Výkonný výbor ÚV KSČM se na své 52. schůzi, poslední před sjezdem, zabýval i mezinárodní situací a jejími dopady na podmínky v ČR. Diskutoval o výsledcích voleb v Řecku a ve Francii, zejména o tendencích ke změně politického vývoje v EU, které tento obrat signalizuje (viz příloha). Projednával tyto otázky i v kontextu letošních podzimních voleb v ČR, které dávají určitou naději většině občanů ČR, protože ukáží skutečný poměr sil v ČR a tím se stanou i určitým referendem o legitimitě současné pravicové vlády.
Výkonný výbor projednal i rezoluci Strany evropské levice k fašistické hrozbě, která se zabývá nárůstem pozic krajní pravice v některých zemích Evropy. Projednával rovněž situaci v severní Africe a na Blízkém východě a odmítl účelové snahy západních velmocí o další vnější zasahování do vnitřního vývoje zemí v tomto regionu formou podněcování ozbrojených konfliktů, dodávání zbraní vnitřní opozici apod. Podle KSČM je nutné konfliktní situace řešit jednáním, mírovou cestou, nikoli zbraněmi a podněcováním vnitřních rozporů, jak ostatně potvrzuje i současná, pro občany nelehká, situace v Libyi. VV ÚV KSČM rovněž konstatoval, že se dosud nepotvrdilo, že by Irán vyvíjel jaderné zbraně, a vyjádřil názor, že jadernými zbraněmi by v tomto silně konfliktním regionu neměl disponovat žádný stát, tedy ani Izrael, a že je nutné všem měřit stejným metrem.
Další jednání VV ÚV KSČM se zaměřilo na doladění přípravy sjezdu. Výkonný výbor projednal návrh programu a časového harmonogramu sjezdu a jeho členové se seznámili s personálními návrhy do funkcí ve vedení strany, do nichž budou volit delegáti sjezdu. Zabývali se rovněž přípravou prvních zasedání VV ÚV KSČM a ÚV KSČM po sjezdu. Projednali také informaci o práci poslanců a senátorů PČR i poslanců EP za období od minulé schůze výkonného výboru.
KSČM považuje současnou situaci v České republice za velice vážnou. Další setrvání Nečasovy vlády u moci je neúnosné pro většinu občanů a český stát.
Odchod ministrů a dalších poslanců pod vedením Karolíny Peake ze strany Věci veřejné není, jak se vzápětí ukázalo, prioritně motivován neochotou dál pracovat ve straně, která se stala symbolem korupce v České republice, a stylem politiky Věcí veřejných. Nejde ani o návrat k programu Věcí veřejných, v němž lidem slibovali boj proti korupci a naplnění přímé demokracie, včetně možnosti celostátního referenda. Jde jim především o udržení dnešní pravicové vládní koalice u moci za každou cenu. S tímto cílem má vzniknout i nová strana, hned v počátku označená jako „fanklub“ Nečasovy vlády. To je ostudné. Znamenalo by to mít opět ministry, kteří nemají žádný vztah k politickému programu, za který kandidovali. To zcela zásadně mění politickou situaci. Jestliže dříve byla legitimita vlády zpochybněna jejím postupem proti zájmům velké části občanů, pak nyní je již na nule.přímé demokracie, včetně možnosti celostátního referenda. To zcela zásadně mění politickou situaci. Jestliže dříve byla legitimita vlády zpochybněna jejím postupem proti zájmům velké části občanů, pak nyní je již na nule.
KSČM očekává, že premiér Petr Nečas sám nastolí otázku důvěry ve svou vládu na nejbližším jednání Poslanecké sněmovny. Stavět důvěru vládě na troskách strany, jejíž někteří poslanci jsou trestně stíhaní a odsuzovaní, je nepřijatelné a žádnou „bezpečnou většinu“ to neposkytuje.
Ve chvíli, kdy je legitimita vlády nulová, považuje KSČM vyhlášení předčasných voleb za jediné možné řešení. Každé jiné řešení by jen prodlužovalo agónii.
Představitelé KSČM opakovaně vyjádřili podporu protestním akcím, které vyhlásily proti politice současné vlády odbory. Sobotní veřejná demonstrace odborů a občanských iniciativ podpořená politickou opozicí překonala téměř trojnásobně původní odhady účasti. Protest více než 120 000 demonstrantů se stal dosud největším vyjádřením nesouhlasu s vládní politikou od listopadu 1989. Svou přímou účastí ho podpořily i tisíce členů a sympatizantů KSČM.
Komunisté budou i nadále podporovat pracující, odbory, občanské iniciativy v obhajobě jejich oprávněných zájmů a Ústavou zaručených práv. Slova premiéra Petra Nečase o zneužití protestů občanů ze strany KSČM a ČSSD pak považujeme za zcela nepřijatelná. KSČM pouze dala najevo svůj trvalý postoj proti současnému způsobu vládnutí, který opakovaně vyjadřuje na veřejnosti, v médiích i na půdě parlamentu. Slova premiéra vnímáme jako projev bezmoci, neboť sobotní mohutný protest občanů vládnoucí pravici ukázal, že její manipulace už na občany nepůsobí.
Vyzýváme premiéra Nečase, aby bez zbytečných průtahů inicioval usnesení k rozpuštění Poslanecké sněmovny a umožnil tak konání předčasných voleb. Vláda by rovněž měla podat demisi a zastavit tak další destrukci české ekonomiky a cílené snižování životní úrovně většiny obyvatel České republiky, které svou každodenní politikou způsobuje.
Je evidentní, že Česká republika připomíná svým způsobem zemi, která je na vrcholu krize. A to zejména krize politické. Jen co doznělo usmiřování vládní koalice, během dalších dvou dnů vyvrcholila nová vládní krize rozštěpením klubu Věcí veřejných, tedy třetí koaliční strany, a vláda opět řeší, jestli zůstane nebo nezůstane. To samozřejmě nemá vliv na případné hlasování o důvěře, protože, jak ti, kteří odešli z klubu VV a chtějí mít klub deseti lidí, tak ti, kteří v něm zůstali, říkají, že v každém případě budou podporovat vládu. A to říkají i ti, kteří odešli z klubu ODS – buď dobrovolně, nebo byli vypuzeni. To je realita spíše parlamentní než společenská.
Společenská realita je jiná. Všichni, kteří se v sobotu zúčastnili demonstrace proti vládě, vědí velmi dobře, že oproti demonstraci před 11 měsíci – v květnu 2011 – tato demonstrace byla třikrát silnější. Zmiňujeme to ostatně v našem stanovisku. Je evidentní, že společenská situace se v ČR ještě více vyhrotila. Reakce předsedy vlády na tuto demonstraci byla typická pro všechny pravicové představitele buržoazních států. Nevím, jak jinak to nazvat. Protože oni přece budou pokračovat ve svých deformách dál, nesleví ze svých tzv. krizových opatření a vyřeší onu krizi úsporami tak, až vyženou všechny lidi na ulici. Je tedy zřejmé, že vláda ztratila nejen soudnost, nejen schopnost vnímat potřeby občanů ČR, ale že není schopna reagovat ani na jasné podněty z ekonomické sféry. Na podněty, které vznikají v jejich oblíbeném tržním prostředí. A už vůbec nejsou schopni reagovat na to, jak se tváří jejich trvale skloňované burzovní trhy a akciové trhy nejen v Praze na burze, ale v celém světě. Česká republika je v tak hluboké krizi, v jaké ještě od roku 1989 nebyla.
To samozřejmě postihuje velkou většinu lidí. Když jsme upozorňovali v roce 2007 a 2008, že tzv. úsporné balíčky, respektive Topolánkův batoh přivede ČR nikoliv k řešení krize, ale k jejímu prohloubení, tak jsme byli označováni za extrémisty, až jsme si vysloužili nejen sledování zpravodajskými službami a Policií ČR, ale byli jsme označeni za ty, kteří vidí všechno černě. Přece ona neviditelná ruka trhu to vyřeší lépe než jakýkoliv jiný ekonomický model. Ukázalo se, že nikoliv teoretikové neoliberalismu mají pravdu, ale že mají pravdu ti, kteří vnímají společenskou realitu, že mají pravdu ti, kteří tvrdí, že celý neoliberální model se přežil.
Krize se prohloubila, zasáhla nikoliv jen nejnižší příjmové vrstvy, zasáhla i vrstvy střední, a došlo - nebojím se to říci - k pauperizaci, jak říká marxistická teorie, velkých skupin obyvatelstva. Mnozí lidé zchudli natolik, že nepatří již ani do té oblíbené zmíněné střední třídy, tedy alespoň podle našich vládních představitelů, ale stali se příslušníky zchudlé většiny české společnosti. Na čí úkor však zchudla většina české společnosti? Na úkor bank, které dále vybírají nesmyslné poplatky, dál zvyšují své zisky, a tyto zisky transferují z České republiky jinam, aby si jejich vlastníci řešili vlastní krizi na úkor občanů ČR. To je realita. A nedělají to jen bankéři. Dělá to i část velkého průmyslového kapitálu, která dospěla do stádia, kdy není schopna řešit svými postupy a ze svých zisků společenskou situaci v jejich vlastních mateřských zemích.
Proto většina světa – a i ČR – je v krizi. Nejsou to ale všechny státy světa a my se musíme dívat tam, kde určité řešení nabízejí. Ať už jsou to státy, které vedou komunistické strany, jako je Čína, Vietnam, Kypr, Jihoafrická republika, ale nově i Laos či Venezuela a další státy. A můžeme se dívat i na další země, které jsou v rozvoji a nepřijaly tento model, jenž vede k zmíněné hluboké krizi. V tomto ohledu jsme v situaci – pokud ji máme správně hodnotit, že je třeba předložit nové řešení ekonomické a společenské situace v ČR.
Nejsme odpovědní – tedy KSČM – za všechny problémy světa, proto musíme řešit to, co zajímá občany ČR. Máme totiž i vynikající příležitost. KSČM tím, že svolala sjezd na květen letošního roku, si v podstatě vytvořila podmínky, aby mohla své základní dokumenty projednat ve velice široké diskusi, mohla posoudit a předložit občanům ČR návrhy na konkrétní řešení, a to v době, kdy lidé naslouchají. Je tedy na nás, abychom jednotlivé materiály posoudili, řekli si, jestli mají ten základní směr. Je tedy na nás, abychom řekli, co chceme udělat, jakým způsobem budeme reagovat na výzvy, které ze společnosti zároveň vycházejí.
Je také jasné, že svolání sjezdu má i druhou výhodu. Tj. že v případě předčasných voleb jsme schopni na nejširším možném základě, na základě delegátů sjezdu, posoudit z politického programu vzešlý případný volební program KSČM a také ty kroky, které by komunisté dělali, kdyby měli jinou odpovědnost za vývoj v ČR. To je zásadní. Využijme této výhody a pokusme se věcně diskutovat nad sjezdovými materiály.
Nejde o hnidopišství v té nebo oné větě. Jde o to, jestli jsme si zachovali dál nejen tvář, ale zejména směr. Jestli jsme komunistickou stranou 21. století, jestli jsme těmi, kteří z levicových pozic, z pozic solidarity, z pozic rozvoje společnosti, ale i z pozic práva na rozvoj každého občana, které je jedním ze základních lidských práv, jakož i jiných práv – například svobody – jsme schopni říci, jestli naše řešení jsou přijatelná pro sjezd, ale i pro většinu společnosti. Jestli nám s takovým programem většina společnosti uvěří, jestli ho vezme za svůj, a jestli v tom boji za změnu společenské a ekonomické situace v ČR budeme sami, případně s několika málo spojenci, nebo jestli budeme moci přijmout podporu většiny obyvatel ČR. To je základní otázka, základní smysl a cíl našeho jednání. Získat pro náš program nejen členskou základnu, nejen sympatizanty, které máme, ale mnohem širší kolektiv lidí, kteří kdysi, ještě před dvěma lety, hlasovali pro jiné politické strany a vyslovovali se pro jiné směřování ČR. Teď hluboce zklamáni tím, co se tu odehrává poslední dva roky, lidé mění své názory a jsou schopni a ochotni také naslouchat našim názorům, našim řešením, a podporovat je.
Co nás tedy čeká? Čeká nás nejen schválení předložených dokumentů, ale zároveň vytvoření konkrétních postupů z těchto materiálů, postupů, které budou znamenat také předložení návrhů zákonů Poslanecké sněmovně a jejich prosazení v celém parlamentu – ve sněmovně i v senátu. Bude to znamenat také předložení návrhů na řešení v jednotlivých krajích tak, aby se situace změnila, abychom s nedostatkem prostředků, které tu zanechává 22leté vládnutí neoliberálů, byli schopni obrátit ekonomickou situaci krajů, obcí a zejména občanů.
Ty soudruhy, které budeme schvalovat na vedoucí kandidáty do krajských zastupitelstev, ty, které budeme schvalovat jako kandidáty do senátu, musíme podrobit určitým způsobem zkoumání, jestli jsou připraveni nejen osobnostně. Jestli jsou schopni čelit velkému náporu, který z takové funkce vyplývá. Ale také jestli jsou schopni prosadit názory, které bude KSČM jako celek, jako politická strana, prosazovat dál v celé společnosti. Není to nijak jednoduchý úkol, protože z politického usnesení je třeba místo řečí vytvořit konkrétní bod, za kterým půjdeme, který budeme prosazovat, který bude buď usnesením zastupitelstva, nebo zákonem, nebo konkrétním postupem v občanské společnosti. Už nestačí o tom mluvit. Už nestačí říci, že jsme si vytvořili předpoklady například tím, že jsme iniciovali vznik Spojenectví Práce a Solidarity. Už je potřeba každý tento krok posoudit i v jednotlivých místech, okresech, městech, sehnat další lidi, kteří nás podpoří a kteří budou s námi jednotlivé úkoly plnit.
Čeká nás tedy mnohem složitější práce, než jenom vysvětlování občanům. Tato práce trvá, je prioritní, protože bez trvalé komunikace s občany ČR nebudeme schopni vysvětlit jednotlivé kroky, které mohou být, a také budou, velmi dramatické. Ale na druhou stranu, prioritou je ne mluvit, ale konat. Buď organizovat – a řeknu nejbližší cíl – prvomájové demonstrace – tak, aby lidé pochopili, jaký máme program, co chceme dosáhnout a s kým to chceme udělat. Stejně tak je potřeba využít všechny možnosti, které se nám naskýtají, ať již jde o oslavy výročí vítězství 9. května, ať už jde o další akce, které KSČM uspořádá, abychom nejen představili své kandidáty a svůj program, ale abychom také ukázali, čeho jsme dosáhli, čemu jsme zabránili a jaký bude náš následující krok.
Z politického programu budeme muset v odborném zázemí naší strany vytvořit kvalitní a kvalifikované návrhy na řešení jednotlivých oblastí české společnosti. Ať už jde o návrhy daňové, návrhy změny orientace ekonomiky, návrhy na změny ve školství, zdravotnictví, soudnictví apod. Česká republika je prolezlá korupcí. A já děkuji všem, kteří se jí nenechali zasáhnout. Děkuji těm, kteří stáli ve velmi odpovědných funkcích v Karlovarském kraji, v Moravskoslezském kraji i v dalších krajích a městech, že byli schopni všem těm svodům odolat a nejsou na seznamu těch, kteří by byli trestně stíháni, odsuzováni, a o kterých by kolovaly zvěsti, jaké kolují o současné vládní koalici. Děkuji všem těm, kteří zvládli své funkce a kteří znovu kandidují do funkcí v krajských zastupitelstvech. Děkuji také těm - zejména odpovědným předsedům a funkcionářům okresních výborů - kteří sehnali nové kandidáty, protože budeme schopni v mnohem vyšší kvalifikační struktuře předložit návrhy jednotlivých kandidátních listin tak, abychom mohli být úspěšní.
Loni jsme na plenárním zasedání ÚV hovořili o tom, že je tady bod zlomu a že KSČM má před sebou mnoho úkolů, aby toho bodu zlomu využila ve prospěch změny politické situace. Někteří z nás tvrdili, že se nedočkáme předčasných voleb, až v roce 2014. Ano, i tak to může být. Ale to nemění nic na tom, že KSČM musí být připravena. I na tom, že ve středu bude třeba rozpuštěn parlament, že za 60 dní budou volby a my budeme stát před tím, že svoláme mimořádné jednání VV posílené o předsedy krajských rad, že případně svoláme mimořádné jednání ještě tohoto ÚV před sjezdem a posoudíme kandidátní listiny a schválíme volební program na případné červnové volby. I na to musíme být připraveni. A já jsem rád, že na to většina okresních výborů i krajských rad připravena je. Nebude to nic jednoduchého, i když volby nebudou a budou odloženy na říjen nebo, jak tvrdí ti, co si myslí, že všechno tu řídí jeden člověk z Hradu, na únor příštího roku. Samozřejmě – variant je mnoho, ale já jsem přesvědčen, že KSČM má přesto usilovat o jednu z variant a tu se má také pokusit splnit, i když na to nemá vlastní sílu. Tj. aby volby byly co nejdříve, aby totální krize, která je v ČR, skončila co nejdříve, aby neschopnost vládní koalice byla nahrazena schopností jiných, kteří jsou připraveni změnit tvář, politickou mapu, ale také směřování České republiky konečně od škrtání k prosperitě a rozvoji.
Vyjádření V. Bárty, že zůstane poslancem a bude kandidovat i na post hejtmana v Plzeňském kraji, neboť být řadovým poslancem podle něj není vrcholná politika, je dalším dokladem nedůvěryhodnosti V. Bárty a Věcí veřejných. Jde o zcela zjevnou výmluvu, V. Bárta prostě nechce přiznat, že nedodržel své slovo. V našem ústavním systému, který je založen na parlamentní demokracii, nemůže být vláda nadřazena orgánu, jemuž se zodpovídá.
Podle našeho názoru jde však především o to, že V. Bárta se nechce zbavit možnosti dál manipulativně ovládat stranu, kterou vytvořil jako svůj podnikatelský projekt. Možná počítá i s tím, že udržení této pozice mu pomůže, aby se dostal ze současných problémů.
Premiér Nečas za těchto okolností nebude moci ani omlouvat pokračování vládní koalice odchodem Bárty a tvářit se, že Věci veřejné jsou přijatelným partnerem. Bártovo setrvání v poslanecké funkci ještě více umocňuje důvody pro ukončení současné vládní koalice.
Reakci ministra Vondry na obvinění jeho dřívějších přímých podřízených v kauze Promopro považujeme za nepřijatelnou. Jeho lpění na funkci ministra a odsouvání otázky vlastní politické odpovědnosti až na dobu po rozhodnutí soudu budí ve veřejnosti i různá podezření. Například že se bojí, zda nevyjde najevo něco i na něj, a proto zůstává v pozici, kde by mohl zamést případné stopy. To pochopitelně ještě více poškozuje pověst ČR ve světě.
Ani tvrzení A. Vondry, že ho nikdo nevyzval k demisi, není pravdivé. K té byl opakovaně vyzván nejen Komunistickou stranou Čech a Moravy, ale i další parlamentní opozicí, a také řadou občanských iniciativ i jednotlivých občanů. Jsou snad všichni tito lidé pro pana Vondru „nikým“?
KSČM trvá na svém názoru, že by měl ministr Vondra uznat svou politickou odpovědnost za škodu v řádu několika set milionů Kč způsobenou českému státu a okamžitě odstoupit z funkce.
Dovolte, abych se vyjádřil k situaci. Jestliže minulý týden předseda našeho PK Pavel Kováčik říkal, že už chybí té nejmenší koaliční straně pouze nasadit šaškovskou čepici, tak já myslím, že si ji konečně včera nasadili a dnes to potvrdili na vládě. Vzhledem k tomu, co ohlašovali jako zásadní nesouhlas s politikou ODS a TOP 09 Věci veřejné, jak potvrdil dnes Miroslav Kalousek, souhlasily se vším. Takže nevím, proč tu bouři ve sklenici vody dělaly.
Problém je v tom, že se dále zhorší ekonomická situace občanů ČR, a to oním ekonomicky nesmyslným opatřením, které bude znamenat další snížení koupěschopné poptávky. Hodnota důchodů poroste jen o jednu třetinu, hodnota inflace a dalších nákladů poroste rychleji. Znamená to, že dluhy, které dělá vláda, a včera byl zveřejněn nový údaj o tom 1,5 bilionovém dluhu ČR, který za 1. čtvrtletí rychle vyrostl, budou zase řešit jen ti nejchudší.
KSČM zásadně nesouhlasí ani s růstem DPH v 1. a 2. kategorii, protože se zbavujeme nejen koupěschopné poptávky, ale zbavujeme se dalšího nástroje v ekonomickém řízení ČR, protože rozdílná sazba DPH umožňuje vládě řešit ekonomické problémy určitých odvětví. A v tomto ohledu vláda postupuje zcela protismyslně.
Druhá záležitost – zvýšení poplatku, který je ve zdravotnictví, a to od občanů-podnikatelů. Nárůst o dva procentní body považuji za dramatický. A samozřejmě snížení koupěschopné poptávky snížením celkového objemu čistých mezd se jen prohloubí a bude na tom vidět, co si občané budou moci dovolit. Do toho nastupuje i další zdražování všech služeb včetně služeb, které souvisí s bydlením. KSČM odmítá tuto politiku a jako jediné čisté řešení vidí demisi vlády, vypsání nových voleb a nastolení nové ekonomické politiky v ČR. Protože jinak nejen, že nebude řešen dluh, o kterém s oblibou mluví všichni tři představitelé vládních stran, ale naopak dluh se bude prohlubovat a nebude už nikoho, kdo by ho platil.
Jen připomínám, že na kontrolním výboru jsme řešili ony nejasné veřejné zakázky jak na Ministerstvu práce a sociálních věcí tak nás čeká řešení otázek na Ministerstvu zemědělství apod.
Na závěr – nic, co by znamenalo změnu v protikorupčních opatřeních, vláda nepředkládá. Trvám na tom, že se situace v politice české vlády nemění, nepředkládají návrh o majetkovém přiznání a neřeší tedy základ majetkových poměrů občanů ČR. KSČM bude postupovat jasným způsobem na schůzi PS předkládáním dalších návrhů. Nenašel jsem jeden jediný bod v jednání vlády, který by znamenal, že vláda hledá nové možnosti odbytu českých výrobků od českých výrobců, kteří mají své podniky v České republice, do zahraničí. Koncepce zahraniční politiky nekoncepce spolupráce MZV a MPO je stále platná a nepřináší nic. Je mi líto, ale 21. dubna budou muset občané ČR vyjádřit svůj zásadní nesouhlas s politikou této vlády. Doufám, když se zase dohodli, že alespoň racionálně posoudí odpor občanů proti jejich vládnutí.
Události posledních dnů podtrhují skutečnost, že vládní koalice je v hluboké politické i morální krizi. Navzdory protestům rozzlobených občanů i opozice pokračuje Nečasova vláda v neoliberální politice. Jsou likvidovány základní lidské hodnoty, jako právo na zdraví, vzdělání a zabezpečení ve stáří. Každý desátý člověk už v ČR žije na hranici chudoby. Přesto vláda připravuje další snížení reálné hodnoty platů, starobních důchodů, zvýšení cen, další sociální škrty a privatizaci zbytku veřejných služeb. Snižováním koupěschopnosti občanů je devastována i česká ekonomika. Lidé už mají dost neustálých korupčních skandálů, rozkrádání veřejných rozpočtů, nejasných sponzorů, rozvratu čerpání evropských dotací i destrukce funkcí státu, které mají sloužit občanům. Vládu ani nezajímají potřeby a názory občanů, je jim stále více odtržena, a její vnitřní krize se proto prohlubuje. Mediální „cirkus“ a skandály kolem Věcí veřejných či pražské ODS jen zdůrazňují morální ubohost celé této koalice a oprávněnost požadavku na demisi vlády a vypsání nových voleb.
Na rozdíl od Nečasovy vlády, KSČM plně respektuje právní řád České republiky. Věcné naplnění základních politických, ekonomických a sociálních práv zaručených Ústavou ČR občanům považujeme za zásadní. Proti politice pravice nabízíme lidem skutečné alternativy boje proti korupci, snížení nezaměstnanosti a ekonomicky i sociálně spravedlivější vývoj naší země, který tato vláda zajistit ani nechce. Nečasova vláda musí odstoupit, jinak se bude situace v ČR dál zhoršovat.
Proto se KSČM, stejně jako SPaS a OSČMS, přihlásila k protivládnímu protestu odborů a občanských iniciativ a připojuje se i k demonstraci plánované na sobotu 21. dubna 2012. Vyjadřujeme i plnou podporu protestu důchodců svolanému na 30. května 2012.
Vyzýváme své členy a sympatizanty i další občany, kterým jde o budoucnost, k široké účasti na těchto demonstracích. Jen silné a jednotné vyjádření odporu může tuto vládu přimět k demisi!
Doplňující informace viz. web kscm.cz
Vinou svých nekoncepčních, protilidových a ekonomicky zničujících opatření ztratila Nečasova vláda důvěru nejširších vrstev občanů ČR. Potvrzují to jak průzkumy veřejného mínění, tak sílící projevy občanské neposlušnosti a nespokojenosti. Formálně sice vláda důvěru Poslanecké sněmovny má, ale její většina v této komoře parlamentu se opírá o výsledky voleb, které již dávno neodpovídají realitě. Tím spíše by měla respektovat názory opozice a především názory občanů. Čím více se rozevírají nůžky mezi kroky vlády a názory většiny společnosti, tím více je zřejmé, že tato vláda materiálně důvěru občanů už dávno ztratila a nemá právo na další existenci. Již není legitimní a jakékoli její rozhodnutí je do budoucna zpochybnitelné.
P. Nečas na poslední konferenci o ekonomickém a hospodářském zapojení ČR v rámci EU deklaroval, že budoucnost je ve vícerychlostní Evropě. Přiznal tak, že není schopen zajistit pro ČR postavení rovnocenného partnera mezi státy EU a ani se o to nesnaží. Vláda není schopna vypořádat se ani s tím, aby byla nejen plátcem, ale i příjemcem evropských dotací. Nečasův kabinet opakovaně předkládá jen omšelé neoliberální sliby. Jinou než nepřímou daň nehodlá zvyšovat, sliby o údajné solidaritě napříč společností, spojené s návrhem na zavedení dalšího pásma daně u příjmů nad 100 tisíc měsíčně jsou nejspíš opět jen zkušebním balónkem, zda to ti, kteří vládní strany sponzorují, vůbec dovolí. Přitom zvyšování DPH bude dále snižovat koupěschopnou poptávku obyvatel. Takzvaně reformní činnost vlády překročila nejen práh sociální únosnosti u občanů s nižšími příjmy, včetně důchodců, ale i práh tolerance u středních tříd. Má se zpomalit až zastavit růstu penzí, vláda chystá další propouštění zaměstnanců ve veřejných službách.
KSČM žádá zastavení důchodové reformy, která má od příštího roku přesměrovat část odvodů ze státního důchodového systému do soukromých fondů. Žádá zastavení dalších asociálních kroků plánovaných touto vládou. Prosazuje přijetí ekonomických opatření, která povedou k nastartování hospodářského růstu ČR, včetně podpory spotřeby domácností či investic do veřejných zakázek.
KSČM hlasování o nedůvěře vládě, třetí v tomto volebním období, nepokládá za „inflační“. Je to jediný způsob, kterým může dát parlamentní opozice zřetelně najevo svůj postoj k zničující vládní politice. A je to i jediná možnost, jak vyjádřit na půdě sněmovny názory na otázky, o nichž koaliční většina nedovolí jednat při řádné schůzi sněmovny.
KSČM souhlasí s pátečním rozhodnutím odborových svazů odejít z jednání tripartity na protest proti neochotě vlády v čemkoli ustoupit. Podporuje rozhodnutí Českomoravské konfederace odborových svazů uspořádat 21. dubna v Praze i dalších městech demonstrace proti novým vládním škrtům a úsporným opatřením. KSČM spolu s Odborovým sdružením Čech, Moravy a Slezska tuto demonstraci podpoří svou účastí, stejně jako podporuje veškeré protesty občanské veřejnosti a odborů proti Nečasově vládě a za její odstoupení. K osobní účasti na těchto akcích KSČM vyzývá i širokou veřejnost. Zároveň se však distancuje od iniciativ a akcí, které jsou zneužívány uskupeními či osobami tíhnoucími ke krajně pravicovým, neonacistickým ideologiím.
Nezodpovědnost, neodbornost, liknavost a žádná snaha potírat korupci ze strany Nečasovy vlády způsobila, že Evropská komise pohrozila České republice zastavením unijních dotací, pokud vláda nedá do června letošního roku do pořádku kontrolu a audit dotačních programů. Oznámil to eurokomisař Johanes Hahn po jednání s předsedou české vlády P. Nečasem. Nekompetentnost vlády P. Nečase tak může způsobit výpadek příjmů státu ve výši zhruba 250 mld. Kč, které by jinak ČR mohla čerpat z evropských fondů. Jde o částku představující téměř pětinu státního rozpočtu ČR na rok 2012. V době prohlubující se hospodářské krize, zesilované vládními protilidovými reformami, by šlo o citelný zásah do české ekonomiky. Ještě více by se zhoršila již tak vážná ekonomická a sociální situace většiny lidí s nízkými a středními příjmy.
Návštěva dvou eurokomisařů, Johannese Hahna a László Ándora, vnesla jen více světla do nedostatků, které má ČR, a především ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, v čerpání prostředků z evropských fondů. Důvod demise ministra školství mládeže a tělovýchovy J. Dobeše, prezentovaný jako nesouhlas se škrty v jeho resortu, má zastřít neschopnost vyřešit situaci související s opakovaným odmítnutím jeho projektů ze strany orgánů EU a hrozbou, že resort školství přijde zhruba o 53 milionu euro z evropských fondů.
Předseda vlády P. Nečas a ministr financí M. Kalousek vědomě neříkají lidem pravdu a zakrývají svou neschopnost, když se vymlouvají na změny dotačních podmínek EU. KSČM žádá vládu České republiky, aby se konečně začala chovat zodpovědně, pokud jde o zadávání, následné kontroly a audit dotačních programů EU. Komunistická strana Čech a Moravy vyzývá vládu, aby v této oblasti okamžitě sjednala nápravu.
KSČM naprosto odmítá důchodovou reformu navrhovanou pravicovou vládní koalicí. Považuje ji za zcela nepřijatelnou a namířenou proti většině občanů ČR. A to z několika důvodů.
Její hlavní smysl spočívá v podřízení se zájmům finančního kapitálu, který chce zneužít k podnikání i veřejné prostředky převedené z důchodového systému. Pravice vědomě zkresluje demografické údaje a vytváří virtuální problémy, kterými straší občany. Vláda nezohledňuje ani vlastní záměr prodloužit dobu odchodu do důchodu, ani přírůstek daný imigrací. Pokud se tento údaj do prognóz zahrne, pak by počet lidí v produktivním věku připadajících na jednoho člověka v důchodovém věku klesl v příštích 60 letech podle demografických propočtů jen nepatrně, a to z 2,9:1 na 2,8:1. Z toho plyne, že tvrzení vlády o nutnosti této důchodové reformy je postaveno na lži.
Dále platí, že vyvedení tří procentních bodů z pojistného do soukromých důchodových fondů a zrušení některých povinných odvodů zaměstnavatelů způsobí v průběžném státním důchodovém pilíři po dobu 25 let schodky po 40 miliardách korun (celkem jde o částku jeden bilion korun).
Tento schodek chce vláda pokrýt skokovým zvýšením snížené sazby DPH u zboží základní spotřeby. To se promítne do zdražení ceny většiny potravin, léků, služeb, vstupného, jízdného, energií, vody, knih, bytové výstavby aj. Původní, zcela bezohledný návrh vlády na zvýšení DPH na 20 % byl podroben tvrdé kritice ze všech úhlů. Vedení Hospodářské komory ČR varovalo, že takové zdražení ohrozí podnikatelské prostředí, protože příliš sníží koupěschopnost občanů. Kriticky se vyjádřili členové Národní ekonomické rady vlády, prezident Václav Klaus, opatrně i některá ministerstva. Přesto vláda dlouho trvala na svém, jako by bylo jejím cílem přivést společnost, zejména neprivilegované občany, na samotné dno. Nově oznámený »ústupek« vlády, podle něhož se DPH sjednotí v roce 2013 na 17,5 %, je jen trik k uchlácholení lidí. Nevyhověl ani umírněnému požadavku Hospodářské komory. Lidem prakticky nepomůže, i tak se zvýší měsíční výdaje rodin o několik set korun.
Vláda chce navíc obrat občany i jinou formou. Částku, o níž se sníží odvody zaměstnavatelů za zaměstnance, zaměstnancům nikdo nenahradí. Naopak, budou to oni, kdo bude muset tento schodek pokrýt. Pravicová vláda vědomě vedle masivního zdražování dává většině občanů ještě jeden »dárek« – snižuje cenu jejich práce. Dojde tím k dalšímu poklesu reálných mezd až o několik set korun měsíčně.
Neopominutelným důvodem pro odmítnutí reformy je, že podle zveřejněných propočtů se spoření v penzijních fondech (se státní podporou!) vyplatí jen lidem s měsíčními příjmy nad 32 000 Kč hrubého (tj. 13-15 % ekonomicky aktivním občanům). Je tedy pouze pro bohaté. Ostatní budou muset vystačit s důchody vyplácenými státem, které však budou pro nové důchodce v důsledku tzv. malé důchodové reformy nižší než ty současné.
Navíc za tuto reformu zaplatí všichni občané několikrát. Za prvé, zvýšením DPH a snížením ceny práce. Za druhé, pro ty, kteří budou nuceni se zapojit do privátního spoření, i zvýšením odvodů. A za třetí, z prostředků vybraných od daňových poplatníků bude stát ještě soukromým fondům platit úroky za dluhopisy. Protože peníze, které fondy dostanou v důsledku reformy od státu »do vínku«, si od nich stát půjčí a ještě jim za to zaplatí úroky.
Tato reforma opět deformuje celé prostředí sociálního systému. Je nejen špatná, ale nesmyslně poškozuje většinu občanů. Není nutné odcházet od průběžného státem garantovaného systému. DPH není třeba zvyšovat vůbec, zdroje je možné hledat ve spravedlivějším rozdělování nově vytvářeného zisku. Zvýšit příjmy státního rozpočtu lze bez dalšího prohlubování sociálních rozdílů ve společnosti. Je nejen možné, ale i nutné zrušit tzv. zastropování odvodů nejbohatším, zavést progresivní zdanění, odstranit korupci a jí motivovanou nehospodárnost. A především – cíleně podporovat růst zaměstnanosti a v zájmu dobrého demografického vývoje podporovat rodiny s dětmi. Pro to však vláda nedělá nic. Naopak – sama se zmítá v korupčních aférách a stará se jen o další zvyšování příjmů bohatých. Současná vláda neumí a nechce odpovědět na zásadní otázku: Kdo a proč vydělá na úkor většiny občanů na soukromých penzijních fondech? Zůstane po 25 letech spoření občanům opravdu alespoň naspořená částka nebo bude zneužita majiteli fondů? Proč fondy nemohou být státní nebo veřejnoprávní?
Takový stav již není možné dále trpět. Proti hlasům arogantní koalice je potřeba, aby byla vyslyšena i naše výzva spoluobčanům. Dejme společně a zřetelně najevo, že se už dál okrádat nenecháme!
