě.
2. Prosazovat právní úpravy, které by stanovily, že podmínkou nabytí účinnosti všech státem, kraji, městy či obcemi uzavřených smluv je jejich předchozí zveřejnění na internetu.
3. Uplatňovat politickou i právní odpovědnost veřejně činných osob za výkon jejich funkcí ve státní správě, samosprávě a v podnicích se státní účastí.
4. Podporovat všechna opatření směřující ke zlepšení bezpečnosti občanů, ochraně jejich zdraví, životů a majetku. Okamžitě zrušit záměr plošného propouštění policistů a hasičů.
5. Prosadit přijetí skutečně funkčního ústavního zákona o obecném referendu, bez nadměrných omezení navrhovaných Nečasovou vládou, zjednodušit vyhlašování místních a regionálních referend.
6. Navrhnout zákonné úpravy k prosazení poměrného zastoupení v orgánech zastupitelstev a parlamentu, posílení pravomocí zastupitelstva na úkor rady, včetně ústavní změny na jednokomorový Parlament ČR.
7. Za jasně stanovených podmínek navrhnout možnost nezávislého soudního rozhodnutí o ztrátě mandátu poslance, pokud se v průběhu výkonu svého mandátu podstatně odchýlí od volebního programu politického subjektu, za který byl zvolen.
Ochrana sociálních práv občanů
8. Ukončit cílené oslabování solidárního, státem garantovaného a průběžně financovaného důchodového systému, jenž vychází z principu generační a příjmové solidarity. Zastavit zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu.
9. Zrušit stropy a neodůvodněné výjimky na odvody sociálního pojištění.
10. Pravidelně valorizovat jak důchody, tak dávky poskytované rodinám.
11. Iniciovat zákon garantující první zaměstnání.
12. Zachovat státní podporu stavebního spoření a hypoték.
13. Důrazně čelit nárůstu chudoby. Prosadit zejména zákon o sociálním bydlení.
14. Odmítnout školné ve všech podobách, zkvalitnit učební dokumenty, podpořit učňovské školství; iniciovat změny ve financování vzdělávání, posilující jeho efektivnost a kvalitu.
15. Prosadit zajištění zdravotní péče na základě veřejného zdravotního pojištění s důrazem na zachování její dostupnosti a kvality. Podpořit přesun těžiště zdravotní péče do oblasti preventivní medicíny.
16. Zrušit finanční spoluúčast pacientů, včetně všech regulačních poplatků, a stropy plateb zdravotního pojištění.
Podmínky pro hospodářský růst
17. Podporovat nezbytný veřejný sektor v ekonomice – postupným odkupem podílu ve vybraných strategických společnostech, jeho novým vytvářením zřizovatelskými aktivitami státu a veřejné správy.
18. Iniciovat a prosazovat formulaci strategických cílů hospodářského a sociálního rozvoje a plánování základních směrů hospodářské politiky státu.
19. Bránit zvýhodňování zahraničního kapitálu a odčerpávání v ČR vytvořeného zisku do zahraničí – pro lepší šance českých investorů a výrobců i posílení příjmů rozpočtu.
20. Zavést progresivní zdanění podle výše příjmů (tři pásma) a zastavit přesun daňové zátěže na nepřímé daně, které nejcitelněji dopadají na občany s nízkými příjmy.
21. U právnických osob prosazovat dvoupásmové zdanění.
22. Prosadit takovou právní úpravu, která by umožnila státu, krajům a obcím usměrňovat rozvoj a strukturu průmyslové výroby. Navrhnout a prosazovat vypracování návrhu restrukturalizace ekonomiky ČR směrem k diverzifikaci výroby a služeb.
23. Podporovat konkurenceschopnost drobného a malého podnikání, doceňovat jeho význam pro regionální rozvoj.
24. Podporovat energetickou nezávislost ČR využitím především jaderné energetiky, s uhlím jako strategickou surovinou, ale i lokálních a regionálních energetických zdrojů. Podporovat širší využití společné výroby tepla a elektřiny, obnovitelných druhů energie a obnovitelných surovin. Prosazovat ekologicky šetrné způsoby získávání energie a snižování energetické náročnosti výroby i spotřeby ve všech oblastech života společnosti. Zvyšovat podíl třídění a recyklace odpadů.
25. Prosazovat ekologicky přijatelné formy hospodaření, aktivní roli zemědělců při ochraně krajiny, ochranu a obnovu vodních zdrojů a zemědělského i lesního půdního fondu jako nenahraditelných přírodních zdrojů. Prosazovat státem garantovanou potravinovou bezpečnost.
26. Podporovat investice do dopravy s důrazem na železniční hromadnou a integrovanou dopravu.
27.Podporovat prosazení efektivnějšího zdanění bankovních ústavů bez další zátěže klientů.
28. Iniciovat vytvoření české národní komerční banky nebo české komerční banky, která by pracovala jako banka se státní účastí, bez poplatků, se zaručeným zhodnocením vkladů a dostupnou úrokovou mírou na poskytované úvěry.
Ochrana národních zájmů
29. Usilovat o změnu současných vztahů a vazeb mezi ČR a EU, o rovnoprávné podmínky pro staré i nové členy Unie.
30. Na půdě EU ve spolupráci se stranami frakcí evropské levice usilovat o omezení evropské byrokracie a posílení demokratického rozhodování mezi členskými státy EU a v rámci Evropské komise.
31. Podporovat úsilí ke sjednocování postupu levicových sil na evropském kontinentě k prosazování společenských změn socialistického charakteru.
32. Usilovat o stažení českých vojenských kontingentů z míst, které nemají vztah k naší obraně a nejsou ani v zájmu OSN. Prosazovato pozastavení účasti ČR ve vojenské složce NATO.
Prohloubit mediální a informační činnost a využít efektivnějších forem působení na občanskou veřejnost.
Podporovat odbory, občanská sdružení, demokratické aktivity a iniciativy, zejména projekt Spojenectví práce a solidarity (SPaS).
Podstatně zvýšit úsilí za jednotný postup občanských sdružení a iniciativ k obhajobě práv neprivilegovaných vrstev proti systému vykořisťování a bezpracného obohacování. Spojit zkušenosti s novými formami a metodami práce.
Ve spolupráci s Koordinačním centrem vlasteneckých organizací a ostatními pokrokovými uskupeními principiálně vystupovat proti válkám, terorismu, fašismu a neofašismu, porušování lidských práv a za mír ve světě.
Aktivně, i právními cestami, se bránit proti antikomunismu a obhajovat zákonnost a pokrokovost myšlenky socialismu. Odsuzovat zločinnost současného kapitalismu.
Významnější měrou se podílet na občanských iniciativách na podporu životního prostředí a působit na racionálně ekologické myšlení společnosti.
Spoluvytvářet materiální, ekonomické i duchovní podmínky pro systematický dialog s mladou generací.
Vytvářet podmínky pro upevňování vlastenectví, chránit a podporovat český jazyk a českou kulturu.
Podporovat a iniciovat aktivní působení členů KSČM v občanské společnosti.
Podporovat všechny snahy o nezávislé zpravodajství a za svobodný internet, zabránit omezování svobodného přístupu k informacím.
Zabezpečit rozvoj straně blízkých informačních kanálů, včetně tisku a internetu tak, aby vysvětloval politiku strany a levicové pohledy co nejširšímu okruhu čtenářů;
promyslet a zavést co nejúčelnější systém práce stranických organizací od centra po ZO a stranické důvěrníky; trvale věnovat zvýšenou péči práci mezi mládeží;
prohloubit spolupráci se zastupiteli zvolenými na našich kandidátkách, a to i formou pravidelných školení, připravovat pro ně potřebné odborné materiály, s jejich pomocí rozšiřovat odborné zázemí strany a využívat a popularizovat jejich zkušenosti. Více využívat práci odborných skupin, zadávat jim přímo úkoly, jež budou mít návaznost na práci strany či na jednání v zastupitelských sborech od obcí až po parlament;
věnovat zvýšenou péči kandidátům do všech typů voleb a nepředřazovat „historickou“ zásluhovost, ale osobní schopnost, znalost zájmů a potřeb občanů v místech, perspektivnost, zastoupení mladých lidí a žen. V souladu s tím přehodnotit současný systém primárních voleb a systém zavést i mezi sympatizanty strany;
zajistit promyšlený systém práce s novými členy strany.
Naším dlouhodobým cílem, pro který vytváříme plněním nejbližších úkolů předpoklady, je vybudování spravedlivějšího společenského řádu – socialismu, kde lidé budou odměňováni podle práce, a vše se bude dít ve prospěch společnosti. Majetek nebude rozhodujícím kritériem pro společenské zařazení. Svět za více než sto šedesát let, které uplynuly od vize Marxe, Engelse a těch, kteří je následovali, od V. I. Lenina až po současné představitele komunistického hnutí, se sice změnil, komunismus a jeho první fáze – socialismus je však stále aktuálním a humánním cílem lidstva. Jen se bude lišit od představ z 19. století. To se týká i cest k němu. Proto sjezd schvaluje uspořádání samostatné teoretické konference, jež by umožnila pokračovat v procesu tvorby zásadních materiálů o možné cestě k socialismu a připravit dokument Socialismus jako východisko současné společnosti. Studie, jež dosud na toto téma byly vypracovány, se stanou podkladovými materiály pro přípravu dokumentů. Na vytváření těchto materiálů by se měly, podle potřeb a zájmu, podílet i spřátelené komunistické a další radikálně levicové strany. KSČM si nečiní nárok vypracovat všeobecně platný dokument, ale je toho názoru, že ona československá cesta k socialismu, jež byla proklamována v prvních poválečných letech, byla uskutečnitelná a je možné na některé z jejích prvků navázat.
Předpokladem je vypracování analýzy vývoje u nás, a bude-li to možné, i v zemích, které v poválečném období šly socialistickou cestou, zvláště pak analýzy chyb a nedostatků, které způsobily pád prvního pokusu o socialismus v Evropě.
Zmíněná konference by se měla konat v mezidobí VIII. a IX. sjezdu, aby již IX. sjezd z ní mohl vycházet. K tomu účelu sjezd ukládá vytvořit odbornou skupinu, jež okamžitě začne shromažďovat dokumenty, připravovat analýzy a teoretické studie, jež by se staly základem pro jednání konference. Ukládá zároveň vedení strany, aby tento záměr projednalo i se spolupracujícími levicovými stranami v zahraničí.
