K některým otázkám současnosti ve Zlíně k parkování a MHD

Od prosince 2013 je ve Zlíně "nová" autobusová linka MHD č. 38. V prostorách zastávek lidé postrádají lavičky. V některých městech ČR je pro jejich starší občany MHD zdarma. Dočkáme se toho i u nás ve Zlíně?

Zastupitel ZMZ za KSČM R. Rafaja se dotazoval několika otázkami na zastupitelstvu k některým problémům ve Zlíně.

Zde jsou odpovědi od SMZ, radního J. Nováka:

1. instalace laviček podél linky MHD č. 38 - lavičky jsou ve výrobě a budou osazeny na jaře tohoto roku

2. parkoviště před hotelem Moskva - s výjimkou některých parkovacích míst, která se nacházejí těsně před budovou hotelu a která k němu majetkové přísluší, je parkoviště v majetku SMZ. Spravují ho však TS Zlín a část pronajímají taktéž hotelu Moskva. V současné době dokončujeme projektovou dokumentaci na změnu dopravního režimu na celém uvedeném parkovišti, jehož součástí bude mj. úprava svislého i vodorovného dopravního značení a instalace automatu na placení parkovného.

3. podchod na JS ulice Česká - špatné osvětlení - na doplnění bodů veřejného osvětlení bude OKaRDS pracovat. Situace s nedostatečným osvětlením v prostoru podchodu na ulici Česká (průchod pod mostem) bude prověřena, zpracuje se projektová dokumentace, vyřídí územní rozhodnutí a dle možností rozpočtu by se záměr na doplnění VO realizoval.

4. návrh na MHD pro seniory zdarma - návrh předložen na Radu jednatelů DSZO dne 15.3.2017, o výsledku jednání budeme informovat

Plnění volebního programu KSČM ve Zlínském kraji v oblasti dopravy (2013-2015)

1. Silniční infrastruktura

V našem Volebním programu isme slíbili:

- pravidelně vyčleňovat finanční prostředky na opravu silnic ve Zlínském kraji, s cílem zajistit jejich kvalitní technický stav

Stav plnění:

Za období 2013 až 2016 bylo investováno do krajských silnic II. a III. tříd celkem 1,83 miliardy Kč, z toho bylo využito evropských dotací ve výši 1,27 miliardy Kč.

Přehled výše investic v období 1992 až 2015 podle jednotlivých let:

Prostředky vložené do silnic II. a III. tříd - Zlínský kraj

(Pozn.: Po vzniku krajů k 1.1. 2000 následovalo zřízení
Ředitelství silnic ZK k 1. 10. 2001 - správu silnic převzal kraj.)

Jejich realizací došlo ke znatelnému zlepšení kvality krajských silnic.

Přehled konkrétních staveb:

- výstavbu obchvatů jednotlivých měst a obcí Zlínského kraje se zřetelem na bezpečnosti chodců a ochranu občanů před negativním dopadem silniční dopravy na životní prostředí.

Stav plnění:

Obchvaty měst a obcí jsou jednak řešeny přípravou nových staveb dálnic, s odpovědností státu. Jedná se například o stavbu D49 (Hulín-Fryšták-Vizovice-hranice se Slovenskem), dále stavbu D55 (jihovýchodní obchvat Otrokovic s pokračováním na Napajedla-Babice-Staré Město-Moravský Písek). Za důležitý považujeme také obchvat Valašského Meziříčí a stavby I/35 Lešná Palačov, s napojením na dálniční síť.

Všechny uvedené stavby jsou pod pravidelnou kontrolou Zlínského kraje. I přesto je jejich realizace ze strany státu oddalována, a to z různých příčin.

V rámci působnosti krajských silnic je v přípravě obchvat Uherského Brodu a znovu byla otevřena i možnost realizace obchvatu Uherského Hradiště.

V rámci zvýšení bezpečnosti a průjezdnosti silnice I/35 mezi Valašským Meziříčím a Rožnovem p.R. jsou z části realizované a nově připravené stavby, napojující jednotlivé průjezdní obce (Hrachovec, Křižovatka Rožnov, Zubří, Střítež n.B. a Zašová).

Přehled akcí ŘSD, správy Zlín na státních silnicích

2. Železniční doprava

- Modernizace a elektrizace trati Otrokovice-Zlín-Vizovice

Stav plnění:

V průběhu roku 2014 byla Správou železniční dopravní cesty (SŽDC), za účinné spolupráce Zlínského kraje, zpracována a schválena „Studie proveditelnosti", na základě které je tato stavba již definitivně zařazena do plánu SFDI a bude realizována. V současné době se zpracovává dokumentace pro územní řízení.

- modernizací regionálních tratí, spojené s provozováním lehkých kolejových vozidel, pro zkvalitnění obsluhy na území kraje

Stav plnění:

Příkladem modernizace regionálních tratí je trať Valašské Meziříčí-Rožnov, kde současně došlo ke zvýšení bezpečnosti na železničních přejezdech.

Pro zvýšení bezpečnosti železničního provozu se provedla rekonstrukce trati Uherské Hradiště-Bojkovice-Brumov.

V letošním roce se připravuje zpracování „Studie proveditelnosti" na trati 280 z Hranic n.M., přes Valašské Meziříčí, Vsetín na hranici se Slovenskem.

V létech 2013-2014 bylo uvedeno do provozu 6 nových vlakových souprav „Shark", čímž se zlepšila kultura cestování na vybraných regionálních tratích.

3. Integrovaný dopravní systém

- pokračovat v rozšiřování systémového uspořádání veřejné linkové dopravy a integraci dosud nekoordinovaně fungujících dopravců (železniční, autobusové a městské hromadné dopravy)

Stav plnění:

Koncem loňského roku byl úspěšně ukončen projekt „Komplexní, odbavovací, řídicí a informační systém" (KORIS). V rámci projektu byly realizovány:

- centrální dispečink (CED)

- řídicí jednotky ve 415 autobusech jednotlivých dopravců, propojených s CED

- 40 panelů na 17 autobusových nádražích a přestupních místech

Realizace tohoto projektu umožní sledování oběhu autobusů, srovnání s jízdním řádem a počty cestujících (nástupy a výstupy podle zastávek). Tyto údaje budou sloužit pro zefektivnění autobusové dopravy a informování cestujících o zpoždění a návaznosti spojů.

V průběhu roku 2015 byla připravena veřejná soutěž na linkové (autobusové) dopravce, která bude vyhlášena v letošním roce. Nově vysoutěžení dopravci budou zajišťovat autobusovou dopravu od začátku roku 2018. K tomuto datu bude spuštěn také integrovaný dopravní systém na celém území Zlínského kraje, s využitím předem zakoupené platební karty platné pro všechny autobusové dopravce i České dráhy. Platnost karty bude i v Moravskoslezském kraji.

Spravedlivý svět je možný-začněme v kraji

Dne: 29. července 2016 v 21:11

Do řad komunistické strany jsem vstoupil už v roce 1972. Tedy ve svých 20 letech. Prošel jsem dělnickými profesemi, prací v kanceláři a nejvíce času jsem strávil za pulty potravinářských prodejen. Poznal jsem život za nás komunistů a po roce 1989 nastoupený kapitalismus. Tímto rokem si na sebe obyčejní lidé, dělníci a horníci ušili bič. To, co celé generace budovaly a bojovaly za lepší život, to vše bylo znovu potlačeno. Návrat kapitalistického života není krok vpřed, ale nazpět, co už u nás lidé prožili.

Kapitalismus je tu se vším o čem jsme slýchali vyprávět a o čem jsme se učili. Nezaměstnanost, sociální nejistoty a z toho pramenící kriminalita. Vláda peněz, kterou se tento režim vyznačuje působí i na země, kde teď probíhají války. Jsou narušeny jejich tradice a zvyklosti a jsou ždímány jejich surovinové zdroje. Lidé se dostávají do těžkých sociálních situací a nastává migrace. Myslím, že v tomto je i zárodek terorismu. Msta bohatým a těm, kteří to způsobili.

Nestačí jen nadávat v hospodě a jinde s kamarády. Zkuste měnit svět už teď při demokratických volbách do krajského zastupitelstva. Volit ty, kteří se již v minulém období v kraji osvědčili v koalici a to jsou kandidáti za KSČM.

Já sám jsem vstoupil do komunální politiky a jsem zastupitel města Zlína teď v tomto období. Po zkušenostech z této práce jsem přijal i místo na kandidátce do Zastupitelstva Zlínského kraje. Kdybych byl zvolen, chtěl bych navázat na dobrou práci svých předchůdců.

Při práci v obchodě jsem poznal jaký je také vztah pracovníků ke zboží nyní a minule. Nyní se potravinami nešetří a kvanta mizí v popelnicích. Většina zboží není kontrolována, hlavně z dovozu, jako tomu bylo dříve. Nyní Vám dovezou konzervy, které mají mít ještě dlouhou záruku a už jsou vadné /bombáž/. Asi to dělají někde ve stodole, tak mi to sdělil jeden závozník. Vzpomeňte si, jak bylo kvalitní vepřové maso v konzervě /kusy masa/ a nyní je to jako lunč /sečka/. Podívejte se na složení na etiketě.

Nyní se i mnoho lidí bojí projevit své sympatie ke straně, aby neztratili místo v práci. Tak jsem skončil i já v jednom marketu ve Zlíně. Nemohou ani projevit svůj názor na práci a chod firmy. Vše musí být podle nařízení firmy z centra, kde jsou lidé, co nemají ani kolikrát o obchodě ponětí. Dříve se pracovníci podíleli na chodu i svými kritickými názory. Nevím, jak by dopadli dnes... Někdy jsem si na poradě připadal, jako by nastupoval znovu socialismus, ale velmi málo se uskutečnilo. Zůstalo jen u slov.

Proto jestli chcete změnu, a jak jsem uvedl v názvu článku, aby spravedlivý svět byl možný - začněme v kraji, volte kandidáty KSČM. Jako předseda OV KSČM ve Zlíně a místopředseda Zlínského KV KSČM říkám, že jsme vybrali ty nejlepší kandidáty z našich 4 okresů kraje a dali na naši kandidátku v čele se s. ing. Ivanem Mařákem. Přeji Vám při volbě šťastnou ruku. Volíte svou budoucnost v kraji.

Zlínský venkov

Dne: 26. července 2016 v 11:25

Zlínský kraj má charakter převážně venkovského regionu, a proto i krajská samospráva věnuje značnou pozornost tomu, aby venkov skýtal příznivé prostředí pro život zdejších obyvatel. K tomu patří zejména podpora při vytváření pracovních příležitostí a dobrých podmínek pro podnikání, posílení konkurenceschopnosti zemědělské výroby, zkvalitnění dopravní dostupnosti a obslužnosti, ale také třeba rozvoj možností kulturního, vzdělávacího, zájmového a společenského vyžití. Konkrétní cesty, jak toho dosáhnout, popisuje Strategie rozvoje Zlínského kraje, která je základním koncepčním dokumentem Zlínského kraje právě v této oblasti. V současné době probíhá aktualizace „Strategie” na léta 2016-2020, která by měla být schválena zastupitelstvem do konce letošního roku.

Zlínský kraj rovněž významně podporuje soutěž „Vesnice roku”, každoročně vyhlašovanou ministerstvem pro místní rozvoj spolu s dalšími institucemi. Cílem soutěže je povzbudit obyvatele venkova k aktivní účasti na rozvoji svého domova, propagovat rozmanitost a pestrost uskutečňovaných programů obnovy vesnic a upozornit širokou veřejnost na význam venkova. Nesporným přínosem účasti v soutěži je pro každou přihlášenou obec získávání zkušeností, příkladů dobré praxe a publicita výsledků práce. Přínosy pro oceněné obce se násobí možností získání finanční odměny, a to jak ze strany vyhlašovatelů, tak Zlínského kraje.

Významným nástrojem pomoci obcím ze strany Zlínského kraje je Program na podporu obnovy venkova, kde kraj každoročně uvolňuje částku mezi 25 až 30 miliony korun na investiční a neinvestiční projekty zaměřené na rozvoj obcí a také na zpracování územních plánů. Obce mají možnost tyto finance investovat do obecního majetku v souladu s tím, jak si formou dotazníkového šetření nastavily své priority. Tak se každoročně mění situace v obcích zlínského kraje k lepšímu. Rovněž investice do vodohospodářské infrastruktury jsou nezanedbatelnou pomocí obcím. Kraj ve svém rozpočtu uvolňuje částku kolem 18 mil. Kč a používá se na kofinancování projektů hrazených z evropských či národních dotačních titulů. Cílem této podpory je zajistit pitnou vodu všem občanům zlínského kraje a dosáhnout kvalitnější povrchové vody v naších tocích dobudováním kanalizace včetně koncového čištění odpadních vod.

Nemalou pozornost věnuje Zlínský kraj také spolkové činnosti v obcích a městech. Vesnice žije, pokud v ní fungují spolky, ať už jsou to myslivci, chovatelé, rybáři či jiné spolky. Znovuobnovení folklorních tradic v našem kraji má také svůj zcela zásadní význam. A právě všechny tyto spolky občas podporu potřebují a také se jim jí dostává. Soudržnost a pospolitost nejen spolků, ale všech občanů dělá obec obcí. V kontextu výše popsaného mně vadí, že stát už takto nejedná. V poslední době se začínají množit nesmyslné „nápady”, kdy si určitě vzpomeneme na návrh zákazu pořádání koštů vína a slivovice, pořádání společenských akcí pouze do 22 hod, zákaz obecních zabijaček apod. Právě spolky se na organizaci těchto akcí nejvýznamněji podílejí a takto si získávají prostředky na svou činnost.

JUDr. Josef Čejka: Slušní lidé spojte se!

Dne: 23. července 2016 v 15:47

Po dokončení základní školy jsem se vyučil nástrojařem, při zaměstnání jsem vystudoval střední i vysokou školu. Pracoval jsem ve více funkcích a ve více podnicích, když nyní vykonávám povolání advokáta.

V zastupitelských orgánech jsem byl 2 funkční období v Zastupitelstvu obce Žlutava, ve které také bydlím a 2 funkční období jako zastupitel v Zastupitelstvu Zlínského kraje.

Po celou dobu mého života a působení ve funkcích jsem se řídil zásadou, že pokud nemohu pomoci, alespoň neubližuji.

Ve své profesní praxi, ale také v osobním životě se setkávám velmi často s různými lidmi a s různými názory na životní podmínky, na hospodářský a politický vývoj nejen v kraji, ale také v České republice.

A tehdy přicházejí okamžiky, kdy se více než jindy zamýšlím nad mým postavením, svou rolí v životě a ve společnosti a nad tím co jsem vlastně v životě dokázal. V tento moment si uvědomuji svoji zodpovědnost občanskou i politickou jako zastupitel kandidující za KSČM.

Končí jedno volební období a čekají nás nové volby do Zastupitelstva Zlínského kraje na období let 2016 až 2020. Opět budou volební plakáty a volební programy politických stran a hnutí plné slibů a v mnoha případech nesplnitelných a nereálných hesel a prohlášení. Opět budou usilovat o své místo v řízení kraje nově vzniklé strany a hnutí a budou proklamovat, že to co se vytvořilo je špatné a že pokud budou voleni jejich zástupci (kandidáti), tak dojde k radikálním změnám ve prospěch občanů-voličů.

Občané-voliči by si již konečně měli uvědomit, kdo a jací lidé by je chtěli v kraji zastupovat a měli by si objektivně spočítat, co která strana a kteří zastupitelé osobně po celou existenci kraje, pro rozvoj kraje a blaho občanů udělali.

Slušní lidé spojte se a přestaňte naslouchat frázím a prohlédněte objektivně, co a kdy se za dobu působení krajského zřízení ve Zlínském kraji vybudovalo, i když se všechny záměry nepodařily realizovat.

Zvažujte při volební kampani, pro kterého kandidáta osobně či pro kterou stranu či hnutí dáte svůj hlas, ale pomněte, že vaše rozhodnutí při volbách bude tím zásadním rozhodnutím, kam se vývoj kraje bude v budoucím volebním období ubírat a kdo zodpovědně, poctivě a s otevřeným hledím bude plnit požadavky a tužby občanů tohoto krásného kraje.

Je toho mnoho, co se v minulých volebních obdobích podařilo prosadit a vybudovat, ale je toho také mnoho, co je třeba pro rozvoj našeho kraje zbudovat, aby se jednalo o kraji konkurenceschopném, atraktivním a s dobrou životní úrovní občanů mezi ostatními kraji v České republice.

Závěrem bych chtěl vyzvat všechny občany, kteří jsou voliči, aby svou účastí při volebních aktech, vložili do volební urny volební lístek pro ty kandidáty, kteří další rozvoj Zlínského kraje zaručují.

Tento rok tomu bude 130 let od 1. května roku 1886, kdy v americkém Chicagu stávkovalo na tři sta tisíc dělníků za svá základní práva, tedy za osmihodinový pracovní den bez ztráty na výši svých výdělků. Stávka skončila vpravdě dramaticky. Dne 3. května stříleli do stávkujících dělníků policisté a pět z nich bylo zabito a mnoho zraněno. Následně 4. května byla provokatéry hozena puma do řad policie. Následovaly mohutné represe se stovkami zatčených. Pět ze zatčených bylo odsouzeno k trestu smrti. Americká justice nikdy neprokázala odsouzeným předákům vinu. Pohřeb popravených se stal mnohatisícovou demonstrací. Historie dala za pravdu slovům Kláry Zetkinové: »Oněch osm hodin bylo považováno za splátku buržoazie na obrovský dluh, který dluží dělnické třídě.« V roce 1889 byl pak na zakládajícím II. kongresu Internacionály v Paříži První máj označen za mezinárodní svátek práce.

Píši a vzpomínám na ony události s vědomími odstupu oněch 130 let. Konečně vždyť i První máj slaven v českých zemích, zejména v Praze roku 1890 a jehož atmosférou byl tolik okouzlen Jan Neruda a ztvárnil jej do svého neméně slavného fejetonu, byl zbarven krví dělníků. Třikrát se v rozmezí jednoho roku tehdy střílelo do dělníků. Nejdříve v červnu 1889 v kladenském a slánském revíru, několik dní před Prvním májem 1890 pak bylo sedmnáct horníků zabito v Ostravsko-karvinském revíru v Ostravě a 22. května téhož roku bylo zastřeleno dvanáct a zraněno třicet horníků stříbrenského a plzeňského revíru. Buržoazie byla důsledná a je důsledná dodnes, fráze o sociálním rozměru kapitalismu jsou naivní utopií.

Jaký je dnešní kapitalismus? Český průmysl táhne zejména odvětví automobilové výroby. I tam se však vedou složité boje v kolektivním vyjednávání za mzdové i pracovní podmínky, zmíním jak Škodu, tak třeba TPC. Čtyři největší banky minulý rok vydělaly opět přes 47 miliard na svém zisku. Hospodářská krize z let 2008 až 2014 dostatečně stlačila cenu pracovní síly, tedy mzdy a vytvořila předehru pro tzv. potřebu liberalizace dnešního pracovního práva.

Připomeňme si ještě OKD. Její dnešní majitel tvrdí, že nepomůže-li stát, hrozí bankrot a společnost má hotovost pouze do poloviny května. Přitom majitelé dolů chtějí za jejich prodej několik miliard Kč. Společnost AHG v pondělí na svých webových stránkách uvedla, že ministrům nabídla prodej firmy za méně než čtyři miliardy korun. Jakou cenu má lidská pracovní síla, a energetická soběstačnost státu?

I po 130 letech od stávky dělníků v Chicagu platí, že pro kapitalismus jako společenskoekonomický systém platí soukromovlastnické přivlastňování zisků a veřejná státem garantovaná privatizace ztrát soukromovlastnických společností. Kolik lidí a rodin je dnes schopno důstojně vyjít ze mzdy či platu za klasickou osmihodinovou pracovní dobu? A tak poslední slova vyřčená před justiční vraždou vytesaná do pomníků 25. června roku 1893 v americkém Chicagu jednoho z popravených, Augusta Spiese »Přijde doba, kdy bude naše mlčení mnohem mocnější než hlasy, které jste dnes zardousili!« mají stále hluboký význam i pro dnešní dobu. Myslím tím dobu konjunktury, v níž se velké světové mocnosti a vládnoucí oligarchie usilovně snaží opět znovu omezit základní lidská i pracovní práva, a také nebezpečí, že se svět sune k velkému válečnému požáru.

vstoupili jsme do posledního roku volebního období krajů. Po mírné zimě jsme v očekávání příjemných jarních a letních dní, na podzim nás čekají volby do Zastupitelstva Zlínského kraje. Není ani tak důležité, kolik úsilí a energie jsme vynaložili na splnění vytýčených cílů, zásadní je názor občanů, jak vnímají a hodnotí dosažené výsledky.

Začněme krajskými silnicemi II. a III. tříd. Zlepšit jejich stav vyžadovalo urychlit přípravu nových investic a zajistit co nejvíce finančních prostředků na realizaci staveb. Dosažené výsledky v létech 2013 až 2015 spolu s připravenými akcemi na letošní rok potvrzují, že se jedná o nejúspěšnější období od vzniku kraje. Kromě rekonstrukce silnic jsme se v posledních létech zaměřili i na celoplošné opravy, zejména silnic III. tříd. Investiční dluh státu z 90. let na našich silnicích nelze dohnat ve střednědobém horizontu, ale nakročili jsme správným směrem.

Veřejná hromadná doprava je dalším důležitým tématem. V létech 2013 a 2014 jsme se zaměřili na udržení rozsahu autobusové dopravy, což vyžadovalo i zvýšení finančních příspěvků měst a obcí. To se podařilo dobrou vzájemnou spoluprací a pochopením z jejich strany. K tomu, abychom zefektivnili, ale hlavně i zkvalitnili veřejnou autobusovou dopravu, jsme zahájili v minulém roce přípravu na vyhlášení veřejné zakázky, spojené se zásadní modernizací a vybavenosti autobusů. V současné době jsme připraveni v co nejkratší době tuto soutěž vyhlásit s tím, že vítězní uchazeči zahájí provozování linkové dopravy od 1. 1. 2018.

Železnice tvoří páteř dopravní obslužnosti. Proto jsme se zaměřili na zlepšení stavu regionálních tratí a zvýšení bezpečnosti železničních přejezdů. Ze všech akcí považujeme za nejdůležitější projekt „Modernizace a elektrizace trati Otrokovice-Zlín-Vizovice”, včetně vybudování nového moderního nádraží ve Zlíně. Po neúspěšném řešení v období před rokem 2012 se podařilo, úzkou spolupráci se Správou železniční dopravní cesty a dotčenými městy a obcemi, úspěšně dokončit „Studie proveditelnosti” a zahájit projektovou přípravu tak, aby nejpozději v roce 2019 byla zahájena realizace této devíti miliardové stavby.

Jsou i další oblasti v dopravě, které se řeší, jako jsou obchvaty měst, přestupní dopravní terminály, bezpečnost silničního provozu a další.

Přitom je však vždy důležitá kontinuita nastavených priorit a stabilita navrhovaných řešení. Bude ku prospěchu nás všech, občanů Zlínského kraje, aby i v dalším období bylo navázáno na stávající úspěšné výsledky. Děkuji všem, kteří se na nich podíleli.

Nehodovost v silničním provozu má nejen závažné tragické následky na životech a zdraví účastníků nehod, které poznamenají jak samotné účastníky nehod, tak i jejich rodiny, ale způsobuje i obrovské ekonomické ztráty. V roce 2015 zemřelo na silnicích ve Zlínském kraji celkem 41 (+24% v porovnání s rokem 2014) osob, 191 (- 14%) jich bylo zraněno těžce a dalších 1 301 (+4%) bylo zraněno lehce. Hmotná škoda u nehod šetřených policií ČR byla odhadnuta Policií ČR na 175,2 mil. Kč (+17%). Souhrnná ekonomická ztráta způsobená nehodovostí v silničním provozu na území Zlínského kraje byla Centrem dopravního výzkumu vypočtena v celkové výši 3,05 mld. Kč.

V rámci opatření ke snížení ztrát z dopravní nehodovosti schválila vláda České republiky usnesením ze dne 10. srpna 2011 Národní strategii bezpečnosti silničního provozu na období 2011 – 2020.

Zlínský kraj jako jeden ze dvou krajů ČR má zpracovanou Strategii bezpečnosti silničního provozu Zlínského kraje na období 2011 – 2020. Koncepce Strategie Zlínského kraje je založena na vizi s nosným záměrem: „Učiňme Zlínský kraj bezpečnějším”.

Pro naplnění vize byly stanoveny postupné cíle, které byly zahrnuty do Akčního programu, který tvoří bezpečný dopravní systém:

V návaznostech na uvedené cíle bude Zlínský kraj v následujícím období pokračovat a rozvíjet zejména tyto aktivity vedoucí ke zlepšení bezpečnosti na veřejných komunikacích:

1. Bude pokračovat dotační program „BESIP – Zlínského kraje”, který je zaměřený na zvýšení bezpečnosti silničního provozu na pozemních komunikacích. V průběhu měsíce dubna 2016 proběhne dotazníková akce zacílená na obce Zlínského kraje, která upřesní potřeby jednotlivých obcí v návaznosti na naplnění Strategie Zlínského kraje. Neméně podstatným cílem bude upřesnění zadávacích kritérií pro úspěšné splnění podmínek dotačního titulu.

2. Zlínský kraj se bude nadále podílet na finanční podpoře provozování a údržby Dětských dopravních hřišť.

3. V roce 2016 bude nutné zavést bezpečnostní audity zaměřené na nehodové úseky jednotlivých silnic, včetně zmapování nebezpečných a problematických železničních přejezdů.

4. Další činností bude zacílení na jednotlivé účastníky silničního provozu. Především rizikové skupiny tzn. předškolní a školní mládež, seniory, řidiče atd.

Klíčovým úkolem Zlínského kraje je vytvořit tým složený z dopravních odborníků, který bude postupnými a systematickými kroky zlepšovat bezpečnost silničního provozu ve Zlínském kraji.

Zlínský kraj aktuálně připravuje na celém území výběrová řízení na dopravce v linkové dopravě s předpokladem zahájení provozu od roku 2018.

Vedle zvýšení kvality vozového parku a nasazení většího množství bezbariérových vozidel připravuje i nastavení jednotných tarifních podmínek na celém území Zlínského kraje ve vazbě na celokrajský integrovaný dopravní systém (IDS ZK), jehož součástí bude i nový systém čipových karet ve veřejné dopravě, týkající se linkové dopravy.

V rámci zatraktivnění veřejné osobní dopravy došlo k uzavření tzv. horizontální spolupráce mezi Moravskoslezským krajem a Zlínským krajem za účelem společného a jednotného řešení zajištění propojitelnosti odbavovacího zařízení ve vozidlech a dopravních karet na hranicích krajů a propojitelné struktury tarifů v těchto krajích.

Výsledkem této mezikrajské spolupráce bude možnost využití jednoho jízdního dokladu napříč všemi druhy veřejné dopravy a to bez ohledu na hranice města, okresu nebo kraje. Toto umožňuje bezkontaktní čipová karta s jednotným jízdním dokladem/jednotnými elektronickými penězi v jednotné dopravní aplikaci. Pro oba kraje z této spolupráce plynou výhody jak z pohledu jednotnosti dopravních systému, čipových karet a bude dosaženo i úspory nákladů.

Jestliže jsme považovali loňský rok za mimořádně příznivý na počet a hodnotu staveb při rekonstrukcích krajské silniční sítě, ukazuje se, že rok 2016 by na tom nemusel být hůře. „Kromě obvyklého příspěvku Zlínského kraje budeme moci čerpat nemalé prostředky také z nově se rozbíhajícího Integrovaného regionálního operačního programu a opět také ze Státního fondu dopravní infrastruktury,” uvedl krajský radní pro dopravu Jaroslav Kučera.

Slova radního potvrzuje a upřesňuje také ředitel Ředitelství silnic Zlínského kraje Bronislav Malý: „Pokud vše proběhne podle nastavených časových harmonogramů, prostavíme letos v investicích do rekonstrukcí krajské silniční sítě 277 milionů korun z evropských dotací. Spolu s vlastními zdroji se přiblížíme částce 480 milionů korun na investice v roce 2016. Velké opravy spolufinancované z rozpočtu SFDI budeme realizovat za 170 milionů korun, tím se dostáváme celkem na 650 milionů korun. Tedy nehrozí žádný finanční propad oproti loňskému roku.”

Již začátkem března mělo ŘSZK od Zlínského kraje schváleny investiční záměry na jedenáct nových staveb, k tomu dvě již rozestavěné pokračují z minulého roku. Předpokládá se, že řada dalších staveb přibude na seznamu letošních investic ŘSZK ještě v příštích měsících. Mezi ty nejnákladnější nově zahajované stavby zřejmě budou patřit zejména plánované rekonstrukce silničních nadjezdů ve Vsetíně a Zlíně, II. etapa rekonstrukce silnice, která spojuje Uherský Ostroh a Hluk, a rekonstrukce silnice mezi Polichnem a Újezdcem u Luhačovic. Jen u těchto čtyř staveb se celkové náklady odhadují na téměř půl miliardy korun.

„Motoristé se letos musí opět připravit na řadu uzavírek a dopravních omezení, která každou silniční stavbu nutně doprovázejí,” upozorňuje Bronislav Malý. Rekonstrukce obou nadjezdů budou z důvodu velkého dopravního zatížení probíhat jen za částečných uzavírek, kdy bude na nadjezdech omezen počet jízdních pruhů, případně odkloněna nákladní a dálková doprava. „Snížená propustnost těchto důležitých mostů po dobu rekonstrukce může bohužel zkomplikovat celkovou dopravní situaci v obou městech. Nadjezdy však slouží dopravě bez přerušení už několik desítek let a jsou vystaveny všem povětrnostním vlivům. Jejich rekonstrukce už je nezbytná,” dodal ředitel ŘSZK. Rekonstrukce obou nadjezdů budou dokončeny až v roce 2017.

Zlínský kraj se stará prostřednictvím své příspěvkové organizace ŘSZK o silnice II. a III. třídy, jejichž celková délka dosahuje téměř 1 800 kilometrů.

Práce na projektu Komplexní odbavovací, řídící a informační systém veřejné hromadné dopravy ve Zlínském kraji (KORIS) započaly v roce 2008 přípravou studie realizovatelnosti. KORIS byl společně s projektem statutárního města Zlína „Preference a plošná koordinace MHD ve Zlíně” součástí integrovaného projektu „Inteligentní dopravní systém ve Zlínském kraji” (IDS v ZK) na zavádění moderních a ekologických technologií ve veřejné dopravě, jehož byl Zlínský kraj předkladatelem a koordinátorem.

Základním komponentem systému je Centrální dispečink (CED), který byl spuštěn v ostrém provozu dne 7. 12. 2015. Jeho úkolem je sběr dat a předávání informací, řízení problémů, organizace dopravy, kontrola dodržování standardů a kvality dopravy, zpětná vazba pro potřebnou optimalizaci provozu, atd.

Systém hlídá návaznosti jednotlivých spojů tak, že zasílá, v součinnosti s dispečerem, zprávy přímo na odbavovací zařízení ve vozidle. Dispečer má také téměř okamžitou zpětnou vazbu, zda si řidič danou zprávu přečetl. Poskytuje aktuální informace o zpoždění či předjetí spoje v porovnání s aktuálním jízdním řádem a také dokáže zobrazit informace o počtech cestujících ve vozidle.

Nezbytnou součástí systému bylo vybavení vozidel novým odbavovacím zařízením, které si zakoupili jednotliví dopravci, a tato zařízení nejen zajišťují výdej jízdenek, ale vysílají potřebné informace o poloze spoje a počtu cestujících do CED, který s nimi pak dále pracuje.

Do systému jsou zařazeny rovněž venkovní informační panely, které byly 7. 8. 2015 předány do zkušebního provozu. Panely informují cestující o aktuálních odjezdech autobusů, uvádějí číslo odjezdového stání a informují i o případném zpoždění spoje, či o garantovaném nasazení nízkopodlažního vozidla. Tyto panely zlepšují informovanost cestujících o provozu veřejné linkové dopravy v současnosti na 17 místech v kraji.

Systém CED umožní do budoucna podstatné zkvalitnění nejen v oblasti informování cestujících a řízení provozu, ale také v oblasti plánování rozvoje systému, tvorby jízdních řádů a zlepšování návazností mezi spoji. Na základě informací z CED se dají řešit provozní změny, které se dotýkají zajištění dopravní obslužnosti na území Zlínského kraje např. omezení provozu nejméně vytížených spojů, či nasazování vozidel s menší obsaditelností, anebo naopak posílení nejvíce vytížených spojů. Dle zjištěných informací z CED lze navrhnout např. úpravu jízdní doby nebo posun časových poloh jednotlivých spojů. Současně se jedná i o propojení centrálního dispečinku s obdobnými systémy v krajích Jihomoravském a Moravskoslezském, který umožní zlepšení přeshraničních návazností. Postupně bude docházet rovněž k rozšiřování rozsahu garantovaných návazností, sledovaných dispečinkem, což v současnosti plně funguje v oblasti obsluhované ČSAD BUS Uherské Hradiště, a. s. Předpokládá se také další rozšiřování

Všechny uvedené prvky postupně přispějí ke zdokonalení systému veřejné dopravy v našem kraji a věřme, že přinesou vyšší kvalitu v cestování veřejnou hromadnou dopravou.

I po 70 letech jsou slzy v očích.

Zdravotnický guláš aneb jedná se ještě o zdraví lidu? Pohled krajského zastupitele a "Dvojky" na nové krajské kandidátce KSČM JUDr. Josefa Čejky na současné krajské zdravotnictví.

Hlavním cílem zdravotnictví by měla být péče o zdraví lidu. Péče o zdraví lidu však představuje nejenom zdravotnická opatření, ale i souhru ekonomických, sociálních, kulturních prostředků, kterými se ta která společnost snaží chránit a upevňovat zdraví svých občanů a zdravý vývoj své populace. Úroveň zdravotní péče závisí také na organizaci a řízení zdravotnictví. Vzpomínám si, když v bývalých okresech byly centrálně řízeny Okresní ústavy národního zdraví jako rozpočtové či příspěvkové organizace, kdy celý zdravotnický systém v okrese byl řízen z jednoho centra a prostředky na jeho fungování byly přes okres přerozdělovány přímo ze státního rozpočtu, bez dalších článků, na tyto ústavy. V současné době, kdy již centrální zdravotní systém v okresech neexistuje a přešlo se na řízení regionální, tedy krajské, mělo by být přerozdělování finančních prostředků jednodušší, ale bohužel není.

Tím, že byly zřízeny zdravotní pojišťovny, které hospodaří se zdravotnickými finančními prostředky a vedle toho vznikly soukromé zdravotnické ordinace a nemocnice se transformovaly jako akciové společnosti, vznikl ve zdravotnické sféře takový chaos, že se v tomto organizačním reji nevyznají někdy ani sami zdravotničtí odborníci, ne tak laická veřejnost, tedy pacienti. Na tyto dopadá tento chos hlavně v tom směru, že to poznávají ve svých peněženkách. A to ještě do tohoto chaosu nemalou měrou přspívají také výrobci léků a zdravotnických potřeb a zařízení. Tak tedy paciente či občane, střež se tohoto tlaku při placení léků v lékárnách, protože i soukromé lékárny chtějí žít a prosperovat.

Stále se razí heslo "pacient na prvním místě" nebo "vše pro pacienta", ale tento pacient to starání se o něj kolikrát pocítí tím, že je ctěn pouze při placení poplatků. Nechci v žádném případě hanět naše zdravotnictví, ale bohužel, kde není ve státě na základní lidské potřeby (el. energie, voda, topení, čistý vzduch), které nám občanům nové vládní garnitury prodaly do ciziny, včetně výrobních podniků, divíme se nyní, že nemáme finanční prostředky na financování zdravotnictví a dalších resortů třeba také sociálních služeb?

Ano, jsem proto, aby měli lékaři, zdravotní sestry a ostatní zdravotničtí pracovníci vysoké platy, ale musíme si uvědomit, že pokud tento stát na to nemá, protože jeho státní rozpočet je vysoce deficitní, nemůžeme přidávat nebo vyplácet vysoké platy.

Jak je možné, když nemáme na mzdy těch, kteří se podílejí na kvalitě lidského života, ale máme rezervy na vyplácení odměn úředníků a dalších státních pracovníků v nemalých částkách, včetně vyplácení 13. či 14. platů.?

Přestávám tomu rozumět a budu se alespoň na krajské úrovni snažit, aby finanční prostředky v budoucnu byly rozdělovány podle potřeby jednotlivých odborů objektivně bez ohledu na politické zájmy, ale s ohledem na potřebnost obyvatel našeho kraje.

Jak informovala média, vyplatili si odcházející manažeři pražského dopravního podniku na přelomu roku odměny ve výši 8,6 milionů korun pro celkem 7 lidí. V některých případech jde o téměř milion korun měsíčně. Například ekonomický ředitel podniku Ivo Štika získal za prosinec 2011, leden a únor 2012 v rámci odměn třikrát 948 tisíc.

Tato šokující informace je neuvěřitelnou fackou lidem, kteří mají den za dnem stále hlouběji do kapsy. Kteří musí šetřit každou korunu, aby vůbec mohli vyžít. Kteří tvrdě pracují, případně pracovat chtějí, ale současný režim jim to znemožňuje. Ale také těm, jež celý život tvořili hodnoty, které polistopadoví zloději na vysokých postech dávno rozkradli a rozprodali, jen aby si namastili vlastní kapsy. Na rozdíl od těch obyčejných lidí, kteří by si plným právem zasloužili příjem, jenž by jim zabezpečil důstojný život, tito novodobí zbohatlíci a hochštapleři by se měli za to, co zde všechno zlikvidovali a dovedli ke krachu, plně zodpovídat.

Vyplacení nezasloužených odměn manažerům, kteří přivedli pražský dopravní podnik do stavu, kdy kvalifikovaní zaměstnanci jsou propouštěni a jejich práci vykonávají soukromé firmy, kdy cestujícím se zdražuje jízdné (zřejmě aby bylo na zlaté padáky pro ty, kteří si z této firmy udělali zlatý důl pro sebe), by mělo být řádně prošetřeno, včetně vyvození odpovědnosti. Žádám primátora Bohuslava Svobodu, aby se celou záležitostí zabýval a o výsledcích informoval nejbližší zasedání Zastupitelstva hl.m.Prahy.

Tak jak dnes řekl prezident České republiky na velvyslanectví Ruské federace – s prazdnikom – dovolte mi, abych uvedl několik věcí, které považuji za podstatné ještě pro průběh této schůze. Za prvé KSČM bude dále usilovat o to, aby prošel prvním čtením zákon o občanských průkazech, aby tu nevytvářela vláda prostřednictvím jednoho zákona o nejzákladnějším dokumentu z občanů ČR bílé koně. Očekáváme, kdy přijde toto hlasování na řadu, a reakci - ať oddělené části paní vicepremiérky Karoliny Peak nebo těch hlasů Věcí veřejných a vládní koalice.

Druhá věc, rádi bychom, aby PS se zabývala těmi věcmi,které mají vliv na život občanů ČR. Nabízíme určité záležitosti, které jsme předložili jako zákony v prvním čtení. Dávám prioritu naší novele zákona o soudních exekutorech a exekutorské činnosti, protože ten více než milion exekucí, které probíhají v ČR jsou zátěží pro občany ČR. Není naším zájmem, aby to byla služba exekutorům, ale služba zprostředkování mezi dlužníky a věřiteli. A to je smysl našeho návrhu zákona. Návrh o celostátním referendu – vyjadřuji spíš přání než přesvědčení o tom, že ve druhém čtení mohou být načteny návrhy, které by mohly posunout zákon o referendu do zákona, který by referendum umožňoval a ne ho znemožňoval. To je velmi důležitá věc. Dále náš návrh, který se týká větší pravomoci občanů ČR v návrhu zákona o volbách do zastupitelstev obcí, který jsme předložili a týká se pravomoci rad obcí a občanů vybrat si své zástupce pomocí preferenčních hlasů. Připomínám náš dnešní návrh, který předkládáme – návrh zákona, kterým znovu nabízíme PS k projednání zásadní protikorupční krok, a to je návrh zákona o majetkovém přiznání. V tomto ohledu předpokládám, že vládní koalice bude natolik rozumná, že nebude trvat na projednání pouze vlastních vládních návrhů, ale že připustí i jednání o návrzích opozice.

Zmíním se o dvou záležitostech. První je přístup vládní koalice k projednávání zákonů v prvním čtení na této schůzi, kde je evidentní, že podle dopoledního rozhodnutí podle návrhu, který přednesl pan kolega, předseda PK ODS, by PS dnes skončila tuto schůzi projednáním zákona ve třetích čteních a je silná tendence odsunout návrhy zákonů v prvním čtení, kde je velká část návrhů poslaneckých a z toho velká část návrhů opozičních poslanců, na některou z příštích schůzí PS. Vnímám to tak, že vládní koalice nechce projednávat poslanecké návrhy, čeká spíše na to, až přijde vláda se svým vládním, tzv. komplexnějším, lepším návrhem a návrhy opozice je tendence se vůbec nezabývat. Chci to velmi kritizovat, myslím, že to není správný postup a hrozí tak jako v minulém volebním období, že před sebou PS potlačí velkou hromadu návrhů zákonů, které vycházejí z per opozičních poslanců a poslankyň, neprojednané. A může se také stát, že některé návrhy nebudou projednány vůbec. Jde o evidentní nerovnoprávnost, nerovnost poslanců a poslankyň zastupujících vládní koalici a zastupujících opozici. Není to nic, co by mělo něco společného s demokratickými postupy. Jsem s tím velmi nespokojen, jakým způsobem se zachází s opozicí.

To druhé, co chci říci, je krátký komentář k návrhu zákona o prokazování příjmů a majetku, nebo populárněji řečeno o majetkových přiznáních. Víte, že je to náš nosný bod programu boje proti korupci. Jsme přesvědčeni, že dokud nebude tento zákon, a to tak, že bude mít velmi vysokou sankci při porušení, tak se v boji proti korupci nepohne vůbec nic. Všelijaké ty morální kodexy a další věci, které se kolem toho dějí, jsou pouze pro oko diváky, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Ale skutečně účinný boj s korupcí může být jen v okamžiku, kdy bude platná legislativa přinášet i určité sankce. V této souvislosti chci říci – když jsme tento návrh avizovali, tak jsme i říkali, že nabízíme všem kolegům a kolegyním – ať se jedná o koalici nebo opozici – kteří to s bojem proti korupci myslí vážně, že jsme k dispozici s podpisovou listinou. Zatím se žádný z těch hlasitých bojovníků proti korupci nepřihlásil, že by tento návrh chtěl podepsat. Připomínám jen jednu věc – zkoušíme v rámci tohoto návrhu navrhnout stoprocentní daňovou sankci na majetek nebo příjmy, které nelze věrohodně prokázat. A můžeme se o té sankci bavit, ale je to poprvé, kdy se tak vysoká sankce nabízí, samozřejmě ve prospěch ministerstva financí. Není-li zdaněn příjem či majetek řádně, tak nejde o to pouze ho zdanit dosavadní sazbou, ale ta sankce je právě těch 100 %. Myslím si, že pod takovouto sankcí, a může nás někdo napadnout, že jsme příliš tvrdí, ale korupčníci si také neberou servítky. Pod touto sankcí si každý rozmyslí jakékoli korupční postupy.

Nevěřím tomu, že slib, který učinil pan ministr Kalousek jménem vlády ČR, že součástí těch tzv. úsporných opatření či škrtů bude i zrušení daňového zvýhodnění zelené nafty a je to pro zemědělce, kteří tu naftu spotřebují na polích při obdělávání půdy, nikoliv na cestách či veřejných komunikacích, tudíž není čerpání této daňové výhody na veškerou naftu spotřebovanou v zemědělství, ale pouze na její část. Jenom chci říci, že byli jsme to my, kteří byli u toho, když se zelená nafta zaváděla jako kompenzační opatření oproti znevýhodnění, které naši zemědělci v rámci tzv. jednotného evropského trhu měli. Dosud nedošlo ke srovnání podmínek pro naše zemědělce, nepředpokládáme, že se tak stane v příštím roce. Navíc je řada zemí EU, které toto daňové zvýhodnění pro zemědělce mají. Tvrdíme, že dojde k dalšímu zhoršení konkurenceschopnosti českého zemědělství a potravinářského průmyslu, jestli se vláda v poslední době holedbá tím, že od politiky škrtů ustupuje k politice rozvoje ekonomiky, tak opatření, kterým se ruší zelená nafta rozhodně rozvojovým opatřením není.

Neděle 6.5.2012 byla v řadě evropských zemí volebním dnem. Ve Francii s tříprocentním náskokem zvítězil Francois Hollande a porazil dosavadního pravicového prezidenta Nicolase Sarkozyho. Po 17 letech usedne v Elysejském paláci levicový prezident, který se staví kriticky k politice rozpočtových škrtů, kterou prosazuje Evropská unie, a preferuje opatření k růstu ekonomiky a zaměstnanosti. Lze očekávat, že s novým prezidentem bude spolupracovat i tábor stoupenců levicového radikála Jean-Luc Mélenchona, ve kterém aktivně působí i Francouzská KS. Prognózy ukazují, že levice by mohla být úspěšná i v červnových parlamentních volbách.

Podle předpokladů dopadly i parlamentní volby v krizí zmítaném Řecku. Voliči tvrdě potrestali koaliční tandem socialistů a konzervativců za prosazování drastických úsporných opatření podle direktiv MMF, ECB a EU. V posledních volbách v roce 2009 získal PASOK (Panhelenské socialistické hnutí ) 44 % hlasů, nyní 13,2 %, a Nová demokracie 33,5 %, nyní 18,9 %. Obě strany se v posledních čtyřiceti létech střídaly u moci. V zemi, kde prudce klesá životní úroveň a nezaměstnanost překročila 20 % (u mladých lidí 40 %), zaznamenala úspěch Koalice radikální levice - SYRIZA, která získala 16,76 % a stala se druhou nejsilnější stranou. Své postavení si zlepšila i Komunistická strana Řecka (KKE), která oproti 7.5 % v r.2009 získala nyní 8.5 %. V parlamentu zasednou i nacionalističtí Nezávislí Řekové - 10,6 %, extrémně pravicový Zlatý úsvit - 7 % a levostředová Demokratická levice (DIMAR) - 6,1 %. Tyto strany se ve volební kampani stavěly kriticky k vládnímu programu úspor a škrtů. Rovněž výsledek řeckých voleb je zklamáním pro Brusel.

V Srbsku proběhly souběžně volby prezidenta (1. kolo), volby parlamentu (do Skupštiny), volby autonomního parlamentu ve Vojvodině i volby místních samospráv. Všeobecně se očekává, že volby rozhodnou o dalším směřování Srbska, o tom, zda se plně podřídí diktátu EU anebo bude pokračovat v důsledné obhajobě národních zájmů, zejména v otázce Kosova. Do 2. kola prezidentských voleb podle předpokladů postoupili „proevropský“ Boris Tadič a o něco nacionalističtější Tomislav Nikolič. Oba získali přibližně čtvrtinu hlasů a rozdíl mezi nimi jsou dvě desetiny procenta. V parlamentních volbách byla naopak o 1,5 % úspěšnější Nikoličova SNS, třetí skončila strana Ivici Dačiče a čtvrtá Vojislava Koštunici. Velmi důležité bude sledovat, jak se podaří sestavit koalici.

V severoněmecké spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko proběhly volby do zemského sněmu (Landstagu). CDU kancléřky Angely Merkelové tam sice uhájila nejtěsnější vítězství, ale značný nárůst hlasů zaznamenala SPD a zejména Pirátská strana. Úspěch zaznamenali i Zelení, naopak nejvíce ztratili liberálové z FDP, kteří ve spolkové zemi vládli spolu s CDU, a také Die Linke, která ztratila více než polovinu hlasů a do Landstagu se již nedostala.

Parlamentní volby proběhly také v zakavkazské Arménii, kde pozice plně obhájila proruská levostředová Republikánská strana prezidenta Serže Sarkisjana (44,1 %) a její koaliční partner, Vzkvétající Arménie (30,3 %). Hlavními problémy Arménie je nezaměstnanost a s tím spojená emigrace za prací, a nevyřešený spor s Ázerbájdžánem o oblast Náhorního Karabachu.

Výsledky nedělních voleb v různých částech Evropy potvrzují, že evropská levice je na mírném vzestupu. Levicová volební uskupení dokázala zúročit aktivity a protesty namířené proti vládám a jejich tvrdým úsporným opatřením, která vedou ke zbídačování občanů. Přesvědčily tak značnou část veřejnosti, že ještě není pozdě na změnu.

Je však třeba mít na zřeteli, že ani tato nová situace, zejména v Řecku, nedává ještě plné záruky, že se podaří urychleně nastartovat programy, vedoucí ke zlepšení ekonomické a sociální situace v zemi. Velmi těsné rozdíly dosažených volebních výsledků mohou být v následujícím období i příčinou možné patové situace.

Stejně tak je varující i skutečnost, že se stále více probouzí neofašistické síly, které svými nacionalisticky a xenofobně laděnými programy přitahují řadu občanů, zejména pak mládeže. Jejich volební výsledky jsou silným varovným signálem neboť prostřednictvím svých poslanců, kteří zasednou v parlamentech, mohou daleko více ovlivňovat veřejné mínění.

Zopakovali jsme tiskovou konferenci z minulého týdne, protože schůze byla přerušena bez toho, abychom se dostali k programu. Vysloví se k němu předseda PK, mně dovolte několik poznámek.

Vzhledem k tomu, že ideová konference ODS probíhala v Českých Budějovicích, tak jsem si ji dovolil sledovat. Děkuji premiérovi, že pochválil Haló noviny, myslím, že to bylo poprvé ve veřejnoprávní televizi. Ale nebylo to jediné. Zdá se mi, že pozdě ale přece, pokud to není trik na občany, ODS opsala od KSČM jednu z nejdůležitějších věcí – že se nelze proškrtat ke stabilitě, ale je potřeba dělat kroky, které povedou k růstu české ekonomiky. To znamená, že budou podporovat růst.

Druhým vysvětlením toho, že ODS změnila taktiku, může být také to, že je nasnadě, že EK chystá tzv. druhý Marshallův plán, tj. investice do světa infrastruktury a vyspělých technologií, kde má být až 200 mld. ročně. V tomto ohledu je možné, že ODS se chystá na čerpání těchto prostředků i pro ČR. Chtěl bych k tomu podotknout, že problémy v čerpání evropských peněz v ČR jsou dány tím, že většinou EK českým vládním úředníkům nevěří a této vládě už vůbec ne. Připomínám onen spor mezi vládou ČR, Evropským účetním dvorem a EK, kdy je jasné, že po kontrole Účetního kontrolního dvora některých investičních programů ČR přijde pro rok 2012 a 2013 o více než 250 mld. korun. Nejde jen o čerpání ve školství, jde i o ostatní odvětví české ekonomiky, zejména v dopravě a jinde, kde se to českých investorů dotklo. V tomto ohledu jsem rád, že konkrétní programový bod ODS od nás opsala. Vůbec se nezlobím, jen jsem přesvědčen, že k tomu, aby si ČR na ty peníze mohla sáhnout, bude potřeba to nejdůležitější – změna vlády v ČR. Protože i do %Španělska začaly plynout peníze až po nových volbách.

Pokud jde o nové volby, musím říci, že všechny prvomájové manifestace KSČM, které jsme včera absolvovali, se vyjádřily stejným způsobem – občané nemají důvěru ve vládu Petra Nečase a tato vláda, která není důvěryhodná, si může každý týden odhlasovat důvěru, ale u občanů ji nezíská.

Musím říci, že budeme postupovat jasným způsobem. V každém jednání, na každé schůzi, budeme vystavovat účet vládě ČR z toho, co dělá špatně, v neprospěch občanů ČR. Tolik náš politický přístup k této schůzi. Samozřejmě budeme prosazovat vlastní návrhy, které jsme do jednání sněmovny předložili.

Musím potvrdit slova předsedy, která řekl na účet včerejších prvních májů. Snad jen upřesním, že jsme zaznamenali povětšinou daleko větší účast. A co je pro nás nejvíce potěšitelné, že našich akcí se zúčastnilo daleko více mladších lidí, myslím tím podstatně mladších než 30 let. Byli na akcích aktivní. Všichni ti, co říkají, že mladí s námi nejdou, budou muset rychle opravovat svoje mínění.

Co se týká účtu, který budeme vystavovat vládě, nemyslím si, že bychom stihli vystavit účet za úplně všechno, co vláda dělá špatně, protože bychom v té PS museli i spát, obětovat svátky, pátky, soboty i neděla a ještě by ten výčet nestačil ani pro nebyl projednán. Ale zaměříme se na rozhodující věci. Rádi bychom znovu otevřeli kauzy, které jsou pod nánosem událostí posledních týdnů jaksi polozapomenuté. Napadá mě, že je třeba i po tom vývoji, který kauza zaznamenala, znovu otevřít v PS kauzu Promopro, kauzu čerpání evropských peněz a řadu dalších věcí, které jsou jakoby pozapomenuty. Doufám, že si nikdo nemyslí, že jsme je pozapomněli i my.

Co se týká konkrétního programu schůze PS, jsme svědky možná několika málo dnů či týdnů, kdy PS bude normálně pracovat a to je tvorba zákonů. Nemyslím si, že by to mělo dlouhé trvání, je to mír do příští války. Zvláště, když tlak z občanské veřejnosti na odchod vlády je čím dál tím silnější. I to je součástí našeho vystavování účtu. Ale rádi bychom projednali návrh zákona o ztrátě mandátu, který je zvláště aktuální ve světle událostí ve VV. Rádi bychom rovněž projednali onen návrh zákona, o kterém se pozitivně vyjadřují najednou i někteří zástupci vládní koalice, a to je návrh zákona na zrušení stropů odvodů zdravotního pojištění. Jsme připraveni nastoupit s návrhem zákona o majetkových přiznáních, protože ho stále považujeme za nejsilnější, hlavní článek řetězu protikorupčních opatření a budeme trvat na tom, aby takový zákon, kterým by se prokazovaly příjmy a nabytý majetek a měl i tu sankční část, byl v PS projednán. Máme tento návrh zákona připraven k podpisu, zítra jej přineseme do PS, aby se mohli podepsat všichni ti, kteří ne jen o korupci, ale i o boji proti korupci mluví, a kteří pro to chtějí něco udělat. A máme také návrh zákona o zrušení stropů odvodů na pojištění na sociální zabezpečení, protože si pořád myslíme, že je taková nerovnováha, kdy důchody mohou být neomezeně vysoké, ale odvody jsou omezeně vysoké. Navíc to přinese – oba ty návrhy – významné částky ve prospěch příjmové strany jak ve zdravotním pojištění tak v důchodovém fondu. Ta bagatelizace, kterou občas slyšíme, že to je nevýznamné, že to je jen pár miliard – myslím, že v této fázi je každá miliarda dobrá, zvláště, když je jich naším odhadem 9-11. To už není tak málo.

Jsme připraveni pracovat po zbývající dny tohoto týdne i v případě, že bude navrženo a schváleno jednání ve večerních hodinách. Jsme připraveni pracovat i příští týden, protože přece jen cítíme deficit, který PS ne naší vinou, ve svém jednání má. Jsme spoluzodpovědni za to, že by se deficit měl dohnat.

Co se týká poplatků za odvoz odpadu – dali jsme vícekrát najevo, že je pro nás nepřijatelné zatěžovat občany dalším zvyšováním poplatků, protože všude se náklady na život občanů zvyšují. Jsme přesvědčeni, že současná výše je postačující. Co se týká ochrany ovzduší, tam máme volné hlasování. Jsme si vědomi toho, že každý poslanec pochází z nějakého konkrétního kraje a nechtěli jsme svazovat vůli poslanců k hlasování jakýmkoli doporučením. Billboardy u silnic – je pro nás důležitější bezpečnost silničního provozu než zájmy některých podnikatelských skupin, byť se teď poměrně silně mezi sebou o možnost podnikání s billboardy berou. Podle našeho soudu k silnicím nepatří.

Dovolte mi, abych se velmi krátce zastavil u dnešního programu. Pan předseda vlády požádal o důvěru. Zdá se to logický krok. Logický - vzhledem ke společenské situaci by ale bylo mnohem potřebnější, kdyby pan předseda vlády odstoupil, podal demisi a on sám byl iniciátorem toho, že nové volby budou vypsány. To, že se uchýlil ke kroku, který nemá obdoby v České republice, mě velmi smutně překvapilo.

Jaký ještě chce vláda argument, aby si uvědomila, že nemá důvěru české společnosti? Nestačí místo poklesu korupce vzrůstající korupce? Nestačí panu premiérovi, že do dneška nevyřešil korupcí zasaženého místopředsedu své strany a ministra této vlády Alexandra Vondru? Nestačí mu ono vyjádření jasné nedůvěry více než sto tisíc lidí na Václavském náměstí a jejich argumenty, které myslím nemusím opakovat, protože mu je jeho zpravodajské služby přinesly? Nestačí mu pro to, aby posoudil situaci, že lidé požadují, aby dluhy, které nadělaly vlády České republiky, a zejména vlády ODS od roku 2008 - a aby opravdu zvážil, jestli je možné chtít tyto dluhy platit od občanů? Myslí si snad premiér, že je možné nechat jednotlivé zloděje a ty představitele české korupční scény běhat s plnými měšci po svobodě a požadovat zaplatit dluhy, které vlády udělaly, od důchodců, od sociálně slabých, od těch, kterým byly sníženy mzdy? (Potlesk v levé části sálu.) Nevidí pan premiér, že Česká republika je na tom v ceně práce devátá nejhorší v Evropě? A tyto deváté nejnižší mzdy v Evropě chce dál snižovat a přitom zvyšovat ceny vzrůstající daní z přidané hodnoty! Nestačí panu premiérovi oněch po internetu kolujících 13 lží vlády České republiky? Připomenu jen ono nezvyšování daní. A copak nebyla za vlády Petra Nečase zvýšena daň z přidané hodnoty, a to několikrát? Nebyla zavedena povodňová daň? Nebylo zdaněno stavební spoření? Nebyla zvýšena daň z nemovitostí? Já myslím, že nemusím pokračovat.

Od koho chce ty oběti, o kterých říká, že v případě, že by nebyla, že by nepokračovala tato vláda, byly ty oběti ještě větší? Od koho je chce? Od důchodců? Chce je od zaměstnanců? A proč si nepřipomene, že ještě v roce 2008 byla daň z příjmů právnických osob 24 procent a že jejím snížením jsme přišli o desítky miliard? A myslí si opravdu, že to nic neznamená, že tu Die Welt, tu jiné světové deníky píšou, že v České republice je chaos a že tento chaos vláda vůbec nezvládá? Jaký argument chce pro to, aby změnil své rozhodnutí nikoliv logicky žádat o důvěru, ale logicky odstoupit a vyvolat nové volby?

Myslí si, že lidé nevnímají, že všechny ty reformy, které tady se předkládají, jsou v podstatě císařovy nové šaty? Že lidé nevidí, že místo úspor ve státních financích se spoří na mzdách, na sociálních dávkách, na provozu toho nejpotřebnějšího, ale veřejné zakázky jsou dále rozkrádány? Je opravdu tak těžké pochopit, že lidé nechtějí zaplatit sto a více miliard za něco, co platit nikdy nemuseli? Co není žádnou restitucí, ale darem!

Jsem spolu s ostatními poslanci KSČM zavázán svým voličům. Respektuji článek 26 a 27 Ústavy ČR a nezavazuji své poslance ani senátory, aby se řídili nějakými příkazy stranického sekretariátu.

Jsem přesvědčen, že osobní mandát poslance Poslanecké sněmovny nesnese onu hru, kterou tady s námi vládní koalice od úterka hraje. Jaké to bylo přesvědčování, pane premiére, které jste potřebovali od úterka? Bylo programové? Vysvětlili jsme si, jaký program bude tato vláda zastávat? Její poslanci, kteří jí dají důvěru? Nebo to bylo přesvědčení tou nebo onou funkcí?

Jsem přesvědčen, že tato vláda, když žádá o důvěru, si důvěru nezaslouží. Vaší žádosti o vyslovení důvěry, pane premiére, nelze vyhovět. Nelze vyhovět proto, že vláda se odchýlila od svého programu, dělá něco jiného, než slíbila ve svých volebních programech svým voličům. To nakonec vedlo i k té současné vládní krizi. Protože chápu, že část - alespoň část - poslanců Věcí veřejných se chce vrátit, když už ne zcela, tak alespoň v některých částech, ke svému volebnímu programu. Je to možná pozdě, protože kdyby tady vznikla taková koalice, která by měla programovou shodu, nedostali bychom se do situace, že České republice jste, pane premiére, vy a váš vládní tým způsobili jednu z největších krizí politiky. Nedůvěra nezasahuje jenom vládu České republiky. Nedůvěra zasahuje demokratické instituce státu. Vy jste způsobil stav, kdy lidé ztratili naději, kdy lidé cítí více bezmoci než schopnosti svým aktivním konáním změnit tuto situaci. Vy bráníte tomu, aby se Česká republika dál rozvíjela. Vedete Českou republiku k stagnaci, a proto si důvěru nezasloužíte. Pane premiére, vaší žádosti nelze vyhovět.

už jsme se dostali do pasti diskuse o tom, zdali přeběhlictví je přeběhlictvím, či nikoliv. Já rozumím, mám též pocit, že vláda postavená na přeběhlících je, jemně řečeno, absolutně nelegitimní, ale myslím si, že se tím dostáváme do pasti zástupného problému. Sám problém přeběhlictví je vážný, ale z hlediska toho, proč tady dnes jsme, si myslím, že je zástupný. Tady jsou přece problémy, které je třeba řešit, problémy, které mají ti, kteří přišli o práci a nemohou ji zpátky najít, problémy těch, na které dopadají vysoké nepřímé daně - daň z přidané hodnoty, spotřební daň atd., problémy těch, kteří vyšli na Václavské náměstí a kteří mají obrovskou solidaritu a obrovskou sympatii i od těch, kteří se na to náměstí nedostali. A v tomto smyslu diskuse o tom, jestli přeběhlictví je mezi vládou a opozicí, nebo jestli je vnímáno mezi jednotlivými stranami nebo ze strany pryč, mi připadá zástupná. Ostatně řečeno s klasikem, ať nazvu lejno růží, po růži přece vonět nezačne!

Já zde nebudu hodnotit vystoupení pana kolegy Stanjury, ale chci upozornit na politickou kulturu, která se přenesla nejenom do Poslanecké sněmovny, ale i do médií. A to je to, že se nebavíme o argumentech, o meritu věci, o obsahu, ale jakmile si někdo dovolí přijít s nějakou kritikou, tak jako by se vytáhla složka a všechny jeho bývalé hříchy se použijí na to, aby tento poslanec byl smeten návalem informací o tom, co všechno v minulosti udělal. Já si myslím, že to je asi přesně to, co má ta koalice ve vínku, protože to uplatňuje už druhým rokem, a jak jsem si všiml i v televizi - překřičet a ukřičet oponenta, jaký je on, a ne, ne na diskusi nad tím, kde je pravda v tom obsahu a o čem se vlastně chceme bavit.

Je to smutné, protože to představuje, a já už jsem to tu jednou řekl, takovou hru na pískovišti, kdy se pak začnou děti ne překřičovat, ale mlátit lopatičkami, a nejde o to, ukazovat veřejnosti, že se bavíme o tom, jaký máme program, proč ho uplatňujeme, v čem je lepší, v čem je horší, ale že se stavíme do role soudce a obžalovaného a ten precedent je vždycky nějaký hřích, který byl v minulosti. Byl bych rád, kdyby tady tyto metody z Poslanecké sněmovny vymizely, neboť přesně tyto metody otravují občany. Ukazují jim, jako bychom byli všichni stejní, a neumíme se domluvit, protože na každého existuje nějaká složka, co v kterém čase kdy provedl, řekl, udělal.

Víte, já si nemyslím, že je to jenom to, z čeho obviňoval pan kolega Hašek tuto vládu, že to byla ona, která se nejvíc zasloužila o naše rostoucí preference. A dokumentuji to na vtipu, který teď běhá mezi lidmi, teď zejména: Komunisté tuto zemi 40 let vedli do propasti, zatímco ten, co vládl po převratu, ať to byl kdokoliv, našel zkratku. To je to, co běží mezi lidmi. A já si myslím, že to má hlubokou pravdu. Zklamali jste očekávání lidí, která měli, a měli je v řadě případů velmi oprávněně, z listopadového dění. Zklamali jste na celé čáře, protože drtivá většina lidí se nemá lépe. Navíc tady vzniklo to, co pan prezident Havel tehdy říkal, že lžeme, strašíme, nezaměstnanost atd., atd. Všichni vědí, o čem je řeč. Myslím si, že to je to, proč rostou Komunistické straně Čech a Moravy preference. To je zklamání toho očekávání. A ten růst z posledních týdnů, no, víte, lidé přestali věřit na to bezduché strašení komunisty, mysleli si a začínají si myslet, a já si myslím, že oprávněně, že to, co je tady teď, může být ještě horší. Proto dávají preference komunistům.

Víte, obnova důvěry, to je strašně velká dřina a trvá to hodně dlouho. Je to lopotná práce a já všem, kteří nám opět začínají důvěřovat, moc děkuji. Nebojte, to strašení, to nemá hlavu ani patu. Nezklameme vás!

chtěl bych ke slovům mladého perspektivního poslance sociální demokracie pana Haška, kterého si vážím, dodat následující. Ano, má pravdu v tom, že pravice prakticky nahání levici. Ale zapomněl korektně dodat, že bohužel KSČM a bohužel sociální demokracii. Kdyby to řekl takhle, tak by to bylo férové.

kdo prý chce rozumět dějinám, panovačné síle médií, masovým mýtům či obavám ze stáří, musí - alespoň podle Václava Bělohradského - filozofovat. Možná i ti, kdo záhy po převratu v roce 1989 přesvědčili velké procento občanů, že nový režim se k nim může chovat hůře, než by si kdy v nedávné minulosti dokázali představit. A především pak ti, kteří se již více než dvacet let drží hesla "my máme koryta, vám stačí charita". K tomu ovšem nelze mlčet. Pro jistotu se však zaštítím slovy Marka Twaina: "Čím více bude spravedlnosti, tím méně bude zapotřebí charity. A bude-li nastolena spravedlnost úplná, nebude charita zapotřebí vůbec."

V polovině roku 1992 spisovatelka Zdena Frýbová napsala: "Rozesmál mne nedávný výrok prezidenta Havla, že tak jako u nás bohatí, tak si v západních zemích žijí chudí. Buď tedy v žádné západní zemi nebyl Václav Havel, anebo já. Chudoba v západních zemích, jak ji vidím já," cituji stále spisovatelku Frýbovou, "to je chudoba se vším všudy, o jaké se nám tady ani nezdá. A i kdyby současné pravicové síly zůstaly u moci, bude ještě trvat pár let, než se k takové chudobě určitého procenta lidí propracujeme. Chudoba v západních zemích, to je žebrání s vychrtlým kojencem v náručí ve vozech metra, to jsou noci mezi popelnicemi s pokrývkou z novin, to jsou chromí lidé povalující se na dlažbě v chodbách metra. Chudoba v západních zemích, to je jedinečný Dustin Hoffman ve filmu Půlnoční kovboj." Je zřejmé, že její varování pro Českou republiku se naplnilo - bohužel - se vším všudy.

Václav Havel nikdy nepochopil, že majetkový převrat sám o sobě ještě nezaručuje funkční ekonomiku, a tak jeho údajně promyšlený koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, vzal brzy zasvé. Deset let pak někdejšímu hlasateli pravdy a lásky trvalo, než přiznal, co lidé věděli už dlouho: žijeme v mafiánském kapitalismu. S přibývajícím věkem začal skutečně přemítat o mafiánech, nikoliv však o své vlastní odpovědnosti. Mimořádné zásluhy nelze pak upřít ani Václavu Klausovi, který po svém vítězství v roce 1992 označil sociální stát za cestu k údajnému komunismu a začal nekompromisně prosazovat trh bez přívlastků. Tím ovšem vytvořil ekonomiku, v níž už nešlo rozlišit čestnou soutěž od různých špinavostí a podvodů. Hospodářské potíže a korupční klima logicky vyvolaly u řady občanů pocit nespravedlnosti. Pro mnohé z nich se pak nově budovaná demokracie stala synonymem intrik, diletantismu, korupce a sbírání osobních výhod. A ona klausovská neviditelná ruka poctivého trhu nejenže není dodnes vidět, ale hlavně vůbec neexistuje, či přinejmenším sešla věkem. Dobře informovaní poměrně brzy poznali, že místo vitálního, zdravím kypícího českého ekonomického tygra vychází z tunelu klausovské privatizace oškubaná slepice.

Česká společnost stále intenzivněji vnímá, jak nespravedlivé je postupující tvrdé sociální rozdělování na ty plnoprávné nahoře a neplnoprávné dole, kdy postupně mizí zbytky lidských ohledů a mnozí občané dokonce ztrácejí právo podstatného spolurozhodování o podmínkách vlastního života. Ano, jsme svědky a účastníky společenské krize a chronického úpadku toho, co podle ústavy má být demokracie. A novodobí papaláši jsou stále silnější ukázkou arogance, zvůle, hrabivosti a zkorumpovanosti, že je to, jak se říká, do nebe volající. Ve své nadutosti si nikdo z nich nepřipouští, že nejsou skutečnými subjekty či pohrobky listopadového převratu, ale pouze manipulovanými loutkami v rukou těch, kdož potřebovali či potřebují rozšířit svůj prostor pro odbyt svého zboží i pro získání nových zdrojů růstu svých soukromých zisků. Proto musel být zlikvidován náš průmysl i naše zemědělství jakožto nezanedbatelné konkurenční faktory globálního trhu.

Náš listopadový sen o svobodě a demokracii byl tedy krátký. O to bolestnější je probuzení. Ne, nemám žádný pocit zadostiučinění. Neříkám to rád, ale nemohu přikrašlovat skutečnost. A možná právě proto nosím v hlavě slova filozofa Egona Bondyho z 9. listopadu 1990: "Pějte si svoje oslavné ódy na sebe samé, stejně jako to dělali ti před vámi, ale nedivte se, že vám je nebudeme žrát."

Ne, nebudeme. Je zde totiž, jak zaznělo nedávno na mohutné demonstraci odborů, stále ještě normativní příkaz lidské a občanské rovnosti, který umožňuje každému slušnému člověku připojit se k onomu známému "my nejsme lůza, my jsme lid". Zásluhou odborů a jejich sympatizantů se tedy znovu objevil záblesk naděje. A ta naděje nesmí zhasnout.

Václav Klaus to měl kdysi jednoduché. Stačilo se usmát, že nerozezná špinavé peníze od čistých a že za korupci a černé financování Občanské demokratické strany, kterou vede, nemůže. Přivedl ekonomiku do krize. Padla jeho vláda, a tak usedl na Hrad do role ctihodného vševěda. Až letos v březnové anketě webu ČTK na otázku "má Klaus vysoký osobní podíl na korupci a klientelismu v České republice?" ze 6 334 hlasujících 91 % odpovědělo, že ano.

Mirek Topolánek se ztuha snažil držet klausovskou fazónu. Po vzoru Klause se stavěl, že on muzikant a že vlastně proti stranickým kmotrům Občanské demokratické strany bojuje. Co tajné služby o činnosti modrých kmotrů proti ekonomickým zájmům českého státu zjistily, stejně jako dříve Klaus úspěšně tajil i on. Nemohl se už ale plně spolehnout na cenzuru médií a činnost svých Dalíků rovněž nemohl utajit. Na opoziční názory už nezvedal jen obočí, ale - vzpomínáte si? - rovnou prostředníček. Klausovi šli novináři na ruku. Topolánek na ně musel napřahovat nohu. Klaus vystačil při silovém polodemokratickém vládnutí s lidovci a Občanskou demokratickou aliancí, jen v závěru vypomohl oposmlouvou Miloš Zeman. Topolánek už musel programově doplňovat svou koalici a akvizicemi jednotlivých poslanců České strany sociálně demokratické, takových, jako byl z trestné činnosti podezřelý poslanec Wolf.

Po Topolánkovi se pravicová média a celá pravice upnuly na Petra Nečase, kterého jim zanechal. Ten samozřejmě křivou páteř Občanské demokratické strany narovnat nemůže a zdá se, že ani nechce. Hra na pana slušného a čistého se ukázala být přetvářkou novodobého papaláše, který chrání své kmotry a pomocníky a obětuje některého z nich, jako v případě Pavla Béma, jen tehdy, když zachraňuje vlastní kůži.

S plnou odpovědností tvrdím, že krize, ve které je republika, gigantický rozsah tunelování a rozkrádání, korupce všeho druhu se odvíjí od stylu vládnutí, který zavedla Občanská demokratická strana. Zkorumpovat, vytunelovat a vykšeftovat se podle toho stylu dá všechno. Náklady a stomiliardové dluhy z takové politiky platí ovšem občané a stát. Papaláši Občanské demokratické strany a jejich stranické klony i sponzoři a kmotři propadli viditelně pocitu totální neodpovědnosti a nepostižitelnosti. To není demokracie, to je mafiánský klientelistický chlív, který si na demokracii jen hraje a otevřeně se přitom vysmívá občanům!

Ne, dnešek není pro mě ne-pře-hled-ný. Stávající vládní koalice v čele s Občanskou demokratickou stranou je opět na štíru s respektem k významným ústavním principům demokratického státu. Zaměřovat se jen na zmírňování následků pravicového hyenismu - nejen v České republice, ale i v celé Evropské unii - už dlouho stačit nebude. Atmosféru všeobjímajícího marasmu a amatérského či idiotského politického řízení naší země je třeba odstranit a vydat se cestou vytváření legislativních podmínek pro demokratizaci ekonomiky a pro zajištění důstojné pozice lidí práce nejen v pracovním poměru!

Jsem přesvědčen, a denně k tomu média přinášejí nové a nové důkazy, že obrovské zadlužení českého státu, obrovský rozsah korupce moci klientelistických mafií a obrovské ztráty veřejných rozpočtů, beztrestné zneužívání úředních pravomocí i mimořádný rozsah velké hospodářské kriminality, podvodů a lichvy ostatně souvisí právě s tím, že klientelistické mafie navázané na Občanskou demokratickou stranu i na jejich partnery ve vládní koalici mohly a dodnes mohou spoléhat na přímou i nepřímou podporu či toleranci ze strany vlád vedených Občanskou demokratickou stranou a ze strany funkcionářů Občanské demokratické strany ve vysokých ústavních funkcích.

Jakkoliv by se mohl leckdo radovat, že dnešní jednání Poslanecké sněmovny je možná začátkem jakési politické očisty, ta se neodehraje, dokud se opravdu zásadním způsobem nezaktivizuje občanská veřejnost a nevyhlásí těmto praktikám veřejnou válku. Můj postoj je naprosto jasný. Jsem na straně občanské veřejnosti!

dovolte mi, abych se také vyjádřil k bodu dnešní schůze Poslanecké sněmovny, to jest k žádosti vlády o důvěru této Poslanecké sněmovny. Možná by bylo příhodnější říci, že vláda ani nežádá Poslaneckou sněmovnu, že žádá zbytky své vládní koalice, aby ještě potvrdily, zda nějaký ten čas mohou setrvat ve svých vládních funkcích a v zájmu těch, jejichž zájmy hájí, a které tak velice dovedně vyjádřil předseda vlády Petr Nečas ve svém úvodním slově, ještě splní to minimum, které jsou jím vázáni. Dokončí ony protilidové reformy, proti kterým lidé protestují, provedou církevní restituce, aby dali zejména církvi římskokatolické velkorysý dar ve výši 34 mld., a připraví na dlouhou dobu neměnnost podmínek v České republice pro jakoukoli následující vládu.

Chtěl bych říci, že na rozdíl od Petra Nečase se snažím být s lidmi, hovořit s lidmi, a to zejména s onou velkou většinou lidí, která nepatří k té úzké části, která se schází po večerech nebo rozhoduje v bankovních radách o osudu České republiky. Jezdím často vlakem a hovořím s lidmi o jejich každodenních problémech. Chtěl bych říci, že jenom než vlak vyjede z Hlavního nádraží ven z velké Prahy, tak projíždí téměř pěti ghetty. Některá jsou vedle nových administrativních center. Co je závažné, že v nich přibývá stále více obyvatel, kteří žijí takto nuzným životem. Možná že právě proto ono srovnání, že dnes Česká republika patří ke státům v Evropské unii s nejnižší mírou chudoby, je vysoce relativní. Měli bychom ji měřit přinejmenším standardem životní úrovně, který tady byl před dvaceti lety, kdy nebylo v České republice ghett. Ale to možná tato vláda ani Petr Nečas nechtějí, protože by to hovořilo o bídě politické úrovně, o mafiánském kapitalismu, klientelismu a korupci, který se jako červená nit vine od privatizace, kterou zahájil Václav Klaus. Ano, tento majetkový podvod, největší z konce minulého století, poznamenal na dlouhou dobu i českou politickou sféru.

To, co dnes zažíváme, není ničím jiným než bojem určitých skupin prolnutých právě z kruhů oligarchie do určitých poslaneckých míst, která tvrdošíjně hájí své zájmy a zájmy svých chlebodárců a nechtějí slyšet veřejné mínění.

Chtěl bych v této souvislosti říci, že otázka sociální je nesmírně důležitá. Jestliže se chce někdo spoléhat pouze na to, co mu říkají nadnárodní ratingové společnosti, banky a možná deset největších vývozců České republiky, pak zcela účelově pomíjí ony tisíce malých a dobrých podnikatelů, téměř 600 000 osob samostatně výdělečně činných, a zejména ony 2,5 mil. starobních důchodců a 4 mil. lidí v zaměstnaneckém poměru. Ale pro ně je velice podstatné, že ceny za poslední období vzrostly u plynu o 20,1 %, čisté nájemné se zvýšilo o 5,5 % a z toho regulované o 14 %. Také je pro ně podstatné, že ceny energie vzrostly o 4,8 %, vodné o 11,9 %, stočné o 10,4 %, teplá a studená voda o 7,4 %. Možná je také podstatné pro tyto lidi, že ceny pekárenských výrobků, zejména chleba, byly vyšší o 17,5 %, běžného pečiva o 19,1 %, cukru o 28,6 % a podobně tomu bylo i u ostatních komodit. Možná je pro tyto lidi podstatné, že se zvedly náklady na vzdělání pro jejich děti a že rostly náklady, které musí přímo platit za své každodenní ošetření, ať už ve formě zvýšených poplatků, nebo doplatků na léky. To jsou věci podstatné, zvlášť stagnuje-li reálný růst mezd a platů a vytváří-li vláda všechny předpoklady, např. loňskou novelou zákoníku práce, k tomu, aby srazila náklady na práci, kterou vydávají zaměstnavatelé, jinými slovy, aby snížila růst mezd a platů, a reálně tím i koupěschopnost většiny obyvatel. Snižuje tím však i jejich životní úroveň.

Možná není bez náhody, že tato vláda v momentě, kdy získala důvěru Poslanecké sněmovny v roce 2010, okamžitě porušila sociální smír a vyvolala válku v rámci sociálních partnerů, ať už to byli zástupci zaměstnavatelů, tak zejména zástupci zaměstnanců. Nemůže se divit, že především zástupci zaměstnanců, tedy odbory, se odmítají dále účastnit jednání tripartity, protože podvodů ze strany vlády bylo tolik, že není možné z jejich strany mít už důvěru k někomu, kdo se tváří, že chce jednat, a bezostyšně na tato jednání a na jejich připomínky předkládá jeden reformní zákon do Sněmovny za druhým a prohlasovává je tváří v tvář realitě i dohodnutým závazkům. Možná že by v této souvislosti stálo také za to připomenout velkou reformu úřadů práce, kterou tato vláda ve vší tichosti nechala projednat Poslaneckou sněmovnou ve svém základě jako návrh poslanecký. Její důsledky byly katastrofální. O to víc je zarážející jednání ministra práce a sociálních věcí pana Drábka ve vztahu k pracovníkům úřadů, kdy vytváří atmosféru psychózy a strachu a nechce slyšet objektivní názory a připomínky těchto zaměstnanců.

V jaké situaci jsou asi lidé bez práce, kteří díky novému systému se musí chodit hlásit na pošty, a na druhou stranu když lidé, kteří celý život poctivě pracovali a přišli o práci nikoli svou vinou, vidí, jak vláda setrvává neměnně na svých pozicích a pohrdavě přehlíží jakékoli jejich oprávněné zájmy. O ničem jiném nebyl přístup vlády k veřejným protestům v roce 2010, v roce 2011 v květnu a v červnu, ale o ničem jiném není ani snaha vlády přehlížet protesty z 21. dubna letošního roku v Praze. Pro někoho 100 tisíc, pro někoho možná více než 120 tisíc lidí vyjádřilo nesouhlas s vládní politikou.

Položilo tři základní požadavky. Zastavení reforem, odstoupení vlády a vypsání předčasných voleb.

Opozice, politická opozice, i Komunistická strana Čech a Moravy, vyjádřila souhlas s těmito podmínkami a plně se s nimi ztotožnila. Myslíme si, že je neúnosné, aby vláda, která se tvářila od samého počátku jako vláda, která chce řešit ekonomické problémy, snížit korupci v české zemi, se chovala tak, že nyní na základě vlastní korupce zachová podporu pro svou vládu.

Ano, Ústava České republiky nezná pojmy poslanecký klub či vítězná volební strana. Na druhou stranu zosobňuje v sobě určité demokratické principy, které by měly vést k morálním závazkům poslanců ve vztahu k voličům. Musí lidé posoudit, nakolik je čestné kandidovat za jednu politickou stranu a poté přestoupit do strany jiné, nebo vytvořit nezávislý klub, platformu a zpronevěřit se politickému programu, za kterou kandidovali. Je to otázka morální a právně ji lze postihnout velice obtížně. Patří však k dobré politické kultuře i k projevům demokracie, že jsou tyto zvyklosti respektovány a nevytváří se z nich základní pravidlo. Jak jinak tedy máme rozumět prohlášení z úst předsedy vlády, který nejprve chtěl podporu nejméně tří poslaneckých klubů, později alespoň deseti poslanců a nakonec se spokojil s tvrzením, že mu stačí ústní potvrzení vlády? Nakolik se můžeme ztotožnit jako občané České republiky s tvrzením prezidenta Václava Klause, že se mu sice tyto věci nelíbí, změny podmínek jsou podivné, ale bořit vládu nemůže? Když víme z politické praxe i z běžného života, že když se zosobňují zájmy politických stran jemu blízkých, dovede velice účelně vstupovat do politiky a udávat tón politického přediva. Jak máme rozumět například místopředsedkyni vlády, která je odpovědná za legislativu a boj proti korupci, Karolíně Peake, když právě s ní a s její politickou stranou, za kterou původně kandidovala, byly spojeny od počátku všechny návrhy, které oddalovaly řešení politické korupce, vytvářely dostatečný prostor pro velké firmy, aby přizpůsobily podmínky svého podnikání, zejména pro anonymní kapitál, a umožňovaly průchody takových návrhů, jako je konstruktivní vyslovení nedůvěry vládě či paskvil v podobě celostátního referenda, který by měla tato Poslanecká sněmovna ještě v tomto volebním období projednávat? Je to výsměch občanům, anebo to je odpovědnost vůči vlastním voličům? Lidé to musí posoudit. Musí posoudit, i jaké dopady bude mít celá řada ostatních právních předpisů, zejména občanský zákoník, který s takovou velkou gloriolu a slávou byl přijat v Poslanecké sněmovně a u nějž se ukazuje, že je téměř nereálné počítat s jeho účinností od 1. 1. 2014.

Ale možná, že to vše zapadá. Zapadá do projektu i církevních restitucí, majetkové destabilizace. A možná že také mají svoji míru zohlednění slova, která přednesl předseda ústavněprávního výboru, když se projednávaly církevní restituce, a pootevřel zadní dvířka možnosti, že by byl velice rád, aby se posuzoval také oprávněný postup podle dekretů prezidenta republiky, tedy aby se konečně v majetkové rovině, ale i v rovině politické ve skutečnosti prolomila ona hranice roku 1945.

Jsou to věci pro Komunistickou stranu Čech a Moravy nepřijatelné. My se nemůžeme takovýchto věcí účastnit a dávat jim podporu. My vnímáme nesouhlas občanských aktiv a vážíme si odborových svazů, občanských iniciativ a všech občanů, kteří našli odvahu tváří v tvář zastrašování, hrozbě dluhů a všemožných výhrůžek řeckých scénářů vyjít do ulic a vyslovit veřejnou nespokojenost současné vládě. A myslím si, že po vzoru vlády holandské, která odstoupila, po vzoru vlády rumunské, která dnes odstoupila, byla měla najít odvahu i vláda Petra Nečase a dnes místo žádosti o důvěru rovněž odstoupit. Požadavek zastavení reforem, odstoupení vlády a vypsání nových voleb je pro nás základním.

Vyslovování důvěry či nedůvěry vládě Petra Nečase už patří ke koloritu jejího vládnutí. Obliba tohoto seskupení mezi obyvatelstvem je úměrná vládním krokům, skandálům a aférám jednotlivých koaličních stran. Agresivita a arogance vládních představitelů přímo vybízí občany k protestům a demonstracím, ke stávkám a dalším akcím. Reformy, jak honosně vláda nazývá okrádání většiny jednotlivců i celých rodin, dopadají s takovou tvrdostí, že lidem už nezbývá nic jiného, než vyjít do ulic.

Během tří let chce na nich vláda uspořit zhruba 300 miliard korun. Bere jim to, na co mají ve skutečnosti nárok a na co přispívají svými daněmi a svou prací. Nutí je stále víc si připlácet na důchody, na zdravotní péči, sociální zabezpečení nebo vzdělání. Prostřednictvím daňových změn jim zdražuje všechno, co potřebují k životu. Stále více tak sociálním sítem propadají nezaměstnaní, zdravotně postižení, rodiny s dětmi, samoživitelky, senioři.

Na druhou stranu dbá tato vláda na to, aby netrpěly soukromé fondy, kam se rozhodla přesměrovat peníze z důchodového systému, dále banky, jež chce nakrmit z kapes platících vysokoškoláků, soukromé agentury, které mají dostat tučnou odměnu za práci, kterou dřív odváděly např. úřady práce. Starostlivě pečuje i o své kamarády, oblíbence a ty, které si chce zavázat. Ti dostávají odměny v řádech statisíců. Spokojeny mohou být také církve. Ty mají přislíbený takový dar, že se jim o tom nikdy ani nesnilo.

Zato občanům se z toho protáčejí panenky. Bodejť ne. Přes 60 % rodin řeší problém, jak vyjít s měsíčními příjmy. A to jste se teď ještě dohodli středně- a nízkopříjmové skupiny dorazit. Doplatek na bydlení: dosud na něj měli nárok ti, kterým po zaplacení všeho, co souvisí s bydlením, nezůstalo na živobytí, teď má být tento doplatek na bydlení zrušen. Uhlíková daň, která může zdražit cenu uhlí až o 20 %, topných olejů o 15 a plynu o 10 %. Zvýšení poplatků u praktického lékaře: ty mají stoupnout ze současných 30 na 50 korun, za návštěvu u specialisty bez doporučení na 200 i víc korun a z hrazení od zdravotních pojišťoven mají být vyjmuty další zákroky. Vyšší odvody z platů zaměstnanců, kteří tak mohou očekávat snížení mezd až o 500 korun měsíčně. Víte o tom, že více než dvě třetiny zaměstnanců nedosahují na úroveň průměrné mzdy? Že se lidem měsíc od měsíce, rok od roku prudce snižuje životní úroveň? V pásmu příjmové chudoby je podle statistiků již téměř každý desátý Čech, včetně dětí a seniorů. Díky tomu se občané zadlužují. Díky tomu soudy loni rozhodly o téměř milionu exekucí, což je dosavadní meziroční rekord, přičemž na jednoho dlužníka směřuje často i deset řízení. A většina z těchto dlužníků se dostala do situace, za kterou sami nemohou. Mnozí jsou bez práce, ztratili příjem, ale nájmy a složenky se platit musí. Jíst se musí. Děti musí chodit do školy.

Mimochodem, průzkumy také vypovídají o tom, že více než jedna třetina dětí v naší zemi nenavštěvuje žádné zájmové kroužky, protože jejich rodiče na to jednoduše nemají.

Naprosto nedostatečný je pak příjem důchodců. Průměrná výše starobního důchodu činila k 31. březnu 2012 celkem 10 740 korun, z toho u mužů 11 908 a u žen 9 750 korun. Myslíte si, že s takovou sumou, kdy navíc tisíce seniorů na tuto výši zdaleka nedosahují, si mohou dovolit v poklidu užívat stáří poté, co celý život pracovali a odváděli daně? Teď jste se ještě k tomu dohodli, že jim zrušíte různé slevy a že penze v následujících letech ani neporostou tak, jak by měly, ale pouze o třetinu růstu reálných mezd a třetinu inflace.

Za vaší vlády se hroutí kdeco. Hroutí se podfinancovaný systém sociálních služeb, systém dávek a podpor, na nichž chce ministr Drábek ušetřit 3 miliardy korun. V rozkladu je systém zdravotnictví, kde privatizujete a rozprodáváte, co se dá. Školství, jež se drží nad vodou jen díky nadšení kantorů, kterým to prostě nedá. Díky všem těm pedagogům, ale i nepedagogickým pracovníkům na školách, jimž opět snižujete platy. Oslavné tirády kolem jejich nárůstu velmi rychle ztratily svůj lesk a nastupuje tvrdá realita. Ono nestačí, že byl zrušen tzv. věkový automat, takže kantoři už nemohou počítat se zvyšováním platu v souvislosti s počty odpracovaných let za katedrou. Škrtem ve výši 2,5 miliardy přijdou učitelé, kteří nesou zodpovědnost za vzdělání a kteří nezřídka nahrazují výchovu v rodině o 500 až 1000 korun měsíčně. U nepedagogických pracovníků si už vůbec nedovedu představit jejich další pokles, protože už dnes jsou jejich platy tak nízké, že se z nich nedá vyžít. Úspory ve školství souvisejí i s nezodpovědným návrhem na propuštění 17 tisíc učitelů během dvou let či s návrhem na změnu financování regionálního školství. Nejde o nic jiného než o to, jak ušetřit, jak přenést zodpovědnost za financování na někoho jiného. Na kraje, na obec, na rodinu. Očekávat tak můžeme rušení venkovských základních škol, učňovských a odborných škol a zhoršení dostupnosti vzdělání. Navíc návrh na financování bez ohledu na zřizovatele má zřejmě posílit roli soukromých škol, za které se platí. Zřizovatel bude muset kvůli nedostatku peněz zrušit školy veřejné, ale soukromé v jejich okolí budou dále vzkvétat a plnit třídy nově uvolněnými žáky.

Tato vláda stejně jako všechny před ní si dala za svou prioritu vzdělání. Papír unese vše. Skutečnost má zcela jiné kontury. Kvalita vzdělávání se díky všem těm nepromyšleným změnám a mnohdy doslova pokusům na dětech a učitelích zahlcených administrativou, na koleně, zdarma tvořících školní vzdělávací plány a další nesmysly, tak prudce zhoršila, že jsme se v mezinárodních průzkumech naprosto propadli. Což potvrdily i výsledky státní maturity, kterou nezvládlo 20 % studentů, a to si naprostá většina zvolila nižší úroveň.

Vláda Petra Nečase však jako by to neviděla a znovu chce aktivně přispět k dalšímu snížení úrovně vzdělanosti v České republice. Nárok na studium na vysoké škole by totiž do budoucna neměl mít uchazeč, který k tomu studiu má předpoklady a znalosti, ale ten, který má předpoklady finanční. Školné, schovávané za zástěrku zápisného, ve výši až 4000 korun za semestr povede k tomu, že mnozí talentovaní studenti vysokoškolské studium pod vidinou nejisté perspektivy raději oželí, zatímco banky se napakují. Tento vládní počin se však bude náramně hodit do karet vysokým školám soukromým, do jejichž náruče bude ministr Kalousek studenty přímo nahánět.

Upozorňuji přitom, že počet studentů soukromých vysokých škol vzrostl zhruba za posledních deset let téměř třicetinásobně. V roce 2000 to bylo 1 %, tedy 2 000 studentů. V roce 2010 přes 57 tisíc studentů, to už bylo 14 % všech vysokoškoláků. Namísto toho, aby stát pečoval o kvalitu, dostupnou síť a financování vzdělávání na veřejných školách, věnuje pozornost především soukromé sféře a tomu, jak na studentech vydělávat, a nepoučí se ani na základě zkušeností ze zahraničí. Představy o výhodnosti školného či zápisného, nebo jak to chcete nazvat, se tam vůbec nenaplnily. Naopak. Změnilo to fungování celého systému financování vysokých škol tak, že se nakonec stává nákladnějším. Univerzity kvůli nedostatku finančních prostředků postupně zavírají celá pracoviště. Náklady vzrostly za různé servisní služby včetně reklam. Nepotvrdil se ani předpoklad, že příliv peněz od studentů povede ke zkvalitnění vzdělávání. Peníze jdou jinam. Školy se orientují především na obory, které jim co nejlevněji a nejrychleji přinesou peníze, a zároveň se krátí prostředky ze státního rozpočtu a školné se dál zvyšuje. Systém grantů a půjček, tak jak se o něm uvažuje u nás, také neuspěl. Takže výsledek je takový, že systém zpoplatnění vysokoškolského studia nevede k ničemu pozitivnímu, ale naopak zhoršuje přístup ke vzdělání talentovaným a dává šance těm, kteří si to mohou zaplatit, což je tak jediný předpoklad k jejich studiu. Zároveň se tím snižuje laťka, snižují se nároky na studenty, a to jak při přijímání, tak v průběhu studia samotného i při jejich zakončování. A to nám má být vzorem?

Navíc mnozí absolventi u nás po zakončení studia rovnou odcházejí na úřady práce. Na mnoha místech republiky pracovní místa však nejsou. Pro absolventy škol, pro lidi po padesátce věku, pro kohokoliv. V okrese Teplice je na jedno pracovní místo 41,8 uchazeče, na Bruntálsku 43 zájemců a v okrese Třebíč dokonce 62,7 uchazeče o práci. A jak jim pomáhá vaše vláda? Uchazečům o práci jste zpřísnili podmínky pro podporu v nezaměstnanosti, šikanujete je tím, že musí v přesně stanovený čas docházet na poštu a hlásit se jak u raportu, vyřazujete je z evidence, jen aby se nabylo dojmu, že snižujete nezaměstnanost. Za každou schůzku platí stát České poště 45 korun. Pošta za dva roky vydělá 234 mil. korun. Stejnou službu přitom dokázaly poskytovat v rámci svého rozpočtu úřady práce, které byly i za tímto účelem zřízeny. Teď ještě může dojít k rušení poboček pošt. Dopravní spoje už mnohé zrušeny byly. Víte vůbec, na kolik nezaměstnaného tyto dojížďky přijdou? Z čeho to má zaplatit?

Vláda Petra Nečase však řeší všechno možné, jen ne problémy, které se za jejího úřadování nahromadily. Jediné, co dokáže, dlouze vykládat o tom, jak levice lže, jak odbory politizují protestní akce, jak jen ona vláda vyvolených nás vede ku světlým zítřkům. Není to však nic jiného než přetvářka, faleš a pokrytectví. Obyčejný člověk u vás zastání nemá. Běda, kdyby se ozval. Stačí, kdyby nesouhlasil s názorem svého zaměstnavatele, který byl uchazeči o práci určen, a ten ho propustil. Pak dotyčný nemá nárok na nic a ještě mu seberete dávky v hmotné nouzi. Přímo ho tak naženete do kolotoče zadlužení, přičemž v televizních debatách se předháníte v razanci, jak s lichváři, vymahačskými firmami a všehoschopnými exekutory zatočíte.

Problém je v jednom. Těmi nejhoršími vymahači vykrádajícími děravé kapsy stále chudších spoluobčanů jste vy sami. Jedněm berete, abyste těm vyvoleným dali z našich kapes pěkně přivydělat. Vidíme to denně. Veřejné zakázky vybraným zájemcům, soukromé agentury, které inkasují horentní sumy, spřátelené firmy, jimž jsou zadávány lukrativní projekty přímo z ministerstev. Aféry na denním pořádku, korupce v nejvyšších patrech politiky, sledování a slídění, nahrávání a práskání. To je ta vaše představa demokracie, které už mají lidi plné zuby. Jen vy si dáváte klapky na oči a špunty do uší, abyste neviděli a neslyšeli, co si o vás myslí.

Kdybyste přišli minulou sobotu na Václavské náměstí, mohli jste si poslechnout i přečíst, co vám vzkazují: Rozkradli jste kasu, teď táhněte k ďasu! Tupý kapitalismus, tupé škrty, tupá vláda. Stop ponižování nezaměstnaným! Stát jsme my a my vás propouštíme. - To jsou jen některé ze vzkazů vládě, které byly na transparentech víc jak sto tisíc demonstrantů. Byli mezi nimi mladí lidé, lidé středního věku i důchodci, zástupy lidí, které se sešly na tomto protivládním protestu.

Podle dubnového průzkumu CVVM vládě věří 16 % lidí. S politickou situací je nespokojeno 79 % občanů. To vám opravdu nestačí? Nestačí vám to, že odbory připravují další protesty, že se do ulic chystají občanské iniciativy, že některé svazy jsou ve stávkové pohotovosti a že se stále hlasitěji mluví, a to zcela oprávněně, o generální stávce?

Vláda Petra Nečase důvěru dávno ztratila, protože naší zemi a jejím občanům škodí. Proto budu hlasovat proti důvěře této vlády.

tato vláda, holedbající se přívlastky, jak už tady bylo nesčíselněkrát řečeno, vláda rozpočtové odpovědnosti, vláda bojující proti korupci a já nevím ještě jakými přívlastky, je však současně jedním slovem vláda pohřbívající český stát. Jestliže totiž v této republice něco doteď fungovalo, byť třeba i jen setrvačností, tato vláda pohřbila i to. A opravdu nevím, kam až to bude muset zajít, aby si odpovědní vládní představitelé uvědomili, že v této republice nefunguje již téměř nic, a to ani tolik avizované odrážení ode dna.

O nefungujícím zdravotnictví a školství již tato Sněmovna slyšela hodně. Méně se již hovoří o tom, že přestává fungovat policie. Naopak se hovoří o tom, že za hranou fungování je Vězeňská služba, a o fungování justice se nemluví pro změnu vůbec, snad jen občas lze zaslechnout povzdech, jak je justice přetížená a jaké jsou v soudních řízeních průtahy. Tyto problémy však nikdo neřeší. Léta se hovořilo například o tom, že justice má sice dostatek soudců, ale nemá k tomu dostačující administrativní aparát, avšak nikdo tuto otázku dosud neřešil. Proč? To přece nemá nic společného s vládou rozpočtové odpovědnosti. A navíc, aby se tato otázka vyřešila, justice by musela dostat přidáno na financích.

Zavádíme nové instituty, nové orgány, organizace, které spolykají značné sumy peněz, jako je například Generální inspekce bezpečnostních sborů, ale to nevadí. Maskujeme to na druhé straně údajnou úsporou.

S velkou slávou tato Sněmovna hlasy koalice přijala nový občanský zákoník, neboť ten stávající byl politicky nepřijatelný. Nevadí, že fungoval, a to celkem dobře. My potřebujeme nový. A vůbec není důležité, že jeho zavedení do praxe bude stát miliony navíc. A už vůbec nevadí, že ho téměř nikdo nechce a hořekují nad ním i odborníci. Naopak, procesní předpisy jako by nikoho nezajímaly. Občanský soudní řád, který nabyl účinnosti 1. 4. 1964, byl do současné doby novelizován 119krát, trestní řád, účinný od 1. 1. 1962, "jenom" 82krát, přičemž naprostá většina těchto novel je z posledních dvaceti let. Ke změnám procesních předpisů tak dochází v průměru každé dva až čtyři měsíce, přičemž k řadě těchto změn došlo v průběhu činnosti této Poslanecké sněmovny. A některé změny, například občanského soudního řádu, jsou i na programu nyní přerušené schůze.

Jistěže i sebelepší zákon vyžaduje v souvislosti se změnami společenských poměrů změnu, ale počet změn těchto procesních předpisů, navíc vycházejících nikoliv z právní vědy, ale z metody pokusu a omylu, případně různé lidové tvořivosti, prakticky vylučuje možnost nějaké stability práva a určité právní jistoty, zejména účastníků soudních řízení.

Tímto fakticky naznačuji, že tato vláda se zabývá vším možným, jenom ne právě tou zmiňovanou rozpočtovou odpovědností a bojem za funkční justici proti korupci, jak má v programovém prohlášení. Ona se však ale nezabývá ničím užitečným pro tuto zemi. Nakonec, jak by mohla bojovat proti korupci, když leckteré kauzy, které se dotýkaly i některých současných členů vlády či vládních stran, zůstaly otevřené a nedořešené! Vždyť i tato Sněmovna snad drží rekord v počtu poslanců, jejichž vydání musí řešit mandátový a imunitní výbor.

A ono to podle toho i vypadá. Roste kriminalita a tím se snižuje vnitřní bezpečnost státu. Přitom objasněnost trestných činů je velice malá. Vždyť jen u majetkových trestných činů uvádí Policejní prezídium objasněnost jen něco málo nad dvaceti procenty. Máme přeplněné věznice, ve kterých je však většina těch, kteří by tam ani být nemuseli, například pro neplacení výživného či drobnou majetkovou trestnou činnost, nebo ti, kteří by mohli vypovídat proti zájmovým osobám, ale nejsou tam naopak ti, kteří by tam být měli. Přitom ještě řada osob výkon trestu nenastoupila, ale musí ministr spravedlnosti žádat o téměř miliardu korun na alespoň částečné fungování našeho vězeňství. Věznice fakticky hospodaří s rozpočtem na měsíc, maximálně dva dopředu. A nedej bože, aby došlo k nějaké havárii.

Spravedlnosti u našich soudů se pak dočkáte jen sporadicky. A když už, tak to trvá velmi dlouhou dobu. Přesto má být přes 140 tisíc věcí ročně převedeno z rozhodovací pravomoci Českého telekomunikačního úřadu na soudy bez jejich příslušného posílení, což je v příkrém rozporu s tvrzením ministra spravedlnosti a předsedy vlády o snaze odbřemenit justici, a povede to pochopitelně i k prodloužení doby trvání soudního řízení. Justice se přitom zmítá v krizi, která nejen odráží krizi vládní, ale zejména celospolečenskou.

Jaký je tedy stav této země pod vedením této vlády? Lichváři a podvodníci si dělají téměř, co chtějí. Lidé, aby přežili, si musí brát půjčky na základní životní potřeby. Zadlužený není jen stát, ale i města a obce. A o občanech už vůbec nemluvím. Stačí jen podívat se na strmě rostoucí počet osobních bankrotů. Všichni jsou pak pod tlakem exekutorů a vymahačů dluhů, kteří si fakticky dělají, co se jim líbí.

A řešení? Vláda žádné nehledá. Občane, pomoc si sám. Je tady přece dostatek soukromníků, kteří vám pomohou. Proč by se o občana měl stát starat? Že si za to musí občan zaplatit? To přece nevadí, to je normální. Pak se ale musím ptát, na co a pro koho vůbec by měl občan platit daně, když se mu za ně od této vlády téměř ničeho nedostává. Co se mohlo, se odstátnilo, a co je ještě státní, tak bude soukromé v brzké době, pokud tato vláda zůstane. Tato vláda rozhodně nemá důvěru převážné většiny občanů této republiky.

Krásné páteční slunné odpoledne vám všem nejen v tomto sále, ale možná i těm, kteří mají odvahu tuto dlouhou přehlídku vládních hříchů poslouchat.

Když jsem se zamyslel nad tím, co mám stručně dnes při této příležitosti sdělit, tak si myslím, že hlavní, o co dnes jde, vysvětlit občanům, proč někdo vůbec volá po tom, aby vládě byla vystavena stopka. A protože jako Pražák denně jezdím městskými hromadnými dopravními prostředky, tak musím říci, že to, co po léta se mi nestávalo, v poslední době se mi stává. To znamená, že mě Pražané, občané, návštěvníci Prahy, pokud jsou to Češi a vnímají českou politickou scénu, začínají tahat za rukáv a říkají mi: Proboha, už s tím politickým hnusem něco udělejte. Já jim říkám: My bysme samozřejmě rádi, ale je třeba se dohodnout, co chceme, s kým to prosadíme a jestli nám vůbec někdo bude naslouchat. A k tomu bych rád obrátil vaši pozornost, protože o tom, co je politický hnus a jaká je krize legitimity vládnutí v této zemi, už tady dnes bylo řečeno hodně. Ale o tom, kam směřovat dál tuto zemi, která skutečně je na křižovatce, a nejenom politické ústavní krize, ale především křižovatce dalšího sociálně-ekonomického vývoje, tak o to by mělo jít především. Protože lidé se bojí o budoucnost. O politicích rozhodně iluze nemají.

Obávám se, že tato vláda by měla skončit právě proto, že je bezmocná a současně drahá. A to je luxus pro takovou zemi, jako je Česká republika, mít vládu, která nás jenom něco stojí a přitom nám nepomáhá.

Jednou z příčin je, že vláda, která se nazvala reformní a která prosazuje poměrně významné reformy, tak tyto reformy prezentuje, obhajuje, řekl bych, autistickým způsobem. To znamená, že si je projedná mezi sebou, schválí a poslušní poslanci to mají tendenci odmávat. To, že na to mohou být jiné názory, že nejenom opozice, ale i experti nabízejí rozum zadarmo, na to se neslyší. A tak jsme v situaci, kdy mnoho z těchto reforem je špatných, ale jestliže je nezastavíme dnes, protože účinnost může nabýt od roku 2013 a v blízké době, tak i ta změna těchto reforem může být velmi drahá. Má to právní, ekonomické a další konsekvence. A proto je levnější ten krok udělat dnes. Dnes, dokud nás to ještě tolik nestojí, než další dva roky se tady trápit nejenom v politické agonii, ale v tom marasmu, který pro budoucno vytvoříme.

Ono totiž není pravda, že hlavním nebezpečím těchto dní je, že bude nastolena nedemokratická vláda ulice, že extremisté vztahují svůj pařát na zodpovědných funkcích. To je agitační kýč! V této zemi jsou nastavena základní pravidla, ale chybí vůle je vymáhat a chybí vůle je kontrolovat. A toho, čeho se bojíte, není 50, dokonce ani 100 tisíc lidí na ulici, ale bojíte se toho, že by mohlo být nastoleno směřování této země, které ukončí dosavadní Klondike pro vyvolené.

A teď v několika stručných argumentech vylíčím, proč tato vláda je drahá. Začnu tím, co je možná nejčastěji diskutováno, a to že tato vláda sama sebe zove protikorupční, a tudíž chtěla ucpat penězovody, které vedou do soukromých dychtivých kapsiček. Výsledek? Výsledek je takový, i nadále každoročně z tepny české ekonomiky krvácí zhruba sto miliard korun! Vy tady vybíráte drobné od babiček, od nemocných, ale 100 miliard korun i nadále po dvou letech vašeho vládnutí vytéká ven. Ano, schválili jste vicepremiéra pro korupci. Už se tam tuším vystřídali dva, ale výsledek jejich práce není vidno. Pravda je, že čtyři ministři byli odejiti pro své sporné finanční transakce, popř. velmi problematické personální vazby, ale to dokonce není ani zásluhou tohoto vicepremiéra pro boj s korupcí. Zřejmě bojuje na jiných frontách. Sáhnout do vlastních vládních řad je mu velmi nepříjemno.

Výsledkem těchto dvou let, a teď si vezmu do úst argumenty a čísla nezávislé Transparency International, to znamená, za ty dva roky hodnocení míry korupce v ČR se posunulo. Jestliže před dvěma lety jsme neměli nijak zvláštní místo, a to je 45. místo na světě, tak za dva roky protikorupčního snažení se ČR posunula až na místo 57. Gratuluji vám k tomuto úspěchu. Opravdu, opravdu velký úspěch!

Další otevřená tepna, kudy krvácí ekonomika a mizí velké peníze, je odliv zisků společností, které z velké části jsou vlastněny cizími vlastníky, a samozřejmě veselé využívání daňových rájů. Já chápu, že je to těžký úkol, ale kromě vzpomínání této věci velmi deklaratorní opět nic! Přitom tady, když bych měl zmínit ten řád, který uniká každoročně ze země, tak je to dokonce 200 miliard korun! Tak to už máme 300 miliard korun jenom tento problém - výsledek vládnutí této vlády za dva roky v oblasti ekonomického výkonu.

Hrubý domácí produkt, nikoliv optimální, ale přesto ukazatel ekonomického výkonu, je dnes pod úrovní vrcholu, který byl dosažen v roce 2008. Čili přestože z propadu se daleko snáz zvedá dynamika ekonomiky, přestože rok 2010 a 2011 už nebyl přímo zasažen ekonomickou recesí, tak i dnes, tedy v dubnu 2012, jsme pod úrovní roku 2008. Řeknete těžká situace, ve světě tomu není jinak. Ale když se podíváme na ukazatele ekonomické konvergence, tedy sbližování, či naopak vzdalování se od vyspělých zemí, resp. od průměru EU, vidíme, že právě od onoho roku 2008 ČR se spíš vzdaluje. A tedy to není jenom kopírování zahraničního vývoje, ale je tam přidaná, v uvozovkách, hodnota české vlády, českého vládnutí, která nás zbrzdila daleko více, než by jinak světová ekonomická recese znamenala. I jiné významné agregátní ekonomické ukazatele naznačují totéž. Tuzemská poptávka pod úrovní roku 2008, tuzemské investice, míra investování - opět pod úrovní roku 2008. Čili v čem je problém? Jak to, že investujeme daleko méně než srovnatelné země?

Pan premiér, když uváděl dnešní žádost o důvěru vlády, tak se zmínil o základním heslu této vlády, to znamená vypořádat se s dluhy. Ano, dluhy jsou pro tuto vládu veřejný nepřítel číslo jedna. Problém je, že tyto dluhy zažehnává způsobem, že se dá říci, že to může dopadnout jako onen nešťastný lékařský zákrok, kdy operace se zdařila, ale pacient bohužel skomírá. V ČR totiž dluhy nejsou na tak katastrofické úrovni jako v Řecku nebo v Itálii, Španělsku atd. Jestliže míra českého dluhu vůči HDP je kolem 40 %, tak průměr EU je kolem 90 %. Já neříkám, že je to dobré číslo, ale toto číslo nám dává manévrovací prostor, toto číslo nám umožňuje, abychom volněji kombinovali nástroje hospodářské politiky a abychom třeba, když je to třeba, když je to zapotřebí, pomaleji snižovali deficit. Připomínám, že na základě konvergenčních zpráv, které jsou každý rok předkládány do Bruselu, tak EU v loňské zprávě /2011/ poznamenala, že bychom se měli vyhnout krácení prorůstových výdajů. Výsledek? Pravý opak. Dobře, Brusel nám nemá co radit. Ale ty výsledky bohužel hovoří. A v celé Evropě kromě ČR se pozornost obrací k tématu akcelerace ekonomiky, protože ta nám může také, dokonce ve významnější míře, pomoci dostat se nejenom z dluhové pasti, ale dokonce nám může udržet sociální systém, který by měl být v souladu s Listinou základních práv a svobod, a to tak, že z výnosů, nikoliv z dluhů, protože největší problém by byl, abychom si půjčovali na sociální stát, když víme, že si můžeme půjčit na něco, co nám dá budoucí výnosy, a z toho zaplatit sociální stát. Jinde to tak dělají! Jde to! Ne že to nejde!

Říkáte, že nejvíc, co se dá udělat pro růst, je snížit daně, omezit stát, buzeraci úředníky. Výborně! Problém je, že vládnete už šest let, myslím tedy pravice, ne tato vláda, a v dobách i předkrizových rozhodně ze statistiky nelze doložit, že by extrémní snižování přímých daní mělo nějaký prorůstový účinek. Takže alternativy jsou: Konkrétně, kdybych měl zmínit alternativu reforem v oblasti daní. Opět budu citovat klasika, tedy pana premiéra, který tady řekl, že považuje za vládní úspěch, že se podařilo snížit tzv. daňovou kvótu - pro laické posluchačstvo, daňová kvóta je podíl vybraných daní na hrubém domácím produktu - takže snížit daňovou kvótu o tři procentní body, a tudíž se odbřemenila ekonomika, aby se jí lépe dýchalo. Ale co je pravdou? Že toto odbřemenění znamená v době, kdy se nám utahuje smyčka veřejných financí kolem krku, tak zmizelo zhruba 100 miliard korun a ty samozřejmě někde budou chybět! Pro srovnání, daňová kvóta ČR by se po aktuálních zásazích do daňového systému, myslím složenou daňovou kvótu, měla pohybovat kolem 35 %. Průměr EU je na 38 nebo 39 %, čili opět jsme papežštější než papež, předbíháme vyspělé státy, ale bohužel směrem dozadu, nikoliv směrem dopředu. A není pravda, že kdybychom zase zpátky měli těch 100 miliard korun vybrat, že tím zatížíme každého občana. Ó, nikoliv! Alternativa daňového systému opozice, tak jak se o ní hovoří, speciálně tak jak jsem o tom z tohoto místa hovořil několikrát já, je o změnách ve struktuře zdanění, to znamená, že se přestane zatěžovat nepřiměřeně daněním spotřeba, která dopadá na každého bez rozdílu velikosti příjmu - každý se zkrátka musí najíst, zajít k lékaři atd., kupovat základní potřeby - a že přestanou naprosto iracionální úlevy pro kapitál. Nezdaňovat tolik spotřebu a zdaňovat daleko více kapitál, zejména velký kapitál. Není pravda, když se bráníte zdanění kapitálu tím, že to ten kapitál naúčtuje občanům nebo že jak plachá srnka se vyděsí a zmizí do cizího lesa a u nás přestane platit, u nás přestane investovat. To není pravda! U nás si kapitál nahrabal tolik a má šanci si ještě nahrabat, že neuteče, ale měli bychom mu dát aspoň srovnatelná pravidla, jako má ve vyspělých zemích. Jinak by nebylo možné v době krize, kdy říkáte, že se všichni musíme uskromnit, že za poslední dva roky nám přibylo dolarových milionářů v České republice - shodou okolností mezi růstovým rokem 2010 a 2011, kdy se zmrazily platy a klesaly životní náklady - o 29 % více dolarových milionářů.

Uvědomme si, že nepřímé daně vedou ke zdražování. A zdražování nemá jen ten sociální efekt, o kterém tady předřečníci hovořili už několikrát. Zdražování má mimochodem ten efekt, že podvazuje tržby a ty tržby dopadají na menší firmy v oblasti obchodu, služeb atd., a ty samozřejmě pak skomírají, těžko přežívají, popřípadě občan dokonce vypadne za humna, jsme malá republika, není to tak daleko, a nakupuje levněji v zahraničí. A opět to má dopad na naše firmy a samozřejmě i na inkaso do státního rozpočtu.

Čili alternativou je progresivní zdanění, nijak dramatické. Nikdo neříká, že do roka a do dne musíme být Dánsko nebo Švédsko, ale aspoň na úrovni průměru Evropské unie. To není zdražení, které nutně musí být chápáno jako nepřátelské k růstu. Investoři skutečně neodejdou, pokud budou mít dobré investiční příležitosti.

Je tady naprosto neošetřená růstová agenda. Vláda k této růstové agendě občas pronese nějaký ten slogan o odstranění administrativních překážek, ale bohužel výsledkem je, že například počet úředníků ve veřejné správě roste a roste. Dokonce za posledních asi patnáct let se nám celkově zdvojnásobil. Já chápu, že když něco nefunguje, je třeba stavět hladové zdi. Karel IV. stavěl hladovou zeď, vy budujete úřady. Otázkou je, jestli to takto jde dělat donekonečna.

Další problém, který může být velmi výrazný, je nečerpání evropských zdrojů. Pokud se nedočerpají řádově desítky miliard, tak to bude mít takový dopad do ekonomického růstu, že se můžeme s vašimi představami, které jsou například vtěleny do poslední verze konvergenčního programu, zcela rozloučit. Čili obraťme pozornost na strategii růstu. Nebavme se o tom, která dluhová brzda je lepší, jestli ta bruselská, evropská, nebo ta česká, Nečasova, ale uvědomme si, že auto musí mít kromě brzdy také plynový pedál, a jestli ho chceme rozpohybovat dopředu, tak bychom s plynovým pedálem měli také umět zacházet. Prostě nám chybí naprosto jasné nasměrování kapitálových injekcí a veřejných výdajů na strukturální priority. Opakovaná pravda je, že jsme závislí na Evropské unii. Co jste udělali za dva roky, abyste teritoriálně přeorientovali českou ekonomiku na rostoucí trhy? Závislost je víceméně stejná, čili bohužel.

Pokud jde o kapitálové injekce, tak musím říci, že je třeba také zvažovat, kolik se z těchto výdajů rozkrade a kolik vyvolá rychlý a také silný multiplikační účinek. A tady musím říci, že systém veřejných zakázek, kontrola cen atd. je stále v nedohlednu, a tudíž je třeba říci, že v tuto chvíli je asi daleko zajímavější směřovat tyto investice do konkrétně definovaných položek, jako je bydlení, ekologická a energetická zařízení atd., než gigantické stavby, kde deset, ale spíše více procent mizí někam jinam.

Prostě ta debata tady je a vy ji odmítáte vnímat, a tudíž země, která je na křižovatce, se skutečně může dostat do problému, že nevnímá nejen svou domácí opozici, nejenom občany české země, ale nevnímá ani své okolí.

Já jsem se pro zajímavost podíval, když jsem ve volném slova smyslu použil ten termín "autistická obhajoba reformních programů", jaké jsou první symptomy takového autismu. Je to například nepružná reakce na okolí. Za další - působí dojmem, že neslyší. Za další - špatný oční kontakt. Nesleduje, co ti druzí říkají. V neposlední řadě přestává mluvit a nemává na rozloučenou.

Prosím vás, takovýmto způsobem se nedá připravit strategie země na křižovatce, která má civilizační rozměr. Čili pokud chcete aspoň něco pozitivního zanechat v myslích občanů této země, navrhnu vám jedno jediné: Postavte si aspoň jeden pomník. A tím pomníkem je, že budete deklarovat umění včas odejít!

Dovolte mi, abych se jménem poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy krátce vyjádřila k důvodům, proč nemůžeme dát důvěru této vládě, a to z pohledu zdravotnictví.

Aktuálně vyjadřuje 79 % lidí nespokojenost s politickou situací, to je nejvíce za poslední dva roky. Této vládě - a za to asi možná čeká pochvalu - se podařilo dostat do ulic nejvíce lidí v polistopadovém vývoji.

Zdravotnictvím v roce 2010 proteklo 292 mld. korun a spoluúčast pacientů se vyšplhala pro mnohé středně- a nízkopříjmové občany na neúnosnou míru 16,7 %, přičemž záměr této veskrze asociální vlády je navýšit tuto spoluúčast až na 22, nebo dokonce 25 %. Podle nejnověji zveřejněného průzkumu se však dvě třetiny dotázaných lidí domnívají, že nové reformní zdravotnické zákony nepřinesou lepší zdravotní péči. Naopak se obávají skutečnosti, že jejich hlavním cílem je získat více finančních prostředků od pacientů. Máme všichni v živé paměti, jak vloni právě tato vládní koalice silou - a přes zásadní odpor nejen poslanců a poslankyň KSČM - protlačila svoji nepromyšlenou a asociální první část zdravotnických reforem. A nyní se v plné nahotě ukazuje, že výhrady odborné i laické veřejnosti byly více než oprávněné.

Ministr Heger prohlásil, že zákony přinesou pacientům řadu změn k lepšímu. Ptám se teď pana ministra, vlády i vás, kteří chcete a chystáte se podpořit tento asociální vládní projekt: Je skutečně změnou k lepšímu, že si pacienti začali od prosince 2011 připlácet na jeden den v nemocnici místo 60 celých 100 korun bez jakéhokoliv omezení délky pobytu, jak je běžné například v sousedním Německu nebo Rakousku? Toto zvýšení poplatků přinese nemocnicím nově 750 mil. korun za rok a celkově za rok zaplatí pacienti 2 mld. korun, které se ale nezapočítávají do ochranného limitu.

Je změnou k lepšímu, že byla zpřísněna pravidla pro přestup k jiné zdravotní pojišťovně? Nově může zájemce o přestup k 1. 1. 2013 podat žádost do konce června 2012, ale v současné době v Senátu vznikla novela tohoto zákona, už nyní tedy, předložená kupodivu senátory za ODS a TOP 09, která vrací původní možnost přestupu k 1. dni kalendářního čtvrtletí. Malý důkaz "kvalitní" práce ministerstva a následné rychlokvašné koaliční poslanecké tvořivosti. Je změnou k lepšímu, že od 1. ledna 2012 pokračuje intenzivní vytahování peněz z již tak hubených peněženek těch, kteří zdravotní péči skutečně potřebují? Ti si zaplatí za léky do 50 korun, doplňkové a podpůrné přípravky plnou cenu. Z úhrad totiž bylo vyřazeno kolem 1 300 takzvaně levných přípravků, jako je Paralen, Septonex, Biseptol, Prothazin, Mykoseptin, slabší přípravky na tlak, hubnutí, pálení žáhy a křečové žíly. Stát tak především na úkor důchodců ušetří celou 1 mld. korun.

Další skvělou novinku lze spatřovat v podobě takzvaného nadstandardu. Bez jasného stanovení, na co má vlastně pacient nárok z povinného veřejného zdravotního pojištění, si jednotlivá zdravotnická zařízení sepsala své nabídky na lepší sádry, oční čočky a některá očkování. Zřejmě jen kvůli obavě z možného rozsudku Ústavního soudu se Ministerstvo zdravotnictví neodhodlalo svůj seznam pro bohaté zatím dále rozšiřovat.

Pravou podstatu zavedení takzvaných nadstandardů však jasně odhalil pan profesor Pafko, který prohlásil: "Je naivní si myslet, že člověk přijede do nemocnice autem za tři miliony, vezme si pyžamo a bude čekat na operaci v řadě s těmi, co přijeli tramvají." Já se však ztotožňuji spíše se slovy ekonoma a odborníka na financování zdravotnictví Ondřeje Mátla, který řekl, že zavedení standardu a nadstandardu je v podstatě legalizace šedé ekonomiky ve zdravotnictví a také že zdravotnictví je politikum, které se bytostně dotýká každého z nás. Osobní zdraví je u nás vnímáno jako základní lidské právo, soukromý nezcizitelný statek, který není možné kupovat či prodávat, a proto na něm není možno vydělávat. To nejsou slova žádného levicového politika, ale pravicového ekonoma.

A pohled pacientů je jasný v oblasti nadstandardů a standardů. Lidé hodnotí spíš přístup personálu. Pacienti si to spíš vyloží tak, že jim doktoři podsouvají něco, co jim pouze přinese peníze a co zaručí byznys dodavatelům. Podle názoru KSČM by se nadstandard neměl týkat potřebné zdravotní péče, ale pouze luxusních služeb.

Od dubna 2012 nabyly účinnosti tři klíčové reformní zákony: o zdravotnických službách, o specifických zdravotních službách a o zdravotnické záchranné službě, které fakticky nahradily zákon číslo 20/1960 Sb., o péči o zdraví lidu, a byla jim změněna samotná filozofie poskytování zdravotní péče u nás tak, jak to bylo dosud zakotveno v článku 31 Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy. Z péče se staly služby a z pacienta klient, kterému jsou tyto služby poskytovány, samozřejmě - i za úplatu.

Pan ministr Heger hovoří o změnách k lepšímu, především pro pacienty. Oni sami a také lékaři se ale obávají nejen právní nejistoty v důsledku nejasného výkladu řady ustanovení těchto právnických a věcných - nebojím se říci - paskvilů. Naposledy se proti reformě ohradila dokonce i velmi loajální Česká stomatologická komora, která prohlásila, že přináší ordinacím více administrativy a problémy pacientům.

Pro ilustraci několik příkladů z poslední doby. Především zavedení nesmyslného souhlasu obou rodičů s operací či náročnou léčbou dítěte. V České republice, kde se rozvádí více než polovina manželství, a většinou ne úplně v dobrém, se tak nejen výrazně komplikuje život tisíců rodičů, ale může dojít i k ohrožení zdraví a životů dětských pacientů. Je nepochopitelné, že ministr zdravotnictví po vlně oprávněné kritiky nepřistoupil okamžitě aspoň k jasnému pokynu pro lékaře, jak s tímto absurdním ustanovením v zákoně nakládat. Nyní se podle upozornění České rady dětí a mládeže komplikuje život i desítkám tisíc organizátorů dětských letních táborů, dětí a jejich rodičů. Nemocnice totiž vyžadují souhlas rodičů prakticky vždy - a skutečně si to ověřte - a generální písemný souhlas se všemi zdravotními zákroky rodiče dětem na tábor těžko dají.

Kontroverzním se jeví i prodloužení dojezdové doby sanitek z 15 na 20 minut. U pacientů v akutním ohrožení života to může mít fatální následky. V urgentní medicíně se totiž pracuje s pojmem platinová čtvrthodina. Ta vychází z předpokladu, že pacient bude výjezdovou skupinou záchranné služby dosažen do 15 minut od přijetí tísňové výzvy. Jde o čas na poskytnutí nejakutnější pomoci, jež zajistí kvalitní obnovu životních funkcí a akutně ohroženého pacienta. Zákon nově zavedl i povinnost v oblasti administrativní zátěže pro lékaře, kteří budou mít méně času na vlastní léčbu pacientů. Byly stanoveny výrazné pokuty za porušení práv pacientů, ale i za drobná administrativní pochybení, například při nesprávném označení ordinace, nepuštění návštěvy k pacientovi nebo neumožnění přítomnosti vodícího psa ve zdravotnickém zařízení.

Také nově zřizované národní registry zdravotnických pracovníků a poskytovatelů zdravotní péče vzbuzují obavy o zabezpečení citlivých dat. Ministerstvo zdravotnictví zatím nezodpovědělo otázky, kdo vlastně a jakým způsobem bude moci do těchto registrů nahlížet.

Pacient rovněž dostal v případě operace právo na druhý názor. Tedy na názor druhého odborníka a také na to, aby zpráva o jeho zdravotním stavu byla předána jeho praktickému lékaři. Potud správně - ovšem není stanoveno, kdo to všechno uhradí.

Shrnuto a podtrženo, v takzvané zdravotnické reformě převažují nedomyšlená a asociální opatření, která většinou neprospívají ani pacientům, ani zdravotnickým pracovníkům, ani poskytovatelům zdravotní péče.

A aby toho nebylo málo, 12. dubna 2012 představilo Ministerstvo zdravotnictví druhou fázi reformy. Od roku 2014 se mají dle podle mého názoru absurdních vizí této koaliční vlády navýšit zdravotnické tzv. regulační poplatky u lékaře z 30 na 50 korun, a za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře dokonce 200 a možná i více korun. Dle tvrzení ministerstva se prý již vyčerpal regulační potenciál poplatků, které ovšem i sám pan ministr několikrát a i tady od tohoto pultu charakterizoval jako příjmy těch, kteří je vybírají, a sám tak popřel jejich regulační funkci. Počítá se i s rozšířením nadstandardů o část lázeňské péče, rehabilitace a také zubní plomby. V této souvislosti nejde nepřipomenout známou scénu z filmu Vlasty Buriana U pokladny stál. Až se ovšem stane tato vtipná scéna realitou, pacientům už tolik do smíchu - bohužel - nebude.

Má vejít v platnost i zákon o univerzitních nemocnicích a také zdravotní pojišťovny mají začít fungovat podle nových pravidel. Ovšem o tom, jaká bude skutečná podoba těchto zákonů, mnoho nevíme. Koneckonců byli jsme tady svědky nadšeně prosazovaných změn v zákonech. Tyto změny byly v duchu ze dne na den a z hodiny na hodinu, které nikdo z odborníků neměl možnost připomínkovat, a dokonce je podle mého názoru ani nečetl. Přesto pro takovéto zákony, a vzpomeňte si na to, když jsme projednávali zdravotnické zákony v této Poslanecké sněmovně, zákonodárci z koalice slepě zvedali ruce. A myslím si, že dnes se za to mnozí stydí. Obava z toho, že se Ministerstvo zdravotnictví neustále zbavuje své odpovědnosti a dává volnost další privatizaci českého zdravotnictví, je tak více než oprávněná.

A co dalšího nám připravila nebo připravuje tato vláda zřejmě s cílem poškodit české zdravotnictví a pacienty? Dolní sazba DPH se od ledna 2012 zvýšila na 14 %. To postihuje zdravotnictví více než jiné resorty, protože nakupuje většinu zboží a služeb zatíženou sazbou DPH. To způsobí výpadek příjmů nejméně pět procent, tedy čtyři až pět miliard korun.

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o stanovení čekací lhůty na operace a doby dojezdu k lékaři by měla platit od ledna 2013 a již proti tomu protestovalo kolem 250 lidí před Ministerstvem zdravotnictví. Navržené limity znamenají podle jejich názoru omezení dostupnosti zdravotní péče, vedly by k rušení ordinací a nemocničních oddělení, přičemž by o práci přišlo mnoho zdravotníků. Myslí pan ministr skutečně vážně, že praktický lékař, zubní lékař či lékárna stačí 45 minut jízdy autem?

Před volbami slibované nezbytně nutné navýšení platby za tzv. státní pojištěnce. Již třetí rok zůstává ve výši 723 korun měsíčně a propad příjmů do systému zdravotnictví stále pokračuje. Další lahůdka v podobě plánované optimalizace akutních lůžek s cílem zrušit 10 tisíc lůžek a samozřejmě, co jiného, uspořit. Ovšem bez seriózní analýzy potřeb a případných negativních dopadů v jednotlivých krajích.

Zdravotní pojišťovny dostaly prakticky volnou ruku při jednání se zdravotnickými zařízeními bez jasně stanovené sítě a sílí obava, že se zdravotní péče některým pacientům bude stále více vzdalovat. Hlavním kritériem se totiž stala úporná snaha ušetřit. V ohrožení jsou jednotlivá nemocniční oddělení i celé nemocnice, do kterých například města či kraje v minulosti investovaly i desítky milionů korun. Připomínám například nemocnici v Žatci. Zatímco u některých opatření, reforem a změn vláda pospíchá, jinak je tomu u otázky zrušení stropů pojistného. KSČM opakovaně navrhuje vrátit se před tzv. Topolánkův batoh, kdy byl zaveden institut maximálního vyměřovacího základu, a tím narušen základní princip zákona o veřejném zdravotním pojištění, tedy že všichni pojištěnci dostanou od zdravotní pojišťovny uhrazeny všechny hrazené výkony bez ohledu na výši zaplaceného pojistného. Tímto opatřením pravicová vláda každoročně připravila systém o několik miliard solidárních finančních prostředků. Tento výpadek se od té doby snaží asociálně nahradit výběrem poplatků a zvyšováním spoluúčasti pacientů.

O neschopnosti a nekompetentnosti Ministerstva zdravotnictví svědčí i taková "maličkost", jako je přednedávnem medializovaný případ vadných implantátů. Ministerstvo zdravotnictví má totiž vykonávat funkci vrcholného orgánu v oblasti zdravotnických prostředků, kam tyto implantáty patří. Stát ale nezajistil patřičnou ochranu a zdravotní pojišťovny nasmlouvaly ten nejlevnější implantát. Náklady zdravotních pojišťoven by tak měly být vymáhány po státu. Z mého neúplného výčtu vyplývá zcela jasně: Vize i praktické kroky učiněné touto pravicovou vládní koalicí jsou asociální, nepromyšlené a pro většinu občanů České republiky zdraví a životu nebezpečné. Snaha pouze tupě škrtat za každou cenu na úkor těch, kteří zdravotní péči nejvíce potřebují, je důkazem nekompetentnosti a pohrdání lidmi. I z těchto důvodů tuto vládu podpořit v žádném případě nemohu, stejně tak jako poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy.

vystupuji jako osmý z poslaneckého klubu KSČM a zřejmě poslední. Byl jsem požádán, abych své vystoupení pokud možno zkrátil, protože hodně toho zaznělo. Na druhé straně, pan ministr financí mě upozorňoval, že pokud nebudu mluvit aspoň 45 minut, že si mě přestane vážit. Takže teď jsem samozřejmě rozpolcen, zda veřejné prohlášení, které jsem učinil přes tento mikrofon... Dodržím ten limit radši menší.

Ale úvodem. Dnes je zvláštní pátek. Padla vláda v Jordánsku. Jak jsme se dočetli, 235 poslanců v Rumunsku proti 9 položilo vládu v Rumunsku a ČR je na řadě. Musím říci, že situace není jednoduchá jenom v ČR.

Já bych chtěl hovořit především k problematice sociální politiky. Nebudu uvádět všechny argumenty, které jsem již uváděl při projednávání různých zákonů, a proto bych se zaměřil spíše na některá fakta, která zapomněl pan premiér uvést, když uváděl ta, která si myslí, že hovoří pro tuto vládu.

Úvodem bych ale řekl, že situace, která nejenom od ledna, ale už v minulém roce byla na transformovaném Úřadu práce ČR, a doutná to tam stále, situace, jak ji hodnotí Národní rada zdravotně postižených, důchodcovské organizace a avíza, která dostáváme z krajů, ale i z obcí a v dnešní době především od poskytovatelů sociální péče, se samozřejmě odrazila na odbory organizované demonstraci spolu s dalšími iniciativami. A já bych to nehodnotil, jako že odbory překročily své kompetence, protože vždy v této republice, pokud se občanům něco nelíbilo a chtěli změnu, museli vyjít do ulic. A koneckonců odbory jsou také od toho, aby hájily zájmy občanů, a pokud to neznáme, tak je třeba říci, že celá historie vzniku levicových politických stran je založena především na práci odborů, které, když chtěly uplatnit svá práva, potřebovaly vlastní politickou reprezentaci.

Mohli bychom zde číst i řadu osobních lidských příběhů, které by dokreslily situaci, která je v řadě domácností, ale já bych chtěl předeslat: Za 22 let od politického a majetkového převratu politické elity v ČR prohospodařily důvěru národa v politiku, ale také v politiky. A je třeba říci, že napříč politickým spektrem, neboť občané již nerozlišují, kdo v Poslanecké sněmovně hájí jaký zájem, jak hlasuje, o čem hovoří. Tato situace je samozřejmě velice složitá a občané se radikalizují. Dlouho byly politické špičky a jejich pomocníci, ale i občané uspokojováni z peněz z výprodeje státního majetku, z toho, co nahospodařily předchozí generace. Peníze však zákonitě musely jednou dojít, a tak se začalo jít na dluh. A k tomu velkému dluhu 1,6 bilionu korun je třeba prakticky připočíst i ty peníze, které získal stát a obce v privatizačních procesech, a to je už zcela jiné kafe!

Vyvoleným pravice ubrat nechce, a tak se hledají zdroje u tzv. střední příjmové třídy občanů, neboť na těch nejchudších již není co brát. Neoliberalismus zachvátil značnou část Evropy a Mezinárodní měnový fond a jeho Světová banka zde dohlíží na to, aby se tento vývoj neodchyloval a finanční kapitál byl spokojen. Ve prospěch těchto zájmů vykonávají svou misi v ČR vlády zejména od 2. poloviny roku 2006. A proto jsme slyšeli z úst premiéra především strašení, strašení a strašení, ale i sebechválu. Vláda má dle pana premiéra díky své rozpočtové politice dobrý kredit. Nu, možná od ratingových agentur, ale rozumný člověk a hospodář se na naše hospodářství dívá jinak. Byly nezodpovědně, ale promyšleně omezeny příjmy do veřejných rozpočtů. Vedle toho i Česká národní banka nespala a vyměnila zlaté cihly, jejichž hodnota stoupá, za cenné papíry, jejichž hodnota klesá. Stát i obce se zbavily majetku, jednorázové příjmy se utratily, za nájmy už nic neplyne a nyní peníze chybějí všude, kde se podíváte. Nechybějí jen za vysokými neprůhlednými ploty objektů, které hlídají soukromé bezpečnostní agentury. A tak každá vláda počínaje 2. polovinou roku 2006 přijala tzv. batoh. Zákon číslo 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, batoh Mirka Topolánka. Zákon č. 362/209 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2010, zákon, říkalo se někdy Fischera, někdy Janoty. Zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti MPSV, který byl po rozhodnutí Ústavního soudu v dalším roce nahrazen totožným zákonem, ale pod číslem 364/2011 Sb., batoh Nečasův či Drábkův. A k tomu samozřejmě celá řada dalších legislativních změn, které se udály nejenom na úseku, který garantuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Došlo to tak daleko, že se hovoří o tom, že sociální stát je mrtev, že se přežil a že je příčinou neúspěchů, které dneska v Evropě jsou. Nikdo se nedívá na to, že tam, kde sociální stát udržel své pozice, se vyrovnávají s problémy krize, nezaměstnaností daleko lépe než v těch státech, které se daly na platformu neoliberalismu. Sociální stát prý marně usiluje o ekonomické a sociální zabezpečení občanů, omezení příjmových nerovností, což se samozřejmě neoliberálům nelíbí, a udržitelný ekonomický růst a rozvoj. Tento růst a rozvoj nemůžeme hledat na příkladu Řecka, ale třeba na příkladu Finska, Švédska apod.

Mezi základní cíle, které má sociální stát plnit, patří zajišťování prosperity, omezování chudoby, zajišťování sociální rovnosti, zajišťování sociální integrace a zamezování sociální exkluze, zajišťování sociální stability a zajišťování nezávislosti jednotlivců. Řekněte mi, kolegyně, kolegové, co je na těchto principech mrtvého, v čem se tyto principy přežily? Myslím si, že tomu tak zdaleka není.

V čem je tedy základní problém? Základní problém ČR je ve výkonnosti její ekonomiky. Jestli se stále potýká někde na 60 % produktivity práce, jestliže tvorba hrubého domácího produktu neodpovídá průměru EU, není to záležitostí zaměstnanců. Ti vykonávají práci, kterou jim přiděluje zaměstnavatel. Technický rozvoj, produktivita práce je otázka majitelů firem, způsobu řízení atd. atd. V této oblasti je základní rezerva, kde najít peníze. Jenomže ty peníze při novém vytvořeném produktu se rozdělují jinak, než bylo zvykem.

Když se podíváme na graf, který nehovoří jenom o České republice, ale o celé Evropě od roku 1995 do roku 2007, a trend pokračuje i v roce 2012 a dále, tak vidíme, že přerozdělování tohoto nového bohatství je ve prospěch majitelů a v neprospěch zaměstnanců. Podíl mezd klesá a podíl zisku roste. Ano, je to přesně podle teorie liberalismu, konzervatismu, je to v kontraprodukci s vývojem sociálního státu.

Podíváme-li se na minimální a průměrné mzdy v Evropské unii, vidíme, že nejenom Česká republika, ale samozřejmě směrem na východ je to oproti evropské patnáctce nesrovnatelné. Dumping, který Česká republika zajišťuje finančnímu, průmyslovému či zemědělskému kapitálu, je obrovský, ale na úkor občanů České republiky. Malá kupní síla vede k tomu, že je nižší odbyt. Kde je nižší odbyt, je menší výroba. Když se podíváme na srovnání výše důchodových dávek Evropské unie, koresponduje to samozřejmě, jak jinak, s vývojem mezd.

Nechci tady rozebírat všechny složitosti, které s tím souvisí, ale když jsme u těch důchodů, tak musím říci argument, který zde užívám často: Je ne nezodpovědné, ale zlomyslné ze strany vlády nerespektovat některé demografické ukazatele. Jeden z nich je naděje dožití a délka života ve zdraví, která je stále vůči vyspělejším zemím o čtyři až pět roků nižší. Přitom naše zákony jsou takové, že délka nároku na odchod do důchodu, čili ten poslední ročník, se posouvá rychleji než v některých vyspělých státech. Odsuzujeme tak vlastní obyvatelstvo k tomu, že si užije důchodu o čtyři až pět roků méně. To je nehorázné!

A vedle toho máme ještě jiný údaj, a to je údaj porovnání délky pracovní zátěže za rok v jednotlivých státech, údaj OECD. A tady se Česká republika spolu s Řeckem a Koreou úspěšně podílí na té nejvyšší stupnici, to znamená, že náš zaměstnanec odpracuje v průměru více než 2000 hodin za rok. Když se podíváme na Německo, je to pod 1500. Přitom mzda je úplně jiná. Ale já chci uvést tu skutečnost, že tato zátěž, ať už fyzická, nebo duševní, opotřebovává pracovní sílu daleko rychleji, vrhá ji také rychleji do zdravotních problémů, invalidity a přináší zátěž jak pro zdravotní systém, tak pro sociální systém. I tato skutečnost je zlovolná.

Podíváme-li se na podíl celkových výdajů na sociální ochranu k hrubému domácímu produktu, tak i zde vidíme, že tento údaj není pro Českou republiku nijak vynikající. Ve Francii je to přes 30 %, v České republice v roce 2008 podle údajů, které dělají evropské statistické agentury, je to 18,7 %, přičemž evropská sedmadvacítka má průměr 26,4 %. Jsme s Polskem jediný stát, kde tento podíl oproti roku 2000 klesl. Místo toho, abychom se přibližovali aspoň průměru evropské sedmadvacítky, tak se tomuto průměru vzdalujeme, protože tento průměr je zachován.

Jak se tedy chováme v této oblasti vůči vlastnímu obyvatelstvu? Hovoříme o úsporách, ale ty úspory hledáme tam, kde by se měly hledat pouze při systému, který je zneužíván, ale ne tam, kde se ubírá v případě potřeby.

Vezmu jiný údaj. Otázka podpory v nezaměstnanosti nebo v aktivní politice zaměstnanosti. I zde výdaje od roku 2009 výrazně klesají. Je to zvláštní, když v době krize, v době vysoké nezaměstnanosti zrovna tato oblast na svých výdajích šetří. Kdy jindy by měl občan České republiky potřebovat stát než právě v době, ve které potřebuje pomoc? Pomoc, kterou si předplatil také v rámci sociálního zabezpečení ve státní politice zaměstnanosti. A jestli zde bude někdo říkat, že to platí zaměstnavatel, tak musím říci, že daně z toho platí ten zaměstnanec. Další srovnání - rok 2010, 2011, státní sociální podpora. Úspora - přídavky na děti minus téměř 380 mil., sociální příplatek minus 2,321 mld. - i když tam, uznávám, došlo k určité transformaci -, porodné, rodičovský příplatek, všude to jsou více než miliardy korun. Rozdíl ve státní sociální podpoře mezi rokem 2010 a 2011 je minus 4 mld. 786 mil. 259 tis. Ano, vláda si může tleskat, ministerstvo zajistilo úsporu ze státního rozpočtu, ale ty 4,786 mld. chybějí u těch potřebných.

Vývoj nezaměstnanosti - to je údaj, kterým se pan premiér chlubil. Pátí v Evropské unii. Podívejme se na ten problém trošičku podrobněji. Ano, máme něco přes půl milionu nezaměstnaných, ale když se podíváme, tak vedle nezaměstnaných máme 502 tisíc - přes půl miliónu lidí - v předčasných důchodech. To už máte více než milion lidí. Nemám spočítáno, kolik máme studentů, kteří se zbytečně dlouho drží na studiích a živí je rodiče. To jsou další pracovní místa, která v nabídce na pracovním trhu nejsou. A vedle toho je tu nemálo těch, kteří byli ze systému registrace nezaměstnaných vyřazeni a v evidenci nejsou. Čili ano, tabulka, grafy, statistiky vůči Evropské unii - zatleskejme si, jsme dobří, protože jsme řešili především nezaměstnanost na úkor důchodového účtu.

Nechci říci, že bychom měli zrušit předčasné důchody, protože ti občané většinou nemohli najít zaměstnání na trhu práce, ale nemůže stát přece říkat, že to bude sanovat ze solidárního důchodového pojištění. A jestli to dnes doplácí z daní, tak by to neměl být argument k tomu, že je třeba důchodovou reformu ještě dále přestavět.

A tak se dostáváme k situaci, když vezmeme za základ rok 1993, že ekonomicky neaktivních obyvatel narostlo v České republice téměř o 25 %. To je varující. Žádný stát, ani úspěšný sociální stát, neutáhne takovou armádu lidí, kteří stojí mimo ekonomickou aktivitu.

Podíváme-li se na průměrnou hrubou měsíční mzdu, která by měla kopírovat taky nějak úspěšnost ekonomiky, tak vidíme, že v roce 2010 index reálné mzdy činí 100,4 %, v roce 2011 100,3 %. Kupní síla v podstatě stagnuje. Stagnuje-li kupní síla, je to samozřejmě taky známka, že životní úroveň občanů neroste. Jsem u relace důchodu a mzdy. Jestliže někde v 90. letech jsme hovořili, že poměr průměrné hrubé mzdy k průměrnému důchodu činí 57,4 %, pak jsme se dostali a propracovali postupně něco nad 40 %. Ale to, co je připraveno a máme už v Poslanecké sněmovně a mohlo by spadnout pod stůl, pokud dneska vláda nedostane důvěru, je změna valorizačního vzorce důchodu. Víte, na tomto problému je - řeknu to slušně - nepěkné to, že ti bohatší mají plnit rozpočet pouze po tři roky, ale seniorů se to dotkne už do konce jejich života.

Uvedu příklad. Jestliže v roce 2013 - a vycházím z dokumentu, který jsme obdrželi - má být snížení oproti současnému valorizačnímu vzorci o 272 Kč měsíčně, znamená to, že za celorok je to 3 264 korun. V roce 2014 se uvádí, že snížení bude o 188 korun. No jo, ale k těm 188 korunám musíme také připočíst těch 3 264 korun z minulého roku, čili celorok za rok 2014 2 256 plus 3 264 - a už jsme na 5 520 korunách, což ztrácí důchodce v roce 2014. A to k tomu už nepřipočítávám, že se mu valorizuje ta nižší valorizace z toho nižšího základu, kterého dosáhl za rok 2013. A v roce 2015 se hovoří, že snížení je o 166 korun, což je za celorok 1 992, plus předchozí roky, celkem 7 512 korun, o které přijde důchodce za tři roky. Plus tedy ta ztráta kumulovaných procent při valorizaci z nižších základů. Ztráta tedy za tři roky celkem je 16 296 korun. A od roku 2016 se dá říci, že se všechno vrátí zpátky. Jenže těm, kteří budou platit větší daně, mzdy rostou a oni nastartují s nižšími daněmi na mzdy, které za tři roky budou mít. Ovšem každý ten důchodce bude mít - a teď mluvím o tom průměrném starobním důchodu - o 626 korun nižší základ, se kterým půjde do roku 2016 i do těch dalších let, a o tuto částku se mu samozřejmě bude i méně zhodnocovat ta nová valorizace.

Tím chci říci, že je to elegantní způsob, jak snížit reálnou hodnotu důchodu postupnou salámovou metodou napořád. Napořád, pokud se nevymění samozřejmě politická garnitura a nepřijme jiné zákony.

A teď krátce k problému nominálních a reálných čistých měsíčních příjmů, neboť parketa pana premiéra už v době, když byl ministrem práce a sociálních věcí, byla vždy o tom, jak přispěl stát k tomu, aby se rodinám s dětmi žilo lépe. Takže statistika za rok 2010. Zaměstnanec bez dětí - čistý měsíční příjem na osobu 18 118 korun. Zaměstnanci s dětmi - čistý měsíční příjem na osobu 10 796 korun, téměř o 8 tisíc méně. A rodiny nízkopříjmové s dětmi - čistý měsíční příjem na osobu 3 962 korun. Jestliže všechny ty příjmy předchozí jsou jakž takž indexovány nad sto procenty, tak u rodin s dětmi, těch nízkopříjmových, je index reálných příjmů meziročně 98,4 % a k roku 1989 91,9. Čili reálná hodnota příjmu klesá. Proto se nedivme, že u těchto rodin činí sociální příjmy 43,1 %, což je samozřejmě hodně, ale je to také zásluha výše mezd, nezaměstnanosti apod. Ještě mi dovolte pár poznámek k progresivně degresivní dani v České republice. Ano, přišel s tím už kdysi kolega Tlustý, pak převzal superhrubou mzdu pan ministr Kalousek a jsme v situaci, kdy od příjmu 142 254 korun vlastně mzda roste díky tomu, že se snižuje daň. Daň se snižuje také proto, že jsou zavedeny stropy na všeobecné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení a státní příspěvek zaměstnanosti. Musím říci, že tento experiment se opravdu povedl! Předpokládám, že nemá nikde jinde v jiných zemích obdoby.

Ještě poslední poznámku mi dovolte k problému druhého pilíře - druhého pilíře důchodového systému. Ano, je to cesta, jak privatizovat důchodové účty. Je to systém, jak převést z politiky státu na jednotlivce jeho zodpovědnost. Ale je to také cesta, jak oslabit solidaritu a zajištění na rizika, která si občan zajišťoval dlouhodobě prostřednictvím svého státu. Již dnes je v třetím pilíři 70 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Je to více než 4,5 milionu občanů. Když se podíváme na ten růst, tak dokonce zjistíme, že v rámci tohoto systému je pojištěno i 24 % seniorů, kteří by už měli čerpat, a ne využívat ještě možnosti toho systému.

I penzijní fondy říkaly, že jsou na hranici možného, a tak bylo třeba vymyslet něco nového. Něco nového je druhý pilíř, který oslabí nejenom finanční prostředky ve státním pilíři, ale oslabí i solidaritu v České republice. Oslabí solidaritu nejenom generační, ale i mezigenerační. A skutečnost, kterou ukazují některá srovnání třeba za rok 2008, jak byly v Evropě, ale i jinde ve světě zhodnoceny úspory, kdy došlo v Irsku k propadu 37,5 %, a Česká republika díky likviditě a ochranným prvkům tohoto systému měla ztrátu jenom 7,2 %, by měla být varováním nejenom pro vládu, ale i pro ty občany, kteří se chtějí do tohoto nového pilíře pustit.

Dámy a pánové, děkuji těm, kteří mi věnovali pozornost. Chci jenom říci, že nejenom tyto údaje, ale i řada dalších jsou důvodem k tomu, aby tato vláda naši podporu neměla.

Já chápu, že se některé nepříjemné věci musí zabalit do hezké formy, takže přesně tak chápu to poděkování. Já jsem paní premiérce neděkoval, protože si myslím, že ona, ale nejenom ona, ale i její předchůdce pan bývalý vicepremiér John na poli boje s korupcí moc nepředvedli, ale když se stala tou vicepremiérkou za stranu, kde se dva roky fungovalo zvláštním způsobem, tak zřejmě pro některé věci nemá smysl. Například pro ty věci, že rozhodují především orgány činné v trestním řízení, ty ve věci jejích bývalých spolustraníků rozhodly, kdežto v mém případě rozhodly přesně opačným způsobem. To znamená, že jsem byl shledán ve směru příslušných podezření zcela nevinným. Takže bohužel, ale tímto způsobem se u nás prošetřují korupční záležitosti. Tam, kde se to hodí, se říká nepravda. Tam, kde se to nehodí, zavřou se oči.

Pozn. k vystoupení Karolíny Peak. ... Některým kolegům bych ráda poděkovala adresně. Panu poslanci Dolejšovi prostřednictvím paní předsedkyně za to, že se mu zdá vládní boj s korupcí nedostatečný a nabízí vlastní zkušenosti poslance, který za milion korun do stranické pokladny přislíbil změnu loterijního zákona.

Paní předsedkyně, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, já bych nebýval vůbec vystupoval nebýt posledních dvou vystoupení. Jestliže někdo místo politické strany založí ziskovou organizaci Politika, s. r. o. (zesíleným hlasem), a pokusí se tady poučovat Karlem Havlíčkem Borovským, tak mě to opravdu uráží!

Pozn. k vystoupení Peak a Bárty. Bárta ... Stejně tak koaliční smlouva jasně říká: Přidáme učitelům. Jasně říká, jak přidáme učitelům. Přesto realita je taková, že se učitelům spíše platy budou snižovat. A koneckonců jedna z posledních bitev, v zásadě předposlední bitva, která byla svedena v rámci staré koalice, se dotýkala přesně tohoto bodu. Mám potřebu tady připomenout slova Karla Havlíčka Borovského, který říkal: "Jsou toliko dvě strany politické na světě - strana poctivých a strana nepoctivých. Poznáte je podle toho, kterak školství podporují." ...

Národní muzeum je nejstarší muzejní ústav v Čechách. Bylo založeno jako „Vlastenecké muzeum“ roku 1818 slavnostním provoláním zemské šlechty. Dívám se ze schodiště nad fontánou Národního muzea přes hlavy ostatních, před sebou máme plné Václavské náměstí a mimoděk vzpomínám na tento pohled z let 1968 i 1989, které mě natrvalo utkvěly v paměti. Tehdy jsem zde mohl být „u toho“ a shodou okolností sledovat tehdejší události. Události, které poznamenaly životy nás všech. Kdyby tak socha sv. Václava byla skutečnou, nikoliv pomyslnou pamětí…

Česká politika zažívá zajímavý chemický pokus. Bývalá vládní strana Věci veřejné se prohlásila za konstruktivní opozici a nyní se pokouší napojit na ČSSD, která se prohlašuje za opozici bez přívlastku. Spojením sil těchto dvou stran vznikne unikátní opozice zmítající se mezi vládou a svými voliči. Takové hodně nakvašené ovocné víno, ale také velmi nechutné víno.

Praxe v Poslanecké sněmovně ukáže, zda Bohuslav Sobotka na tuto hru přistoupil a pokusí se tak rehabilitovat Věci veřejné, navázané na nepravomocně odsouzeného Víta Bártu, v jejichž čele dnes fakticky stojí jeho manželka Kateřina Klasnová.

Na začátku roku ministr financí Miroslav Kalousek (TOP09) definitivně potvrdil, že radnice Prahy 7 se musí k 31.12.2015 vystěhovat z nájmu v budově bývalé Státní plánovací komise na nábřeží kapitána Jaroše. Boj o to, zda, kde a za kolik postavit novou radnici či rekonstruovat některou již postavenou budovu, nebo jít do pronájmu se dál přiostřuje. A tak zastupitelské kluby TOP09 a SZ a ED-SNK přišly s nápadem uspořádat místní referendum. Ať se občané vyjádří. Představitelé přípravného výboru na konání referenda rádi líčili ve sdělovacích prostředcích, jak v třeskutých únorových mrazech sbírali podpisy občanů. První kontrola úřadu uskutečněná podle zákona zjistila, že část podpisů je nečitelná, či nejde o občany Prahy 7. Což se opravdu může stát, takže přípravný výbor vše napravil a počet podpisů dosáhl požadovaných 10% občanů městské části. Už se objevovaly nadšené titulky, že v Praze 7 bude první místní referendum.

Potíž je v tom, že otázky navržené na vypsání referenda musí odpovídat zákonným podmínkám. Už na únorovém zasedání obdrželi členové zastupitelstva dva právní rozbory, a to stanovisko odboru veřejné správy ministerstva vnitra k otázkám pro místní referendum a odborné stanovisko doc. JUDr. Martina Kopeckého, CSc. V obou dokumentech byla řada argumentů k nepřípustnosti navržených otázek zejména proto, že nebyly jasné a srozumitelné, jak vyžaduje zákon, v jednom případě bylo poukázáno i na rozpor se zákonem o hl.m. Praze. Přípravný výbor tedy měl dost času zpracovat vlastní argumentaci, což se nestalo. Na dubnovém zasedání zastupitelstva pouze vystoupil zástupce přípravného výboru Jan Čižinský (KDU-ČSL, není zastupitel) s několika ústními výhradami. Přítomný M. Kopecký po diskusi trval na svém stanovisku. A upozornil na věc, která mnou otřásla. Podle jeho názoru, kdyby referendum s takto položenými otázkami proběhlo, kterýkoli občan ho může u soudu napadnout. „Nepodceňoval bych přesné vymezení otázek,“ poznamenal. Představa, že pozveme občany k referendu, o němž předem víme, že by mohlo být soudem zrušeno, mi připadá jako velký hazard s důvěrou občanů. Už tak je v současné době jejich mínění o politicích značně otřesené. Považovala bych takový postup za skutečně „strašnou blamáž“, jak z mého vystoupení citoval deník Právo.

Proto jsem vypsání místního referenda s otázkami, které podle právních rozborů, ale i podle mého názoru nesplňují zákonné podmínky, nepodpořila. Je jistě škoda, že iniciátoři akce nevěnovali více času formulaci otázek. Nebudu teď rozebírat jednu po druhé. Chci však upozornit, že místní referendum není hračka, ale má velký dopad na pocit občanů, že se mohou na rozhodování spolupodílet. Pokud by výsledky referenda byly soudem zrušeny po jeho konání, tak by se mohli občané právem cítit podvedeni. Přípravný výbor oznámil, že se obrátí na soud, aby rozhodl o přípustnosti otázek a o vypsání referenda. Je to jistě lepší, než riskovat zklamání občanů z marného pokusu o hlasování.

V těchto dnech jsme se dozvěděli, že novým ředitelem ochranné služby má být náměstek policejního prezidenta Vladislav Husák. Policejní prezident Petr Lessy přitom před měsícem přijal jeho rezignaci v souvislosti s případem vyšetřování vlivného lobbisty a podnikatele Romana Janouška. O toto místo měl zájem rovněž bývalý ředitel Národní protidrogové centrály a bývalý první náměstek ministra vnitra Peciny Jiří Komorous, který v současné době pracuje právě u ochranné služby a dokonce ještě s dalším uchazečem postoupil do druhého kola řízení. I přes skutečnost, že Husák má bezesporu velitelské schopnosti a osvědčil se při organizaci a řízení řady konkrétních bezpečnostních opatření, a to i v mezinárodního rozsahu, jak konstatoval i policejní prezident Lessy, se domnívám, že vzhledem k jeho možným nadstandardním kontaktům s některými politiky i s ohledem na problematický postup policie při zatýkání Janouška by bylo jeho působení právě u tohoto útvaru nevhodné.

Nic na tom nemění fakt, že inspekce neshledala, že by někdo z policistů v případu Janouška přímo porušil zákon. Například právě J. Komorous má zcela srovnatelné odborné předpoklady a není spojován s žádnou podobnou kauzou. Ve všech dosud zastávaných funkcích, např. jako ředitel Národní protidrogové centrály či jako 1. náměstek tehdejšího ministra vnitra Peciny, prokázal, že má jasnou představu, jak řešit i ty nejpalčivější problémy, kterými se ministerstvo vnitra a policie zabývaly. Vždy zastával jasná a konkrétní stanoviska. Ani výhrady některých politiků k Jiřímu Komorousovi se netýkaly oblasti odborných schopností policisty. Souhlasím proto se stanoviskem odborů Unie bezpečnostních sborů - MV, které požaduje od policejního prezidenta, aby své rozhodnutí jmenovat V. Husáka do funkce ředitele ochranné služby přehodnotil.

Kromě této otázky se MV znovu začalo zabývat i funkcí policejního prezidenta. Ministr vnitra Kubice zadal personálnímu odboru, aby vypracoval zprávu o tom, jak proběhlo jmenování policejního prezidenta do funkce. Mezi Kubicem a Lessym se několikrát v minulosti objevily spory a ministr vnitra zřejmě již poněkolikáté hledá cesty, jak se policejního prezidenta zbavit. I přes skutečnost, že lze k policejnímu prezidentovi Lessymu mít řadu výhrad, je nutné vzít v úvahu, v jakém stavu policii převzal, a také tlak, který je na něho ze strany ministra vnitra vyvíjen. Nemyslím, že by jeho případný nástupce byl schopen úkoly za současného stavu plnit lépe. Je také třeba posuzovat důvody, které ministr vnitra uvádí k jeho rezignaci. Návrhy, které policejní prezident předkládá ke zlepšení situace u policie, jsou ministrem odmítány a považuje je za důvod k jeho odvolání.

Jeví se mi to tak, že se ministr vnitra Kubice věnuje častěji různým personálním změnám, než odbornému řízení svého resortu, což policii nijak neprospívá a vytváří to mezi policisty nejistotu. Otevírá se tak otázka, zda by ke zlepšení celkového stavu v Policii ČR, Hasičském záchranném sboru a ostatních bezpečnostních sborech nepřispěl spíše odchod současného ministra vnitra Jan Kubiceho, který, jak se zdá, buď na svou funkci nestačí, nebo příliš podléhá různým politickým tlakům.

Ministr zdravotnictví Leoš Heger ve středu arogantně odmítl jednat se zástupci Národní rady pro zdravotně postižené, kteří za ním přišli na „jeho“ ministerstvo, pod záminkou, že nechce zviditelňovat jejich předsedu V. Krásu.

Pravdou ovšem je, že nekompetentní a nepromyšlené kroky ministra za TOP 09, úporně prosazující asociální program této strany s nálepkou „jen pro bohaté“, způsobily obrovské problémy těm, které zdravotní péči nutně potřebují. Nejdříve jim jeho stranický kolega Drábek pod záminkou zneužívání sebral část životně potřebných dávek, aniž by se jejich zdravotní stav jakkoliv zlepšil, a nyní jim i ostatním pacientům pan Heger svými asociálními vyhláškami a zákony soustavně ztěžuje přístup k nutné zdravotní péči.

Pan Krása, v minulosti též pravicový politik a bojovník za novou, ne zcela povedenou podobu zákona o sociálních službách, se nyní snaží spolu s ostatními zástupci opozice, odborů a pacientských organizací upozornit na neúnosný život zdravotně postižených. Právě jejich tíživá situace se pod náporem tupých škrtů současné pravicové vládní koalice - v podobě navyšování poplatků, doplatků za léky a další spoluúčasti pacientů - soustavně mění k horšímu. Je načase, aby pan ministr spolu s celou, dnes již nelegitimní vládou, opustil svůj post.

A jsou tu další avizované kroky ministerstva školství. Ředitelé škol již ví, jak moc budou muset snížit osobní ohodnocení svých zaměstnanců. Číslo 2,15 % se na první pohled zdá být relativně nekonfliktním, ale když ho převedeme na reálnou částku, vyjde nám minimálně 500 Kč. Při souběžném zdražování to rozhodně není málo. A to se týká jen Prahy, kde jsou na tom pedagogičtí pracovníci relativně nejlépe. Takže na „okrajových“ vesnických školách, které ale plní neméně důležitou roli a kvalitu výuky musí zajistit stejnou, může jít až o částku jeden tisíc korun.

To ale není všechno. Podle dostupných zpráv to jde dokonce tak daleko, že ředitelé budou nuceni sáhnout na ještě nedávno nedotknutelné tarify a učitelům se plat nebude automaticky zvyšovat s délkou praxe. Chápu tak tak, že vláda nutí ministerstvo ušetřit ber kde ber.

KSČM to považuje za typických příklad současných tupých a nepromyšlených škrtů vlády, s nimiž zásadně nesouhlasí. Zapomnělo se, že vzdělání by mělo být prioritou, a to bez ohledu na právě vládnoucí politickou stranu. Základ vzdělanosti je v kvalitním školství, a pokud budou učitelé i nadále podhodnocováni a nebude uznávána závažnost jejich role ve společnosti, při vzdělávání i výchově dětí, potom to povede jen k další degradaci školství jako takového. Nemluvě o tom, že učitel, který je sám ve stresu, protože má problémy s obživou vlastní rodiny, bude daleko obtížněji nacházet cestu k pozitivní motivaci svých žáků, často rovněž poznamenaných současným rozkladem základních principů slušného mezilidského soužití a různými problémy jejich vlastních rodin.

Je to doslova hazard s budoucností národa a současná „úspora“ pár milionů se nám tak může velmi nevyplatit. Navíc se právě zde ukazuje, jak nepravdivé a účelové je tvrzení vlády, která se při svých škrtech neustále ohání budoucností našich potomků – tyto škrty budou mít právě i na jejich budoucnost, která s kvalitou vzdělání zcela jistě souvisí, velmi negativní dopady.

Vzdělání je opět popelkou. Oslavné tirády kolem zvyšování platů učitelů ztratily lesk a nastupuje tvrdá realita. Nejenom, že byl zrušen tzv.věkový automat, čímž došlo k tomu, že kantoři nemohou počítat se zvyšováním platu v souvislosti s odpracovanými léty za katedrou, ale ještě se jim plat sníží. A to dost citelně.

Ministerstvo školství totiž počítá od května se škrty ve výši 2,5 miliardy korun. Učitelé, kteří nesou zodpovědnost za vzdělání, a tím za budoucnost této země, kteří nezřídka nahrazují rodinu, co se týče výchovy, tak přijdou o 500 až 1 000 korun měsíčně.

A to nemluvím o přímo zoufalé situaci nepedagogických zaměstnanců, kteří mají už dnes tak mizerné platy, že se propadají vyloženě na dno. Nedovedu si představit jejich další snížení. Kromě toho jsou tito zaměstnanci škol, tedy kuchařky, uklízečky, hospodářky a školníci ministerstvu školství tak na obtíž, že si dlouhodobě pohrává s myšlenkou přehodit zodpovědnost za jejich financování na obce.

Kam by to spělo, si asi každý dovede představit. Snížení platů ve školství, nepromyšlený návrh na změnu financování regionálního školství či návrh na propuštění 17 tisíc učitelů do dvou let, to jsou jen některé střípky z vládních nápadů, které jsou hrozbou pro naši zem.

Členové této vlády, kteří působí našemu státu značné škody a miliardové ztráty, berou nezasloužené vysoké platy a zaměstnanci škol, jež odvádějí poctivý kus práce na poli vzdělanosti našich dětí a mládeže, počítají každou korunu a ještě mají být víc a víc okrádáni. Je to nehoráznost a vláda Petra Nečase by měla okamžitě odstoupit.

V poslední době se opět hovoří o podivném hospodaření Brandýské nemocnice. Vraťme se trochu do historie, do roku 2007. Když se pan Bendl, bývalý hejtman Středočeského kraje, se svými spolustraníky rozhodl prodat 10 krajských nemocnic, prodali brandýskou nemocnici společnosti PP Hospitále, s.r.o. Dačice, zapsané do rejstříku 20.1.2005 s následujícím předmětem podnikání: hostinská činnost; nakládání s odpady; praní, žehlení, opravy a údržba oděvů, bytového textilu a osobního zboží; provozovatel nestátního zdravotnického zařízení;realitní činnost; pronájem a půjčování věcí movitých; činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců; reklamní činnost a marketing; pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti; zprostředkování obchodu a služeb. Společnost zde uváděla základní kapitál ve výši 200 000 Kč.

V Bendlově privatizaci tato společnost získala celou nemocnici Brandýs nad Labem včetně pozemků mimo areál nemocnice, dvou domů a polikliniky v Čelákovicích za cenu 7,8 milionů a s „povinností“ investovat do dvou let 13 milionů Kč. Když jsme argumentovali, že cena je velmi podhodnocena, tvrdil pan exhejtman, že nikdo ještě nemocnice neprodával, a tak nikdo neumí jejich cenu stanovit. Co na tom, že cena byla znalcem stanovena necelý půlrok před tím, při vkladu do ON Kolín a.s., a činila 48 400 000 Kč, bez závazků ve výši 37 087 000 Kč. Podle privatizační smlouvy firma nesměla majetek prodávat, pokud k tomu kraj nedal výslovný souhlas. Toto ustanovení však nebylo žádnou překážkou, a tak ještě tentýž rok prodali polikliniku v Čelákovicích za tři miliony a dům na náměstí v Brandýse za 2,6 milionů Kč. Výtěžek z prodeje prý půjde na částečnou úhradu dluhu nemocnice, který v té době byl cca 35 milionů. V roce 2008 pak společnost PP Hospitals spolu s nemocnicí koupila společnost Medigroup Martina Vojtíška. A ten v prodeji pokračoval – městu Brandýs n.L. prodal pozemky za 38 milionů Kč – do dnešního dne město tyto pozemky nijak nevyužívá, jde o podmáčenou louku. Dům v hodnotě 5,8 milionů si pan Vojtíšek nechal pro sebe. Ani tyto finance nešly na umoření dluhu, ale naopak 16 milionů z toho podle účetnictví bylo posláno firmě JK Profit, kam cestu nenašly, ale dorazily na účet firmy IPC, kterou vlastní pan Vojtíšek. V říjnu 2010 pan Vojtíšek brandýskou nemocnici prodal firmě Clear´s Group a dluhy v té době již činily 75 milionů Kč. Nový (současný) majitel nemocnice pan Švikovský po koupi prohlásil, že má s brandýskou nemocnicí velké plány, že chce nemocnici přebudovat na nemocnici evropského formátu a špičkové nestátní zařízení v České republice.

Jaká je skutečnost? Nemocnice se utápí v soudních žalobách a dluzích, i když další insolvenční návrh byl v únoru zamítnut. Oddálena je také hrozba RWE o zastavení dodávek plynu, kde došlo k dohodě o uhrazení dluhu sedmi splátkami do října letošního roku. Stále však není vyjasněna otázka 150 milionů Kč, které dle auditu zadaného panem Švikovským byly z nemocnice vytunelovány. Objevují se další pohledávky, které majitel nemocnice víceméně odmítá, ale věřitelé na nich trvají a není jisté, jak dlouho budou ještě trpěliví, než bude znovu podán insolvenční návrh na společnost. Nebezpečí krachu nemocnice stále visí ve vzduchu a bohužel tím by byly de facto smazány i všechny dluhy.

(25.4.2012) V úterý 24. dubna 2012 se v tiskovém středisku PS konala tisková konference KSČM. Zúčastnila se jí poslankyně PČR a stínová ministryně KSČM pro rezort zdravotnictví Soňa Marková a předseda Poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Tématem byly nejnovější předkládané změny ve zdravotnictví a aktuální politická situace.

Dovolte mi v této hektické době vyjádřit s k tomu, co už dlouhodobě hýbe českou společností. Aktuálně vyjadřuje 79 % nespokojenost s touto situací, a to je nejvíce za poslední dva roky. Nelze se tomu ani divit, protože každý desátý Čech se již dnes nachází na hranici chudoby a na zhoršující se situaci se jistě podepisuje i vliv tzv. zdravotnické reformy.

Dvě třetiny občanů ČR se aktuálně domnívají, že nové zdravotnické zákony nepřinesou lepší zdravotní péči, ale jejich hlavním cílem je získat více finančních prostředků od pacientů. Co mě k tomuto tvrzení vede. Jestli si vzpomínáte na slova ministra Hegera, který řekl, že zákony přinesou pacientům řadu změn k lepšímu. Jistě je třeba se pana ministra ptát, jestli změnou k lepšímu je navýšení poplatků za jeden den v nemocnici ze 60 na 100 korun, které odvedou dvě mld. korun právě z kapes pacientů. A tyto poplatky se nezapočítávají do sociálního limitu. Nebo jestli změnou k lepšímu je slibované další navýšení tzv. regulačních poplatků, které ovšem nic neregulují, u lékaře ze 30 na 50 korun. Nebo dokonce 200 korun a více za návštěvu ambulantního specialisty v případě, kdy to nedoporučí praktický lékař. Je zajímavé, že se proti tomu ohrazují i samotní ambulantní specialisté.

Je změnou k lepšímu i vyřazení tzv. levných léků, doplňkových a podpůrných přípravků do 50 korun z úhrad a ušetření l mld korun právě na úkor třeba důchodců. Nebo i zavedení tzv. nadstandardů. Zatím tyto seznamy pro bohaté jsou celkem krátké. Čeká se na rozhodnutí Ústavního soudu, aby mohla být zdravotní péče konečně rozdělena pro ty, kteří jezdí autem za 3 miliony a pro ty, kteří jezdí tramvají nebo chodí pěšky, jak odhalil prof. Pafko nahou podstatu této zdravotnické reformy. A podle nejnovějšího návrhu ministerstva zdravotnictví se to kupčení se zdravím bude ještě rozšiřovat, má se týkat velké části lázeňské péče, rehabilitací a právě zde je stále větší poptávka po této péči. No a také staronově zubních plomb. Při té příležitosti mě napadla známá scéna z filmu Vlasty Buriana U pokladny stál, kdy se jako pacient domáhal bahna a dostalo se mu zubů. Teď je otázka, co bude pro českého pacienta lepší. Naposledy se proti reformě ohradila i Česká stomatologická komora, která prohlásila, že to přináší stále více administrativy a pacientům problémy.

Jako příklad mohu uvést nově zavedenou nutnost souhlasu obou rodičů se zákrokem nebo výkonem, který by mohl ovlivnit dlouhodobě zdravotní stav dítěte. Tisíce rodičů dětí se tím každodenně dostávají do neuvěřitelných problémů a lékařům přibyla další administrativa. Podle zjištění České rady dětí a mládeže je tím ohroženo tisíce dětí organizátorů letních táborů, rodičů, protože nemocnice vyžadují souhlas rodičů prakticky při jakémkoli zákroku. A rodiče těžko budou chtít podepisovat plnou moc pro veškerá rozhodnutí v souvislosti se zdravotními službami.

Typická je ovšem reakce současného ministerstva zdravotnictví, které odmítá vydat rychlou upřesňující vyhlášku, a místo toho slibuje, že možná na podzim bude vydána novela tohoto hloupého opatření. To jen malý příklad pohrdání potřebami občanů ČR. Je to důkaz nekompetentnosti této nelegitimní vlády ODS, TOP 09 a VV. A také celá zdravotnická reforma je příkladem asociální snahy pouze škrtat za každou cenu na úkor těch, kteří zdravotní péči nejvíce potřebují.

I další nepromyšlené návrhy a nápady, jako např. změny ve zdravotních pojišťovnách, ve fakultních nemocnicích, spíše startují další proces privatizace zdravotnictví jako veřejné služby a také vzdalování pacientů od potřebné a kvalitní zdravotní péče.

Proto KSČM od samého počátku odmítá tyto úmyslně zpackané a řízeně asociální zdravotnické reformy ze strany vládní koalice. Opět předkládáme návrh zákona o odstropování nejbohatších příjmů, mělo by to být na jednání této schůze PS. Bojujeme za navrácení principu solidarity do systému českého zdravotnictví. Očekáváme, že právě tento náš návrh bude podpořen, protože bylo deklarováno, že i ostatní členové PS by měli toto podpořit. Očekáváme to.

Doneslo se mým uším v kuloárech, že by snad PS dnes ani neměla začít jednat. Jsem přesvědčen, že je to rozhodnutí ODS špatné, je to hazardování se zbytkem důvěry i s prostředky daňových poplatníků, protože jsou důležité body na programu schůze, které je třeba projednat. Jsme přesvědčeni o tom, že jestliže některé dosud vládní strany prohlašují, že odstropování oněch odvodů na pojistné pro zdravotní pojištění podpoří, tak tento materiál je k dispozici na této schůzi a je možné tento prorůstový a příjmový prvek přijmout a bez odkladu. Zrovna tak je k dispozici další návrh, který jsme vypracovali v PK KSČM, návrh zákona o ztrátě mandátu, který třeba i paní předsedkyně PS se dala slyšet, že by mohla podporovat. Je to aktuální.

PK KSČM si myslí a je přesvědčen, že je třeba, abychom znovu otevřeli otázku kauzy Promopro. Víte, že v uplynulých týdnech došlo i k zatýkání jednotlivých aktérů a my bychom rádi, aby celá kauza byla vysvětlena alespoň v rámci, který jsme požadovali – jaká je zodpovědnost příslušného ministra. Za současné politické situace není možné, aby PS s čistým svědomím a s vědomím plné odpovědnosti mohla rozhodovat o tak zásadním majetkovém přesunu, jaký je obsažen v zákoně o církevních restitucích. Takže je třeba jej přinejmenším vyřadit z programu této schůze a odložit na klidnější doby, přijdou-li takové. Kdy by se znovu projednaly ty sporné otázky, které návrh zákona obsahuje. A konec konců jsme přesvědčeni, že páteční termín pro projednávání bodu důvěra vládě v ČR je příliš pozdní. Jednotliví aktéři této trapné komedie, které jsme svědky v posledních dnech a týdnech, přeci už včera prohlašovali, že věci jsou vyřešeny a že zařazení bodu projednání důvěry vládě ČR je možné neoddalovat. Možná proto, že připravujeme tento návrh – jeho zařazení – na dnešní den, tak se rozhodli bojkotovat tento průběh schůze. A já vyslovuji generální nesouhlas PK KSČM s takovým postupem.

Když mluvím o důvěře vládě, prohlašuji, že všichni poslanci a poslankyně KSČM budou při projednávání bodu důvěra vládě přítomni v PS, budeme velmi aktivní i co se týká našich vystoupení. A i když jde o pátek, jsme připraveni jednat i po 19, 21 či 24 hodině, aby došlo k hlasování.

Poslední zmínka – jsme připraveni podporovat aktivně případný bod – vyslovení nedůvěry vládě ČR – přestože před několika málo se tento bod v PS objevil. A kdo z vás jste byli v sobotu na Václavském náměstí, zajisté se nebudete divit tomu, že KSČM by měla velké pochopení pro případnou generální stávku. Dokonce si myslíme, že situace k ní dozrává. Pokud vláda neodejde a nebudou vyhlášeny nové volby, které by znovu rozdaly karty, tak se ta „hrozba“ generální stávky velmi reálně přiblíží. My máme pro tuto náladu ve společnosti velké pochopení.

Je možné zařadit jako bod schůze hlasování o důvěře a šlo by to už dnes nebo zítra ráno. Nepřijme-li PS žádné usnesení po dobu delší než 120 dnů, tak je rozpuštěna. Je to také jedna z možností, jak dospět k předčasným volbám. Zatím se o této možnosti nehovoří, protože je příliš zdlouhavá. Občanům jde zejména o to, a my to vnímáme, aby případné předčasné volby byly co nejdříve.

PS rozhoduje hlasováním, je v tomto směru naprostým suverénem. A pokud návrh přijde na řešení, rozhodne se hlasováním. Opozice sama o sobě nemá dost síly, aby tomu zabránila.

Vláda včera smetla ze stolu dva poslanecké návrhy KSČM. Odmítla nejen referendum k majetkovému vyrovnání s církvemi, ale i možnost zbavit mandátu zákonodárce, kteří se dopustili trestných činů, či zradili svůj program.

Vláda se postavila proti referendu o církevních restitucích dle očekávání. Autor tohoto legislativního návrhu, stínový ministr spravedlnosti Stanislav Grospič, přesto považuje postoj vlády v této věci za nehorázný. »O čem jiném by měli lidé v referendu rozhodovat než právě o takovýchto zásadních věcech?« zeptal se Grospič a poukázal přitom na pokrytectví například Karolíny Peake, která vždy halasila, jak moc princip referenda podporuje.

Samotný zákon o vyrovnání s církvemi považuje Grospič za krajně nebezpečný. »Není to nic jiného než velkorysý tunel. Ukazuje se, že kdyby zejména katolická církev měla u soudu dokázat vlastnictví nárokovaného majetku, dostala by se do vážných potíží. Vládní návrh se pokouší této nepohodlné povinnosti církve zbavit, a to bez ohledu na hospodářskou situaci státu,« řekl Haló novinám Grospič, který připomněl, že poslanec ODS Marek Benda se při projednávání zákona ve výborech dokonce pokoušel do něj protlačit prolomení Benešových dekretů ve vztahu k církvím. »Buďme připraveni na to, že vláda se nebude štítit prolomit nejen hranici roku 1948, ale dokonce i roku 1945,« varoval Grospič.

Nečasův kabinet odmítl i novelu, která počítá s tím, že by přišel o mandát zákonodárce pravomocně odsouzený k nepodmíněnému trestu pro úmyslný trestný čin. V případě přeběhlictví by o zániku mandátu rozhodoval Nejvyšší správní soud, zákonodárce by se mohl odvolat k Ústavnímu soudu.

»Je to jako mluvit o provaze v domě oběšencově,« zavtipkovala na tiskové konferenci po zasedání vlády vicepremiérka Karolína Peake, která se sama čerstvě stala přeběhlíkem a jejíž nedávný neformální stranický šéf byl odsouzen za korupci a odmítl se mandátu vzdát. Snad i proto vláda řekla návrhu KSČM jednoznačné NE. Prý by šlo o zavedení »vázaného mandátu« jako za první republiky, a to je proti duchu našeho současného ústavního pořádku.

Tato argumentace jednu z předkladatelek návrhu, poslankyni KSČM Zuzku Bebarovou-Rujbrovou, spíše pobavila. »Zajímavé na tom je, že přípravu stejného návrhu – aby poslanec ztrácel mandát při spáchání úmyslného trestného činu – ohlásila i předsedkyně sněmovny za ODS Miroslava Němcová. Uvidíme, zda vláda bude hodnotit stejně i její návrh,« pousmála se Bebarová-Rujbrová. Je si jista, že podobné ustanovení nemůže nijak znásilňovat ducha ústavnosti, když již platí pro volené zastupitele všech stupňů státní správy, s výjimkou právě jen parlamentu. Bebarová-Rujbrová, která je rovněž senátní kandidátkou KSČM ve volebním obvodu Svitavy, si je vědoma, že druhá část novely, namířená proti poslancům, kteří opustí program, za nějž byli zvoleni, je spornější a může připomínat praxi první republiky, na druhou stranu si nemyslí, že by prvorepublikový systém byl nedemokratický a devastující ideu parlamentarismu. Poslankyně věří, že při projednávání ve sněmovně se podaří prosadit alespoň jeden z navrhovaných principů.

Vláda urychleně předložila Poslanecké sněmovně novelu zákona o důchodovém pojištění (

), ve které navrhuje snížení valorizací důchodů. Tento návrh odhaluje její předchozí manipulace či lži. Vždy totiž bylo řečeno, že důchodová reforma se nedotkne stávajících důchodců a osob v předdůchodovém věku. Také bylo tvrzeno, že vláda zvyšuje DPH, aby mohla dofinancovat chybějící peníze na důchodovém účtu a nemusela důchody snižovat. Rovněž při snižování vyměřovacího základu pro výpočet nových důchodů bylo konstatováno, že se takto vzniklá ztráta dorovná valorizací. Všechna tato tvrzení lze doložit.

Představitelé koalice se nyní vymlouvají na „novou“ ekonomickou situaci a argumentují, že valorizace každoročně výrazně navyšují výdaje státu na důchody. Udržení reálné hodnoty důchodů, jakož i poměru relace důchodu ke mzdě, vláda odmítá vyřešit prostřednictvím nově vytvářených zdrojů. Naopak přichází s návrhem na přechodnou dobu (léta 2013 až 2015) snížit výši valorizace důchodů. A to o 2/3 inflace dle obecného spotřebního koše zboží a služeb. Stanovené parametry jsou takto tvrdší, neboť spotřební koš důchodců má jinou skladbu, která se v úvahu nebere.

Důvodová zpráva MPSV odhaluje skrytě či otevřeně některé podrobnosti. Podle diskutabilních prognóz a průměrných výpočtů dojde za tři roky kumulovaně ke snížení reálné výše důchodů cca o 13,1 procentních bodů, stát uspoří na důchodcích - výdajích za tyto tři roky 47,8 mld. Kč a sníží se relace důchodu ke hrubé mzdě ze 41,5 procent na 38,4 procent, tedy celkový pokles o 3,1 procentní body.

Průměrný starobní sólo důchod se má jen podle prognózovaného výpočtu MPSV (odhaduji, že skutečnost bude horší) snížit oproti dosud platné legislativě měsíčně v r. 2013 o 272 Kč (celkem o 3 264 Kč za první rok), v r. 2014 měsíčně o 188 Kč (celkem o 2 256 + 3 264 = 5 520 za druhý rok) a v r. 2015 měsíčně o 166 Kč (celkem o 1 992 + 2 256 + 3 264 = 7 512 za třetí rok). Výsledkem bude po třech letech celkové měsíční snížení tohoto důchodu o 626 Kč. Ale kumulovaně ztratí tento důchodce za sledované období odhadem celkem 16 296 Kč, což ovlivní jeho kupní sílu a spotřebu, a to se nakonec celostátně promítne do výroby a prodeje zboží a služeb.

Dopady vládního návrhu nejsou zdaleka přechodné! Jelikož návrh zákona nedorovnává v r. 2016 ušlé předchozí valorizace, proto navržené tříleté snižování procentní výměry vyplácených důchodů - základu pro valorizace v následujících letech - sníží nominálně a reálně důchody natrvalo! Dle předběžných odhadů ministerstva se jedná o 626 Kč měsíčně, což je o 7 512 Kč každoročně! Bude se totiž valorizovat už jen onen po tři roky snižovaný základ. A to v kontrastu s dopady připravované progrese v daních z příjmů fyzických osob, která má na druhé straně postihnout vícepříjmové skupiny rovněž na tři roky a přinést státnímu rozpočtu více peněz. Ale mzdy, platy či odměny se této příjmové skupině snižovat nebudou, ba většinou dále porostou. Proto od r. 2016 již žádnou újmu nepocítí.

Účinnost tohoto návrhu zákona, který je kritizován širokou veřejností, má nastat nejpozději v září 2012 tak, aby vláda stihla omezit valorizaci již od příštího roku. Proto tento spěch. Avšak „díky“ deklarovaným úsporám řada nových důchodců nedobrovolně rozšíří počty občanů ČR, kteří jsou v pásmu ohrožení chudobou. Nejtvrději totiž vládní návrhy pocítí senioři s nízkými důchody, kteří budou žádat stát o podporu v hmotné nouzi. Proti této skutečnosti však vládní představitelé cynicky argumentují, že ČR je v hodnocení oblasti chudoby stále výrazně pod průměrem EU. Máme tedy co dohánět.

Také je třeba znovu a znovu zdůrazňovat, že středněpříjmovým novodůchodcům se nově navíc snižují důchody v důsledku způsobu vypořádání se vládní koalice s nálezem Ústavního soudu ČR pomocí postupné redukce výpočtových základů. Také že propad na důchodovém účtu způsobuje 500 tisíc předčasných důchodců, kteří nebyli schopni nalézt práci a že chybí peníze od několika desítek tisíc těch, kteří využívají stropy na odvody do důchodového pojištěni.

Proto poslanecký klub KSČM takovýto návrh nemůže podpořit a navrhne při jeho projednávání příští týden jeho zamítnutí.

Všichni marně doufali, že odchodem ministra Dobeše se situace v rezortu školství zklidní. Bohužel opak je pravdou. Po šarádě, kterou předvedly Věci Veřejné, se sice přestalo používat slovo školné, ale finanční selekce studentů bude probíhat pod názvem zápisné. Nejdřív to mělo být školné s možností odložených splátek, nyní to má být rovnou "na dřevo". Alespoň v něčem se koalice shodla. Žel, jako vždy, ke škodě občanů.

Nastává však další otázka: Jak vysoké zápisné bude a koho se tato povinnost má dotknout? Zatím říká každý něco jiného. Podle Nečase to má být 3000 až 3500 korun. Vicepremiérka Karolína Peake předpokládá 2000 až 4000 korun (i z toho je názorně vidět, kam ve skutečnosti směřuje mediální hra věcí veřejných na toho „sociálně citlivého“ člena koalice). Navíc nemají podle dostupných zpráv ani jasno, koho všeho chtějí „zkasírovat“ – zda se to bude od září vztahovat jen nové studenty, nebo i na ty, kteří jsou už mají nějaké semestry za sebou. Vícekrát už jsem varovala, že složité je poplatek zavést, ale zvýšit jej – to už je velmi snadné. A navíc vláda velmi spěchá, aby to stihla už letos, ovšem o nějakém systému sociálních stipendií zřejmě vůbec ani neuvažuje.

Tento plán považuji za zcela nemravný. Při odírání středních a chudších vrstev je diskriminujícím faktorem, který znemožní studia nadaným mladých lidem z nepříliš zámožných rodin. A takových „díky“ současné vládě a její „škrtací“ politice valem přibývá.

Už Josef II. a Marie Terezie poznali, že vzdělání je dobré pro stát. Mít vzdělaný národ je víc než zlato a poklady světa, ale tohle je přece vláda „rozpočtové odpovědnosti“ a její prioritou je úplně něco jiného - proškrtat se v duchu přežilé a dávno nefunkční neoliberální doktríny až na samé dno. Chudý, nevzdělaný a o svou práci se strachující člověk by měl být přece poslušnější.

KSČM opakovaně odmítá, aby se vysokoškolské vzdělání stalo výsadou bohatých, kteří si ho mohou zaplatit. Odmítáme, aby talentovaní lidé mohli dosáhnout vysokoškolského vzdělání jen za cenu zadlužování sebe i své rodiny! Školství, stejně jako zdravotnictví, by mělo být bez jakýchkoliv poplatků!

Na závěr nezbývá než dodat: Pokud si koalice zápisné ve sněmovně schválí, zavede další zákon, který bude nutné po příštích volbách co nejrychleji zrušit.

Za zcela nepřijatelnou považuji reakci ministra A. Vondry na další vývoj kauzy Promopro. Jeho vyjádření, že vyčká do rozhodnutí soudu, vnímám jako jasný projev arogance a ztráty paměti o vlastních slovech, včetně nezodpovědnosti a bezohlednosti vůči pověsti naší země v zahraničí.

Politická odpovědnost ministra Vondry za majetkové poškození českého státu v řádu stovek milionů korun je nesporná, je dána nejen jeho tehdejší funkcí, když za organizaci českého předsednictví přímo zodpovídal. Fakt, že na smlouvách figurují podpisy jiných lidí, tuto jeho politickou odpovědnost nesnižuje. Připomínám, že náklady např. předsednictví Dánska byly 5krát nižší, a to i za situace, kdy si ekonomická krize vyžádala větší počet konferencí.

Výpověď jeho bývalé náměstkyně J.Hedrichové, že ministr byl o nákladech na české předsednictví pravidelně informován na poradách, však staví jeho podíl do jiného, daleko závažnějšího světla. Rád bych věřil, že se orgány činné v trestním řízení opravdu postarají, aby na ni, ani na další obviněné, namohl být činěn jakýkoli nátlak, zejména od těch, kteří se cítí být beztrestní.

Po ostudném cirkusu, který předvedly Věci veřejné a jímž se baví na náš účet i světová média, však především považuji za zcela nepřijatelné, aby následoval další proces, v němž bude jakkoli figurovat významný představitel současné vládní koalice. Znovu proto vyzývám ministra Vondru, aby si vzpomněl na svá slova, že je připraven svou politickou odpovědnost unést, a aby okamžitě odstoupil z funkce, a také premiéra Nečase, aby ukončil svou očividnou podporu tohoto zástupce ODS ve vládě.

Po odsouzení dvou poslanců vládní koalice, byť nepravomocném, musí současná vláda znovu přehodnotit své další působení. Sice si před pár dny členové koalice, obrazně řečeno, všichni opět padli do náruče a svorně se dohodli na dalších škrtech postihujících většinu občanů, ale nyní se situace změnila. V očích široké veřejnosti logické odůvodnění rozsudku nebylo jen soudem nad Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou, ale obecně nad praktikami, které, žel, nejen v této vládní straně panují. Vyjádření premiéra Nečase z března tohoto roku, že není důvod měnit kvůli tomuto soudnímu procesu složení vlády, protože obžalovaní v této kauze ve vládě nefigurují, se stalo nyní, po vyhlášení rozsudku, morálně i politicky nezdůvodnitelným. Celá česká veřejnost dobře ví, že strana Věci veřejné je projektem Víta Bárty, a i když on sám z politiky odejde, neexistuje žádná záruka, že nebude své kolegy ovlivňovat i nadále a že se poměry v této straně zásadně změní. Navíc je jasné, že jde o jedinou politickou stranu, která je určitým způsobem spojena s bývalou bezpečnostní agenturou ABL.

Navíc by měla vláda konečně začít řešit i kauzu ministra Vondry. Politickou odpovědnost za způsobení majetkové škody našemu státu nepochybně nese už z titulu své tehdejší funkce, bez ohledu na to, že na smlouvách jeho podpisy nefigurují. Aktuální výpověď jeho bývalé náměstkyně J. Hendrichové, podle níž byl A. Vondra o vynakládání prostředků na zajištění českého předsednictví EU na poradách pravidelně informován, celou věc uvádějí do mnohem dramatičtějších souvislostí.

Pokud Petr Nečas nebude tyto dvě záležitosti řešit, potvrdí, že vláda je prokorupční a jen ještě více posílí oprávněný odpor většiny občanů. A jestliže platí, že Nečasova vláda už nemá právo na existenci, protože jedná proti zájmům většiny českých občanů, pak současná situace tento závěr zesiluje mnohonásobně.

Samotný premiér P. Nečas by měl ukončit tuto zcela ostudnou situaci a umožnit nové volby. Vyzývám ho, aby vláda sama respektovala tento neudržitelný stav, navrhla a předložila usnesení, které umožní ústavním způsobem předčasné volby, a aby při tomto hlasování zejména ona sama respektovala fakt, že ztratila důvěru naprosté většiny občanů.

Podle nejnověji zveřejněného průzkumu se dvě třetiny lidí domnívají, že nové reformní zdravotnické zákony nepřinesou lepší zdravotní péči. Jejich hlavním cílem je totiž získat více finančních prostředků od pacientů. Poté, co vloni vládní koalice silou a přes zásadní odpor nejen KSČM protlačila svoji nepromyšlenou a asociální první část zdravotnických reforem, se nyní v plné nahotě ukazuje, že výhrady odborné i laické veřejnosti byly více než oprávněné. Již od prosince 2011 si tak pacienti začali připlácet na jeden den v nemocnici místo 60 celých sto korun bez jakéhokoli omezení délky pobytu, jak je běžné např. v sousedním Německu nebo Rakousku. Od stejného data byla také zpřísněna pravidla pro přestup k jiné zdravotní pojišťovně. Nově tedy může zájemce o přestup k 1.1.2013 podat žádost do konce června 2012. Je ovšem tristní, že v současné době Senát projednává novelu zákona předloženou senátory za ODS, TOP 09 a VV, která vrací původní možnost přestupu k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí!

Od 1.1. 2012 pokračuje intenzivní „vytahování peněz“ z již tak hubených peněženek těch, kteří zdravotní péči skutečně potřebují. Ti si zaplatí za léky do 50 Kč, doplňkové a podpůrné přípravky plnou cenu. Z úhrad bylo totiž vyřazeno kolem 1300 tzv. levných přípravků. Stát tedy na úkor především důchodců ušetří jednu miliardu korun. K tomu se pomalu, ale jistě rozjíždí další „skvělá“ novinka v podobě tzv. nadstandardu. Bez jasného stanovení, na co má vlastně pacient nárok z povinného veřejného zdravotního pojištění, si jednotlivá zdravotnická zařízení sepsala své nabídky na „lepší“ sádry, oční čočky a některá očkování. Zřejmě jen kvůli obavě z možného rozsudku Ústavního soudu se ministerstvo zdravotnictví neodhodlalo svůj „seznam pro bohaté“ zatím dále rozšiřovat. Podle názoru KSČM by se nadstandard neměl týkat potřebné zdravotní péče, ale pouze luxusních služeb.

Od dubna 2012 nabyly účinnosti tři klíčové reformní zákony o zdravotnických službách, specifických zdravotních službách a zdravotnické záchranné službě, které fakticky nahradily zákon o péči o zdraví lidu a byla jimi změněna sama filosofie poskytování zdravotní péče tak, jak to je dosud zakotveno v článku 31. Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší Ústavy. Z péče se staly služby a z pacienta klient, kterému jsou tyto služby poskytovány (za úplatu?). I když ministr Heger hovoří o změnách k lepšímu především pro pacienty, oni sami a také lékaři se obávají nejen právní nejistoty v důsledku nejasného výkladu řady ustanovení těchto právnických i věcných paskvilů. K novinkám nejvíce kontroverzním patří zavedení nesmyslného souhlasu obou rodičů s operací či náročnou léčbou dítěte. V České republice, kde se rozvádí více než polovina manželství a většinou ne zrovna v dobrém, se tak nejen výrazně komplikuje život tisíců rodičů, ale může dojít i k ohrožení zdraví a životů dětských pacientů. Je nepochopitelné, že ministr zdravotnictví – po vlně oprávněné kritiky - nepřistoupil okamžitě aspoň k jasnému pokynu pro lékaře, jak s tímto absurdním ustanovením v zákoně nakládat. Za jednu z mála prospěšných změn považuji úhradu očkování proti rakovině děložního čípku pro třináctileté dívky ze zdravotního pojištění a zavedení „institutu dříve vysloveného přání“ pro těžce nemocné pacienty, pokud o sobě již nebudou moci rozhodovat. Omezení na pět let ale poněkud snižuje význam tohoto potřebného ustanovení. Co však rozhodně není možné schvalovat, je prodloužení dojezdové doby sanitek z 15 na 20 minut. Rozporuplně se jeví i možnost neposkytnutí pomoci, jestliže je sám záchranář v ohrožení života.

I ostatní zdravotníci projevují nespokojenost s novými zákony, protože jsou nově stanoveny výrazné pokuty za porušení práv pacientů, ovšem i za drobná administrativní pochybení, např. při nesprávném označení ordinace, nepuštění návštěvy k pacientovi nebo neumožnění přítomnosti vodícího psa ve zdravotnických zařízeních. Také nově zřizované národní registry zdravotnických pracovníků a poskytovatelů zdravotní péče vzbuzují obavy o zabezpečení citlivých dat. Ministerstvo zdravotnictví zatím nezodpovědělo otázky, kdo vlastně a jakým způsobem bude moci do těchto registrů nahlížet. Pacient rovněž dostal v případě operace právo na druhý názor, tedy na názor druhého odborníka a také na to, aby zpráva o jeho zdravotním stavu byla předána jeho praktickému lékaři. Není však stanoveno, kdo to vše uhradí.

Shrnuto a podtrženo. Ve zdravotnické reformě převažují nedomyšlená a asociální opatření, která neprospívají pacientům, zdravotnickým pracovníkům ani poskytovatelům zdravotní péče. Další důvod k tomu, aby koaliční pravicové seskupení ODS, TOP 09 a VV konečně zmizelo v propadlišti dějin a přestalo ohrožovat zdraví i životy občanů České republiky.

Věci veřejné se zřejmě mýlily mnohokrát, ale i to je v povaze člověka. Pokud své chyby napraví, je možné omyly pochopit. Jejich nejkrutějším šlápnutím vedle bylo jmenování Josefa Dobeše ministrem školství. Stávky studentů, stávky učitelů i pomocného personálu nic nezmění na tom, že vládne nejistota a strach z budoucnosti. Nevím, kde studoval ministr psychologii, ale možná by stačilo gymnázium, aby pochopil, že nízké platy učitelů, školníků či kuchařek jen stěží jde ještě snížit. Od května čeká zřejmě kantory výplata nižší o 1 000 Kč, školníky a kuchařky nejméně o 600 Kč. Vůbec se nebudu zlobit, pokud se mýlím a tento scénář se nenaplní. Rušení škol v regionech způsobí další náklady rodinám s dětmi. Je rozdíl, když dítě dojde v obci či městečku do školy samo nebo je musí někdo zavézt autem. Závratné ceny benzínu mají snad jediný pozitivní vliv, objevuje se méně aut na cestách. Ministr Dobeš odešel, poplival svou vlastní stranu, s pomocí své manželky vyčetl kde co svým přátelům, jen sebekritika pana ministra nějak minula.

Marně čekáme na jméno nového ministra školství ze strany VV. I když věřím, že takového „odborníka“ už nikdy nikdo nenajde a naše školství, které bývalo chloubou, si zajisté oddechne. Přesto bych ráda poprosila, zrevokujte opatření ministra Dobeše. Není přece možné, abychom šetřili tam, kde se šetřit nemá. A to na těch, kteří vychovávají k vědomostem naše děti. Vždyť právě děti jsou základním kamenem prosperujícího státu.

Zpráva takřka neuvěřitelná, podle Policie ČR byla zakázka ProMoPro předražená o 388 milionů korun. Moje dcera dnes počítala se svými spolužáky, kolik by za to bylo dětských hřišť či nových mateřských škol. Člověk si ani neumí představit, že lze ve státě s kontrolními mechanismy prostě ukrást stovky milionů korun a hrdě stát v čele Ministerstva obrany, odmítat odstoupit a ještě pranýřovat jiné. Vždy tolik dovolávající se ministr Vondra západních kultur a jejich právních pořádků dnes zřejmě zapomněl, že v Americe by skončil již při prvním náznaku této kauzy. Kolegové pana Vondry ve vládě hledají údajně každou korunu na zdravotnictví, školství či dopravu a někde leží poklad 388 milionů. Jen tak zmizely v rámci tohoto malého státu. Dá se říct, že VV mají kouzelníka Babáka a ODS přímo Copperfielda Vondru. Ptám se sama sebe, je to špatný vtip nebo z etiky české politiky zmizela sebereflexe?

Vláda ČR urychleně rozšířila ve středu svůj program jednání o vládní novelu zákona č. 55/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve které Parlamentu ČR předkládá návrh na změnu valorizačního vzorce u vyplácených důchodů. Svou většinou ve sněmovně zákon jistě prosadí, a tak dojde ke snížení reálné výše důchodů.

Zdá se, že členové vlády, hledaje různé úspory a zdroje ke snižování tempa zadlužování veřejných rozpočtů, „zapomněli“ na zrušení stropů na odvody na důchodová pojištění. V případě všeobecného zdravotního pojištění členové vlády odhodlání zrušit stropy avizovali předem.

Státní důchodové pojištění bylo sice koncipováno jako solidární kolektivní zabezpečení a všichni poplatníci pojistného měli původně stanoven vyměřovací základ dle stejných pravidel, avšak tento princip je narušen rokem 2008, odkdy byla nejen snížena míra solidarity, ale též příjmy do státního rozpočtu. Výpočty se různí v údaji, o kolik korun takto státní rozpočet ročně přichází. MPSV odhadovalo v r. 2008 snížení výběrů o 5 mld. Kč, odbory o 18 mld. Kč. Problém je v tom, že není veřejně přístupná statistika mezd, platů a odměn v členění nad 100 tisíc Kč měsíčně. Tato úleva se týká cca 40 či 60 tisíc občanů, kteří si však díky zavedení jednotné daně, která je pro ně vlastně regresivní, a také díky zavedení stropů na odvody pojistného výrazně zvýšili své příjmy převodem různých jiných plnění do zdanitelných příjmů fyzických osob. Nejedná se pouze o vrcholový managemnet v podnikatelském odvětví, ale také o vysoké státní úředníky, kteří připravují zákony a které nehorázně odměňují ze státních peněz jejich nadřízení - členové vlády. Státní rozpočet tak ročně ztrácí nejméně 8, ale možná i 18 mld. Kč.

A aby byla zachována tato privilegia vyvoleným, musí se ušetřit na miliónech důchodců, neboť důchodový účet je díky půl milionům předčasných důchodců (dopad neschopnosti vlády řešit nezaměstnanost jinak než na úkor důchodového pojištění) v deficitu. A tak důchodcům nebude příští rok zdaleka zohledněna letošní vysoká inflace a středněpříjmoví novodůchodci nedostanou slibovanou kompenzaci za snížení výpočtu jejích důchodů, které jim připravila tato vláda při vypořádání se s nálezem Ústavního soudu ČR.

Nejhůře na tom budou starodůchodci, zejména osamělé ženy a zdravotně postižení. Ti aby už pomalu hledali dopravní spojení na nejbližší kontaktní místo Úřadu práce ČR, kde by měli žádat o pomoc v hmotné nouzi. A jak bude schopna řada důchodců splácet dynamicky rostoucí náklady na bydlení, když se i zde podpora státu redukuje, je snad ve hvězdách. Pak si už mohou hodit korunou, zda případný zbytek peněz dají za potraviny či za léky. K ošacení jim asi zbude šatník Charity.

No, nedobře vede tento stát Nečasova vláda. Technokraticky činí účetní škrty místo toho, aby hledala zdroje v podpoře hospodářského rozvoje země, v sociálně spravedlivějším přerozdělování nově vytvořených hodnot, a ve zvyšování kupní síly všeho obyvatelstva. Chvála snad přichází jen z kruhů finančního kapitálu a vysokopříjmových voličů.

Občané, dejme Vládě ČR a celé pravicové koalici nahlas najevo, že s jejich politikou nesouhlasíme, že požadujeme jejich odchod. Jedna z příležitostí bude i v sobotu 21. dubna od 13 hodin na Václavském náměstí v Praze.